Pátek 7. října 2022, svátek má Justýna
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 7. října 2022 Justýna

"Koho dneska zajimaju jacisik mrtvi Armeni?"

10. 10. 2020 11:10:20
reagoval pry 22. srpna 1939 jeden rakusky Němec na Obersalzbergu na namitky svojich spolupracovniku pote, co jim vysvětlil, že některe narodnosti a rasy su blbě umistěne a bude třeba je "přesidlit".

O den později podepsal zmluvu o neutočeni ze svojim uhlavnim nepřitelem, načež o tyden později zautočil na svojeho předchoziho přitela, s kerym měl zmluvu o neutočeni už pět roku podepsanu, čimž z něho zrobil uhlavniho nepřitela, přičemž na svojeho byvaleho uhlavniho nepřitela, s kerym měl čerstvě sepsanu zmluvu o neutočeni, zautočil o dva roky později.

Komplikovane, že?

A aby mohl zautočit na teho maleho uhlavniho nepřitela, tak rozhlasil, že to bylo naopak, a že pravě ten maly zautočil na teho velkeho tym, že mu rozbil radyjovysilačku. To tak už ve valkach chodi, že když už začne, tak prvni, co umira, je PRAVDA. A velci, keři obvykle utoči, lžou. A lžou všeci. Lhali Ameryčani o vitmanskem utoku v Tonkinskem zalivu aji v OSN o irackych zbraňach hromadneho ničeni, lhali Sověti o kontrarevoluci a zvacim dopisu. To už je u velkych taky zvyk.

A tak se nedivme, že když Turek vyhlasil, že na něj zautočila mala Republika Artsach, ma to podobne kořeny jako předchozi akce. Je třeba oduvodnit utok velkeho, aby se zakryla prava podstata utoku. A po valce se už nikdo ptat nebude, jak to začalo, bo hystoryju piše vitěz.

Vzhledem k temu, že začala regulerni valka, kde Velky niči Maleho, připomeňme si par hystoryckych faktu o uzemi Republiky Artsach (před rokem 2017 zname jako Nahorni Karabach):

- v oblasti Republiky Artsach bylo už před Kristem jedno z Provincii Armenskeho kralovstvi. To byl kdysik silny stat na uzemi mezi třema mořama - Středozemnim, Černem a Kaspickem. Ty časy su pryč. Už v roce 387 po Kristovi, tedy 184 roku před Mohamedem, bylo uzemi Armenyje rozdělene mezi Byzantsku a Persku řišu, Karabach se pak dostal pod spravu Kavkazske Albanyje (to su věci, co?). Populaci tvořili Armeni a měli tam svoje klaštery, školy a tak podobně.

- postupem času spolu s islamizaci okolnich narodu počet křesťanskych Armenu na uzemi Karabachu klesal. V roce 1823 bylo Armenu enem 8%, v dusledku utlaku Armenu v Osmanske řiši ovšem pokračoval přisun utlačovaneho obyvatelstva. V roce 1832 už Armeni tvořili 35% obyvatel, v roce 1897 dosahli většiny 53%.

- Balkanske valky v prvnich rokach minuleho stoleti osvobodily slovanske narody s pomoci ruskeho medvěda z osmanske (turecke) nadvlady. Když se o totež pokusili Armeni na počatku Velke valky, kdy se na uzemi osmanske řiše postavili po bok carskeho Ruska, vyhodnotili to Turci jako kritycky bod zlomu a aby zabranili podobnemu vyvoji jako na Balkaně, rozhodli se Armeny z jejich puvodnich uzemi vysidlit. Použil sem nazev, keři dnes razi Turci. Jini řikaju vyvraždit, vylikvidovat, provest genocidu. To fčil neřešme, faktem je, že jeden a pul milionu Armenu kajsik zmizelo a už se nikdy neobjevilo. Asi vítr, Máchale...

- mnoho přeživšich Armenu se z uzemi Turecka stahlo do podkavkazske oblasti, včetně Karabachu. Mirova zmluva ze Sevres po Velke valce stanovila, že novy stat Armenyja dostane legendarni horu Ararat, Karabach, aji oblasti jezera Van a Erzurum s Karsem, kaj kdysik žily statisice Armenu. Ale turecky general Mustafa Kemal, zvany dneska Ataturk, mirovu zmluvu odmitnul, na zapadě porazil Řeky a sudruh Lenin, kery v Ataturkovi viděl spojenca, ho podpořil Trockeho penězama, dodavkama zbrani a věnoval mu aji uzemi, kere měly podle mirove zmluvy připadnut Armenum, včetně hory Ararat. Když si začali Armeni aji Azeři v armci Zakavkazske republiky moc vyskakovat, rozhodnul sudruh Stalin, že jednotliva uzemi tak trochu pomicha a věnuje je ruznym republikam, aby je připadně mohl držet na uzdě (jinak se temu řika vydirani). A tak byl Nahorni Karabach osidleny většinově Armeny věnovany nově vzniklemu Azerbajdžanu, uzemi Nachičevanu s armenskyma pamatkama, osidlene Aźerskyma Turkama, bylo tež ponechane Azerbajdžanu, ale od země samotne oddělene koridorem Zangezuru, kery byl ponechany pod spravu Armenyje.

