Sprosta vražda

17. 06. 2019 11:11:11
To, co zrobili bolševici carske rodině, je přišerne. Z vraždy carske rodiny mrazi. Komornu a děcka, kere v krvi přežily střilani komanda bolševiku, dobili nejzvrhlejši členove komanda bajonetama.

Střely z jejich revolveru se totiž zastavily o plechove piksle ze šperkama, kere měly baby zavěšane na krku a schovane pod šatama.

Zabiti ruznych vladcu a monarchu neni v hystoryji nic vyjimečneho. Cezara zabila partyja v čele s Brutusem už par roku před Krystem. Angličani popravili krala Karla I. v pulce sedumnacteho stoleti, Francuzi svojeho Ludviga XVI. V roce 1793. O zabiti Františka Ferdynanda a jeho těhotne manželky sem vam už povidal. Ale přece enem vražda cele carske rodiny aji s děckama, to tu ještě nebylo.

Rodina Romanovcu se dostala na trun počatkem 17. stoleti a vydrželi tedy u moci tři sta roku. Mikulaš II., imperator a samovladce cele Rusi, polsky kral, finsky velkokniže, podle občanky Nykolaj Alexandrovič Romanov, nastupil do vykonu funkce v roce 1894. Hned pote, co jeho předchudce Alexandr III. umřel ve svojich 49 rokach na selhani ledvin, zle jazyky tvrdi, že to bylo kvuliva chlastu.
Jestli to bylo nebo nebylo kvuli alkoholu, to už nezjistime, ale vime jistě, že v březnu roku 1881 se na něho pokusila zorganyzovat atentat skupinka mladych synku, mezi nimiž byl aji jakysik Alexandr Uljanov ze Simbirska. Skupina byl včas odhalena a jeji učastnici oběšeni, včetně Alexandra. To mělo kličovy vliv na jeho jedenactileteho brachu Vladimira Uljanova, kery se tzv. zradykalizoval a začal se zabyvat studyjem polityckych otazek. O štyrycet roku později tento chlapec vyda rozkaz k likvidaci cele rodiny naslednika cara Alexandra III.

Mimochodem, car Alexandr, přestože umřel relatyvně mlady, měl docela zajimavy život. Za jeho vlady nevedlo Rusko ani jednu valku a vyhybalo se mezinarodnim konfliktum, přestože na prahu valky bylo několikrat. Neni divu, že cara jeho současnici nazyvali mirotvurcem. Kdyby jeho synek Nykolaj byl tež taky proziravy a nenechal se vmanypulovat do mobilizace a nasledně do valky, mohl byt tež mirotvurcem. Bohužel, okolni sily, kere ho dotlačily k rozhodnuti mobilizovat, byly silnějši.
Jeho tata Alexandr nebyl prvorozeny, neměl se tedy stat carem a připravoval se na drahu vojaka. Ovšem po smrti svojeho staršiho bratra padla tiha panovnicke funkce na něho. Alexander možna ani neměl vlohy pro vysoky carsky uřad, neměl snahu stat se vzdělanym člověkem, nikdy se nenaučil psat bez pravopisnych chyb a udajně nebyl schopny přečist celu knižku. Z Dostojevskeho romanu Zločin a trest přečetl možna tak polovinu a darovany egzemplař Běsu s dopisem a autorskyma komentařama od velikého spisovatele nečetl vubec.

Každopadně vynikal fyzicky. Byl vysoky 193 cm, širokych ramen, jeho sila zachranila na podzim roku 1888 jeho rodinu aji jeho samotneho, když nedaleko Charkova vykolejil carsky vlak. Zřicenu střechu vagona držel car s neuvěřitelnym úsilím na ramenach tak dluho, dokud jeho blizci neopustili smrtelně nebezpečne misto.

