Spisovny moravsky jazyk

25. 07. 2019 11:11:59
Spisovny moravsky jazyk použivany na uzemich Moravy, Čech a časti Slezska (dnes nazyvany čeština), byl v polovině 18. stoleti praktycky mrtvy.

Kmeny Moravanu a Čechu na těchto uzemich žijicich se za tento jazyk styděli. Čeština byla okrajově použivana prostym, nevzdělanym lidem na vesnicach. Ve městach se 100% mluvilo německy.

„No, jen abyste ten svůj národ nepřeceňoval. Tady se teď používá salámová metoda. Nejdříve seberete národu vůdce a podřídíte si literáty a vzdělance. Kdo se vzteká, toho zavřete. Pak jim pod nějakou záminkou seberete zbraně a zavřete školy. Pak vedoucí místa ve státě, ve státní správě a pak i v úřadech obsadíte svými lidmi. Za dvacet let bude váš národ produkovat idioty bez širšího vzdělání, vhodné leda tak k otrocké práci. A dobré lidi s dobrým smýšlením převezme váš nepřítel. Z denního pohledu si ničeho nevšimnete, protože se budete uklidňovat, že to přece není tak hrozné. A za dvacet let budete v hajzlu. Za sto let nebude nikdo ve vaší zemi mluvit původním jazykem. Vezměte si příklad tady u pana poslance Říšského sněmu. Pánové čeští se vztekali v roce 1620, dostali po držce a po sto padesáti letech už ve městech nezbyl nikdo, kdo by mluvil moravsky. Tahle divná řeč přežila jen jako jazyk rolníků někde na kopanicích u Hradiště nebo na lukách u Třebíče. Ale úřady, města, městyse i větší vesnice už všechny mluvily německy. Kulturním jazykem! Vždyť ta vaše čeština nemá žádná pravidla, to je pořád jen samá výjimka. Jazyk musí mít řád, jasná pravidla, ordnung, jak říkají Němci. Podle toho se pozná kultura národa a jazyka. Národ, který prohrál, nemá žádná práva,“ prohlasil V.I.Lenin ve videňske kavarně Central u stolu s poslancem Masarykem v lednu 1913.

A pak, někdy koncem 18. stoleti se stal zazrak. Něco podobneho nezažil snad žadny jiny narod. V roce 1783 bylo v Praze založene Stavovske divadlo, kde se někdy herci uchylili k temu, že hrali vesničanum v tom jejich zapomenutem jazyce. V roce 1789 začaly vychazet Krameryjovy Vlastenecke noviny, prvni list psany plně v českem jazyce. Jeho naklad byl mizivy, okolo 400 kusu, jeho propagandystycky dopad byl však dalekosahly. Skoro zanikly jazyk se začal vynořovat z hlubin středověku. Doba osviceneho panovani Josefa II, syna Marušky Terezie probudila k životu zapomenute sily naroda zdecimovaneho třicetiletou valkou, kdy počet obyvatelstva klesl ze dvuch milijonu na jeden a naslednym stoletym natlakem germanyzačnim.

V době Marušky Terezie se nejprve probudil duch vědecky, kery v německem jazyce usiloval o krytycke zhodnoceni nejstaršich českych dějin, poznani stare narodni literatury a vědecke prozkumani zapomenuteho jazyka. To byla doba Dobrovskeho a dila tehdejšich pruzkumniku byl ještě psana latinsky a německy, enem pro maly okruh učencu.

Nasledna doba Jungmannova propojila vědecke zkumani jazyka s propagandu narodnich myšlenek a přinesla s sebu už aji psani v jazyku českem. Basnicka dila aji obratne padělky rukopisy Zelenohorske a Kralovedvorske maju svuj vliv na středni vrstvy. Na Slovensku vychaza Kollarova Slavy dcera a jeho nauka o vzajemnosti slovanske. Na myšlenkach Šafařikovych Slovanskych starožitnosti vyrostl Moravak Franta Palacky, kery se od poezie obratil k hystoryji. Zaslužil se o to, že o česka věc si začala ziskavat podporu česke šlechty.

