Masomaso!!!

23. 05. 2018 11:11:11
Tuž fčil vam kura povim, jak cely ten fičak vlastně opravdově začal. To zme tak raz na jaře devadesateho seděli v hospodě, kera se jmenovala Věchytek. Ten znate, ni? To bylo v centru na Černe luce.

Je pravda, že Věch patřil kdysik k cimrmanovskym knajpam, kaj hostinsky neměl velku radost z teho, že mu tam chodili lidi. Projevovalo se to tym, že třeba dovalil jakysik cizinec z jineho města, frajersky přikračal k baru a zeptal se bez pozdravu:

„Heleee, mate ňakej hamburgeeer nebo čizburgeeer?“

A servirka bez mrknuti oka šahnula dozadu do regala a hodila mu na pult pytlik čehosik pomačkaneho ze slovy: „Tady maš arašidove křupky, naproti ve stanku se kup husku a uplacej si z teho, co chceš, cype.“

Tak už to u nas chodi. My prostě nemame radi, když kdosik přileze namyšleny jak francuska socha svobody dočasně umistěna v Ameryce, neumi pozdravit a ještě si mysli, že kolem něho kvuliva jeho hlupemu přizvuku budeme poskakovat jak pajtaši.

Tuž raz zme v tym Věchu seděli s Dejvem a Helmutem a kromě nas kajsik v druhem rohu seděli tři vekslaci. To byl tenkrat v te době v Ostravě taky zvyk. Tuzex už krachoval, ale vekslaci byli furt bohove a navštěvovali bary prvni cenove skupiny. A na Věchytku jich kura vždycky sedělo jak kur na hřadle, aji když to žadna světova skupina nebyla.

Ale jinak tam lidi bohužel nechodili. Akorat jeden černoch z baňske, kery vždycky chlastal do mrtva, takže se vybulil před barem a usnul na zemi. Takže ho museli pokažde odnašat vyspat ven do křaku. V tu dobu ale byly noce furt studene, byla hrozna kosa, a tak vekslaci povidali: „Nebuďte kurvy, synci, vždyť tam ta tlama zmrzne. Dejte ho tady ku dveřam. Stejně tam chybi prah, aspoň přez něho nebude fukat.“

Jenže za chvilu šli kolem Věcha vitkovičti anarchisti a vyryvali, že aji černoch je člověk a že by neměl ležet misto prahu a tak po jakesik době, kdy demogratycky dyskutovali o hodnotě člověka v nezavisle, anarchistycke společnosti, ho zase zebrali a ze slovy, že to neni dustojne, ho odnesli na mraz do křaku. Tak už to s těma dobroserama chodi. Chtěli by robit dobro, ale nakonec z teho byva plno mrtvych.

Černochovi naštěsti mraz nevadil, chlad ho probral a brzy se vratil na svoje osvědčene misto u baroveho pulta a pokračoval v konzumaci předraženych drinku.

Bohužel, ani černoch, ani anarchisti, ani par vekslaku nemohlo tržby podniku zachranit, bylo jich prostě malo na to, aby mohl podnik přežit.

Matys, keremu tenkrat ten pajzl patřil, si raz postěžoval, že mu tam krom tych par vekslaku a dalšich obskurnich postaviček nikdo ani nepachne, a že podnik s taku rychle zkrachuje. Seděl tam, borak, byl na něho strašny pohled a jak si tak sam nalival decaky rumu, tak mi ho bylo tak nějak lito a rozhodnul sem se mu pomoct.

„Posluchej, dej mi kura volnu ruku a ja ti z teho zrobim taky rokač, až se z teho zblazniš. Co na to řikaš, cype?“

On se na mě podival z despektem: „Jak chceš tady z te dřevěne budy ze sudama zrobit rokač, vole?“

„Vyser se na to, detaily neřeš,“ řikam mu. „Začneme hned zitra. Zavřeš to tu a ja z teho zrobim klub.“

A on, asi byl už fakt v depresi, mi na to kyvnul. To sem nečekal. Ale tenkrat byla jina doba. Jak zme si dali ruku, tak se to muselo dodržet, žadne smluvy, papiry a jine cyparny. Jak by cosik člověk nesplnil, byl by před partyju aji vekslakama odvařeny a mohl dostat pěknu nakladačku.

