Pátek 30. července 2021, svátek má Bořivoj
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 30. července 2021 Bořivoj

Zadrženy v Armenyji

17. 12. 2020 12:05:12
Tuž neda se nic robit, raz to přijit muselo. Ale že budu zadrženy všema konkurenčnima službama naraz, to sem netušil.

Začalo to už při přiletu na letiště Jerevan. Nemam ty zbytečne tlamy v celnich budkach rad, a tak sem se asi automatycky netvařil moc pozityvně, když se tlusta celnica už deset minut prohrabavala mojim pasem, a to sem neměl robit. Naraz sem viděl, jak kdyby hrom vjel do te hydry v unyformě.

"Jak je to možne, že mate v pase azerbajčanske razitko? Co ste robil v Baku?" vyhrkla na mě podeziravě ta osoba, kera byla nejdal od baraku na jerevanske hlavni poště. Co ji budu vykladat, že sem tam žral, prohližal si obě dvě azerbajčanske pamatky, čuměl na špinavy Kaspik plny olejovych skvrn a koštoval vino.

"Jsem spolupracovnikem azerbajčanske vlady a radil sem jim, jake si maju nakupit ponorky, kdyby je chtěl nepřitel napadnut z Kaspickeho mořa," odpověděl sem smrtelně važně. Celnica vyvalila oči, jak kdyby ji kdosik vrazil mrkvu do řiti a aniž bysem to tušil, pod stolem zmačkla neviditelne tlačitko.

Dalši tři hodiny sem stravil na vyslechu.

Synci byli slušni, nažrat mi dali, vypit mi dali, jeden hral hodneho, druhy zase teho zleho, no prostě klasika. Pak zazvonil telefon, ten hodny se postavil do pozoru, když ho přiložil k uchu a pak tři minuty odpovidal enem jednoslabičně: "Ha". "Ha". "Ha".

"Čemu ste nam neřek, že znate osobně našeho minystra vnitřku? Přejeme vam přijemny pobyt v Armenyji," podal mi pas a osobně doprovodil až k taxiku. Tuž, mohl sem mu to řict, ale to bysem zase nedostal chlebičky zdarma, že...

------------------------------------------

Kajsik za prusmykem Vorotan pass ve vyšce 2 300 metru nad Aspikem sem předjel kolonu ruskych mirovych sil. Vzpomněl sem si na osumašedesaty, zastavil a šel si s ruskyma synkama zrobit selfičko, bo to dneska mladi tak robi.

Synci byli v pohodě, někteři z Krasnodaru, někteři ze Sibiře, poptal sem se jich na vyzbroj, vystroj a na cile, jakych chtěju v Karabachu dosahnut. Pak přišel jakysik cyp s placatu čapku a synci zalezli do svojich kovovych oblud.

"Šo ty chočeš? Pačemu fotografiruješ?" zeptal se ne zrovna zdvořilym tonem.

"Jsem spolupracovnikem amerycke ambasady a zajimalo mě, čemu ste přijeli staryma obrněnyma transporterama BTR-800 a nepřivezli ste moderni Bumerangy K-16. Mohl byste mi sdělit, zda mate rozkaz byt zde pět roku, anebo tu budete na věčne časy, jako u nas v osumašedesatem?" odpověděl sem po pravdě.

Dalši tři hodiny sem stravil na vyslechu a měl sem možnost poznat pohodli transportera BTR-800 zevnitřku.

Synci byli slušni, nebili mě, na jidlo sem dostal jakusik vojensku konzervu pochybneho obsahu a synci byli překvapeni, když sem vyjadřoval spokojenost nad kvalitou stravy a vše zapil koňakem Ararat, kery si pro každy připad vozim v ruksaku. Oni sami koňak odmitli, pry to maju ještě daleko.

"Čemu ste nam neřek, že vaš kamarad dostal medajlu od Vladimira Vladimiroviča? Přejeme vam přijemny pobyt v Armenyji a někdy se zase zastavte do Povolží! Pokud pojedete přes Simbirsk, rad vas uvitam na moji dače," podal mi vizitku, pas a osobně doprovodil k mojimu autu. "My v Rusku nikoho nesledujeme, ale vime, že ameryckym agentem nejste. Mimochodem, na tu zakladnu Baltske flotyly v kaliningradske oblasti, keru ste navštivil patnacteho srpna předloňskeho roka mezi 17:15 až 17:42 už nejezděte, kolegove GRU z vas byli poněkud nervozni," zasalutoval a odjel.

Podival sem se do svojich zaznamu. Synky z GRU sem nikde neviděl, ale čas aji datum odpovidaly.

------------------------------------------------

Řeka Araks odděluje lesnate uzemi narodniho parku Arevik v Armenyji od vyprahlych kopcu Iranu. Auto sem nechal už v městečku Goris a pěšky přešel most, kery pamatoval časy, kdy na jedne straně vlala ruda vlajka Sovětskeho svazu a na druhe straně vladnul ten ajatulat. Celnik na armenske straně chvilu studoval počitačove zaznamy, asi si četl zpravu svojich sofistykovanych kolegu z jerevanskeho letišťa, vrazil mi razitko do pasu a mavnul ruku, jako že možu jit do dupy.

Iransky celnik byl o poznani duležitějši.

"Kam jedete?" otazal se standardni, idyjotsku otazku všeckych celniku světa.

"Do Irana," odpověděl sem.

Chvilu si mě prohližal. Taku odpověď už asi dluho neslyšel. "Mam tady poznamku, že ste byl před pěti rokama v Izraelu, co ste tam dělal?"

