Pátek 24. září 2021, svátek má Jaromír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 24. září 2021 Jaromír

Čas vypadnut

4. 06. 2018 11:11:11
Situace pro nas začinala byt poněkud nebezpečna už snad uplně všude. Akci, jako byla ta s tenyskama, s mrtvym brachu nebo s prstynkem, přibyvalo.

Bohužel s tym ubyvalo mist, kde zme mohli pařit, ubyvalo lidi, s keryma se dalo stykat, bo zme jim ještě nezpusobili žadnu škodu nebo ostudu a přibyvalo lidi, kere zme už potkavat raději nechtěli.

Skoro každy den zme museli řešit situace jako v Mrtvych hračkach, kde zme v klidu seděli, pili pivko, čuměli na mrtve hračky přibite na stropě, když tu nahle do knajpy vpadlo pět Ukrajincu a valili ku nam.

„Gdě Chelmut?“ vyptavali se s drsnym vyrazem. Ukazali zme jim dřevěne schudky nahoru a čekali, co se bude dit. Nejdřive byla slyšet hlasita konverzace v jazyce, kery toho měl s ruštinu nebo češtinu malo společneho. Ale Chelmut byl majster na jazyky a majstrem psychologie. Hlasita konverzace ustavala, pak bylo ticho, kdybyzme měli jemny sluch, možna byzme slyšeli šustěni bankovek. Pak se z dřevěneho schodišťa ozvaly kroky a pět ukaček odkračalo pryč.

„Maš jakysik problem, Helmi?“ vyzvidali zme, když sešel dule.

„Ale vubec ni. Dlužil sem jim sto litru, ale vysvětlil sem jim, že pokud počkaju a přidaju mi ještě padesatku, že jim vratim dvě sta,“ tvařil se netečně Helmut. „A fčil padame, než jim to dojde a vrati se zpatky!“

Zdrhali zme z Mrtvych hraček jak mali synci z martinovske třešňove aleje.

Na pořad dne přišel napad kajsik se zdekovat.

V te době byly legalni enem dvě možnosti, jak uniknut před pronasledovatelama. Buďto se nechat prohlasit za nesvepravneho, anebo zmizet a byt zmiznuty. Až raz budu rekultyvovat ostravske laguny, možna se budu divit, jake male ropaky tam najdu mumifikovane. Ale my zme neměli na mysli zmizeni fyzicke. Napadlo nas zmizeni terytorijalni. Dostali zme napad kajsik se přestěhovat. Pasy zme měli, takže na par měsicu byzme se mohli vypařit.

Seděli zme ve Vrtuli, což byl jeden z poslednich azylu, kde zme se mohli bez problemu uchylit a dyskutovali o tym, co bude dal. Leto šlo pomalu do dupy, kdosik za plentu rozhodoval o tym, že Československo konči a my zme přemyšlali, jestli dopadneme stejně jako Srbi a Chorvati v Jugošce, kere kdosik vehnal do občanske valky.

„Synci, musime pryč. Tady to smrdi, hrozi valka. A co huř, leto je v dupě, takže nas čeka enem ten slizky podzim a hnusna zima. Musime do tepla,“ prohlasil Dejv.

„S tym nemam problem, synci, enem musime vymyslet, kaj zakotvime. Co navrhujete?“ položil jasnu otazku Helmut.

„Mělo by tam byt teplo, moře, baby, chlast a dobre žradlo,“ zamyslel sem se.

„To je dobra uvaha, to zebereme jako zaklad. Tym nam vypadavaju všecky vnitrozemske země a Německo, bo tam je hnusne žradlo a hnusne baby.“

„Měli byzme se tam aji s tyma babama domluvit, takže zradnu Franciju ani fašistycku Italyju ani Španělsko bysem nebral,“ povida Dejv.

„Neblbni, vole, Frank je mrtvy a občanska valka tam už tež skončila,“ namitnul sem.

„Ale neumime španělsky, musime do země, kaj se domluvime,“ prohlasil vzdělany Dejv.

„Durankulak neberu,“ stanovil sem hranicu, za keru sem nebyl ochotny jit.

„Co to kurva je?“ nadzvednul oboči Helmut. Take jmeno v životě neslyšel.

„To je v Bulharsku, vole. Ostravsko karvinsky revir tam ma kupenu celu vesnicu. Smrdi tam scypli mlži aji hlavonožci a v dunach se tam blbě dupe, bo dycky se ti tam dostane jakesik zrnko,“ prohlasil zkušeně Dejv.

„Tak to tež jebu. Nechcu ho mět zedřeneho,“ zkrutil pysk Helmut. „Co takhle Krym?“ podival se na nas.

„Krym? Jebe ti? Tam su bolševici, pionyři v Artěku a Jalta. Tam nas spojenci prodali Stalinovi. A jak byzme se tam vubec dostali?“ povidam mu.

„Ale je tam teplo, chlast, baby a kajsik u Sevastopole tam ma hrob stryk Johan,“ reagoval Helmut.