Rano zme byli tam. Přišel George, grafik, nakreslil po stěnach take ty hrozne, pokrucene, suche, divne postavy. Jarek vybural okno, Dejv navozil aparaturu a během jedneho hlupeho dňa zme z teho zrobili rokač.

No a normalně naraz tam nechodilo pět lidi denně, ale padesat. Pak sto, stopade. A jak byly koncerty tak tam bylo narvane jak cyp a učast dvě sta lidi. No šalone. Hraly tam Buřinky, hraly tam Buty, hraly tam všecky šalone ostravske kapely, a všecko to bylo postavene na tym, že tenkrat se neplatily poplatky a vypalne žadnym OSAm a jinym gangsterum. Bo my sami zme byli gangsteři, tuž nebudeme krmit jine gangstery, ni?

Takže my zme měli prachy ze vstupneho a majitel byl šťastny, že měl prachy z piva a gořalky, bo vždycky je lepši mět prachy od dvuch set lidi, než od pěti, že?

Prachy vybiral Rene, vyhazovač, ale enem jakysik čas, bo on byl přiliš drsny a tak musel za nějaku dobu zdrhnut do cizinecke legie. Přezdivali zme ho „vypinač“, bo jak se mu kdosik nelibil, přišel ku němu a povida: „Co maš za problem, pyčo, mam tě vypnut?“

Ale chapete ten stav, ni? Taka byla tenkrat krasna, svobodna doba.

A tak my zme žili, kura. Takže když byla jakasik fajna kapela, tuž zme v klidu vybrali jakychsik dvacet tacu, což byly tenkrat velke prachy, no a z teho se dalo v klidu aji tyden žit.

No a čas od času nam to bylo malo, tuž zme začali vymyšlat větši akce. Věhlasna se tenkrat stala akce Masomaso!!!

Tenkrat byla doba naprosto svobodna, nadherna. V Československu byly po volbach. Nove, neotřele gzychty, kere vypadaly na prvni pohled svěžeji než ty stare bolševicke odule pysky, obsadily parlament.

Na Hradě zustal sedět Vašek, keremu se rola prezidenta zalibila a na slib Dubčekovi z prosinca osumdesateho devateho se tym padem vykašlal. Na Kuřim rynku postavali skořapkaři a obirali pitomce z okolnich vesnic o poctivě zarobene penize. Všude byly jakesik demonstrace, petyce, mityngy, defenestrace, prostě cokoliv, co lidem za bolševika chybělo. Tenkrat se demonstrovalo za cokoliv a proti čemukoliv.

Havel prohlasil cosik o slušovickych temnych nitkach a zanedluho kdosik zařiznul Slušovice. Havel řekl, že vyrabjat tanky neni moralni a tak se na celem Považi zrušila zbrojni vyroba, Slovaci byli nasrani, že nemaju robotu a rozhodli se, že opusti federaci. Když Havel prohlasil, že panelaky nastavjane bolševikama su krrralikarrrny, měl sem strach, že jakysik Havluv poradce sedne do buldozera a začne ty doma burat aji s lidma. Naštěsti prezidentovi poradci na robotu nikdy moc nebyli, a tak se panelaky opravily, namalovaly duhovyma barvičkama a služi lidem dodneška.

Jednemu Havlovu kamošovi se ty panelaky zalibily tak, že si jich pro sebe nakupil tisice v Haviřově, Porubě a okoli. Ja, hezky se ten novy prezident a jeho kamoši o Ostravsko postarali.

Všeci měli tenkrat o Ostravsko zajem. Misionaři kajsik z albanskych hor uzdravovali smrtelně nemocnym cyganum jejich churave, černe duše přimo v centru Ostravy na Masarykaču. Polomrtvi synci leželi na nositkach, albansky misionař jim přejel ruku po čele a cygan už zvedal ruku, keru dvacet roku nemohl zdvihnut. Jiny stary cygan s rozzařenyma očama vyskakoval z jezdiciho vuzka a ukazoval, že už nepotřebuje nove gumy, že už zas chodi a kdyby robili nabor na Vitězny Unor, klidně by šel farat na předek.

Měl štěsti, že na Vitězny Unor se už žaden nabor nerobil.

Byla to nadherna doba. Uřednik byl takhle maličky, bo ještě neměl ty svoje notičky k buzerovani občanu v nove době a policajti enem přihližali a davali pozor, aby vesničani obrani skořapkařama moc nevyskakovali a cosik ve vzteku nevymamlasili. No krasna doba to byla...