- v roce 1923 byla tedy v ramci Azerbajdžanu ustavena Nahorně-karabašska autonomni oblast, sčitani lidu z roku 1926 ukazalo, že tu žije 93% armenskeho obyvatelstva. Pod adminystratyvně-narodnostnim a naboženskym tlakem klesl jejich počet v roce 1989 na 77%. V te době už ovšem probihaly otevřene střety, bo karabaššti Armeni chtěli pod vlivem gorbačovske polityky byt připojeni k Armenyji samotne. Na tom asi nic divneho neni, že... Tym, kdo nesuhlasil, ovšem byl UV KSSS Azerbajdžanu. Misto teho, aby suhlasil s logickym oddělenim dvuch etnyk, postavil se proti. Začalo dalši pokračovani krvaveho konfliktu, jehož vysledkem bylo vyvražděni třiceti tisic lidi a etnycka čistka asi milionu a pul obyvatel obuch stran - Armenu aji Azeru...

Skvěle popsanu hystoryju konfliktu aji s obrazkama najdete tady

Ladislav Větvička, hlasatel miru, pravdy a lasky, Nahorni Karabach

Autor: Ladislav Větvička | sobota 10.10.2020 11:10 | karma článku: 44.16 | přečteno: 4671x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Smutne navraty do zmrtvěleho Česka

Vystupil sem z letadla a na parkovišťu našel muj stary křap. Zaplatil sem za měsični parkovne tolik, co bych na RVHP zacaloval za dvě noci. Nastartoval sem, motor překvapivě po měsicu chytnul a vyjel sem z aeroporta Katowitz.

4.10.2022 v 12:44 | Karma článku: 45.15 | Přečteno: 4306 |

Ladislav Větvička

Naši synci z Hrušova pochopili system - volebni učast: NULA

Řika se o nich, že su nepřizpusobivi. Ani vlastně nevim, kdo tak hlupe slovo vymyslel a co to znamena. Bo každy je přizpusobivy a ten, kery se danemu prostředi přizpusobi rychle, je dokonce aji chytry.

27.9.2022 v 11:11 | Karma článku: 45.86 | Přečteno: 5187 |

Ladislav Větvička

15 roku blogařem, 13 vydanych knižek a 7 zlatych

Leti to jak cyp. Letos to je patnacty rok, co pišu blogy na iDnesu. Tuž sem si zrobil radost a k tomuto vyroči zrobil knižku, v kere su nejlepši texty ze všech knižek aji blogu za celu tu dobu, co pišu.

22.9.2022 v 11:55 | Karma článku: 41.47 | Přečteno: 3592 |

Ladislav Větvička

Tak mě napadlo vite co? Poďme omrknut, jak se bavi lidi na Mexiku

Z pohledu středověku nebylo Mexiko nikdy dobyto. Je to tym, že se tu nikdy nevalčilo. A považte, nejenže se tu netočil žaden film, ale dokonce ani žadna pohadka.

19.9.2022 v 10:04 | Karma článku: 43.17 | Přečteno: 5102 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Letní Makedonie a Bulharsko - 2. díl: Sofie

Sofii zná kdekdo, přitom ale turistickým tahákem úplně není, což je škoda. Přitom jsou tu vykopávky, kostely, mešity, české šaliny i lyžařské středisko.

7.10.2022 v 8:20 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 128 | Diskuse

Martin Faltýn

Mix omeleta z dovolené v Egyptě 2 (ale pořadím 3.)

"Pokud tedy máte zájmové, tak čaj ibišek a čaj piskavice, zrnkový káfovník, vše po půl kila, můžete mít jako jeden balík, taky za 25 dolarů," mrší češtinu a vrší kšeft náš průvodce zájezdem do Luxoru. A mně z něj třeští hlava.

7.10.2022 v 8:08 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 251 | Diskuse

Tomáš Flaška

Schengen nezkrachoval a nezkrachuje pane Jakle

Bývalý spolupracovník exprezidenta Václava Klause ve svém blogu na idnes ze dne 29.09.2022 prohlásil něco o konci Schengenu. Škodolibost z toho článku přímo čiší.

6.10.2022 v 4:57 | Karma článku: 39.91 | Přečteno: 4297 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Zibura: Dobrodružství je větší, když ho člověk zažívá sám

Ladislav Zibura o svých cestách napsal pět knih a pravidelně objíždí Česko se svými přednáškami. Rozhovor studentskému médiu Stisk.online poskytl před poslední přednáškou v brněnském kině Scala.

4.10.2022 v 9:26 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Jan Vaverka

Letní Makedonie a Bulharsko - 1. díl: Na cestě na Rilu

Červenec a dva státní svátky v pracovní dny. Kam vyrazit, když už je sezóna v plném proudu? My tentokrát míříme do Makedonie, přímým letem z Bratislavy do Skopje.

4.10.2022 v 8:20 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 243 | Diskuse
VIP
Počet článků 1227 Celková karma 45.79 Průměrná čtenost 10319

Mail: ladislav.vetvicka@centrum.cz

Osobni web s knižkama: www.ladikvetvicka.cz 

Kniha 15 roku blogařem 

Ladislav Větvička, porubsky baraba, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně, Hispaňole nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně. 

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Knihy Ladislava Větvičky (možete objednat na webu autora nebo na E-šopě "Knihu chraň!": Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut, Okolo Rakusko-Uherska, Kronika koronopodfucku I. & II., Zrnko písku

 

Najdete na iDNES.cz