Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poprve ve svobodnem světě

16. 05. 2018 11:11:11
Když zme dojeli vlakem zpatky do Ostravy, byl wroclavsky zažitek ze svobodneho světa pryč. Šediva mlha ležela na Československu, kere nechtělo pochopit, že to može byt aji jinak.

Furt zme byli zvykli posluchat přikazy politbyra v čele s Bilakem, kery sice neměl byt připušťany na saka, zato stalinske postoje v politbyru uměl branit dokonale.

Na Spolek sem chodil pravidelně, Helmut ale zmizel. Vypadalo to, že splnil slovo a že se mu fakt podařilo dostat ven. Anebo ho odpraskli na hranicach a hodili do Dunaja. Komaři museli byt už hodně nervozni, bo všude okolo Československa to pěkně vřelo.

Ale neuplynul ani tyden a v Berlině spadla zeď. Fčil bylo jasne, že tabor miru je ďuravy jak cednik. Na jihu se dalo prokluznut přes prostřihanu maďarsko - rakusku čaru, na severu se odevřel Berlin. Zatim sice enem pro dederony, ale to byla otazka času, kdy se to rozsype cele.

Dneska su všeci chytři, pry už všeci věděli, že režim je u konca. Hovno. Kdyby mi to tenkrat kdosik tvrdil, hadal bysem se s nim, že bolševik ma furt dost sil.

Nečekali zme to nikdo, a to do převratu zbyval enem tyden. Tyden po padu zdi totiž zbuchali policajti v Praglu jakesik členy SSM a byl z teho pruser. Svobodka začala hlasat předem připraveny scenař s mrtvym studentem a to bylo konečně cosik, co dokazalo zvednut lenivy narod s velkyma břuchama od jejich gulašu a čuměni na československu televizu a jeji jedine programy jedna a dva.

Někteři komunysti spolu s klukama od statni bezpečnosti se dohodli, že vyměni stare bolševiky u koryta, a tak zahrali habaďuru, když nechali radoby mrtveho estebaka ležet na Narodni třidě, čimž chtěli vyburcovat lid do ulic. Ale nějak se jim to nepovedlo, trochu se jim to vymklo z ruky a naraz byli chlopi z Charty aji ve vladě, aji na Hradě.

Anebo to bylo tak dohodnute. Ale koho to dneska vlastně zajima, že?

Nam to bylo jedno. Jedine, co bylo pro nas duležite, byl fakt, že se odevřely hranice. Rakusko jako prvni zrušilo viza pro občany ost bloku a my zme konečně mohli legalně, bez buzerace uřadu, ven na navštěvu buržoazniho statu, abyzme se podivali na to konzumni pozlatko, jak o něm celu dobu psalo Rude pravo tak nenavistně, až zme dostali chuť ho zažit na vlastni kožu.

Hned prvni den, kdy se mohlo projet, čekaly na hranici rakuske televizni štaby. Čekaly na statisice vychrtlych Čechu, keři budu stat dluhe fronty do vysněneho kapitalistickeho raja. Štaby čekaly dluho, ale nedočkaly se. Senzace se nekonala. Projelo par zvědavcu podivat se, jak to na druhe straně vypada. Češi nebyli ani vychrtli, ani vyhladověli. Gulaš s knedlama robily naše baby poctive a na rozdil od Polska bylo furt co žrat, navíc, když vesnice byly zdrojem domacich bravku, kur a polnich produktu.

Po pravdě řečene, bolševik byl hlupy. Kdyby uvolnil cestovani o par měsicu dřiv, povolil tisknut takzvane zakazane knižky našich emigrantu a dovolil přivezt par mikrovlnek a friťaku, žaden převrat by se nekonal. Češi se totiž měli dobře. Takzvana svoboda chyběla sotva paru procentam lidi. Většina lidi totiž žadnu svobodu ku životu nepotřebovala a nepotřebuje ju do dneška.

Před Vanocama prud aut směřujicich do Rakuska zesilil. Lidi se dozvěděli, že na hranicach se zadarmo rozdava kafe Čibo a v jednym obchoďaku ve Vidni se davaju zadarmo dva litry oleja do friťaka. To vybudilo mohutnu vlnu zajmu českych hospodyň, zvyklych šporovat každu korunu. Tuž nezajeďte se tři sta kilaku do Vidňa, když tam je cosik zadarmo, že?

Složili zme se na benzin, vypucovali stare embečko a vyrazili zme tež. Ja, Dejv a jacisi dva vekslaci od Tuzexa. Už když zme projeli železnu oponu a octnuli zme se na druhe straně, lezly nam oči z dulku. Nikdy zme neviděli bilbordy, silnice bez jedine ďury, naleštěne videňske kary a baraky, kere zařily barvama. Tak takhle vypada to pozlatko? Šedive Československo naraz ziskalo ještě šedivějši barvy.

