Úterý 28. ledna 2020, svátek má Otýlie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 28. ledna 2020 Otýlie

Prasarna pro obyvatele Podkarpatske Rusi

1. 07. 2019 11:11:11
Podkarpatska Rus je uzemi, kere se dnes rozklada na mistě dnešni ukrajinske Zakarpatske oblasti. V letech 1919-1939 byla Podkarpatska Rus jednu ze čtyř samospravnych zemi Československa.

Obyvatele teto oblasti patři k nejvice postiženym z celeho uzemi Rakuska-Uherska.

V době vlady knižete Svatopluka byla Podkarpatska Rus současti Velkomoravske řiše, po Svatoplukově smrti bylo uzemi ovladnute Maďarama a praktycky tisic roku bylo současti Uherskeho kralovstvi, až do konce Velke valky. Uzemi bylo osidlene Rusinama, v jižnich regyjonach převažovali Maďaři a byly tu tež silne skupiny Rumunu, Němcu a Židu.

V době Velke valky probihaly v karpatskych prusmykach silne boje mezi rusku a rakusko-uhersku armadu. Za udajnu kolaboračku Rusinu s Rusama byly Maďarama odsuzene a popravene stovky mistnich chlopu, což po valce vedlo k temu, že představitele Rusinu nechtěli mět s Maďarama nic společneho a přihlasili se ke vznikajicimu Československu.

Označeni Podkarpatska Rus je pro toto uzemi použivane od roku 1920, kdy byly Tryanonsku smluvu definytyvně na věčne časy (kere trvaly 18 let) stanovene hranice Československa.

Ovšem už v listopadu 1938 přičlenila Videňska arbitraž nejurodnějši (jižni) oblasti Podkarpatske Rusi Maďarsku, a to včetně největšich měst Užhorodu, Mukačeva a Beregova.

Zbytek uzemi pak byl okupovany Maďarama v březnu 1939 pote, co Slovensko vyhlasilo samostatnost a česky prezident Hacha s plnu duvěru vložil uzemi Čech a Moravy do ruk německeho vudca.
Uzemi Podkarpatske Rusi pak bylo okupovane Rudu armadu na podzim roku 1944. Jeji dustojnici odvezli předem vytypovane potencyjalně odbojne osoby do koncentračnich zařizeni na uzemi SSSR, zbyli chlopi byli nasilim nahnani do Rude armady (dle tehdejši propagandy vstupovali s nadšenim a dobrovolně), kde byli přednostně posilani bojovat v tak nesmyslnych masakrach, jako byly boje v Dukelskem prusmyku.

V květnu roku 1945 bylo uzemi Podkarpatske Rusi formalně vracene Československu, ale už předtym v březnu dostal sudruh Stalin od Edvarda Beneša dopis, v kerem piše, že připojeni „Zakarpatske Ukrajiny“ k Sovětskemu svazu se považuje za samozřejme. Tym mimochodem porušil ustavni pravomoc, bo na taku změnu měl narok enem parlament. Ale vzhledem k temu, že Beneš v zaři 1938 dobrovolně rezignoval na prezidenta a ještě pogratuloval svojemu nastupcovi Hachovi, tak vlastně ani ustavnim činitelem nebyl a nemohl tym padem v březnu 1945 nic porušit.

Sice to je složite jak Romulus a Rebus, ale Stalin nebyl hlupy a jako každy bolševik dobře věděl, že když někdo cosik nabizi, tak se to bere. Koncem června tedy byla mezi představitelama Československa a SSSR podepsana smluva o odstupeni Podkarpatske Rusi. Za SSSR podepsali dohodu Molotov, za Československo pak Fierlinger a Clementys, tedy sami bolševici. Představitele Podkarpatske Rusi se nezučastnili (většinou ani nemohli, bo buď zahynuli v Gulagu, na Dukle, nebo byli tajak Alexandr Vološin odvlečeni tajnyma agentama NKVD z Prahy do Moskvy, kde nasledkem zvlaštniho zachazeni zemřeli). I proto je odstupeni tohoto uzemi nazyvane „rusinsky Mnichov“.

