Zlate elektrokolo - boži dar pro duchodce

23. 06. 2019 18:33:33
V rokach 2014–2018 sem tedy procestoval všecky země byvaleho Rakusko-Uherska. Letecky, autem, na kole aji pěšky.

Chtěl sem poznat z osobni zkušenosti, jaky je po sto rokach stav byvalych provincii řiše, jake su nazory jejich dnešnich obyvatel a jak dneska vnimaju sto roku stare udalosti.

Zjistil jsem, že aji po sto rokach su si narody řiše bliže než kerekoliv jine narody dnešni Evropy. Spojuje je křesťansky pohled na svět, přestože mnohe narody dnes považuju samy sebe za ateistycke. A spojuje je společny boj proti pronikani islamske ideologie, proti niž země Rakusko-Uherska po staleti bojovaly a tim branily pronikani islamske ideologyje nesvobody a nenavisti do Evropy. To samozřejmě neznamena, že bych komukoliv branil vyznavat viru, jaku si usmysli. Ať si každy vyznava budhizmus, muslimstvus, křesťanstvus, hynduizmus, zoroastryzmus nebo cokoliv, co je mu mile. Ale ať si to robi doma nebo ve svoji svatyni a neotravuje s tym lidi na ulicach, nebo dokonce ať mi někdo nenuti, že musim svět vidět tak, jak mu to přikazuje jeho ideologija..

Trasy mojich cest po Rakusko-Uhersku v rokach 2014-18

Když jedete autem a prohližate si krajinu, města a lidi okolo vas z oken auta, jste ochuzeni o možnost vzajemneho kontaktu a dyskuze s nahodnyma pocestnyma. Neni možne si udělat uplny usudek, pokud nejste okolnosťama přinuceni požadat mistni lidi o sklenku vody, o pomoc v nouzi, pokud nemate přimu zkušenost s pohostinnosťu a chovanim jednotlivych osob ruznych narodu, ras a vyznani. Proto sem mnohe cesty absolvoval nejraději pěšky, stopem či na kole. Enem tak se mate v prachu cest možnost dostat do situaci, ktere by vam diky cestovani autem zustaly skryty.
„Pane Madeja, mě už to kolo nebavi,“ povidam v jedne z odpočivacich pauz na terase u Vlastika.
Stary pan Madeja se zas hupal ve svojem hupacim křesle, potahoval z dymky a popijal silne pivo porubskeho sladka Puchalky.
„Ať jedu kamkoliv, všude je to do kopca. A když to neni do kopca, tak zas fuka taky protivěter, že musim šlapat jak cyp aji po rovince. Myslite, že tu cestu nakonec zvladnu?“ obratil sem se na něho zase s žadosťu o radu, bo sem věděl, že pan Madeja vždycky dobře poradi.
„Ni,“ odpověděl a dal vyfukoval kuř.
Par minut bylo ticho.
„A co kdybysem použil to elektrokolo?“ napadlo mě.
„Tak to ja,“ odpověděl ten mudry chlop a vic se už o tym nebylo třeba bavit.

V ostravske pujčovně sem si pořidil posledni vykřik moderni technyky, eletrycke kolo. Pravda, mohl sem jet na vlastnim, obyčejnem horskem kole. Je mi ale padesat roku, už sem stary kmet, jak řikali Vrchlickemu. Nejsem žadny sportovec. Kolo považuju za prostředek, jak se vcelku efektyvně pohybovat mezi dvěma bodama. Od hospody k hospodě. Od města k městu. Za den dokažu bez předchoziho trenynku ujet okolo sedumdesati kilaku. Ale je to dřina. Kolo považuju za prostředek dopravy, ne za sportovni nastroj, diky keremu bych měl překonavat nepřijemnosti cyklotrasy, jako su kopce, nebo ostry protivěter na rovnych usekach. A vy, kteři na kole jezdite, vite velice dobře, že ať jedete kamkoliv, vždycky jedete do kopca a vždycky fuka vitr proti vam. Ty okamžiky, kdy se vam daři jet s větrem v zadach nebo z mirneho kopca dolu, su bohužel velice omezene.

Proto sem si vybral kolo, kde elektrycky pohon pedalu dokaže eliminovat obě nepřiznive okolnosti - jak nepřijemnu jizdu do kopca, tak aji nepřijemny protivěter. Zatimco na svojem kole dosahuju pruměrne rychlosti okolo 13 km/h, eletrycke kolo vam umožni pruměrnu rychlost okolo 25 km/h. A to je vyrazny rozdil. Během tury tak neujedete „pouhych“ 70 kilaku za den, ale bez problemu se dostanete na 120 dennnich kilometru. Dalši vyhodu je fakt, že večer se sice citite fyzicky přijemně unaveni, ale organyzmus neni dojebany tajak po sedmdesati kilometrach překonavani terennich překažek.

