Věřte mi, dluho sem se rozmyšlal, jestli se vratit, anebo zustat. Prodluženi pobytu o pul roku vyjde na 800 Kč. Nikdo neprudi. Nikdo se nepta, co tam budete robit. Čim se budete živit. Nikoho to nezajima. Zaplať osum set a rob si co chceš. Uď klobasky, chytej ryby nebo peč housky pro německe turisty. Chlastej rum v hajcke čtvrti nebo seď u mořa a čum na zapad slunka. Vysmivej se kurvam, kere se v době kovidove marně snaži zehnat zakaznika v baru don Pepe, před zaviračku jim kup piňu a zazpivej si s nima gvantanameru.
To všecko se na Hispaňole odehravalo a odehrava dnes a denně.
Zpravy z domova se den po dňu zhoršovaly. Věděl sem, že to pude do hajzlu. Nakonec zme se rozhodli, že opustime raj. Že se vratime. O par hodin později zme vystupili na ztemnělem, mrtvem letišťu, nazvanem po mrtvem prezidentovi.
Byli zme doma.
Doma.
Doma?
Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Hispaňola
PS: Všecky přiběhy z Hispaňoly najdete tady.
A pamatujte - Dead men tell no tales...