Během padesati roku se tak podařilo obnovit praktycky zanikly jazyk. Ve druhe polovině 18. stoleti na usili buditelu navazali polityci a vysledkem bylo koncem Velke valky zrušeni Rakusko-Uherska.
Je enem škoda, že se nepodařilo jednotny jazyk prosadit u obyvatel Hornich Uher, tzv. Slovaku. Tady su slova hystoryka Josefa Pekařa:
„Spory jazykove a statopravni probudily v narodach Uherskeho kralovstvi nepřatelstvi k Maďarum. Nejsilněji se projevovaly narody Chorvatu, Srbu a Slovaku. Slovaci bohužel k nemale škodě stare československe jednoty narodni učinili jedno ze svych nařeči jazykem spisovnym.“

Josef Pekař ma na mysli Ludovita Štura, kery se roku 1840 vratil ze studyji v Německu zpatky na uzemi Hornich Uher. Radykalni tlak uherskych uředniku te doby byl namiřeny proti snaham zvyšovat vzdělanost a kulturni uroveň nemaďarskych narodu. Situaci ztěžovalo aji zvoleni hraběte Karola Zaya generalnim inspektorem evangelicke cirkve, kery podporoval myšlenku jedineho a jednotneho naroda v Uhrach – naroda maďarskeho. Zay Štura osobně znal a zpočatku mu projevoval sympatyje, bo si važil jeho vzdělanosti a nadani. Neuspěšně vyzyval Štura ke spolupraci pro maďarske zajmy, bo v nich viděl jedinu perspektyvu pro buducnost země.

Po přijezdu z Německa Štur usiloval ziskat misto na Katedře řeči a literatury československe. Jeho žadost však naražala na překažky, bo Zay se svojima přivržencama počitali s tym, že katedru literatury československe definytyvně zruši.

Nepolevujici tlak na Slovaky ze strany maďarskych představitelu přinutil Štura a slovenske narodovce žadat ochranu u cisařa. V roce 1842 byla vyslana do Vidně čtyřčlenna deputace. Slovaci prosili cisařa o ochranu před perzekuci, o možnost uveřejňovat obranne spisy slovenskeho naroda a potvrzeni egzystence Katedry řeči a literatury československe na evangelickem lyceu v Bratislavě. Ve Vidni se však o osudu slovenskych žadosti nerozhodlo, bo cisař poslal slovensku žadost do Budina k vyjadřeni k uherskemu palatynovi, kery samozřejmě všechny slovenske požadavky zamitnul.

Počatkem roku 1843 obeznamil Ľudovit svoje blizke přatele s myšlenku spojit katolicky a evangelicky proud Slovaku na bazi jednotneho spisovneho jazyka. Za zaklad vybral středoslovenske nařeči . Otazka nastoleni spisovne slovenštiny se formovala u Štura už delši dobu. V roce 1836 si dopisem Frantovi Palackemu stěžoval, že biblicka čeština, keru psali slovenšti evangelici, se stava stale vice nesrozumitelnu pro Slovaky, a vyslovil přani, aby Češi a Slovaci našli kompromisni cestu při hledani jednotneho československeho jazyka. Předpokladalo to ochotu k ustupkum jak ze slovenske, tak z česke strany.

Když však češti lingvisti podobnu ochotu neprokazali, rozhodl se Štur pro vlastni formu spisovneho slovenskeho jazyka, kery by v jednotne řeči spojil katoliky i evangeliky. Dne 11. června 1843 se Štur, Hurban a Hodža setkali na Hurbanově faře v obci Hlboke, kde se dohodli na postupu při zavedeni slovenštiny do praxe. V roce 1845 se po několikaletem usili podařilo Šturovi ziskat od cisařa povoleni vydavat Slovenskje narodňje novini s literarni přilohu Orol tatransky. Psane byly ve Šturově slovenštině a našly sve horlive přivržence a kvuli formě jazyka i zaryte nepřatele. Mezi odpurce se zařadili nejen někteři češti vlastenci, kteři tento čin chapali jako zradu narodni věci a odtrhnuti se od Čechu, ale i P. J. Šafarik a hlavně Jan Kollar.

V roce 1846 vydal Štur spis Narečja Slovenskuo alebo potreba pisaňja v tomto nareči, v kerem obhajoval nevyhnutelnost noveho spisovneho jazyka, a ve stejnem roce vyšlo jeho jazykovědne dilo Nauka reči Slovenskej, obsahujici zaklady nove gramatyky. Tym byl slovansky narod československy roztrženy a přestože se ho v nasledujicim stoleti podařilo spojit v jednom statě československem, rozpory mezi narodem mluvicim dvěma jazykama se prohlubovaly a soužiti muselo skončit tajak skončilo – osamostatněnim obuch narodu.

