Usmala se: "Ni, vstavam ve štyry, bo v pět bych to lidem k te ranni kavičce už nestihla dodat."
Tak už si nedame flašku bileho u Hrozna v Rumunske, ani pivko při vyhlašovani Krameriovy ceny, ani arak v Damašku. To je fčil taka divna moda, že nepohodlni novinaři umiraju mladi a zdravi na infarkt, tajak Udo Ulfkotte, autor knihy "Koupení novináři".
Tereza se nebala popisovat realitu za jakychkoliv okolnosti. Jeji přehled a informace, vychazejici z osobnich navštěv mist, o kerych psala, byly - jejimi slovy fascinujici. Čast dětstvi stravila v Damašku a aji diky temu měla k zemim Blizkeho vychodu blizko. Skvěle analyzy v poslednich měsicach zveřejňovala Prima. Jeji posledni ranni kavička byla na tomto serveru zveřejněna prvniho dubna. Ne, nebyl to april. Dostala padaka, bo nezavisle informace podložene vždy konkretnim zdrojem nebyly asi novemu majiteli po chuti. Nehodila se do konceptu, se temu řika. Ale určitě se vam ozveme, až najdeme vhodny format, řikaju obvykle.
Už nemusi. Určitě si oddechli.
Narodila se v roce 65. Vystudovala žurnalistyku a pak sedum roku pusobila v ČTK, v rokach 91-2 v Egyptě jako zpravodajka pro Blizky vychod. Psala pro Reader ́s Digest, Reflex, Mlady svět, MF Plus, Lidi a země, Literarni noviny a Parlamentni listy.
V lednu 15 ji jako prvni česke novinařce poskytnul rozhovor Bašar Asad, z čehož se naši mejnstrymovi novinaři mohli posrat. O rok později obdržela Krameriovu cenu, z kere se pravdolaskaři tež možu vzteknut, bo si mysli, že ceny možu rozdavat enem oni. Na předavani teto ceny sem ju osobně potkal poprve.
"Čtu tě každe rano, když se kolem poledne probudim," povidal sem ji, když sem třepal jeji mohutnu chlopsku ruku.
"A ja tebe čtu večer u Hrozna," smala se ona.
Mnoho lidi u nas aji vedle na Slovensku začinalo den s Ranní kávičkou Terezy Spencer. Už to nepude. Zpravy, na kere se naše "prověřena" medyja nezaměřovala, bo jim chyběla odvaha nebo zdroje, nam budu chybět. Su ztraty, kere su nenahraditelne.
"Stojí to všechno za hovno," odpověděl Palivec v hostinci U Kalicha, kery leži 500 metru od Zlateho hrozna.
Tož tak.
Tereza Spencerová (3. ledna 1965 – 6. dubna 2020)
Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil
PS:
Jeden z komentařu ze zaři 18:Jak uzavřít (protože už asi končí) kauzu „50 syrských sirotků do ČR“? A jak se vypořádat s námitkami proti vašemu názoru, že se lidé pomalu mohou vracet do Sýrie? Těmi námitkami myslíme ony „Asadovy seznamy smrti“? Co když nejde o džihádisty, ale pouze o politické odpůrce? On Asad demokratický lidumil asi nebude...
No, ukažte mi mezi lídry na Blízkém východě nějakého demokratického lidumila. Paradoxně ten Asad – například ve srovnání s našimi petrodolarovými tmářskými spojenci z Perského zálivu – vychází ještě jako docela osvícený intelektuál. Ale to jsou všechno pořád jen řeči a nějaké pokusy o nálepkování, které ze všeho nejvíc svědčí o tom, že i když Západ v Sýrii prohrává (anebo už prohrál), pořád mu to nedá a chce nějak rozhodovat o tom, kdo smí nebo nesmí Syřanům vládnout. Je vcelku legrační, že prakticky titíž lidé, kteří u nás doma odmítají uznat výsledky parlamentních nebo prezidentských voleb, čili, v zásadě už odmítají akceptovat demokratické principy, tak současně „dokonale vědí“, co je nejlepší pro Sýrii. A pro Rusko. A pro Írán a všechny ostatní „nepohodlné“...
Můžeme o tom diskutovat donekonečna, ale realitu tím nezměníme. Pokud se mohou vracet – a taky se vracejí stovky tisíc Syřanů z Turecka, Libanonu nebo Jordánska – tak nechápu, proč by se nemohli vracet z Evropy. Je sice jasné, že kdyby se do Sýrie vrátili všichni, tak nám rozbijí tu říkanku o strašlivém Asadovi, který kosí a mučí svůj národ, ale všichni se jistě nevrátí. Někteří jsou fakt od džihádu a bojí se trestu, v případě migrantů třeba v Libanonu (ale jistě nejen tam) je zase problém s „prostými zločinci“, na které doma čeká trest za rabování, loupeže, znásilňování a podobné zločiny, zatímco jiní prostě chtějí zůstat, protože se v Evropě žije přece jen pohodlněji než ve zničené Sýrii. A to ani nemluvím o zdejších sociálních dávkách a tak podobně. Ale, ani po našem Listopadu se nevrátili všichni českoslovenští emigranti. A to nám tu rozkvetla rovnou demokracie. Myslím, že z této skutečnosti nikdo žádnou velkou „vědu“ nedělal, tak proč by v případě Sýrie měla ta „věda“ nastat? To nedává smysl...
