Poprve ve svobodnem světě

16. 05. 2018 11:11:11
Když zme dojeli vlakem zpatky do Ostravy, byl wroclavsky zažitek ze svobodneho světa pryč. Šediva mlha ležela na Československu, kere nechtělo pochopit, že to može byt aji jinak.

Furt zme byli zvykli posluchat přikazy politbyra v čele s Bilakem, kery sice neměl byt připušťany na saka, zato stalinske postoje v politbyru uměl branit dokonale.

Na Spolek sem chodil pravidelně, Helmut ale zmizel. Vypadalo to, že splnil slovo a že se mu fakt podařilo dostat ven. Anebo ho odpraskli na hranicach a hodili do Dunaja. Komaři museli byt už hodně nervozni, bo všude okolo Československa to pěkně vřelo.

Ale neuplynul ani tyden a v Berlině spadla zeď. Fčil bylo jasne, že tabor miru je ďuravy jak cednik. Na jihu se dalo prokluznut přes prostřihanu maďarsko - rakusku čaru, na severu se odevřel Berlin. Zatim sice enem pro dederony, ale to byla otazka času, kdy se to rozsype cele.

Dneska su všeci chytři, pry už všeci věděli, že režim je u konca. Hovno. Kdyby mi to tenkrat kdosik tvrdil, hadal bysem se s nim, že bolševik ma furt dost sil.

Nečekali zme to nikdo, a to do převratu zbyval enem tyden. Tyden po padu zdi totiž zbuchali policajti v Praglu jakesik členy SSM a byl z teho pruser. Svobodka začala hlasat předem připraveny scenař s mrtvym studentem a to bylo konečně cosik, co dokazalo zvednut lenivy narod s velkyma břuchama od jejich gulašu a čuměni na československu televizu a jeji jedine programy jedna a dva.

Někteři komunysti spolu s klukama od statni bezpečnosti se dohodli, že vyměni stare bolševiky u koryta, a tak zahrali habaďuru, když nechali radoby mrtveho estebaka ležet na Narodni třidě, čimž chtěli vyburcovat lid do ulic. Ale nějak se jim to nepovedlo, trochu se jim to vymklo z ruky a naraz byli chlopi z Charty aji ve vladě, aji na Hradě.

Anebo to bylo tak dohodnute. Ale koho to dneska vlastně zajima, že?

Nam to bylo jedno. Jedine, co bylo pro nas duležite, byl fakt, že se odevřely hranice. Rakusko jako prvni zrušilo viza pro občany ost bloku a my zme konečně mohli legalně, bez buzerace uřadu, ven na navštěvu buržoazniho statu, abyzme se podivali na to konzumni pozlatko, jak o něm celu dobu psalo Rude pravo tak nenavistně, až zme dostali chuť ho zažit na vlastni kožu.

Hned prvni den, kdy se mohlo projet, čekaly na hranici rakuske televizni štaby. Čekaly na statisice vychrtlych Čechu, keři budu stat dluhe fronty do vysněneho kapitalistickeho raja. Štaby čekaly dluho, ale nedočkaly se. Senzace se nekonala. Projelo par zvědavcu podivat se, jak to na druhe straně vypada. Češi nebyli ani vychrtli, ani vyhladověli. Gulaš s knedlama robily naše baby poctive a na rozdil od Polska bylo furt co žrat, navíc, když vesnice byly zdrojem domacich bravku, kur a polnich produktu.

Po pravdě řečene, bolševik byl hlupy. Kdyby uvolnil cestovani o par měsicu dřiv, povolil tisknut takzvane zakazane knižky našich emigrantu a dovolil přivezt par mikrovlnek a friťaku, žaden převrat by se nekonal. Češi se totiž měli dobře. Takzvana svoboda chyběla sotva paru procentam lidi. Většina lidi totiž žadnu svobodu ku životu nepotřebovala a nepotřebuje ju do dneška.

Před Vanocama prud aut směřujicich do Rakuska zesilil. Lidi se dozvěděli, že na hranicach se zadarmo rozdava kafe Čibo a v jednym obchoďaku ve Vidni se davaju zadarmo dva litry oleja do friťaka. To vybudilo mohutnu vlnu zajmu českych hospodyň, zvyklych šporovat každu korunu. Tuž nezajeďte se tři sta kilaku do Vidňa, když tam je cosik zadarmo, že?

Složili zme se na benzin, vypucovali stare embečko a vyrazili zme tež. Ja, Dejv a jacisi dva vekslaci od Tuzexa. Už když zme projeli železnu oponu a octnuli zme se na druhe straně, lezly nam oči z dulku. Nikdy zme neviděli bilbordy, silnice bez jedine ďury, naleštěne videňske kary a baraky, kere zařily barvama. Tak takhle vypada to pozlatko? Šedive Československo naraz ziskalo ještě šedivějši barvy.

Prolezli zme Videň, ale asi trochu jinak, než zbylych devadesat devět procent českych navštěvniku. Maria-Hilfe štrase byla prolezla stovkama českych turistu v ošuntělych bundach, keři hladově hleděli do oken mistnich cukraren a očumovali ceny v nejdražši videňske ulici. To nebylo nic pro nas.

