Prasarna pro obyvatele Podkarpatske Rusi

1. 07. 2019 11:11:11
Podkarpatska Rus je uzemi, kere se dnes rozklada na mistě dnešni ukrajinske Zakarpatske oblasti. V letech 1919-1939 byla Podkarpatska Rus jednu ze čtyř samospravnych zemi Československa.

Obyvatele teto oblasti patři k nejvice postiženym z celeho uzemi Rakuska-Uherska.

V době vlady knižete Svatopluka byla Podkarpatska Rus současti Velkomoravske řiše, po Svatoplukově smrti bylo uzemi ovladnute Maďarama a praktycky tisic roku bylo současti Uherskeho kralovstvi, až do konce Velke valky. Uzemi bylo osidlene Rusinama, v jižnich regyjonach převažovali Maďaři a byly tu tež silne skupiny Rumunu, Němcu a Židu.

V době Velke valky probihaly v karpatskych prusmykach silne boje mezi rusku a rakusko-uhersku armadu. Za udajnu kolaboračku Rusinu s Rusama byly Maďarama odsuzene a popravene stovky mistnich chlopu, což po valce vedlo k temu, že představitele Rusinu nechtěli mět s Maďarama nic společneho a přihlasili se ke vznikajicimu Československu.

Označeni Podkarpatska Rus je pro toto uzemi použivane od roku 1920, kdy byly Tryanonsku smluvu definytyvně na věčne časy (kere trvaly 18 let) stanovene hranice Československa.

Ovšem už v listopadu 1938 přičlenila Videňska arbitraž nejurodnějši (jižni) oblasti Podkarpatske Rusi Maďarsku, a to včetně největšich měst Užhorodu, Mukačeva a Beregova.

Zbytek uzemi pak byl okupovany Maďarama v březnu 1939 pote, co Slovensko vyhlasilo samostatnost a česky prezident Hacha s plnu duvěru vložil uzemi Čech a Moravy do ruk německeho vudca.
Uzemi Podkarpatske Rusi pak bylo okupovane Rudu armadu na podzim roku 1944. Jeji dustojnici odvezli předem vytypovane potencyjalně odbojne osoby do koncentračnich zařizeni na uzemi SSSR, zbyli chlopi byli nasilim nahnani do Rude armady (dle tehdejši propagandy vstupovali s nadšenim a dobrovolně), kde byli přednostně posilani bojovat v tak nesmyslnych masakrach, jako byly boje v Dukelskem prusmyku.

V květnu roku 1945 bylo uzemi Podkarpatske Rusi formalně vracene Československu, ale už předtym v březnu dostal sudruh Stalin od Edvarda Beneša dopis, v kerem piše, že připojeni „Zakarpatske Ukrajiny“ k Sovětskemu svazu se považuje za samozřejme. Tym mimochodem porušil ustavni pravomoc, bo na taku změnu měl narok enem parlament. Ale vzhledem k temu, že Beneš v zaři 1938 dobrovolně rezignoval na prezidenta a ještě pogratuloval svojemu nastupcovi Hachovi, tak vlastně ani ustavnim činitelem nebyl a nemohl tym padem v březnu 1945 nic porušit.

Sice to je složite jak Romulus a Rebus, ale Stalin nebyl hlupy a jako každy bolševik dobře věděl, že když někdo cosik nabizi, tak se to bere. Koncem června tedy byla mezi představitelama Československa a SSSR podepsana smluva o odstupeni Podkarpatske Rusi. Za SSSR podepsali dohodu Molotov, za Československo pak Fierlinger a Clementys, tedy sami bolševici. Představitele Podkarpatske Rusi se nezučastnili (většinou ani nemohli, bo buď zahynuli v Gulagu, na Dukle, nebo byli tajak Alexandr Vološin odvlečeni tajnyma agentama NKVD z Prahy do Moskvy, kde nasledkem zvlaštniho zachazeni zemřeli). I proto je odstupeni tohoto uzemi nazyvane „rusinsky Mnichov“.

V srpnu to dorazil Beneš podpisem dekreta, kerym zbavil obyvatele Podkarpatske Rusi československeho občanstvi. Vzhledem k temu, že se mu začali bouřit přislušnici 1. armadniho sboru rusinskeho puvodu, keři přežili masakry, vydal dodatek, kery dovolil aspoň vojakum a jejich rodinam ponechat si čs. občanstvi.