V srpnu to dorazil Beneš podpisem dekreta, kerym zbavil obyvatele Podkarpatske Rusi československeho občanstvi. Vzhledem k temu, že se mu začali bouřit přislušnici 1. armadniho sboru rusinskeho puvodu, keři přežili masakry, vydal dodatek, kery dovolil aspoň vojakum a jejich rodinam ponechat si čs. občanstvi.

No a pak už se zavřela železna opona, kera oddělila susedy žijici po tisice roku vedle sebe. Pootevřela se až po rozpadu SSSR, kdy uzemi Podkarpatske Rusi přešlo pod dočasnu spravu nezavisleho statu Ukrajina, kde je dodneška.

Přiběh je z nove knižky Ladislava Větvičky "S Jarkem Haškem po 100 rokach OKOLO RAKUSKO-UHERSKA". Všecky dily teto knihy vhodne pro format blogu možete pokupě najit pod timto odkazem, kde budu vychazat až do konca červenca.

Autor: Ladislav Větvička | pondělí 1.7.2019 11:11 | karma článku: 41.59 | přečteno: 4466x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Baby za Husaka

My mladi zme měli klepač, ale aji staři se tenkrat chtěli chlubit fotkama, učesama a tak. A pro ně misto klepača

23.1.2020 v 11:11 | Karma článku: 38.30 | Přečteno: 2978 | Diskuse

Ladislav Větvička

Konec leta v Porubě

Když zme nebyli na plaži chudych u Hlučina nebo na Opavici, byli zme na klepaču, to da rozum. Hupali zme se, mluvili o duležitych věcach, třeba o tym, jak budeme kopat bunkry proti zalesakum a pomluvali zme baby,

21.1.2020 v 11:11 | Karma článku: 36.13 | Přečteno: 2062 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ostrrravaci děckam: Leto na plaži chudych

Červenec sem mival rad. Na klepaču to prořidlo, bo už nebyla škola a my zme s našima mohli kajsik vyjet.

14.1.2020 v 11:11 | Karma článku: 41.28 | Přečteno: 4058 | Diskuse

Ladislav Větvička

Novinka ve vyjednavani - zabijani cizich polityku na cizich mezinarodnich letišťach

To su teda věci. Že se začinaju zabijat cizi polityci na cizich mezinarodnich letišťach a je to považovane za naprosto přirozenu věc, si už po tomto vikendu začiname pomalu zvykat.

5.1.2020 v 21:27 | Karma článku: 46.66 | Přečteno: 7704 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Helena Králová

Z kanceláře na jachtu - přípravy vrcholí

Připadala jsem si na lodi jako ve škole. Nové věci a nové pojmy, ještě že mě kapitán nezkoušel a neznámkoval. Až s odstupem času jsem si uvědomila, jak je důležité umět ovládat loď a zachovat klidnou hlavu.

27.1.2020 v 7:54 | Karma článku: 12.68 | Přečteno: 388 | Diskuse

Jan Vaverka

Lednový Izrael - 1. díl: Lowcost v Izraeli

Zpáteční letenka z Bratislavy do Eilatu za 20 euro? To si skoro říká o lowcostový výlet do nelowcostového Izraele..

24.1.2020 v 8:20 | Karma článku: 21.54 | Přečteno: 632 | Diskuse

Pavla Hermannová

Můj Izrael 1

Jednoho dne k nám darem od milých lidí přišly letenky, zajištěné ubytování a trocha peněz na život v Izraeli. A tak jsme s manželem sbalili pár věcí a do Izraele vyrazili.

23.1.2020 v 8:14 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 429 | Diskuse

Aleš Gill

Letenky s příběhem

Protože se pořád někdo ptá, sepsal jsem v minulém článku desatero levné letenky a přidal pár příběhů, jak jsem k letenkám přišel, proč jsem je koupil, a co se cestou stalo. A těch příběhů je tolik, že to vydá na samostatný článek.

22.1.2020 v 8:06 | Karma článku: 19.10 | Přečteno: 912 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 3.

Čeká mě cesta z Hpa An do Mawlamyine. Část cesty už mám projetou na motorce, zbytek je velká neznámá.

21.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 18.14 | Přečteno: 383 | Diskuse
VIP
Počet článků 955 Celková karma 45.95 Průměrná čtenost 10884

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně...

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Autor knižek: Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut - přiběh opravdoveho člověka, Okolo Rakusko-Uherska.

 

Najdete na iDNES.cz