Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čas vypadnut

4. 06. 2018 11:11:11
Situace pro nas začinala byt poněkud nebezpečna už snad uplně všude. Akci, jako byla ta s tenyskama, s mrtvym brachu nebo s prstynkem, přibyvalo.

Bohužel s tym ubyvalo mist, kde zme mohli pařit, ubyvalo lidi, s keryma se dalo stykat, bo zme jim ještě nezpusobili žadnu škodu nebo ostudu a přibyvalo lidi, kere zme už potkavat raději nechtěli.

Skoro každy den zme museli řešit situace jako v Mrtvych hračkach, kde zme v klidu seděli, pili pivko, čuměli na mrtve hračky přibite na stropě, když tu nahle do knajpy vpadlo pět Ukrajincu a valili ku nam.

„Gdě Chelmut?“ vyptavali se s drsnym vyrazem. Ukazali zme jim dřevěne schudky nahoru a čekali, co se bude dit. Nejdřive byla slyšet hlasita konverzace v jazyce, kery toho měl s ruštinu nebo češtinu malo společneho. Ale Chelmut byl majster na jazyky a majstrem psychologie. Hlasita konverzace ustavala, pak bylo ticho, kdybyzme měli jemny sluch, možna byzme slyšeli šustěni bankovek. Pak se z dřevěneho schodišťa ozvaly kroky a pět ukaček odkračalo pryč.

„Maš jakysik problem, Helmi?“ vyzvidali zme, když sešel dule.

„Ale vubec ni. Dlužil sem jim sto litru, ale vysvětlil sem jim, že pokud počkaju a přidaju mi ještě padesatku, že jim vratim dvě sta,“ tvařil se netečně Helmut. „A fčil padame, než jim to dojde a vrati se zpatky!“

Zdrhali zme z Mrtvych hraček jak mali synci z martinovske třešňove aleje.

Na pořad dne přišel napad kajsik se zdekovat.

V te době byly legalni enem dvě možnosti, jak uniknut před pronasledovatelama. Buďto se nechat prohlasit za nesvepravneho, anebo zmizet a byt zmiznuty. Až raz budu rekultyvovat ostravske laguny, možna se budu divit, jake male ropaky tam najdu mumifikovane. Ale my zme neměli na mysli zmizeni fyzicke. Napadlo nas zmizeni terytorijalni. Dostali zme napad kajsik se přestěhovat. Pasy zme měli, takže na par měsicu byzme se mohli vypařit.

Seděli zme ve Vrtuli, což byl jeden z poslednich azylu, kde zme se mohli bez problemu uchylit a dyskutovali o tym, co bude dal. Leto šlo pomalu do dupy, kdosik za plentu rozhodoval o tym, že Československo konči a my zme přemyšlali, jestli dopadneme stejně jako Srbi a Chorvati v Jugošce, kere kdosik vehnal do občanske valky.

„Synci, musime pryč. Tady to smrdi, hrozi valka. A co huř, leto je v dupě, takže nas čeka enem ten slizky podzim a hnusna zima. Musime do tepla,“ prohlasil Dejv.

„S tym nemam problem, synci, enem musime vymyslet, kaj zakotvime. Co navrhujete?“ položil jasnu otazku Helmut.

„Mělo by tam byt teplo, moře, baby, chlast a dobre žradlo,“ zamyslel sem se.

„To je dobra uvaha, to zebereme jako zaklad. Tym nam vypadavaju všecky vnitrozemske země a Německo, bo tam je hnusne žradlo a hnusne baby.“

„Měli byzme se tam aji s tyma babama domluvit, takže zradnu Franciju ani fašistycku Italyju ani Španělsko bysem nebral,“ povida Dejv.

„Neblbni, vole, Frank je mrtvy a občanska valka tam už tež skončila,“ namitnul sem.

„Ale neumime španělsky, musime do země, kaj se domluvime,“ prohlasil vzdělany Dejv.

„Durankulak neberu,“ stanovil sem hranicu, za keru sem nebyl ochotny jit.

„Co to kurva je?“ nadzvednul oboči Helmut. Take jmeno v životě neslyšel.

„To je v Bulharsku, vole. Ostravsko karvinsky revir tam ma kupenu celu vesnicu. Smrdi tam scypli mlži aji hlavonožci a v dunach se tam blbě dupe, bo dycky se ti tam dostane jakesik zrnko,“ prohlasil zkušeně Dejv.