A tak raz ležime na te travě na Masarykaču a okolo nas se prohaňala jakasik demonstračka vychrtlych postav, keři bojovali za vegetarianstvi. Nebylo jich moc, najděte mi tež jakehosik cypa v Ostravě, kery by nežral maso, že? A tak chodili furt dokola, aby to vypadalo, že jich je hodně. To je taky blby zvyk, to vymysleli v šedesatych rokach v Ameryce. Zrobili demonstračku, pozvali novinaře, a aby to nepusobilo blbě, že jich je kura tak malo, tak zablokovali jakysik přechod na prutahu městem a chodili furt dokola, než se to proflaklo a než přijeli kliftoni, že. Pak se rozprchli, ale novinaři už měli svoje nafocene a natočene a lidi v autach byli tež vytočeni, že je někdo zdržuje od roboty, ale zase o tym mohli vypravjat doma, a to tež se hodilo pro propagandu.

No a tak samo se to naučil ten naš lid, kery si myslel, že co přichaza ze Zapadu, je dobre. A tak kolem nas defilovaly vychrtle postavičky s duhovyma tričkama a transparentama, na kerych zdělovali tym hlupym, keři to ještě nepochopili, že zabijani zviřat je hřich.

Jak sem se na ty hubene, totalitni duše dival, tuž mě zebral vztek. Kurva, tak my bojujeme sto roku proti totalitě, a pak tu přileze jakasik banda cypu a budu tu zas jakusik novu totalitu budovat? Tak to teda ni. A okamžitě zme vymysleli protiakci s nazvem Masomaso!!!

George hnedka na kus ostravskeho večernika načrtnul plagaty ze sloganem „Antyvegetarianska akce Masomaso!!!“ a valil do tiskarni zrobit vstupenky. Tenkrat byla taka krasna doba, že stačilo přijit do tiskarni, a oni hnedka zrobili plagaty, vstupenky. Stačilo přijit do Ostravara, řict, že potřebujete dobru cenu piva na jakysik koncert a oni hned vyvalili bečky se špicovu cenu. A tak sem přijel do masokombinata v Martinově, na vratnici řeknul temu cypovi v modrakach, že idu za ředitelem a za par minut sem mu už v umakartovem kanclu vysvětloval, o co ide.

Dneska si stejně řikam, jak šalony to byl nazev podniku – masokombinat...

Ale co. Dneska už neni. O deset roku později zkrachoval a jeho roli převzaly nadnarodni masokombinaty panevropske urovně, kde se nevraždi stovky tajak v Martinově, ale miliony zviřat denně.

Ale tenkrat byl martinovsky masokombinat na vrcholu svoji slavy.

Seděl sem v umakartove pracovně ředitela podniku, přednesl sem mu naše představy a on mi povida: „No ja, ale co mi za to nabidnete?“

Přemyšlal sem, co by ho tak mohlo zajimat a řikam: „Tuž zrobime velky plagat, napišeme tam třeba Masokombinat podporuje masožruty, bude to komunykovane v Moravskošlonskem deniku, v ostravske televizi aji v ostravskem radyju, čimž vznikne dalekosahly marketyngovy efekt. No a za to nam přivezete jakesik maso. Nebudu malicherny, jestli to bude cyganka nebo roštěnka, vyběr necham na vas,“ reagoval sem sebevědomě.

Tenkrat zme měli nekonečne možnosti. Tehdejši bolševici zmizeli z medyjalni sceny a jejich mista zaplnili mladi, agylni a celkem schopni marketyngovi synci, kolem kerych se vznašaly mraky dymu tehdy ještě nelegalni marjanky.

Ředitel se zamyslel, potahnul z cygara a pravil na muj napad, že teda jako ja.

Placli zme si ruku a od te doby zme se už neviděli. Nebavili zme se o množstvi, nepodepisovali zme žadne smluvy, kde by byly vyčislovane smluvni pokuty a podobne nesmysle. Ja sem kura myslel, že mi pošle jakehosik maleho pikapa, řidič vyloži ze tři přepravky jakychsik mrtvol a pojede do dupy.

Zmylil sem se.