„To nezni špatně, tam by mohlo byt fajně,“ řekl Dejv. Byla to jedna z vět, kere obvykle rozhoduju o čemsik velice duležitem.

„Dobra, synci, dopravu řešim ja, zitra buďte připraveni, zbaleni, sraz na porubske Myslivně. Rozlučte se s babama, pasy a chlast si připravte na cestu sebu,“ uzavřel dyskuzi Helmut a zmizel.

Bylo rozhodnute. My zme nikdy neměli problem rychle a efektyvně se rozhodovat.

* * *

Předchozi kapitoly z knihy Vitězslava Hrčky a Ladislava Větvičky HELMUT možete najit tady. Celu knižku enem na mejlu autora.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Ladislav Větvička | pondělí 4.6.2018 11:11 | karma článku: 44.83 | přečteno: 15664x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Osobnost Moravy a jine ankety s chlebičkama aji bez

Mam rad ankety. Hlavně jak dostanu jakusik medajlu. Nebo aspoň chlebičky či podobně hodnotnu cenu. Nechapu sice, čemu se třeba anketa Blogař roka 2020 robi v řijnu 21, ale nepatram po tym. Duležite je byt na bedně a na tytulce,

23.9.2021 v 11:33 | Karma článku: 40.91 | Přečteno: 2018 | Diskuse

Ladislav Větvička

Krach dnu NATO v Ostravě

Na vojenskem letišťu O-Mošnov proběhla režimem protěžovana akce Dny NATO. Jak řikaju moji židovšti kamoši, je to tak trochu chucpe, robit přehlidku par dnu pote, co NATO utrpělo slavny vyprask v Kabulu.

20.9.2021 v 11:11 | Karma článku: 46.22 | Přečteno: 8331 | Diskuse

Ladislav Větvička

Dezinformačni šaškarna k 11. zaři 01 pokračuje

Statni medyjalni propaganda tvrdi, že před dvaceti rokama se dvě letadla trefila do dvuch baraku a tři z těchto baraku spadly. Bylo by to srandovni, kdyby za tym nebyly miliony mrtvych.

10.9.2021 v 15:15 | Karma článku: 45.94 | Přečteno: 7422 | Diskuse

Ladislav Větvička

U Kabula se bojuje za Prahu

Odejit by dokazal jen srab. To prohlasil vrchni velitel česke okupačni armady přesně před třema rokama, v srpnu 2018. Tuž nevim, nejsem si jisty, ale žaden velitel by neměl takto hovořit o svojich jednotkach, byť okupačnich.

7.9.2021 v 13:13 | Karma článku: 45.26 | Přečteno: 4433 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Ivana Píšová

Zázraky se dějí

Jednoho deštivého odpoledne dorazil Jirka domů. Byl promoklý a nešťastný. „Jak si dopadl?“ otázala se matka starostlivě. „Už bys jí vážně potřeboval.“

24.9.2021 v 13:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Šárka Medková

Typologie řidičů podle abecedy

Inspiroval mě nedávný, úspěšný, blog Martiny Bojanovské. Tak to teď vezmu po svém. Doporučená medikace před čtením blogu: nadhled a smysl pro nadsázku.

23.9.2021 v 13:01 | Karma článku: 25.02 | Přečteno: 665 | Diskuse

Šárka Medková

Když chce člověk páchat radost...

...a ono to nevyjde. Tak je naštvaný, zklamaný a rozčarovaný z jednání některých lidí. No, posuďte sami.

22.9.2021 v 9:35 | Karma článku: 23.34 | Přečteno: 675 | Diskuse

Jiří Klabal

Možná tenkrát jen lehce pršelo

„Táhla jsem už králem?“ „Řek bych, že ne.“ „Strašný! Už si nepamatuju, ani co bylo před chvílí.“ „Tu rošádu klidně udělejte, taky si nejsem jistý. Těšíte se na zítřek?“

22.9.2021 v 8:00 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 185 | Diskuse

Vojtěch Vlk

Krásná a ztracená země

V Itálii se stále zpřísňují restrikce vůči neočkovaným lidem, proto se Matteo s Elenou zúčastní protivládní demonstrace. Ještě netuší, že demonstrace bude násilně potlačena... Předem upozorňuji, že se jedná o literární fikci.

21.9.2021 v 21:51 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 213 | Diskuse
VIP
Počet článků 1120 Celková karma 44.59 Průměrná čtenost 10666

Osobni blog: www.ladikvetvicka.cz 

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně... Pod autorským jménem Ladislav Větvička publikuje od podzimu 1991, kdy robil ve slezskych rádiích Attack, Ekol-S a Orion.

Mail: ladislav.vetvicka@centrum.cz 

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Knihy Ladislava Větvičky (možete objednat na mejlu autora nebo na E-šopě "Knihu chraň!": Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut, Okolo Rakusko-Uherska, Okolo Č-S aneb Kronika koronopodfucku I.

 

Najdete na iDNES.cz