„Tak to tež jebu. Nechcu ho mět zedřeneho,“ zkrutil pysk Helmut. „Co takhle Krym?“ podival se na nas.

„Krym? Jebe ti? Tam su bolševici, pionyři v Artěku a Jalta. Tam nas spojenci prodali Stalinovi. A jak byzme se tam vubec dostali?“ povidam mu.

„Ale je tam teplo, chlast, baby a kajsik u Sevastopole tam ma hrob stryk Johan,“ reagoval Helmut.

„To nezni špatně, tam by mohlo byt fajně,“ řekl Dejv. Byla to jedna z vět, kere obvykle rozhoduju o čemsik velice duležitem.

„Dobra, synci, dopravu řešim ja, zitra buďte připraveni, zbaleni, sraz na porubske Myslivně. Rozlučte se s babama, pasy a chlast si připravte na cestu sebu,“ uzavřel dyskuzi Helmut a zmizel.

Bylo rozhodnute. My zme nikdy neměli problem rychle a efektyvně se rozhodovat.

* * *

Předchozi kapitoly z knihy Vitězslava Hrčky a Ladislava Větvičky HELMUT možete najit tady. Celu knižku enem na mejlu autora.

Autor: Ladislav Větvička | pondělí 4.6.2018 11:11 | karma článku: 44.56 | přečteno: 14632x


Další články blogera

Ladislav Větvička

Mnichovsky atentat

Na porubske Myslivně otevirali rano v deset. Tato legendarni knajpa ležela na kraju lesa mezi vysokoškolskyma kolejama a největšim venkovnim umělym kupakem ve středni Evropě. Diky temu měla vždycky staly přisun hostu.

6.6.2018 v 11:11 | Karma článku: 44.57 | Přečteno: 9788 | Diskuse

Ladislav Větvička

Mrtvy bracha

Helmut byl svym zpusobem buch. Genyjus. Nikdy si nic na sebe nekupil. Nikdy se nic do kvartyra nekupil. Ale nam kupoval všecko. Sam chodil ve starem montgomeraku, ale my zme od něho měli nakupene nejlepši hadry a nejlepši buty.

1.6.2018 v 11:11 | Karma článku: 42.86 | Přečteno: 7562 | Diskuse

Ladislav Větvička

Letadlo do Praglu

Jedneho podzimniho dňa zme se rozhodli, že se podivame do hlavniho města. Teda my zme se nerozhodli. Jedneho rana se u Věcha objevil Helmut, kery měl schovane mega v kapse.

28.5.2018 v 11:11 | Karma článku: 42.78 | Přečteno: 5699 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Klára Tůmová

Eva

Darina otráveně pohlédla na hodinky. Následně protočila oči a znuděně zívla. Kde se ta Eva zase courá? Co vyměnila chlapa, není na ni spoleh. Upila studeného kafe. Bude muset jít, nebo jí sousedka kluka už nikdy nepohlídá.

18.6.2018 v 18:22 | Karma článku: 9.22 | Přečteno: 283 | Diskuse

Liběna Hachová

Někdy, jednou, až...

Existuje jenom dnešek. Včerejšek už je pryč a zítřek ani být nemusí. Neodkládejte to důležité ve vašem životě.

18.6.2018 v 12:07 | Karma článku: 9.42 | Přečteno: 246 | Diskuse

Ludmila Svozilová

Sběračka kostí a Belialovi psi

Alžběta Pírková opouští šumavské Sudety a stěhuje se do Litoměřic. Právě tady, v městském podzemí a malebných kopcích Českého středohoří, bude muset svést osudovou bitvu nejen s Belialovými psy, ale i se samotným Knížetem temnot.

18.6.2018 v 8:08 | Karma článku: 11.02 | Přečteno: 180 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 28 - Pořádková služba

Na palubě lodi blížící se k planetě bylo živo. Generál Ordo pozoroval organizovaný ruch a byl spokojený. Byli na civilní misi. Měl pověření vládního vyjednavače z Domoviny, ale jeho instrukce byly jasné.

18.6.2018 v 7:20 | Karma článku: 4.64 | Přečteno: 100 | Diskuse

Jiří Babor

Asi takovej pocit

Teď si nejsem jistý jestli jsem to trošku nepřehnal, ale jak mi to lezlo z hlavy tak jsem to napsal, ale vy už si s tím nějak poradíte.

17.6.2018 v 14:13 | Karma článku: 4.76 | Přečteno: 223 | Diskuse
VIP
Počet článků 849 Celková karma 45.42 Průměrná čtenost 10688

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2018 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.