V den akce Masomaso!!! rano v deset, chvilu po otviračce, kdosik buchal na vrata Věchytka. Vylezli zme ven a tam stala Avia. Avia plna žradla. Ale Avia fakt plna až po střechu. Ja sem cosik takeho v životě neviděl. Naklaďak plny žradla. Tam bylo všecko. Klobasky, bučky, parky, tlačenka, jelita, jaternice, špek, salamy, no prostě všecko.

Kura, my zme to ve štyrech asi dvacet minut vykladali z te Avie a nosili do chladku Věchytka.

Netušili zme, co s tym budeme robit.

Kura, představte si, jak to vypadalo večer. Sto lidi si kupilo vstupenku na akci Masomaso!!!

Sto lidi mohlo zežrat, co se do nich vešlo. Měli byste vidět ty rozzařene oči, jak ty lidi vpalili do vnitřku a viděli plne stoly žradla. Kura, ty lidi se nevěřicně ptali, jestli fakt v ceně stokorunove vstupenky je, že možu zežrat všecko. Kura, synci, to ste neviděli, jak všem kypalo to sadlo po pysku. Všeci měli mastne pracky od špeku a jitrnic. Každy se mohl ještě zebrat dodom, co unesl.

No ja, ale akce skončila, a my zme měli furt plny Věchytek žradla! Doma už byly všecky ledničky plne, nebylo to kam davat! Ja sem měl tenkrat doma vlčaka a to sem kura do te doby neviděl. Ja sem mu hazal jelitka, špek, uzene, a ten zkurveny čokl už byl lenivy se aji zvednut a očuchat to. Nedivil sem se mu. Mi samotnemu, když sem se podival na mastne, tak sem měl pocit, že mi žlučnik chce vyskočit z jatry ven.

Co s tym? Byla by to škoda nechat zezelenat a zežrat červum, ni?

Tuž zme vymysleli novu akci. „Na hrbate svatbě“. Později nam ten nazev vyfuknul jakysik kolotočař z Haviřova, ale to nam nevadilo.

Vytiskli zme listky, vylepili na černo plagaty a už to jelo. Věhlas akce Masomaso!!! zpusobil, že si listky kupilo během dopoledňa dvě sta lidi. Obliknul sem se do svatečniho, Dejv mi pučil svoju staru, bo ta moja zrovna byla ve škole, vybrali zme ji svadebni šaty a šlo se na věc. Aby to nebylo te moji babě blbe, že byla chvilu sama beze mě, tuž sem ju pučil zase Dejvovi a oba nam pak večer robili svědky. To byl tenkrat taky naš oblibeny zvyk, že zme si pučovali baby.

Oddaval nas George, vyborny grafik, chlop bulharskeho puvodu, zabaleny do mongolske vlajky. Mongolska vlajka byla symbolem Věcha. Byla to jedina vlajka, keru zme ukořistili, když se vitkovicky kulturak zbavoval svoji bolševicke minulosti. Ruske vlajky byly davno rozebrane, v tehdejši Vrtuli na porubskych kolejach si z nich synci tenkrat zrobili ubrusy. Dluho jim ale nevydržely, bo je studenti rozkradli.

To už je u studentu taky zvyk. Co neni přibite, to ty kurvy ukradnu. Mongolsku vlajku ale nechtěli, bo ju asi nikdo z nich neznal.

Na svadbě nam hrala Katka a pistolnici, tehdy legendarni kapela, ale hlavně tam naprosto spontanně vznikly při žrani tych masitych dobrot dvě nove kapely. Tuž když tak o tym přemyšlam, tak zme vlastně přispěli ke kulturnimu rozkvětu Ostravy, že?

Jedna kapela se jmenovala Dead Vševěd a druha Outcha Pitcha. Obě kapely vznikly tak, že buduci kapelnik začal ve stavu absolutni přesycenosti sadelnatych produktu pit jabčak, aby to rozředil. Pak mu to přestalo chutnat a hlavně zjistil, že to nefunguje. Tak začal mixovat jabčak s kofolu, pak jabčak s Alpu a pak jabčak došel, tuž se jako pravy rytiř Brtnik z Mrdniku převeksloval na jiny drink. Začal chlastat enem Alpu samotnu, neředěnu. Ani na kostky cukru už si ju nelel. Nevadi. V tomto voňavem oparu pak založil obě dvě kapely, čimž přispěl ke kulturnimu rozkvětu severni Moravy a kusku Slezska.

Neda se nic robit, ten masovy tuk bylo třa čimsik rozředit. Alpa k temu byla dokonala. A kapely tenkrat založene byly vlastně kapely, kere vznikly na mase. Na alpskem mase.

