Pátek 24. září 2021, svátek má Jaromír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 24. září 2021 Jaromír

Mirumilovne prazdniny

18. 07. 2019 11:11:11
Vylezl sem z teho přeplněneho letadla, rozbalil kolo a po stopadesati metrach se ubytoval v prvnim penzionu, kery stal při trase. Byl to maly domek u cesty, ubytovali mě v malem pokojičku s kupelku na chodbě rodinneho domka.

Hned za plotem zahradky byl ostnaty drat a za nim parkovaly jakesik vojenske vrtulniky, připravene k obraně bosenske vlasti. To asi kdyby na ně zautočil jakysik zly Maďar, Srb nebo Chorvat. Vic susedu Bosna nema, bo v Černe Hoře sice žiju Černohorci, ale to neni narodnostně zas nic jineho než Srbove žijici na uzemi Crne Gory.

Maly pokojiček nevadil, horši bylo, že v něm bylo horko jak cyp. Ale co chcete za 150,- Kč na noc? Vylezl sem se zchladit ven na zahradku.

„Rakiju daš?“ ozvalo se kajsik ze tmy.
Su otazky, na kere se neodpovida zaporně. To se prostě na Balkaně nerobi.
„Tuž kurvaže dam,“ odpověděl sem a přisednul k Bosňakovi, keremu patřil dum, vinica a sad s rynglama.


Z učenych knižek se možete dozvědět hodně zajimavych věci, ale nejvic se dozvite vždycky z obyčejnych hovoru s mistnima lidma. Antun byl narodnostně Chorvatem. Děda se narodil v Bosně okupovane Rakuskem, tata se narodil v Bosně okupovane Paveličovym Chorvatskem, Antun se narodil ve svazove republice Bosna a Hercegovina, což byla součast Tytovy Jugošky. Jeho synek se narodil v Bosně a Hercegovině, protektoratu Evropske Unyje. Všeci se samozřejmě narodili ve stejnem městě, v Tuzle. Tak už to prostě ve středni Evropě chodi.

„Kdy se žilo v Bosně nejlip? Za Turka, za krala, za Hytlera, za Tyta nebo fčil?“ zeptal sem se hostitela.
Antun se zamyslel a odpověděl: „Napime sa.“

* * *
Rano sem se vzbudil, zežral vaječinu robenu na doma uzenem špeku, přikusnul k temu trochu bileho balkanskeho chleba, sednul na kolo a valil do Tuzly. Nebylo to daleko. Deset kilaku, skoro furt z kopca, do udoli řeky Jaly.

Tuzla mě přijemně překvapila. Činorode městečko s fajnym centrem, keremu dominoval stary minaret. Řeka smrděla jak latryna na vojenskem seřadišťu, na prvni pohled v ni plavaly kusy hajzl papira a bylo jasne, že hněde zabarveni asi nebude pochazat ze splachnute zeminy po letni buřce. To nevadi. Nesu ekologicky aktyvista a hajzl papir v řece mi připada lepši jak polyfenylove bikarbonaty z čističek v Porubce.

Na ulicach byl bordel, baraky rozbite jak cyganske hračky, ale jinak žadne negatyvni jevy nebyly patrne. Na naměsťach běhaly hromady mladych bab, hadru na hlavě měla možna tak jedna ze sta a vypadaly velice švarně.

Mladi Bosňaci posedavali v kavarnach, hulili cigara, vodni dymky, popijali kafe a tvařili se, že svět je v pořadku. Přesně do take atmosfery spadnul v květnu roku 1995 granat a 71 mladych synku a děvuch roztrhal na kusky. Dnešni pamatnik řika, že to zpusobili srbšti fašistyčti agresoři.

Tuzla, pamatnik 71 mrtvym mladym lidem, obětem vybuchu granatu, kery vystřelili srbšti fašistyčti agresoři v květnu 1995

Z bankomatu sem vytahnul mistni měnu, konvertybilni marku. Nazev byl přijaty v době, kdy Německo mělo tež taku fajnu, tvrdu měnu. Chorvati aji muslimšti synci byli vždycky velkyma německyma obdivovatelama, tak je vlastně dobře, že udržuju kontynujitu.