No a pak už se zavřela železna opona, kera oddělila susedy žijici po tisice roku vedle sebe. Pootevřela se až po rozpadu SSSR, kdy uzemi Podkarpatske Rusi přešlo pod dočasnu spravu nezavisleho statu Ukrajina, kde je dodneška.

Přiběh je z nove knižky Ladislava Větvičky "S Jarkem Haškem po 100 rokach OKOLO RAKUSKO-UHERSKA". Všecky dily teto knihy vhodne pro format blogu možete pokupě najit pod timto odkazem, kde budu vychazat až do konca červenca.

Autor: Ladislav Větvička | pondělí 1.7.2019 11:11 | karma článku: 41.42 | přečteno: 4173x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Ještě cosik z Hungarie

Když tak prochazam materialy z cest okolo Rakusko-Uherska, su tam perly, kere by bylo škoda ležet enem tak ladem. Tuž tady je par zaběru z prujezdu statem zvanym Hungaria.

20.8.2019 v 12:55 | Karma článku: 39.04 | Přečteno: 2838 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ještě cosik z Hornych Uher

Když už člověk cestuje okolo Rakusko-Uherska, neda se vyhnut uzemi, dřive označovanemu jako Horné Uhry. Tisic roku byly součast Uherskeho kralovstvi. Přesto si dokazalo uchovat puvodni slovansky jazyk.

14.8.2019 v 11:11 | Karma článku: 41.13 | Přečteno: 3668 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ještě cosik z Moravy a Čech

Tuž, všecko se do knižky nevešlo. A je škoda, aby to zustalo viset kajsik na hurdysku. Tak pokud třeba nemožete cestovat a musite roztačat kola bruselskeho socializmu, spočněte chvilu a podivejte se na par obrazku z Moravy a Čech.

7.8.2019 v 11:11 | Karma článku: 43.23 | Přečteno: 4874 | Diskuse

Ladislav Větvička

Chutě Rakusko – Uherska

Kery z nas si to vlastně uvědomuje? Žijeme v kulinařsky nejnadhernějši oblasti na světě. V okruhu několika malo set kilaku od Ostravy mame všecko, po čem cely svět slinta a touži.

1.8.2019 v 11:11 | Karma článku: 42.44 | Přečteno: 4246 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Hana Timková

K Budějicům cesta - 4.část

Ve 4. části se po masáži a snídani vydáme z Blatné do Sedlice. Bude horko a u rybníků budou pěkně štípat ovádi. Přesto se se mnou projdete krásným koutem jižních Čech - sami, bez davu turistů.

23.8.2019 v 7:00 | Karma článku: 5.28 | Přečteno: 91 | Diskuse

Pavel Liprt

Radbuza a hoši od bobří řeky

Hoši už asi ne, spíše pánové. Ale bobrů je tam více než dost, alespoň to lze usuzovat podle ohlodaných a také někdy do vody spadlých stromů.

22.8.2019 v 11:04 | Karma článku: 20.43 | Přečteno: 451 | Diskuse

Hana Timková

K Budějicům cesta - část 3.

Po úvodu a motivaci vás dnes provedu z Mokrouš přes Blovice a Nepomuk do Blatné. Projděte se mnou krásný kus české krajiny.

22.8.2019 v 7:00 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 211 | Diskuse

Hana Timková

K Budějicům cesta, část 2. - motivace

Pokračování , aneb putování do Budějovic, tak jak jsem ho prošla na vlastní nohy, tentokrát, proč jsem se vydala právě tam.

21.8.2019 v 14:02 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 216 | Diskuse

Hana Timková

K Budějicům cesta...úvod

V následujících několika článcích bych vás ráda provedla mým putování do Českých Budějovic. Cestu jsem prošlapala na vlastní nohy ze západních Čech. Proč? Přečtěte si:-)

21.8.2019 v 12:46 | Karma článku: 8.98 | Přečteno: 164 | Diskuse
VIP
Počet článků 924 Celková karma 42.51 Průměrná čtenost 10879

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně...

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Autor knižek: Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut - přiběh opravdoveho člověka, Okolo Rakusko-Uherska.

 

Najdete na iDNES.cz