Da se na kole objet cele Rakusko-Uhersko?

6. 06. 2019 11:11:11
Jak sem přišel na tu šalonu myšlenku obejit a objet země rakusko-uherske? Jednoduše. Kajsik sem čital

knižku Jarka Haška „Dějiny strany mirneho pokroku v mezich zakona“, keru napsal v rokach 1911-12. Je nadherna aji po tom stoleti. Obsahuje hodně zajimavych mist, kde si člověk uvědomuje, že se toho na světě přiliš mnoho nezměnilo.
Až sem narazil na pasaž, u kere sem si řek, že to už by dnes nemohlo byt možne. Byla to pasaž, kde Hašek piše, že večer dostal s dvěma kamošama stranicky trest: objet za tři měsice celu monarchyju:

* * *
Jeden řekl: "Já jsem Jaroslav Kubín, akademický malíř," druhý pak pravil důstojně: "Já jsem František Wágner, člen baletu Královského českého zemského národního divadla v Praze."
Ještě téhož večera zavedl jsem je k Litru, kdež stali se členy strany mírného pokroku v mezích zákona. A tu se stalo, že téhož večera dopustil se člen baletu oné beztaktnosti, že při řeči předsedy počal si pohrávat ukazováčkem v nosu. Kárný výbor sešel se ihned ve vedlejší místnosti k poradě.

"Kdo ho přivedl?" tázal se Mahen. "Kubín a já," odpověděl jsem. Poslali nás pryč k nešťastnému Wágnerovi, který všechno toto nechápal, a za čtvrt hodiny po živé debatě byl nám přečten předsedou kárného výboru tento písemný rozsudek:

"Vzhledem k nepřístojnému chování Františka Wágnera odsuzuje se tento k tomu, aby odejel vlakem zítra, pozítří ráno do Jihlavy a odtud pěšky prošel Moravou, Dolními Rakousy, Uhry, Chorvátském, Krajinou, Štýrském, Horními Rakousy, Čechy a vrátil se za čtyři měsíce, a to dne 7. října tohoto roku, v sobotu k osmé hodině večerní do hlavní organizační místnosti u Zlatého litru. Současně Jaroslav Hašek a Jaroslav Kubín se vyzývají, aby provázeli Františka Wágnera na jeho cestě a hleděli, by úkol jemu daný byl také řádně proveden. O jakémkoliv poklesku Františka Wágnera budiž neprodleně zpraven výkonný výbor strany telegraficky.

Současně vyplácí se všem třem dotyčným cestovní podpora K 40,- ze spolkové pokladny a ukládá se všem třem, aby všude propagovali program strany mírného pokroku v mezích zákona a každý pátý den zaslali nám obšírnou zprávu o své apoštolské činnosti."

Pro pana Františka Wágnera přišli jsme ve čtyři hodiny ráno a poručili mu, aby se neprodleně oblékl na cestu do Uher. Domnívám se právem, že považoval celou věc za pouhý žertík, a teprve když promnuv si oči, zpozoroval naše turystické vaky na zádech, krátké naše punčochy a jinou turystickou výzbroj, lekl se a můžeme odpřísáhnout, že jal se hlasitě vzlykat. Teprve když jsme mu řekli, že ani neví, co ho čeká, neuposlechne-li rozkazu kárného výkonného výboru, dal se pohnouti k tomu, aby se oblékal. Činil tak s výrazem neobyčejné hrůzy.

Poněvadž nevykonal, jak samozřejmo, žádné přípravy na naši misionářskou cestu, musel své prádlo na cestu vložiti do velkého ručního košíku, který váží osm kilogramů. Když ten košík potěžkal, padl na kolena před námi a proboha nás prosil, abychom ho zprostili daného úkolu. Byli jsme však neúprosní a našli jsme v jeho garderobě dlouhé pruhy tmavozeleného sukna, které si ovazuje tento len baletu kolem noh, když tančí v úlohách siciliánských lupičů.

