Ma to dva duvody. Prvnim duvodem je kvalitatyvni měřitko. Dovolil bysem si tvrdit, že v žadnem jinem statě na světě neni tak fajne pivko jak u nas. Ano, jasně, su nadherne pivni narody Bavoraku, Danu, Belgičanu, Iru, Slovaku... ale česky ležak je česky ležak a jeho styl čepovani je naprosto neopakovatelny.
A tak přestože cestovani jest pro moju temnu ostravsku dušu životni nutnost, při každem překročeni hranic vim, že idu do horšich podminek, než mam doma. Lepši to prostě nebude. O to lepši je ten pocit, když pak v Chalupkach, na Bile, u Valtic nebo u Železne Rudy překračuju tu neviditelnu čaru na zemi a vim, že při odevřeni vrat prvni naši putyky budu doma, ať už tam budu mět Ostravara, Krakonoša, Konrada Henlajna, Chodovara, Asahi Urquella, Budvajzra, Hostana nebo jakykoliv maly pivovar z kuchyně.
Druhym duvodem, čemu mivam deprese při utěkach ven z teto země je cena. Ačkoliv se to zda nepochopitelne, přestože mame nejlepši produkt na světě, jeho cena patři mezi nejnižši. Ani v Rusku, ani na Podkarpatske Rusi, ani v Polsku, ani v Bosně, Karabachu, Bulharsku a ja nevim v jakych destynacich, prostě pivo neni levnějši jak u nas. o kvalitě ani nemluvim.
A tak si rad v cizině prohližam regaly s pivnima flaškama a robi mi radost, když kajsik v cizich krajach zahlidnu zname etykety moravskych, slezskych nebo českych pivovaru.
A na druhu stranu by mě cyp mohl jebnut, když narazim na patoky, fejky, snahy o napodobovani českeho ležaka, kery ovšem s originalem nema nic společneho. A navic, když se jedna o produkt schvaleny našima kolaborantama z Prahy, Žatca, Krušovic nebo čehokoliv podobneho.
Že zmizelo kdysik světozname pivo Plzeňsky Prazdroj a misto něho je nam nalevane pivo s nazvem Pilsner Urquell, kere je dneska řidke jak stolica měsičniho děcka a nestydi se deklarovat, že to je 11,5° ležak prokvašeny tak, že ma 4,4% alkoholu, na to sem si už zvyknul. To je prostě japonska ideodyverze do nitra tohoto pivniha naroda. Mnozi ji furt podlehaju a tvrdi, že jim ta jedenactka chutna. Nic proti temu, to je OK, že tu předraženu sračku piju. Bo každy sveho štěsti strojvudcem.
Horši je, když se celosvětově znamy česky pivovar podepiše pod to, že se pod nazvem pilsner a nazvem odkazujicim na Prahu a Staropramen prodava ve světě cosik, co zme jako studenti v teplych provozach na NHKG a VŽKG popijali o přestavkach jako osmičku. A za to by se měli všeci, keři podporuju teply pivovar Staropramen a piju jeho produkty, stydět. Zatim si majitel Staropramena, Molson Coors Brewing Company, nedovolil tento podivny patok prodavat v Česku.
Neni se čemu divit, s nazvem PRAVHA by u nas neuspěl, dokonce snad ani mezi teplu komunytu, přestože pivo ma přesně 4%.
Jako vtip dobre, jako produkt odporne. Ale to ti cizaci asi nechapu.
Bo česke pivo, pravě tak jako česky humor, to je prostě neopakovatelne.
PS: Paradoxni je, že ta 4% voda Pravha mi mezi těma angloeuro srač... sorry, značkama snad aji chutnala...
Když mi ten humus ukazal mistni Polak na mobilu, furt sem nevěřil.
A pak sem ten zazrak sam spatřil v baroknich chodbach skotskeho hytlermarketa...
...inspirovali se Pravhou, samozřejmě. Nechtěl bysem se dočkat okamžiku, kdy v Pandžabu narazim na lahvovy Ostravhar 8°. Fakt ne...
Aji když musim uznat, že mezi egzotyckyma značkama neměla Pravha chybu.
Buch milosrdně tresta ženy, kere piju patoky...
Plna nabidka šikmookeho globalniho inkvizitora.
Pivo s nazvem Jan Kovař se kupodivu pit dalo...
Aji tyto skotske ejly patřily k zajimavym pivnim zažitkum.
Skvěly kus.
A dalši skvěly kusek.
A enem pro srovnani, kolik stoji nejlevnějši patok Budvajzra (ameryckeho), kurs je 1:29.
Tuž dopsat a spat. Bo naročna je robota blogařa iFčil.
Ladislav Větvička, pivni degustator Mlade Fronty Fčil