Prolezli zme Videň, ale asi trochu jinak, než zbylych devadesat devět procent českych navštěvniku. Maria-Hilfe štrase byla prolezla stovkama českych turistu v ošuntělych bundach, keři hladově hleděli do oken mistnich cukraren a očumovali ceny v nejdražši videňske ulici. To nebylo nic pro nas.

„Serem na to,“ prohlasil Dejv, „Valime do česke hospody, okoštujem ty rakuske patoky a naperem se.“

„Nemohl sem nesuhlasit. V prosincove Vidni už byla pěkna kosa, navic v proslule česke hospodě Nachtazyl ve Vidni zme měli sraz s našima vekslakama. Byl čas jet dodom, bo na nocleh ve Vidni finance nebyly a spat v autě se nam v te kose fakt nechtělo.

Prošli zme dělnicke čtvrtě Vidně a dorazili do Nachtazyla ve Štumprgase. Odevřeli zme nevysoke dveře starobyle, videňske knajpy, kera pry přitom jako česka fungovala sotva dva roky. Zevnitř se vyvalil husty dym levnych cigaret a těžkych ružovych parfemu z Vychodu a vstupili zme dovnitř do teho jedu.

Chvilu sem neviděl dal, než na dva metry od sebe, jak bylo v prostoru zahulene.

Naraz se z roha ozval řev: „Nazdar pyčooo! Kaj se tu bereš, cype?“

Kdosik mi skočil kolem krku.

Byl to Helmut.

* * *

Předchozi kapitoly z knihy Vitězslava Hrčky a Ladislava Větvičky HELMUT možete najit tady. Celu knižku enem na mejlu autora.

Autor: Ladislav Větvička | středa 16.5.2018 11:11 | karma článku: 43.37 | přečteno: 5010x


Další články blogera

Ladislav Větvička

Masomaso!!!

Tuž fčil vam kura povim, jak cely ten fičak vlastně opravdově začal. To zme tak raz na jaře devadesateho seděli v hospodě, kera se jmenovala Věchytek. Ten znate, ni? To bylo v centru na Černe luce.

23.5.2018 v 11:11 | Karma článku: 44.41 | Přečteno: 5471 | Diskuse

Ladislav Větvička

Listopad 89´- friťakovy a mikrovlnkovy převrat

Nenasycenost českeho obyvatelstva konzumnim zbožim byla přišerna. Bolševik podcenil dušu českeho maloměšťaka. Malokdo tušil, k čemu bude friťak a mikrovlnku použivat.

21.5.2018 v 11:11 | Karma článku: 44.15 | Přečteno: 6945 | Diskuse

Ladislav Větvička

Burgrfestyval - amerycka kultůra v Česku

Za mojich mladych roku bylo uměnim všech hospodyň zrobit fajne maso. Odřezky z telete, bravka, psa nebo kruty se pak mlely dokupy, přidalo se vajco a upeklo se to jako sekana. Sekanu uměl zrobit kdejaky hňup.

17.5.2018 v 11:33 | Karma článku: 46.77 | Přečteno: 12878 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jakub Dajč

Czechvar aneb pivo z Československa

Pivo je lék na duši. Zvláště když se jedná o české pivo čepované v irské hospodě Švédského institutu na americkém Středozápadě. To se pak dobře tlachá i o ujímání. (Příběh ze současné Ameriky.)

24.5.2018 v 5:58 | Karma článku: 8.31 | Přečteno: 231 | Diskuse

Jiří Mareš

Iluze

Když hledáš cestu do ráje, čeká tě smutek, bída, Možná je blíž do háje, kde je kamení a slída. Tu cestu si musíš plánovat, pak možná najdeš štěstí. Nepropadej panice a vyhni se ranám pěstí.

23.5.2018 v 11:20 | Karma článku: 5.51 | Přečteno: 145 | Diskuse

Ladislav Větvička

Masomaso!!!

Tuž fčil vam kura povim, jak cely ten fičak vlastně opravdově začal. To zme tak raz na jaře devadesateho seděli v hospodě, kera se jmenovala Věchytek. Ten znate, ni? To bylo v centru na Černe luce.

23.5.2018 v 11:11 | Karma článku: 44.37 | Přečteno: 5471 | Diskuse

Dita Jarošová

Nad lanem...

Nemyslím stéblo, ale opravdové důstojné a opravdové lano... Asi po tisíci letech jsem se včera houpala na lanové houpačce, kterou máme zavěšenu na velikém ořešáku. Byl to osvobozující pocit.

21.5.2018 v 13:54 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 158 | Diskuse

Marek Ryšánek

Pokoj a radost v nejhlubší temnotě - neděle po velikonocích.

jsou v životě chvíle, kdy cítíme beznaděj, nevíme, co bude dál. Chvíle prohry a zklamání. Lámeme si hlavu co s tím. Přicházejí situace, o kterých bychom si nikdy nemysleli, že se stanou právě nám a že se mohou vůbec stát.

21.5.2018 v 12:48 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 86 | Diskuse
VIP
Počet článků 843 Celková karma 45.98 Průměrná čtenost 10666

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.