Každy začatek je lehky

7. 07. 2019 18:18:18
Začatky nesu těžke, obvykle su jednodušši, než si myslite. To třeba chcete postavit dalnicu do Gdaňska a Anglija kvuliva temu proti vam rozputa valku.

Kdo by to byl byval řeknul, že blba dalnica se stane takym vražednym nastrojem.
Ale to je jiny přiběh, chtěl sem dneska vypravjat o čemsik jinem.

To zme tak seděli na terase u Vlastika a pili pivko.
Pivko na terase u Vlastika pijeme od te doby, kdy Libě, kelnerce Na rožku jeblo a vyhnala všecky hosty. To jako ne že by zebrala koště a vyhnala je. Tak to baby dneska nerobi, baby su sofistykovane. Jarka vyhnala hosty tym, že začala čepovat pivo, kere se nedalo pit. Bylo nam to divne, bo u druhe kelnerky bylo pivo z te same bečky dobre. Dluho zme to zkumali a pak zme přišli na to, že Jarka, jak je to baba čistotna, myje krygle v Savu. Taku sklinku pak možete oplachovat jak chcete, ale to Savo tam prostě zustane. A tak po napiti piva ve vysavovanem kryglu měl člověk pocit, jak když liže plechovy kybel zevnitřku. Prostě hnus. Ale to je jiny přiběh, to sem vam vlastně tež nechtěl vypravjat.
Od te doby prostě chodime na terasu k Vlastikovi, bo Vlastik neni kokot a z teho logicky vyplyva, že krygle v Savu nemyje.

A tak sem teda jako tak valil na kole od Mexika, kde sem požral fajne tvargle, zapil fajnym Radkem a po cestě zpatky mě napadlo, že se za Vlastikem stavim. To už je u mě taky zvyk. Jak na přirodu udeři krute jaro, vytahnu kolo, opucuju ho, na pumpě nafukam gumy a valim na Mexiko. To je taka knajpa schovana v lesach za Porubu, kaj se žeru tvargle a zapijaju Radegastem nebo Ostravarem. Bylo jaro roku 2014, počasi fajne jak cyp, takže bylo jasne, že Vlastika najdu na terase.

Byl tam.
A nebyl sam. V hupacim křesle seděl stary pan Madeja, kuřil viržinko a popijal Nachmelenu opicu. Pana Madeju mam rad, bo je chytry jak stary žyd Jonathan a to člověka vždycky vyštengruje k vysokym intelektualnim vykonum. Raz - kdysik davno - sem s nim tež tak seděl, hlučně zme mlčeli, až on zničehonic přerušil ticho dluhu, rozvinutu větu a povida:
„Ty, Ladik, na čem robiš?“
Problem byl, že sem na ničem zvlaštnim nerobil. Psal sem blogy, lidi to čitali, ale od vydani posledni knižky už uplynuly tři roky. Měl sem sice dalšich deset složek, kaj sem si schovaval materyjaly pro deset novych knižek, ale po pravdě řečene sem byl jakysik lenivy se do teho pušťat, bo jak se do take knižky pustite, je s tym roboty jak na minaretu, furt na to musite myslet, nebavi vas s nikym se bavit, nemate radost, když v knajpě kdosik přisedne a huči do vas, bo se potřebujete koncentrovat na psani.
Ale bylo mi blbe řict, že nic nerobim. Tuž sem se hluboce zamyslel, tajak to my porubšti chlopi umime a povidam mu:
„Ale, pišu fčil knižku o tym, jak se Hytler ze Stalinem potkali ve Vidni.“
Pan Madeja překvapenim zdvihnul oboči.
„Hytler ze Stalinem že se potkali? To sem nevěděl.“
„No,“ tvařil sem se duležitě „byl u teho ještě Trocky, Lenin a Masaryk a bylo to v lednu roku 1913 ve Vidni.“
„Tuž to mě zajima, až to budeš mět dopsane, kupuju hned prvni vytisk,“ povidal pan Madeja a ja sem věděl, že su v dupě, že fčil už budu muset tu knižku fakt napsat a že mě to bude stat hodně roboty, bo napsat taku knižku, to neni žadna sranda, to je moře vypitych piv, hromady zežranych mastnych bramburek a hodně vyhulenych vodnich dymek.
Ale to je jiny přiběh, ten už znate z Osudovych setkani 1913.