Naklonil sem se k celnikovi, bo sem začal tušit, že by z teho mohly byt zas jakesik chlebičky, vojenska konzerva nebo aspoň falafel, a zašeptal sem: "Radil sem na palestynskych uzemich, jak bojovat proti našemu společnemu nepřitelovi."

Celnikovi se rozzařily oči, usmal se a trojka vlevo nahoře na mě zasvitila ryzim, štyryadvacetikaratovym zlatem: "Přeji vam přijemny pobyt v Iranu," zmačknul tlačitko a přede mnu se odevřela brana do islamske republiky.

A bylo po falafelu. Přiště řeknu, že idu testovat, jak vysoko možu litat izraelske drony, aniž by to revolučni gardy zaregistrovaly.

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Tabriz

PS: Nasledujici dokument obsahuje zaběry a fotografie ombudsmana Armenske republiky, Lenky Klicperove, Markety Kutilove a Ladislava Větvičky.

Neni určeny pro děcka a osoby, kere by mohlo pohoršit nasili, devastace a hruzy valky. Je určeny pro osoby, kere su schopne vyhodnotit, kam može situace dospět, když mate sluničkařsku vladu, chybi vam moderni zbraně a mate za suseda stat, kery by si mohl robit chutě na vaše uzemi.

Autor: Ladislav Větvička | čtvrtek 17.12.2020 12:05 | karma článku: 47.95 | přečteno: 17545x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Kaj nechodi polityci, tam korona neni

Typnul bych si, že do konca letošniho letniho nadechnuti zbyva tak měsic. Už aji synci v Kompasu se sazaju, jestli to polityci začnu zavirat na 20.srpna, nebo vyroči vstupu okupačnich vojsk budeme moct ještě oslavit společně,

27.7.2021 v 11:55 | Karma článku: 42.04 | Přečteno: 3221 | Diskuse

Ladislav Větvička

Podkarpatská Rus pořád odolává vakcinomaniakům

Dnešni korono-hysteryci nam dali krasnu přiležitost zaměřit se na poznavani zemi ČFR, jak ste mohli vidět v minulem blogu. Do atomoveho bunkra v Prdach bych se asi jen tak nedostal, přece jenom to je od nas šest hodin.

22.7.2021 v 14:14 | Karma článku: 42.34 | Přečteno: 3392 | Diskuse

Ladislav Větvička

Atomove hlavice v Čechach

Vzhledem k temu, že vlada ČFR ztižila cestovani ven a zpatky, sem došel k zavěru, že je na čase navštivit domaci mista, na kere nikdy nebyl čas. A tak sem se ocitnul v pohoři Prdy, kaj se skryva tajemne misto,

19.7.2021 v 20:02 | Karma článku: 41.31 | Přečteno: 3463 | Diskuse

Ladislav Větvička

Buďte opatrni na cunilimbus

Pařak na Lenince byl taky, že by se dal krajat a posilat do Gronska jako darek Eskymakum. Staři haviři seděli na zahradce knajpy Na rožku a čuměli do blba. Tedy do mobila.

24.6.2021 v 18:55 | Karma článku: 45.02 | Přečteno: 11717 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ladislav Větvička

Kaj nechodi polityci, tam korona neni

Typnul bych si, že do konca letošniho letniho nadechnuti zbyva tak měsic. Už aji synci v Kompasu se sazaju, jestli to polityci začnu zavirat na 20.srpna, nebo vyroči vstupu okupačnich vojsk budeme moct ještě oslavit společně,

27.7.2021 v 11:55 | Karma článku: 42.04 | Přečteno: 3221 | Diskuse

Milan Zajic

Květiny do každé rodiny

Je léto a tak se květiny objevují na všech chalupách. Tato ozdoba patří do všech alpských oblastí a nejen do nich.

26.7.2021 v 18:18 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 206 | Diskuse

Jaroslav Babel

Na návštěvě u mladé dámy (8.)

Pořád žijeme v podivné době, kdy nikdo neví, co bude za týden. Sliboval jsem, že se neloučím nadlouho. A protože plány zatím vycházejí (to "zatím" by se asi slušelo zdůraznit), jsem po třech týdnech znovu na cestách.

26.7.2021 v 16:19 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 184 | Diskuse

Jiřina Votavová

Červenec v Krušných horách

Bezručovo údolí je nejdelší údolí Krušných hor. Z Hory sv. Šebestiána až k rybníku Hřebíkárna vede cyklostezka a údolí se dá projet nejen na kole, ale i projít pěšky. A je to také ráj motýlů.

25.7.2021 v 17:17 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 239 | Diskuse

Jaroslav Babel

Na návštěvě u mladé dámy (7.)

Pořád žijeme v podivné době, kdy nikdo neví, co bude za týden. Sliboval jsem, že se neloučím nadlouho. A protože plány zatím vycházejí (to "zatím" by se asi slušelo zdůraznit), jsem po třech týdnech znovu na cestách.

24.7.2021 v 16:52 | Karma článku: 15.30 | Přečteno: 211 | Diskuse
VIP
Počet článků 1112 Celková karma 42.91 Průměrná čtenost 10687

Osobni blog: www.ladikvetvicka.cz 

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně... Pod autorským jménem Ladislav Větvička publikuje od podzimu 1991, kdy robil ve slezskych rádiích Attack, Ekol-S a Orion.

Mail: ladislav.vetvicka@centrum.cz 

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Knihy Ladislava Větvičky (možete objednat na mejlu autora nebo na E-šopě "Knihu chraň!": Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut, Okolo Rakusko-Uherska, Okolo Č-S aneb Kronika koronopodfucku I.

 

Najdete na iDNES.cz