„Serem na to,“ prohlasil Dejv, „Valime do česke hospody, okoštujem ty rakuske patoky a naperem se.“

„Nemohl sem nesuhlasit. V prosincove Vidni už byla pěkna kosa, navic v proslule česke hospodě Nachtazyl ve Vidni zme měli sraz s našima vekslakama. Byl čas jet dodom, bo na nocleh ve Vidni finance nebyly a spat v autě se nam v te kose fakt nechtělo.

Prošli zme dělnicke čtvrtě Vidně a dorazili do Nachtazyla ve Štumprgase. Odevřeli zme nevysoke dveře starobyle, videňske knajpy, kera pry přitom jako česka fungovala sotva dva roky. Zevnitř se vyvalil husty dym levnych cigaret a těžkych ružovych parfemu z Vychodu a vstupili zme dovnitř do teho jedu.

Chvilu sem neviděl dal, než na dva metry od sebe, jak bylo v prostoru zahulene.

Naraz se z roha ozval řev: „Nazdar pyčooo! Kaj se tu bereš, cype?“

Kdosik mi skočil kolem krku.

Byl to Helmut.

* * *

Předchozi kapitoly z knihy Vitězslava Hrčky a Ladislava Větvičky HELMUT možete najit tady. Celu knižku enem na mejlu autora.

Autor: Ladislav Větvička | středa 16.5.2018 11:11 | karma článku: 43.73 | přečteno: 5760x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Co je na tym divneho, že statni bezpečnostni služba bude vyučovat dějiny?

Kura, čeho sem se to dočkal? Kdyby mi kdosik v řijnu 89 řeknul: "Tu maš kličky a jdi na naměsti Lidovych milici zvonit", asi bych na něho čuměl jak puk. Asi bych se zeptal: "Proč? Co tym změnim?"

17.1.2019 v 11:11 | Karma článku: 44.01 | Přečteno: 2907 | Diskuse

Ladislav Větvička

Retro potraviny su propagace komunyzmu!

Tak se nam tady rozmohl taky nešvar. Někteři vyrobci si našli staru knižku s normama ČSN a začali robit vyrobky podle receptur z dob totality.

8.1.2019 v 11:11 | Karma článku: 47.87 | Přečteno: 16849 | Diskuse

Ladislav Větvička

Svatky neklidu

No tak to vidite, jak su ty přijemne věci pomijive. Měsic se prodirate narvanyma hytlermarketama, kde si mladi asi mysli, že ustředni vybor těsně před Vanocama pusti do prodeje jakesik podpulťaky, tyden se stresujete doma,

27.12.2018 v 11:11 | Karma článku: 46.42 | Přečteno: 7355 | Diskuse

Ladislav Větvička

Christmas time

Mam taky dojem, že pod vlivem masově medyjalni propagandy zapominame, že se bliži čas Vanoc, a že byzme měli trochu spočnut, rozhlidnut se kolem sebe a uznat, že nejenom my, ale aji lidi okolo nas maju plno roboty.

12.12.2018 v 13:31 | Karma článku: 46.04 | Přečteno: 8171 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Klára Tůmová

Z deníčku ekoteroristy

"Na co tolik košů? To jako nestačí jeden? Spešl tašky na třídění odpadu? To se jako prodává? Tak v tomhle já nejedu. Vynášejte si to sami, ekoteroristi!"

17.1.2019 v 15:52 | Karma článku: 5.75 | Přečteno: 128 | Diskuse

Milan Vít

Střípky z lázní: dno v nedohlednu.

'Když nemůžeš, tak přidej víc...' jo, super hit loňského léta. Nikdy bych si ani ve snu nepředstavil, že mi bude dopřáno si pravdivost těchto slov ověřit na vlastní kůži.

17.1.2019 v 6:06 | Karma článku: 7.41 | Přečteno: 209 | Diskuse

Milan Vít

Střípky z lázní: až na dno!

Je 11 minut po půlnoci a vypadá to, že jsem přežil. Ale bylo to o chlup: "Vo co de?" Dohromady o nic. Jenom jsem si sáhl na dno svých fyzických sil. A to není vůbec příjemný pocit.

16.1.2019 v 5:30 | Karma článku: 10.43 | Přečteno: 550 | Diskuse

Jan Tomášek

Inspirací Jiří Mahen

Jméno Jiří Mahen je poměrně známé především v Brně. Literát, novinář, ale také rybář. Jeho jméno nese brněnské divadlo a knihovna. Následující listy byly inspirovány jednou z jeho knih.

16.1.2019 v 2:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

David Snítilý

Hokejový táta (povídka)

Kouknu na led a vidím Jágra. Druhého, třetího a čtvrtého v brankářské výstroji. A proti němu s pukem na hokejce startuje Hašek. Je tu taky Plekanec, Pastrňák, Giroux, Ovechkin. A v těch dětských dresech možná budoucí hokejisté.

15.1.2019 v 19:14 | Karma článku: 10.64 | Přečteno: 225 | Diskuse
VIP
Počet článků 876 Celková karma 47.08 Průměrná čtenost 10892

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Najdete na iDNES.cz