„Jak budeš v Tuzle a budeš chtět poprubovat nejlepši čevap, zajdi do restaurace Čaršijska česma. Je to v centru, každy ti povi kaj,“ instruoval mě včera u rakije Antun.

Pljeskavica v Čaryjske česme, Tuzla

Knajpu sem našel bez problemu. Byla na malem naměstičku kusek od stareho minareta. Všecky stoly byly obsazene, lidi do sebe cpali čevapčiči, o kusek dal seděli synci před mešitu a leli se do hlavy plechove piva. Počkal sem chvilu, než se jeden tlusty turysta nažral a odfuněl pryč, sednul si na jeho misto, objednal si chorvatske pivo Karlovačko z města Karlovac a počkal na pljeskavicu.
Byla skvostna, Antun nelhal. Kolikrat už sem sam doma pruboval robit pljeskavicu nebo čevapčiči, ale nikdy se mi to nepovedlo tak, jak to robi synci dole na Balkaně. Přitom to neni nic komplikovaneho – pomlete maso, cibula, kořeni – tuž kura řekněte mi, čim to je, že nejlepši čevap a pljeskavica vždycky byla a je v Bosně. Jo, a nesmim zapomenut na kafe. Je pravda, že třeba Armeni si s kavu vyhraju podstatně vic, ale kafe na Balkaně, to je prostě nadhera. Ja nejsem žaden kafař. Mam rad pivko, rad poprubuju dobre vino, pokud je sladke. Ne ty kysele patoky, kerym u nas pseudoznalci vina řikaju „suche“. To je prostě hnusne, pali je pak po tym žaha ale mezi partyju se rano chlubi, že měli vybornu lahvičku sucheho šuviňonu za tři kila. No kokoti, co vam budu povidat. Ale to je zas jiny přiběh, o tym vam povypravjam někdy později. Prostě kafe na Balkaně, to je lahoda.

Ona aji ta turecko-muslimska okupace byla k čemusik dobra, bo diky temu se do Bosny rozšiřily tyto krasne zvyky, kere si mimochodem Turci pučili od Armenu, tajak si pučili gyros od Řeku a zrobili z teho döner kebab (v překladu točici se rožeň). Ale to už je u synku z islamskeho prostředi taky zvyk, že když okupuju jakusik zemi, přivlastni si to nejlepši, co ti mistni synci vymysleli a vydavaju to pak za svoje. Arabske čislice tež neni vymysl Arabu, zebrali to Aryjcum v Indyji.

Kromě kafe, gyrosu a čislic pry byly diky islamu vynalezene aji šachy, počatky letani, myci prostředky, destylace, klikova hřidel, architektura lomeneho obluka, chirurgicke nastroje, opijove anestetykum, větrny mlyn, očkovani, kuličkove pero, třichodove jidlo, koberce, moderni šeky, kulatost země, střelny prach, květinove zahrady a mnoho jinych fajnych věci.

Ja kura nevim, když je ten islam taky inspiratyvni, proč ho u nas už davno nepouživame? Mohli byzme se před světem chlubit vic než enem ruchadlem jakychsik bratrancu od veverky.
Zežral sem tu pljeskavicu a funěl jak ten tlusty German přede mnu. Bylo mi fajně. Naměsti rozpalene srpnovym slunkem, kolem se producirovaly polonahe Bosňačky. Dostal sem chuť na vodni dymku. Vodni dymka je zvlaštni fenomen. Je zajimave, že si tento vynalez tež nepřivlastňuju přislušnici islamske ideologie. Vodni dymka, v cizině znama jako vodnica, vodna lula, nargila, šíša, húka funguje na pryncipu vdechovani kuřa probublavanim přes vodu, kera dym filtruje a ochlazuje. Vynalezena byla pravděpodobně v Persii, v době, kdy Mohamed ještě nebyl na světě a v aryjske Persii bylo vyznavane stare dobre, zoroastrycke naboženstvi, jehož zakladatelem byl stary dobry Zoroastra (znamy tež od Nietscheho jako Zarathuštra). To bylo jedno z nejstaršich naboženstvi na světě, jeho zaklady su kajsik v době dvuch tisic roku před tym, než se narodil přes panensku blanu ten slavny synek, kereho Židi zavrhli a keremu pak Řimani zatlukli hřebiky do ruk a noh a pichli ho oštěpem mezi žebra.

