Pátek 24. září 2021, svátek má Jaromír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 24. září 2021 Jaromír

Vystřizlivěni

27. 06. 2018 11:11:11
Bližil se Sylvester devadesat dva, na zemi byl taky bily rozšmatlany maglajz, kery se nechtěl roztopit ani zmrznut, typicka směs polske soli a ostravskeho černeho sněha.

V takem sajrajtu zme byli lenivi aji do te hospody vylezt, raději zme kupili zasoby a filozofovali doma.

Stejně zme byli všeci v depresi, bo během pul roku jakasi partyja, keru zme si navolili ve volbach, rozpustila ten divny paskvil s nazvem FRSČ a rozhodla, že Slovensko už nebude muset instalovat ty federalni cedule.

Netušili zme, jestli nahodu na plaž chudych na hlučinskem jezeře nenajedu polske tanky aby chranily mistni menšiny tajak na tym plitvickym jezeře a nebude valka. Ale jinak zme to moc neproživali, bo zme přece měli modre knižky a Helmut v případě problemu mohl svobodně odjet do Argentyny. Fčil by mu už nikdo nebranil.

Seděli zme s Dejvem na kobercu mojeho kvartyra v Porubě na Lenince, čuměli na vzdalenu Lysu horu a bylo nam vlastně fajně. Na Lysu horu zme čuměli proto, abyzme se nemuseli divat dule. Bo na druhe straně mojeho bydleni vedla okna kvartyra na ulicu Dělnicku. To byla oblast plna zvlaštnich, interesantnich egzystenci cyganskeho ghetta.

Byl to paradox. Sudruzi komunysti měli na jedne straně vystavni Leninovu třidu s nadživotni sochu sovětskeho vudca kalmycko-židovsko-německo-ruskeho puvodu, kaj při ruznych divnych vyročach organyzovali obrovska setkani plna mladych pionyru a pionyrek v modrych košulach a rudych šatkach. Na druhe straně Leninky, po pruchodu špinavu porubsku pasažu byla oblast Dělnicke.

Lidi, keři tam bydleli, nerobili. Mělo to dvě přičiny. Za prve nerobili proto, že byli z Dělnicke. A kdo byl z Dělnicke, byl ocejchovany, bo ho nikde nechtěli přijmut do roboty. Na druhu stranu, pokud kerysik dokazal prorazit tento začarovany kruh a podařilo se mu nechat zaměstnat, narazil na druhy problem. Komunyta z Dělnicke si z něho začala robit prdel. Bo zatimco jedni se připravovali po celonočni pařbě v pět rano ku spanku, vyděděnec se už musel čistit zuby a připravovat se k ranni cestě na šichtu. Takže bylo jasne, že v robotě dluho nevydrži.

Neni nic horšiho, než když se vam z okna směju ožrali susedi, že idete rano na šichtu.

Helmuta zme už hezkych par tydnu neviděli. Ale nepřipadalo nam na tym nic zvlaštniho. Raz za čas od něho pošťačka přinesla pivni tacek s jakymsik vzkazem a chtěla po nas prachy. To byl tenkrat taky zvyk. Jak byl kdosik z partyje na vyletě v cizim městě, tuž v knajpě zebral pivni tacek, načmaral na něho jakysik vzkaz, přidal adresu a hodil to do poštovni schranky. Od Helmuta par takych tacku došlo, z ruznych měst.

Poštovni znamka tam někdy byla, většinu však ni, bo kaj byste tež zebrali poštovni znamku, když knajpy zaviraly okolo pulnoci a v te době už všecky trafiky a pošty měly zavřene. A tak se popsane tacky hazaly bez znamky, nebo se tam znamka domalovala. Česka pošta ovšem byla užasna. Doručovala všecko. Enem někdy došla pošťačka až ku dveřam a požadovala doplatek za chybějici znamku. Misto jednokorunove znamky požadovaly ty hydry trojnasobek! Cele tři koruny! To byly velke penize!

Na druhu stranu je třeba řict, že doručovaly aji na nejneuvěřitelnějši adresy. Do moji schranky tak dorazil pivni tacek, kde misto adresy bylo napsane „Leninka, nejbližši vchod od Labužnika, hned před tu velku břizu.“ Vchod do moji chodby byl osmy od Labužnika a pokud vim, nikdy před nim žadna břiza nebyla.