Jako car byval neobvykle hruby, užival sproste slova dokonce aji v uřednich dokumentach, nevahal uražat svoje podřizene, pokud si to zaslužili. Zaroveň byl pobožny jak cyp, za dobu jeho vlady bylo postavenych vic jak 5000 kostelu!

Jeho rodinny život se da označit za spořadany. Po zemřelem staršim brachovi zdědil aji jeho robu, dansku prynceznu Maryju Sofiju Frederyku Dagmaru, s keru zplodili šest děcek. A pravě jeho nejstarši synek Nykolaj (Mikulaš II), narozeny 1868 se stal jeho nastupcem a poslednim ruskym carem, bo ho v jeho 50 rokach bolševici zavraždili s celu jeho rodinu v Jekatěrynburgu.

* * *
Nespokojenost s režimem vyvrcholila březnovyma revolučnima udalostma v Rusku roku 1917. Car Mikulaš abdykoval a předal korunu svojemu brachovi Michajlovi. Ten ale rezignoval hned nasledujiciho dňa, aniž by určil svojeho nastupca a tym formalně skončila vlada caru v Rusku. Moci se chopila Prozatimni vlada a založeny byly tzv. sověty, kere se staly druhym mocenskym centrem.
Prozatimni vlada poslala carsku rodinu nejdřiv do domaciho vězeni v Alexandrovskem palaci v Carskem Selu u Petrohrada. Z tehdejšich fotek jako by ještě nic nenasvědčovalo tomu, jaky hrozny konec carsku rodinu čeka. V srpnu kvuli bolševickym nepokojum, kere jak vime později vyustily v revoluci, byla rodina převezena do sibiřskeho města Tobolsk.

Po bolševickem převratu v listopadu 1917 se podminky vězněni carske rodiny začaly horšit a v dubnu 1918 byli deportovani do Jekatěrynburgu, kde byli zavřeni v domě Nykolaja Nykolajeviča Ipatěva. Kolem domu vyrostl vysoky plot, rodina žila v ponižujicich podminkach a čas travila modlitbama. Přes dva a pul měsice mohli ven enem na kratke vychazky do zahrady.

V červnu 1918 vstupily do hry československe legie, kere se bližily k Jekatěrynburgu a bolševici dostali strach, že by Čechoslovaci mohli carsku rodinu osvobodit, což by byla velka psychycka vzpruha pro vojska bilych. Proto bolševicky Vykonny vybor Uralu s vědomim Vladimira Iljiča Lenina, Felixe Dzeržinskeho a Jakova Sverdlova (po kerem neslo v rokach 1924-1991 město Jekatěrynburg jmeno Sverdlovsk) rozhodli o likvidaci carske rodiny.

Dne 17. červenca 1918 v noci nařidil velitel stražniho oddilu Jakov Jurovskij carskemu doktorovi vzbudit rodinu a oznamil, že budu převezeni na bezpečnějši misto.
Car s manželku Alexandru Fjodorovnu a pěti děckama, velkokněžnami Olgu, Taťanu, Maryju, Anastaziju a naslednikem truna Alexejem, byli přesunuti do sklepa. Jurovskij přečetl rozkaz vykonneho výboru: „Nykolaji Alexandroviči, vzhledem k temu, že vaši přibuzni nadale pokračuju v utoku na Sovětske Rusko, Vykonny vybor Uralu se rozhodl vas popravit.“ Car se ještě pokusil protestovat, ale v tym samym okamžiku do male sklepni mistnosti vstupilo vražedne komando a ze svojich revolveru zahajilo palbu na děti, ženy, cara a jejich doprovod.

Popraveny byl Mikulaš II. (*1868), jeho manželka Alexandra (*1872), jejich pět děcek: Olga (*1895), Taťana (*1897), Maryja(*1899), Anastazija (*1901) a Alexej (*1904) a všichni ti, keři se rozhodli jit s nima do exilu, doktor, služebna, komornik a kuchař.