Tuž sem tak dojel na terasu k Vlastikovi, v křesle se v jarnim větřiku od Čavisova hupal zas pan Madeja a kuřil viržinko.
On mi někdy pan Madeja připomina pana Lorenca ze Samoty u lesa. Na rozdil od pana Lorenca teda nesedi v křesle kolečkovem, ale v křesle hupacim, nepije lahvače, ale pije dobre čepovane, ale jinak su stejně chytři, bo oba vědi uplně všecko. No fakt, to mi možete věřit. Tuž zme tak seděli, pili pivko a mluvili o ničem anebo zas enem tak hlučně mlčeli, když mě napadlo se pana Madeji zeptat:
„Posluchejte, pane Madeja, letos je stolete vyroči začatku te Velke valky. Přemyšlam, že bysem jako objel na kole cele to Rakusko-Uhersko a cosik o tym napsal. Co myslite, zvladnu to?“
Pan Madeja se zamyslel, upil pivka, potahnul z viržinka, zahalil se do husteho dyma a aniž by se na mě podival, řika:
„Ne.“

To mě překvapilo. Měl sem pocit, že sem na tym fyzicky lip. Chvilu sem byl zticha, bo mě docela zklamal. Myslel sem, že to ujedu.
„A co kdybysem to zkusil objet za štyry roky, aby to bylo hotove ke stoletemu vyroči konca prvni valky?“ obratil sem se zase na stareho fusateho pana.
Pan Madeja se na chvilu přestal hupat, zamyslel se, zas vyfuknul dym jak z koksovni a povida:
„Tak to už ja.“
A hupal se dal.

Nedalo se nic robit. Kocky byly vržene..

Přiběh je z nove knižky Ladislava Větvičky "S Jarkem Haškem po 100 rokach OKOLO RAKUSKO-UHERSKA". Všecky dily teto knihy vhodne pro format blogu možete pokupě najit pod timto odkazem, kde budu vychazat až do konca červenca..

Autor: Ladislav Větvička | neděle 7.7.2019 18:18 | karma článku: 38.66 | přečteno: 3213x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Jak naše synky zatkli na humanytarni misi - mezinarodni lež v přimem přenosu

Lžou všeci - polityci, radyja, tisk aji televize. Na to už zme si zvykli. Malokdy se ovšem povede byt přimo u zdroje lži s mezinarodnim přesahem.

9.9.2019 v 15:15 | Karma článku: 47.92 | Přečteno: 9439 | Diskuse

Ladislav Větvička

Vědecke učeni Gretenyzmu - Jak to zrobit, aby se lidi mohli radostně vraždit

Všimli ste si, že pokud chcete, aby totalitni hovadizmus měl šanci zvitězit, musi mět za sebu jakesik vědecke učeni? Je to ověřena věc, enem se o tym dneska nemluvi, bo byste mohli najit nechtěne suvislosti.

6.9.2019 v 11:55 | Karma článku: 47.60 | Přečteno: 7559 | Diskuse

Ladislav Větvička

Zakladni principy Větvizmu-Gretenyzmu

Dneska je užasna doba. Kdysik davno, ještě před vynalezem knihtisku bylo na světě procentualně stejne množstvi idyjotu tajak dnes. Ale vědělo o nich enem blizke okoli a zbytek světa se tym netrapil. Dneska je temu jinak.

5.9.2019 v 11:11 | Karma článku: 48.67 | Přečteno: 19544 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ještě cosik z Hungarie

Když tak prochazam materialy z cest okolo Rakusko-Uherska, su tam perly, kere by bylo škoda ležet enem tak ladem. Tuž tady je par zaběru z prujezdu statem zvanym Hungaria.

20.8.2019 v 12:55 | Karma článku: 42.39 | Přečteno: 5717 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Milan Zajic

Kolem jezera ...

Je krásné slunečné zářijové pondělí a tak starý zevloun po tom co jsi přečetl, že nebude ropa a svět je na pokraji záhuby vyráží na svojí oblíbenou trasu. Samozřejmě pěšky, zásoby ropy je potřeba pošetřit ;)

16.9.2019 v 15:01 | Karma článku: 10.58 | Přečteno: 214 | Diskuse

Klára Tůmová

Výzev se nelekat!

Po loňské zkušenosti lehčeji plánovaná cesta mě zatím nestíhá utahat. Terén spíš pohodový, možnost nákupu každý den před i po, občas i v mezičase, a navíc jediná etapa nad pětadvacet? To by stálo za to ji nazvat královskou.

15.9.2019 v 18:18 | Karma článku: 12.03 | Přečteno: 262 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (23.)

Vše dopadlo podle plánů a po měsíci skutečně pokračuji v dovolené, a tedy i ve vyprávění. Druhá letní cesta roku devatenáctého se (možná zcela výjimečně) obešla bez bloudění, navíc se odehrála částečně na nových místech.

15.9.2019 v 16:39 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 76 | Diskuse

Klára Tůmová

Konečně na pochodu

Dva dny na cestě a akce nula, nebo těch ať nežeru dvaadvacet kilometrů plus courání po civilizaci jako mám počítat? Tak dnes už první úsek přesahující dvacet kilometrů!

14.9.2019 v 12:18 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 271 | Diskuse

Kamila Branna

Tiermes aneb nadšenci do dějin, nepodceňujte nehumanitní obory!

Archeologická naleziště většinou skrývají své poklady daleko od civilizace, kde lze občas narazit na nevítaného průvodce z říše zvířat.

13.9.2019 v 18:35 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 222 | Diskuse
VIP
Počet článků 927 Celková karma 44.61 Průměrná čtenost 10896

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně...

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Autor knižek: Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut - přiběh opravdoveho člověka, Okolo Rakusko-Uherska.

 

Najdete na iDNES.cz