Važim si děvuch od Česke pošty.

„Kura, stejně by mě zajimalo, čemu se Dělnicka jmenuje Dělnicka, když tam žadny dělnik nebydli,“ filozofoval Dejv a nasal ze svoji hořčicove sklinky Praha libre.

Praha libre byla česka variace na slavny kubansky napoj z přelomu dvacateho a devatenacteho stoleti, kdy nadšeni Kubanci chtěli uctit amerycky narod, kery jim pomohl proti Španělum v boji za samostatnost. Spojili tak typicky amerycky a kubancky napoj v poměru 1:1, amerycku colu a kubancky bily rum. Češi vymysleli podobnu kombinačku. Sestavala z tuzemskeho ruma a kofoly, keru na počatku šedesatych roku vymysleli chemici z opavske Galeny na protest proti imperialistum z Wall streetu. Poměr 1:1 zustal zachovany.

Ozval se zvonek.

„To bude pošťačka, ta hydra mě budi vždycky v jedenact“ oznamil sem Dejvovi. „Asi zas chce prachy za pivni tacek,“ zavrčel sem.

„Dobře, nevyskakuj hned, nepruď, seď, zajdu ju uklidnit, ať si nekaziš počatek dňa,“ prohlasil Dejv a seběhnul dule ku dveřam.

„Ty vole, on je snad tuhy...“ nevěřicně hleděl Dejv na černě oramovany papir, kery držel v ruce.

„Kdo?“ hleděl sem na něho jak na cypa.

„Helmut...“ hlesnul a pomalu slabikoval z parte.

„...po kratke, těžke nemoci... zarmoucena rodina... kremace proběhla na přani rodiny bez obřadu... “

Nic konkretniho tam napsane nebylo. Ani kaj byl pohřeb, ani v kere zemi, ani co se stalo, ani jestli nam cosik odkazal či co...

„Ty vole, věřiš temu? Vždyť nikdo nikdy neviděl jeho pohřeb, kdo vi, jestli kdesik je a jestli egzystuje jeho hrob! Chapeš to? On, kery ojebal snad tisic lidi po celem světě, dalšim tisicum navykladal neuvěřitelne historky, z nichž ty nejneuvěřitelnějši se opravdu staly, nam snad fčil chce namluvit, že je mrtvy?“ rozjimal nahlas Dejv.

Seděli zme na kobercu, chvilu čuměli dolu na mlade cyganky s kočarkama na Dělnicke, chvilu do dalky na Beskydy a Lysu horu, leli se do hlavy Praha libre a přemyšlali, co to na nas zase Helmut hraje na habaďuru.

Dejv kuřil, odpaloval jednu od druhe a kyval nesuhlasně hlavu: „Ne, nevěřim. Nevěřim temu ani na sekundu. To přece neni možne. Taky člověk přece nemože umřet! Ale dobra, aji když nas ojebal, přeju mu, ať je mu v Argentyně dobře, cypovi z Prajzke...“

Zrobil sem par kroku ku knihovně a zamyšleně vytahnul Bukowskeho. Bankovky byly na svem mistě.

„Posluchej, Dejve, když je Helmut fakt mrtvy, odkud jeho rodina vzala moju adresu, když tu nikdo z nich v životě nebyl?“

„Vidiš, kura, to mě nenapadlo...“ povida zamyšleně Dejv.

Nalel sem každemu pořadny hrnek ferneta.

„Tak na Argentynu!“

„Na Argentynu!“ odpověděl Dejv.