Děvuchy nebyly zabite kulkama, bo si do korzetu schovaly šperky, kere častečně fungovaly jako neprustřelne vesty. Komorna a šlechtičny byly proto dobite bajonetama. Komando nasledně šperky odhalilo a jeho členove si je rozdělili.

Těla byla zabalena, naložena na naklaďak a odvezena k opuštěnemu lomu. Mrtvoly se pokusili rozleptat kyselinu a pak spalit. Ohořele zbytky pak zakopali na dvuch mistach.
Československe legie obsadily Jekatěrynburg o tyden později, 25. červenca 1918. Carska rodina už nebyla k nalezeni, bolševik byl rychlejši.

Ostatky, o nichž se předpokladalo, že patři carske rodině, byly poprve objevene nedaleko Jekatěrynburga v roce 1978. Až v roce 1991 byly ze společneho hrobu v zasypane šachtě exhumovane a v roce 1998 byli Mikulaš II., jeho roba a tři dcery slavnostně pohřbeni v Petropavlovske pevnosti v Petrohradě. Dalši dcera a syn byli pohřbeni později. Cirkev všechny členy rodiny vyhlasila za svate a na mistě vraždy carske rodiny byl vybudovan Chram Všech svatych Na krvi.

* * *
Určitě nevěřite na duchařiny, nicmeně připomeňme si cosik, z čeho tež ide mraz po zadach. Ke koncu roku 1916 jisty kněz jmenem Rasputin, kery měl silny vliv na cara a hlavně jeho manželku, se velice silně zasazoval o to, aby car ukončil šilenstvi v nesmyslne valce na Zapadě. Mnoha ruskym polityckym kruham se to nelibilo, zvlaště těm, kteři se podileli na valečnych dodavkach a tež brytskym agentum, keři by ukončenim valky na Vychodě už v roce 1916 jednoznačně prohrali valku na zapadni frontě.
Rasputinuv vliv však tak silny nebyl, proto ve svoji zavěti koncem roku 1916 napsal carovi, že by ho měl dobře hlidat, bo pokud by byl zavražděny, pak do třech měsicu carsky režim padne, do dvuch roku
bude zavražděny car aji jeho rodina do posledniho děcka, Rusko bude všema opuštěne a řeky se zbarvi krvi milionu nevinnych oběti a čtvrt stoleti bude žit rusky narod ve strachu a hruzach, než nebude rusky narod vykupeny krvi dalšich milionu oběti. Situace se měla uklidnit až po sto rokach.
No a jak dopadla Rasputinova zavěť? Rasputin byl zavražděny v prosincu 1916 brytskym agentem a ruskym šlechticem. Do třech měsicu, v unoru 1917 carsky režim padl, o rok a pul později, v letě roku 1918 byl car, carevna, jejich male děcka aji spolupracovnici bestyjalně zavražděni Leninovym režimem. Řeky se zbarvily krvi, v občanske valce padlo osum milionu lidi, 4x vice než za celu prvni světovu valku. Čtvrt stoleti žil rusky narod ve strachu a bidě a přesně po pětadvaceti rokach, v letě 1941 přišly dalši hruzy a dalši desitky milionu mrtvych...

Su to nepředstavitelne věci, ovšem všecko z Rasputinovy zavěti se vyplnilo. Je to asi enem slovni hřička, že po sto rokach je vlivnym hračem v Rusku ne Rasputin, ale Putin. Ovšem brytšti agenti su stale bděli jako kdysik, vymyšlaju sankce a Rusko je opuštěne všema tajak před sto rokama... Mnohe se změnilo, podstata problemu zustala.