Vidite to, kura? Kery vegetarian se može chlubit tym, že na jeho salatu vznikly rockove kapely? Žadny.

No a tym začal vlastně naš nekonečny přiběh mojich akci a Helmutovych přiběhu, kery měl skončit o par roku později Helmutovym odjezdem do Argentyny.

Ale to zas předbiham dobu.

* * *

Předchozi kapitoly z knihy Vitězslava Hrčky a Ladislava Větvičky HELMUT možete najit tady. Celu knižku enem na mejlu autora.

Autor: Ladislav Větvička | středa 23.5.2018 11:11 | karma článku: 46.77 | přečteno: 12922x


Další články blogera

Ladislav Větvička

Proč nas mobilni operatoři furt odiraju?

Všeci kradnú. Tak proč ne operatoři? Ale i tak se vždycky najdu hlupi, keři budu obhajovat, že v Česku platime za datove služby nekřesťanske penize.

19.9.2018 v 11:11 | Karma článku: 48.10 | Přečteno: 13628 | Diskuse

Ladislav Větvička

Syrske děcka patři do Syrie, ne k tetce do Kroměřiža

To by mě zajimalo, kde ti pambičkaři chodi na take hodne tety. Všeci si dobře pamatujeme, jak jedna taka nas libeznym hlaskem přesvědčovala, že Libanonska smlouva je cosik fajneho a my zme uplně hlupi.

18.9.2018 v 11:11 | Karma článku: 48.95 | Přečteno: 19322 | Diskuse

Ladislav Větvička

Už je to 17 roku, co dvě letadla narazila do dvou baraku a tři z nich spadly

Byl to silny zažitek, bo každy, kdo tu udalost tenkrat zažil, si do dneška pamatuje, kde ten den byl, co robil a jaky blby pocit měl, když se dival na ty padajici baraky.

12.9.2018 v 11:11 | Karma článku: 48.86 | Přečteno: 25619 | Diskuse

Ladislav Větvička

Od te doby, co musi hrat fotbalisti v hnusnych dresach, neuhrali nic

Včera mě to zase pleštilo do očisek. Doma televizu nemam, a tak když sem v Lidovce na vršku Leninky zahlidnul zapas Rusko - Česko 5:1, bylo mi divne, že se nehraje třeti třetina. Až pak mi kdosik řeknul, že to neni hokej.

11.9.2018 v 11:11 | Karma článku: 47.66 | Přečteno: 13728 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jan Tomášek

Boříkova parta versus Zátoráci

Holešovice jsou stará, krásná a na půl zbouraná čtvrť. Přibližně toto se lze dočíst v knihách Boříkových lapálií od Vojtěcha Steklače.

16.10.2018 v 4:33 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 384 | Diskuse

Marcela Valouchová

Systém

Bylo to neobvyklé rozhodnutí. Skoro rouhačské. Zůstat na stejném místě i nadále. Neměli s tím zkušenosti. Jejich paměť obsahovala mnoho přesunů.

15.10.2018 v 7:10 | Karma článku: 6.00 | Přečteno: 157 | Diskuse

Jan Tomášek

Zastávka tak trochu na způsob Josefa Kainara

Literární miniatura, která vychází z veršů Josefa Kainara - i když nikoliv orginálu (ten jsem nečet), ale z variace...

14.10.2018 v 3:16 | Karma článku: 3.99 | Přečteno: 116 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Kupuje si pejska

Už jste slyšeli tu novinu? Kupuje si pejska! Fakt je to pravda. Mluvila o tom na párty, ve fitku, v kině, v sauně, ve vinárně, v divadle, v letadle na "dovču", no prostě všude. V kanceláři samozřejmě také.

13.10.2018 v 20:27 | Karma článku: 22.37 | Přečteno: 631 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Zvu vás do kavárny IV.

Myslím, že sobotní ráno je jako stvořené pro hrníček dobré kávy, která vás osvěží jako zahrádku dešťová přeháňka. Ale nepijte ji doma. Zajděte si do kavárny, tam se totiž můžou dít věci...

13.10.2018 v 8:58 | Karma článku: 19.26 | Přečteno: 432 | Diskuse
VIP
Počet článků 863 Celková karma 47.91 Průměrná čtenost 10807

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 





Najdete na iDNES.cz