Mimochodem, ta zoroastrycka vira se mi tež docela libi, bo se v ni piše, že duše přežije svoje fyzicke tělo. Duše člověka pak přeleze přes most božiho sudu, a na něm se rozhodne, jestli byl ve svojem životě spravedlivy anebo ni. Spravedlivy člověk je propuštěny do domu, obyvaneho samyma fajnyma lidma a doprovazi ho krasna roba, stvořena z jeho myšlenek, Nespravedlivy člověk je naopak doprovazeny ošklivou babou, kera je ovšem zase vytvorem jeho myšlenek a kera ho bude otravovat až do konce všech dob. Fajne, ni? Jine naboženstvi ma zas sedumdesat panen, ale to by se člověk musel zblaznit, než nauči sedumdesat panen ty zakladni pohyby. Ale třeba křesťani v raju o žadnych babach nepišu. Tež to ma vyhodu, aspoň ma člověk klid, že...

Kura, to sem ale zas kajsik odběhnul, to je uplně jiny přiběh, to vam budu vypravjat jindy.
Obešel sem okolni uličky, všude byly male kavarny, mladi pocucavali jakesik mineralky, vino, pivo, rakiju... bylo vidět, že islam tady ještě nema pevně vybudovanou tradyci. Budu se muset ti Turci vic snažit.

Ale to přide, řikal sem si, když sem viděl zavistive pohledy několika malo bab, kere byly zabalene od hlavy až k patě jak matrjošky. Však jejich partneři už v tym zrobi pořadek. Sednul sem na male naměstičko, kde před kavarnu bylo snad padesat stolku, skoro všecky obsazene a u každeho stala vodni dymka. Šiša bar Oryent.

Bylo to neuvěřitelne. Ta směsica pocitu – slovanska řeč, kere rozumite, rozžhavene naměsti plne mladych bab a synku, slušně chutnajici pivko, vynikajici kafe, bezstarostna omladina, kera vlastně ani bosensku valku nepamatuje, bo v te době nebyli na světě, když stary Dayton podepisoval mir s Miloševičem a Obamou. Byl to přece ten Obama, když dostal tu Nobelovu cenu miru, ni? Ale možna se mi to už poplantalo. Ale za co jineho by to dostal?

A přesto ma člověk pocit, že vidi enem taky dočasny stav, že už zitra može zas stat na kopcu chlop v zelenem munduru u minometa a mět na mušce cele udoli. A na druhe straně bude stat jiny chlop, v jinem zelenem munduru, u jineho minometa stejne značky... a budu se držet v šachu. Jak temu chcete zabranit?

A take myšlenky vas napadaju, když sedite na naměsti plnem mladych lidi, zkusite je spočitat, a napočitate – sedumdesat jeden mlady člověk... jako tenkrat v pětadevadesatem.

Přiběh je z nove knižky Ladislava Větvičky "S Jarkem Haškem po 100 rokach OKOLO RAKUSKO-UHERSKA". Všecky dily teto knihy vhodne pro format blogu možete pokupě najit pod timto odkazem, kde budu vychazat až do konca červenca.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Ladislav Větvička | čtvrtek 18.7.2019 11:11 | karma článku: 42.56 | přečteno: 4304x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Osobnost Moravy a jine ankety s chlebičkama aji bez

Mam rad ankety. Hlavně jak dostanu jakusik medajlu. Nebo aspoň chlebičky či podobně hodnotnu cenu. Nechapu sice, čemu se třeba anketa Blogař roka 2020 robi v řijnu 21, ale nepatram po tym. Duležite je byt na bedně a na tytulce,

23.9.2021 v 11:33 | Karma článku: 40.78 | Přečteno: 1983 | Diskuse

Ladislav Větvička

Krach dnu NATO v Ostravě

Na vojenskem letišťu O-Mošnov proběhla režimem protěžovana akce Dny NATO. Jak řikaju moji židovšti kamoši, je to tak trochu chucpe, robit přehlidku par dnu pote, co NATO utrpělo slavny vyprask v Kabulu.