"Moji mili, drazi! Hrozi Boži dopuštěni. Bliži se velke neštěsti. Tvař milosrdne Matky boži se zachmuřila a duch v nočnim tichu je rozčileny. A ticho je pryč. Hrozny je hněv, jenže kam před nim utect? Stoji psano: Zustaňte bděli, neboť nebudete znat dne ani hodiny. Pro naši zemi přišel čas. Krev tuhne hruzou. Všude je tolik krve a bolestneho volani. Temna je noc těžkeho utrpeni. Nic nevidim. Moje hodina udeři už brzy. Nemam strach, vim ale, že tato hodina bude hořka. Budu trpět velka muka. Bezpočet lidi zahyne. Mnoho mučedniku zemře, bratr bude zabijet bratra. Vtrhne sem velke neštěsti. Země se bude třast. Přijde hlad a mor a znameni se objevi na celem světě.“
Ze zavěti Grygoryja Jefimoviča Rasputina, zavražděneho 30. 12. 1916


Při dnešni znalosti všech těch desitek milijonu mrtvych a všech tych hruzach, kere po roce 1916 přišly mam taku otazku k zamyšleni. Fakt ste si jisti, že neni možne předvidat věci buduci?
Anglicky kral Jiři V., rusky car Mikulaš II.(oba na obrazku) a německy cisař Vilem II. byli bratranci. Tři kralovšti bratranci setkavali poměrně často, a to i před tym, než usedli na trun. Naposledy se všeci tři viděli v Berlině v letě 1913 na svatbě Vilemovy dcery. Pak už nikdy. O rok později mezi sebu zahájili valku – Vili válčil proti Nikimu a Jiřikovi. Tak se oslovovali ve vzájemné korespondenci.
Připomeňme si ještě jednu smutnu věc. Car odstupil v polovině března 1917. Nedluho pote požadal svojeho britskeho bratranca o možnost vycestovat s rodinu do Anglie. Cisař Vilem II. měl udajně dat suhlas s evakuaci cara aji jeho rodiny přes Německo.

Dalši vyvoj vidi britske zdroje ruzně. Převlada nicmeně nazor, že anglicka vlada doporučila vyjit Mikulašově žadosti vstřic. A že ten kdo se postavil proti, byl kral Jiři. Dokonce snad opakovaně. Zni to neuvěřitelně, ale britsky monarcha odmitnul žadost svojeho přibuzneho, ruskeho monarchy, o pomoc při zachraně života. Chtěl se vyhnut nespokojenosti s přijetim člověka, považovanym nemalu časti britske veřejnosti (odbory, Labouriste, Liberalove) za despotu a vraha z dob potlačeni revoluce a tzv. Krvave neděle 1905. To všecko na pozadi nedavneho potlačeni povstani v Irsku (duben 1916), kere
britska vlada provedla jedinym zpusobem, ktery ve svych kolonyjach použivala – krvavym masakrem.
Tež opakovane žadosti ruskych monarchystu o pomoc k brytskemu velvyslanci Buchananovi zustaly nevyslyšene. Take v jedinych dosud autorizovanych dějinach britske MI 6 pokryvajicich obdobi 1909 - 1949 o podilu MI 6 na vraždě Rasputina, abdykaci cara nebo kauze Jekatěrynburg neni na 840 strankach ani zminka. Britove určitě vědi proč.

Po podpisu Brest-litevskeho miru a vystupeni Ruska z valky ztratily zapadni mocnosti jakykoli zajem o osud carske rodiny. Tim jeji osud zpečetily.
Mimochodem, v roce 1918 byli zavražděni i caruv bratr Michail a carevnina sestra Alžběta (Ella) – žena carova stryka Sergeja.

Nezustali žadni kandidati na rusky trun, bo Brytanyji už samoděržavna monarchie v Rusku nebyla potřebna. Naopak bylo možne zahajit vyhledavani a „čerpani“ učtu carske rodiny v zapadnich, zejmena britskych, bankach.

Kruh se uzavřel.

Přiběh je z nove knižky Ladislava Větvičky "S Jarkem Haškem po 100 rokach OKOLO RAKUSKO-UHERSKA". Všecky dily teto knihy vhodne pro format blogu možete pokupě najit pod timto odkazem, kde budu vychazat až do konca červenca.