Ano, zaměrně sem před prvnim nasednutim na elektrycke kolo neměl v tym roku najety na kole ani jediny kilometer. Možna podvědomě sem si chtěl dokazat, že na to ještě fyzicky mam, a že aji netrenovany cyp se nemusi bat vydat se na několikatydenni, několikatisicovu štreku, aniž by to bylo likvidačni pro tělo obyčejneho kavarenskeho povaleča, zvykleho na ranni kafe, bohatu snidaňu plnu bučku, vajec a chleba ze sadlem, bohaty oběd sestavajici z taliřa prdelanky, kobzol ze špekem a uzenym a večerni šašlik nebo čevabčiči s flašku tokajskeho nebo několika sklenicama ležaku.

Mam radost z teho, že dneska možu řict – ano, jde to. Nemusite se teho bat. Aji netrenovany kavarensky povaleč jako ja se može vydat na podobnu cestu. A garantuju vam, že taka cesta vam přinese mnohem vice radosti a poznani, než byste zažili při cestě autem nebo při tydennim povalovani v Karybiku nebo na plaži chudych na štěrkovně u Hlučina.

A tak sem jedneho jarniho dopoledňa nasednul ve slezske Porubě na kolo a po několika minutach přejel řeku Odru, čimž sem se ocitnul na uzemi byvaleho Markrabstvi moravskeho.

Přiběh je z nove knižky Ladislava Větvičky "S Jarkem Haškem po 100 rokach OKOLO RAKUSKO-UHERSKA". Všecky dily teto knihy vhodne pro format blogu možete pokupě najit pod timto odkazem, kde budu vychazat až do konca červenca.

Autor: Ladislav Větvička | neděle 23.6.2019 18:33 | karma článku: 40.90 | přečteno: 4057x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Ještě cosik z Hungarie

Když tak prochazam materialy z cest okolo Rakusko-Uherska, su tam perly, kere by bylo škoda ležet enem tak ladem. Tuž tady je par zaběru z prujezdu statem zvanym Hungaria.

20.8.2019 v 12:55 | Karma článku: 39.01 | Přečteno: 2834 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ještě cosik z Hornych Uher

Když už člověk cestuje okolo Rakusko-Uherska, neda se vyhnut uzemi, dřive označovanemu jako Horné Uhry. Tisic roku byly součast Uherskeho kralovstvi. Přesto si dokazalo uchovat puvodni slovansky jazyk.

14.8.2019 v 11:11 | Karma článku: 41.13 | Přečteno: 3668 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ještě cosik z Moravy a Čech

Tuž, všecko se do knižky nevešlo. A je škoda, aby to zustalo viset kajsik na hurdysku. Tak pokud třeba nemožete cestovat a musite roztačat kola bruselskeho socializmu, spočněte chvilu a podivejte se na par obrazku z Moravy a Čech.

7.8.2019 v 11:11 | Karma článku: 43.23 | Přečteno: 4874 | Diskuse

Ladislav Větvička

Chutě Rakusko – Uherska

Kery z nas si to vlastně uvědomuje? Žijeme v kulinařsky nejnadhernějši oblasti na světě. V okruhu několika malo set kilaku od Ostravy mame všecko, po čem cely svět slinta a touži.

1.8.2019 v 11:11 | Karma článku: 42.44 | Přečteno: 4246 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Hana Timková

K Budějicům cesta - 4.část

Ve 4. části se po masáži a snídani vydáme z Blatné do Sedlice. Bude horko a u rybníků budou pěkně štípat ovádi. Přesto se se mnou projdete krásným koutem jižních Čech - sami, bez davu turistů.

23.8.2019 v 7:00 | Karma článku: 5.28 | Přečteno: 89 | Diskuse

Pavel Liprt

Radbuza a hoši od bobří řeky

Hoši už asi ne, spíše pánové. Ale bobrů je tam více než dost, alespoň to lze usuzovat podle ohlodaných a také někdy do vody spadlých stromů.

22.8.2019 v 11:04 | Karma článku: 20.43 | Přečteno: 450 | Diskuse

Hana Timková

K Budějicům cesta - část 3.

Po úvodu a motivaci vás dnes provedu z Mokrouš přes Blovice a Nepomuk do Blatné. Projděte se mnou krásný kus české krajiny.

22.8.2019 v 7:00 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 210 | Diskuse

Hana Timková

K Budějicům cesta, část 2. - motivace

Pokračování , aneb putování do Budějovic, tak jak jsem ho prošla na vlastní nohy, tentokrát, proč jsem se vydala právě tam.

21.8.2019 v 14:02 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 215 | Diskuse

Hana Timková

K Budějicům cesta...úvod

V následujících několika článcích bych vás ráda provedla mým putování do Českých Budějovic. Cestu jsem prošlapala na vlastní nohy ze západních Čech. Proč? Přečtěte si:-)

21.8.2019 v 12:46 | Karma článku: 8.98 | Přečteno: 164 | Diskuse
VIP
Počet článků 924 Celková karma 42.51 Průměrná čtenost 10879

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně...

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Autor knižek: Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut - přiběh opravdoveho člověka, Okolo Rakusko-Uherska.

 

Najdete na iDNES.cz