20.9.2021 v 11:11 | Karma článku: 46.20 | Přečteno: 8290 | Diskuse

Ladislav Větvička

Dezinformačni šaškarna k 11. zaři 01 pokračuje

Statni medyjalni propaganda tvrdi, že před dvaceti rokama se dvě letadla trefila do dvuch baraku a tři z těchto baraku spadly. Bylo by to srandovni, kdyby za tym nebyly miliony mrtvych.

10.9.2021 v 15:15 | Karma článku: 45.94 | Přečteno: 7416 | Diskuse

Ladislav Větvička

U Kabula se bojuje za Prahu

Odejit by dokazal jen srab. To prohlasil vrchni velitel česke okupačni armady přesně před třema rokama, v srpnu 2018. Tuž nevim, nejsem si jisty, ale žaden velitel by neměl takto hovořit o svojich jednotkach, byť okupačnich.

7.9.2021 v 13:13 | Karma článku: 45.26 | Přečteno: 4431 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jaroslav Babel

Deník pozdního léta (4.)

Volných dnů bylo snad i víc, než jsem původně čekal. Obvyklá cesta na konci léta se tím trochu protáhla a skončila nezvykle pozdním zářijovým datem. Když vám ale přeje vše včetně počasí, pak se ty dny navíc dají náležitě využít.

23.9.2021 v 18:51 | Karma článku: 9.95 | Přečteno: 131 | Diskuse

Aleš Gill

Už jste se někdy sprchovali v Tequile?

Co si asi představí takový Američan nebo Japonec pod nápisem "Pilsner" na sklenici piva? Tuší, že je to typ piva s názvem odvozeným od města kdesi uprostřed Evropy? Ale můžeme se na ně zlobit? Víme my, odkud pochází Tequila?

22.9.2021 v 9:02 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 242 | Diskuse

Jaroslav Babel

Deník pozdního léta (3.)

Volných dnů bylo snad i víc, než jsem původně čekal. Obvyklá cesta na konci léta se tím trochu protáhla a skončila nezvykle pozdním zářijovým datem. Když vám ale přeje vše včetně počasí, pak se ty dny navíc dají náležitě využít.

21.9.2021 v 14:19 | Karma článku: 13.61 | Přečteno: 190 | Diskuse

Pavel Kynčil

Janské Lázně

Protože jsem tam nikdy nebyl, rozhodli jsme se podívat do těchto krásných lázní. Ne, že bychom o nich nic nevěděli nebo je neviděli na obrázku, ale přece jenom face to face je o něčem jiném.

21.9.2021 v 12:27 | Karma článku: 16.18 | Přečteno: 413 | Diskuse

Jaroslav Babel

Deník pozdního léta (2.)

Volných dnů bylo snad i víc, než jsem původně čekal. Obvyklá cesta na konci léta se tím trochu protáhla a skončila nezvykle pozdním zářijovým datem. Když vám ale přeje vše včetně počasí, pak se ty dny navíc dají náležitě využít.

20.9.2021 v 12:24 | Karma článku: 15.24 | Přečteno: 260 | Diskuse
VIP
Počet článků 1120 Celková karma 44.58 Průměrná čtenost 10666

Osobni blog: www.ladikvetvicka.cz 

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně... Pod autorským jménem Ladislav Větvička publikuje od podzimu 1991, kdy robil ve slezskych rádiích Attack, Ekol-S a Orion.

Mail: ladislav.vetvicka@centrum.cz 

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Knihy Ladislava Větvičky (možete objednat na mejlu autora nebo na E-šopě "Knihu chraň!": Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut, Okolo Rakusko-Uherska, Okolo Č-S aneb Kronika koronopodfucku I.

 

Najdete na iDNES.cz