Autor: Ladislav Větvička | pondělí 17.6.2019 11:11 | karma článku: 41.34 | přečteno: 3659x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Na jednom uzemi nemožu žit dva kmeny. Chvilu ja, ale pak musi ten slabši ustupit

Tuž kde jinde chcete začat cestu okolo Řiše, když ne tam, kde Rakusko aji s Uherskem vlastně skončilo? V Sarajevu.

9.7.2019 v 11:11 | Karma článku: 40.70 | Přečteno: 3151 | Diskuse

Ladislav Větvička

Bosna je nadherna

Bosna je nadherna. Nevim, k čemu bych ju přirovnal. Soryjako, Polsko je nudne. Slovensko vlastně tež. O Rakusku ani nemluvim a Sasko s Bavorskem tež nic moc. No a tym mame vlastně všechny naše susedy zmaknute.

8.7.2019 v 11:11 | Karma článku: 39.77 | Přečteno: 2902 | Diskuse

Ladislav Větvička

Každy začatek je lehky

Začatky nesu těžke, obvykle su jednodušši, než si myslite. To třeba chcete postavit dalnicu do Gdaňska a Anglija kvuliva temu proti vam rozputa valku.

7.7.2019 v 18:18 | Karma článku: 37.98 | Přečteno: 2738 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ultymatum

Eště cosik předchazalo plagatu, kery nechal František Jozef vylepit na ulicach všeckych měst Rakusko-Uherska. Bylo to ultymatum srbske vladě, kere bylo předane 23. červenca 1914.

4.7.2019 v 11:11 | Karma článku: 43.27 | Přečteno: 3859 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Aleš Gill

Brána do Ruska otevřená!?

Pokrok nezastavíš, byť v případě Ruska to tak dlouho vypadalo. Fiktivní pozvání, vízová centra, poplatky... to všechno s cílem odradit co nejvíc turistů od návštěvy. Ledy se hýbou a situace se pomalu začíná měnit...

18.7.2019 v 7:12 | Karma článku: 8.20 | Přečteno: 231 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (3.)

Potřetí v tradičním termínu a prakticky po stejné trase, ovšem s novými cíli. A jestliže jsem dříve čtenáře lákal na bloudění i nečekané příhody, na vše jmenované došlo i tentokrát. Taková byla první cesta léta roku devatenáctého.

17.7.2019 v 14:02 | Karma článku: 7.85 | Přečteno: 119 | Diskuse

Jan Fikáček

Jak jsem se málem stal ruským špionem

Na rozdíl od hradního poradce Vladimíra Mynáře jsem bezpečnostní prověrku NBÚ na úroveň Tajné bez problémů a obratem dostal, ale málem jsem o ni zase kvůli synáčkovi přišel, když on vycestoval do Ruska do jedné zajímavé oblasti.

17.7.2019 v 10:04 | Karma článku: 39.41 | Přečteno: 3264 | Diskuse

Jakub Trejbal

MHD v Litoměřicích se dočkala slibovaného rozšíření

Po "přechodném" stavu od 1. července 2019 vyjely v Litoměřicích nová vozidla na celkem čtyři trasy. Nově nabízí pravidelné spojení v pravidelném taktu.

17.7.2019 v 7:34 | Karma článku: 3.94 | Přečteno: 112 | Diskuse

Martin Klíma

Letní tipy na cestování v MHD pro dámy

Hromadná doprava skrývá mnohé nástrahy a nebezpečí. Jednou z nejzranitelnějších skupin jsou dámy, a právě ty bych chtěl upozornit na věci, které je možná vůbec nenapadly. Pánové se jistě také rádi něco dozvědí.

17.7.2019 v 6:33 | Karma článku: 37.51 | Přečteno: 5526 | Diskuse
VIP
Počet článků 915 Celková karma 43.41 Průměrná čtenost 10918

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Najdete na iDNES.cz