Obtočili jsme tyto pruhy sukna kolem jeho lýtek přes kalhoty, takže činilo to dojem turistických kamaší onoho nešťastného anglického cestovatele lorda Everesta, který prvně přelezl Himaláje.
Tyto všechny přípravy sledoval pan Fratišek Wágner se strnulostí divokého prasete z džungle, když na ně upřeně se dívá had kobra. Pak jsme před něho položili půlarch papíru, aby napsal o svém náhlém zmizení zprávu své staré tetě, u níž bydlí. A nadiktovali jsme mu: "Drahá teto! Řízením osudu se stalo, že jsem nucen jít pěšky kolem světa. Kdybych na cestě zahynul, podám ti o tom bezodkladně zprávu. Líbá Tě Tvůj synovec František."

Polomrtvého vyvlekli jsme ho s jeho těžkým košem z bytu a v nejbližším výčepu lihovin vrazili jsme do něho šest skleniček slivovice, takže šel pak již jako beránek. V šest hodin dvacet minut vyjeli jsme státní drahou na Jihlavu přes Kolín, Kutnou Horu, Německý Brod. V pět hodin třicet dvě minuty byli jsme v Jihlavě, kdež vyhledali jsme pana Bozděcha, úředníka filiálky Živnostenské banky.

Chování Františka Wágnera bylo bezvadné a večer téhož dne v České besedě jihlavské uspořádali jsme první přednášku o straně mírného pokroku v mezích zákona a jejím stanovisku vůči českým menšinám. Sotva však byla schůze zahájena, dostavil se městský komisař společně s úředníkem od hejtmanství a vyzval nás, abychom s ním laskavě se odebrali na městský úřad. Šli jsme tedy s ním a na úřadě byli jsme podrobeni důkladnému výslechu. Tázali se nás po úkolech naší strany, a když Jaroslav Kubín prohlásil, že hodláme uspořádati v německých městech českým menšinám přednášky o správném stanovisku Němců v Čechách, o české nesnášenlivosti a rozpínavosti a cyklus přednášek o německé literatuře, velmi blahosklonně byli jsme přijati a odvedeni do německého kasina, kdež byli jsme hoštěni až do tří hodin do rána a na popud náměstka starosty Šafránka byla mezi přítomnými uspořádána sbírka, jejíž výnos 112,- K byl nám doručen jako podpora na cestu.

Náměstek starosty Šafránek poskytl nám noclehu a ráno odebrali jsme se k příteli Bozděchovi, který uvítal nás s velkou radostí a prohlásil, že po našem odvedení na městskou radnici shromáždění členové české menšiny odeslali telegrafickou zprávu Národním listům o znásilnění tří českých turistů Všeněmci v Jihlavě. Druhý telegram že byl zaslán ministru spravedlnosti, aby zabránil znásilňování českého člověka na půdě slavného Markrabství moravského.“


* * *
Tuž co? Neni to nadherny přiběh?

Škoda, že je jina doba, řikal sem si. Člověk se nemože enem tak zebrat a vypadnut na pul roka. Je třeba platit daně, pojištěni, hypoteky, lizingy a jine zlodějny, kere si statni režim vymyslel, nebo do kerych zme spadli z přičin vlastni neopatrnosti. Cestovat si dneska možu dovolit leda tak bohači, ale ti su zase tak lenivi a zhyčkani, anebo uplně hlupi, že by je cosik takeho ani nenapadlo. Čemu by to tež robili, když maju v bankach miliony a musi se starat, aby jim je ztama kdosik nečornul, že?

A stejně mi furt vrtalo hlavu – kura a čemu by to nešlo? Vždyť musi byt jakesik řešeni. Vždyť člověk za tych sto roku snad dosahnul jakehosik pokroku, ni? V Bajkonuru ještě neměli hajzel papir, ale Gagaryn už lital kolem Zeměgule! Všecko dneska robi roboti, tvrda robota na polu už tež neni, tuž člověk by měl mět vice času než před sto rokama, ni?

A pak mi kdosik řikal taku hlupu hadanku, už si ju nepamatuju, ale bylo tam cosik jako: „Dokazal bys zežrat cele prase?“ „No, to asi ni,“ povidam mu. „Ale dokazal, jen to musiš žrat po kuskach.“
A napad byl tu. Čemu bysem měl taku cestu robit naraz, když to ide po kuskach? A tak, robice si poznamky, fotky a shromažďujice materyjaly, pustil sem se do teho. Na zadach batoh, v něm knižku Jarka Haška Dějiny strany mirneho pokroku v mezich zakona, pod sebu kolo, nebo elektrokolo, nebo enem prach cest.