„A ať teho onkela brzo najde!“

* * *

Předchozi kapitoly z knihy Vitězslava Hrčky a Ladislava Větvičky HELMUT možete najit tady.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Ladislav Větvička | středa 27.6.2018 11:11 | karma článku: 41.49 | přečteno: 5915x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Osobnost Moravy a jine ankety s chlebičkama aji bez

Mam rad ankety. Hlavně jak dostanu jakusik medajlu. Nebo aspoň chlebičky či podobně hodnotnu cenu. Nechapu sice, čemu se třeba anketa Blogař roka 2020 robi v řijnu 21, ale nepatram po tym. Duležite je byt na bedně a na tytulce,

23.9.2021 v 11:33 | Karma článku: 40.78 | Přečteno: 1955 | Diskuse

Ladislav Větvička

Krach dnu NATO v Ostravě

Na vojenskem letišťu O-Mošnov proběhla režimem protěžovana akce Dny NATO. Jak řikaju moji židovšti kamoši, je to tak trochu chucpe, robit přehlidku par dnu pote, co NATO utrpělo slavny vyprask v Kabulu.

20.9.2021 v 11:11 | Karma článku: 46.19 | Přečteno: 8254 | Diskuse

Ladislav Větvička

Dezinformačni šaškarna k 11. zaři 01 pokračuje

Statni medyjalni propaganda tvrdi, že před dvaceti rokama se dvě letadla trefila do dvuch baraku a tři z těchto baraku spadly. Bylo by to srandovni, kdyby za tym nebyly miliony mrtvych.

10.9.2021 v 15:15 | Karma článku: 45.94 | Přečteno: 7409 | Diskuse

Ladislav Větvička

U Kabula se bojuje za Prahu

Odejit by dokazal jen srab. To prohlasil vrchni velitel česke okupačni armady přesně před třema rokama, v srpnu 2018. Tuž nevim, nejsem si jisty, ale žaden velitel by neměl takto hovořit o svojich jednotkach, byť okupačnich.

7.9.2021 v 13:13 | Karma článku: 45.25 | Přečteno: 4427 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Šárka Medková

Typologie řidičů podle abecedy

Inspiroval mě nedávný, úspěšný, blog Martiny Bojanovské. Tak to teď vezmu po svém. Doporučená medikace před čtením blogu: nadhled a smysl pro nadsázku.

23.9.2021 v 13:01 | Karma článku: 24.60 | Přečteno: 651 | Diskuse

Šárka Medková

Když chce člověk páchat radost...

...a ono to nevyjde. Tak je naštvaný, zklamaný a rozčarovaný z jednání některých lidí. No, posuďte sami.

22.9.2021 v 9:35 | Karma článku: 23.34 | Přečteno: 673 | Diskuse

Jiří Klabal

Možná tenkrát jen lehce pršelo

„Táhla jsem už králem?“ „Řek bych, že ne.“ „Strašný! Už si nepamatuju, ani co bylo před chvílí.“ „Tu rošádu klidně udělejte, taky si nejsem jistý. Těšíte se na zítřek?“

22.9.2021 v 8:00 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 185 | Diskuse

Vojtěch Vlk

Krásná a ztracená země

V Itálii se stále zpřísňují restrikce vůči neočkovaným lidem, proto se Matteo s Elenou zúčastní protivládní demonstrace. Ještě netuší, že demonstrace bude násilně potlačena... Předem upozorňuji, že se jedná o literární fikci.

21.9.2021 v 21:51 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 213 | Diskuse

Jaroslav Müllner

Jak je nebezpečné bloudit v nákupním centru

Pan Slušný prožil celý svůj život na malém městě na moravskočeském pomezí. Nakupovat chodí do svých oblíbených obchůdků na náměstí a v jeho okolí. Jen jeho paní a dcery čas od času vyrazí do nákupního centra, ovšem vždy bez něho.

21.9.2021 v 13:10 | Karma článku: 22.99 | Přečteno: 621 | Diskuse
VIP
Počet článků 1120 Celková karma 44.58 Průměrná čtenost 10666

Osobni blog: www.ladikvetvicka.cz 

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně... Pod autorským jménem Ladislav Větvička publikuje od podzimu 1991, kdy robil ve slezskych rádiích Attack, Ekol-S a Orion.

Mail: ladislav.vetvicka@centrum.cz 

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Knihy Ladislava Větvičky (možete objednat na mejlu autora nebo na E-šopě "Knihu chraň!": Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut, Okolo Rakusko-Uherska, Okolo Č-S aneb Kronika koronopodfucku I.

 

Najdete na iDNES.cz