Mimochodem, samotny Ludovit Štur skončil blbě. V prosincu roku 1855, kdy byl na lovu nedaleko Prešporka u městečka Modra, se při pokusu o přeskočeni potoka vlastnim kverem nešťastně postřelil do stehna. Zemřel zanedluho ve věku 41 let.

Přiběh je z nove knižky Ladislava Větvičky "S Jarkem Haškem po 100 rokach OKOLO RAKUSKO-UHERSKA". Všecky dily teto knihy vhodne pro format blogu možete pokupě najit pod timto odkazem, kde budu vychazat až do konca červenca.

Autor: Ladislav Větvička | čtvrtek 25.7.2019 11:11 | karma článku: 41.06 | přečteno: 4007x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Ještě cosik z Hungarie

Když tak prochazam materialy z cest okolo Rakusko-Uherska, su tam perly, kere by bylo škoda ležet enem tak ladem. Tuž tady je par zaběru z prujezdu statem zvanym Hungaria.

20.8.2019 v 12:55 | Karma článku: 39.04 | Přečteno: 2836 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ještě cosik z Hornych Uher

Když už člověk cestuje okolo Rakusko-Uherska, neda se vyhnut uzemi, dřive označovanemu jako Horné Uhry. Tisic roku byly součast Uherskeho kralovstvi. Přesto si dokazalo uchovat puvodni slovansky jazyk.

14.8.2019 v 11:11 | Karma článku: 41.13 | Přečteno: 3668 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ještě cosik z Moravy a Čech

Tuž, všecko se do knižky nevešlo. A je škoda, aby to zustalo viset kajsik na hurdysku. Tak pokud třeba nemožete cestovat a musite roztačat kola bruselskeho socializmu, spočněte chvilu a podivejte se na par obrazku z Moravy a Čech.

7.8.2019 v 11:11 | Karma článku: 43.23 | Přečteno: 4874 | Diskuse

Ladislav Větvička

Chutě Rakusko – Uherska

Kery z nas si to vlastně uvědomuje? Žijeme v kulinařsky nejnadhernějši oblasti na světě. V okruhu několika malo set kilaku od Ostravy mame všecko, po čem cely svět slinta a touži.

1.8.2019 v 11:11 | Karma článku: 42.44 | Přečteno: 4246 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Hana Timková

K Budějicům cesta - 4.část

Ve 4. části se po masáži a snídani vydáme z Blatné do Sedlice. Bude horko a u rybníků budou pěkně štípat ovádi. Přesto se se mnou projdete krásným koutem jižních Čech - sami, bez davu turistů.

23.8.2019 v 7:00 | Karma článku: 5.28 | Přečteno: 90 | Diskuse

Pavel Liprt

Radbuza a hoši od bobří řeky

Hoši už asi ne, spíše pánové. Ale bobrů je tam více než dost, alespoň to lze usuzovat podle ohlodaných a také někdy do vody spadlých stromů.

22.8.2019 v 11:04 | Karma článku: 20.43 | Přečteno: 450 | Diskuse

Hana Timková

K Budějicům cesta - část 3.

Po úvodu a motivaci vás dnes provedu z Mokrouš přes Blovice a Nepomuk do Blatné. Projděte se mnou krásný kus české krajiny.

22.8.2019 v 7:00 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 210 | Diskuse

Hana Timková

K Budějicům cesta, část 2. - motivace

Pokračování , aneb putování do Budějovic, tak jak jsem ho prošla na vlastní nohy, tentokrát, proč jsem se vydala právě tam.

21.8.2019 v 14:02 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 215 | Diskuse

Hana Timková

K Budějicům cesta...úvod

V následujících několika článcích bych vás ráda provedla mým putování do Českých Budějovic. Cestu jsem prošlapala na vlastní nohy ze západních Čech. Proč? Přečtěte si:-)

21.8.2019 v 12:46 | Karma článku: 8.98 | Přečteno: 164 | Diskuse
VIP
Počet článků 924 Celková karma 42.51 Průměrná čtenost 10879

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně...

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Autor knižek: Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut - přiběh opravdoveho člověka, Okolo Rakusko-Uherska.

 

Najdete na iDNES.cz