Člověk by si měl plnit svoje sny a cile. Jinak neni člověkem, ale enem hlupym zviřatkem.
Tuž tak to začlo.

Přiběh je z nove knižky Ladislava Větvičky "S Jarkem Haškem po 100 rokach OKOLO RAKUSKO-UHERSKA". Všecky dily teto knihy vhodne pro format blogu možete pokupě najit podtimto odkazem, kde budu vychazat až do konca červenca.

Autor: Ladislav Větvička | čtvrtek 6.6.2019 11:11 | karma článku: 41.58 | přečteno: 4061x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Jak naše synky zatkli na humanytarni misi - mezinarodni lež v přimem přenosu

Lžou všeci - polityci, radyja, tisk aji televize. Na to už zme si zvykli. Malokdy se ovšem povede byt přimo u zdroje lži s mezinarodnim přesahem.

9.9.2019 v 15:15 | Karma článku: 47.92 | Přečteno: 9439 | Diskuse

Ladislav Větvička

Vědecke učeni Gretenyzmu - Jak to zrobit, aby se lidi mohli radostně vraždit

Všimli ste si, že pokud chcete, aby totalitni hovadizmus měl šanci zvitězit, musi mět za sebu jakesik vědecke učeni? Je to ověřena věc, enem se o tym dneska nemluvi, bo byste mohli najit nechtěne suvislosti.

6.9.2019 v 11:55 | Karma článku: 47.60 | Přečteno: 7559 | Diskuse

Ladislav Větvička

Zakladni principy Větvizmu-Gretenyzmu

Dneska je užasna doba. Kdysik davno, ještě před vynalezem knihtisku bylo na světě procentualně stejne množstvi idyjotu tajak dnes. Ale vědělo o nich enem blizke okoli a zbytek světa se tym netrapil. Dneska je temu jinak.

5.9.2019 v 11:11 | Karma článku: 48.67 | Přečteno: 19544 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ještě cosik z Hungarie

Když tak prochazam materialy z cest okolo Rakusko-Uherska, su tam perly, kere by bylo škoda ležet enem tak ladem. Tuž tady je par zaběru z prujezdu statem zvanym Hungaria.

20.8.2019 v 12:55 | Karma článku: 42.39 | Přečteno: 5717 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Milan Zajic

Kolem jezera ...

Je krásné slunečné zářijové pondělí a tak starý zevloun po tom co jsi přečetl, že nebude ropa a svět je na pokraji záhuby vyráží na svojí oblíbenou trasu. Samozřejmě pěšky, zásoby ropy je potřeba pošetřit ;)

16.9.2019 v 15:01 | Karma článku: 10.58 | Přečteno: 214 | Diskuse

Klára Tůmová

Výzev se nelekat!

Po loňské zkušenosti lehčeji plánovaná cesta mě zatím nestíhá utahat. Terén spíš pohodový, možnost nákupu každý den před i po, občas i v mezičase, a navíc jediná etapa nad pětadvacet? To by stálo za to ji nazvat královskou.

15.9.2019 v 18:18 | Karma článku: 12.03 | Přečteno: 262 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (23.)

Vše dopadlo podle plánů a po měsíci skutečně pokračuji v dovolené, a tedy i ve vyprávění. Druhá letní cesta roku devatenáctého se (možná zcela výjimečně) obešla bez bloudění, navíc se odehrála částečně na nových místech.

15.9.2019 v 16:39 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 76 | Diskuse

Klára Tůmová

Konečně na pochodu

Dva dny na cestě a akce nula, nebo těch ať nežeru dvaadvacet kilometrů plus courání po civilizaci jako mám počítat? Tak dnes už první úsek přesahující dvacet kilometrů!

14.9.2019 v 12:18 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 271 | Diskuse

Kamila Branna

Tiermes aneb nadšenci do dějin, nepodceňujte nehumanitní obory!

Archeologická naleziště většinou skrývají své poklady daleko od civilizace, kde lze občas narazit na nevítaného průvodce z říše zvířat.

13.9.2019 v 18:35 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 222 | Diskuse
VIP
Počet článků 927 Celková karma 44.61 Průměrná čtenost 10896

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně...

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Autor knižek: Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut - přiběh opravdoveho člověka, Okolo Rakusko-Uherska.

 

Najdete na iDNES.cz