Utěk do Argentyny

11. 05. 2018 11:11:11
Tři zastavky osmičku od vojenske spravy k Elektře uběhly rychle. Na zahradě starodavne ostravske pivnice Na společenstvu už seděli alkoholici. Zapadli zme mezi ně.

Ostatně ani ja, ani Helmut zme tu nebyli poprve a rozhodně ani naposledy.

„Co fčil budeš robit? Každy den možeš očekavat povolavak, co?“ vyfuknul sem dym na Helmuta, kery vychutnaval posledni řijnove slunko.

„Jebu to, zajedu dodom na Prajzku, zbalim baťoh a za par dnu valim pryč. Nebudu na ty zelene hlavy čekat. Nejsem debil, pyčo.“

„A kam chceš jet? Bude zima, aji kdyby ses schoval v horach, buď tě tam najdu a zavřu, nebo zmrzneš, vole.“

Helmut se na mě podival a šklebil se: „Tobě to možu řict, ale jestli to praskneš, najdu si tě a zabiju pomalym, tryznivym zpusobem, tak jak to enem my socialisti umime. Jedu do Argentyny.“

„Ty vole! Jak by ses tam dostal?“ vyhrknul sem.

„Fotr ma peněz jak cyp, dostava je z rajchu. Už před pul rokem mi kupil zajezd do Jugošky. Tam přelezu zelenu čaru do Italie a přes Siciliju odjedu do Argentyny. Tam najdu Hitlera, zrobim s nim rozhovor a budu slavny.“

„Ty kravo, to je dost dobry plan. Mysliš, že ještě žije?“

„Tuž jasne, Hitler je věčně živy. Ale pokud tam nebude on, zrobim rozhovor s někym jinym,“ měl v tym naprosto jasno Helmut.

„Tež sem chtěl předloni jet do Vidně, jak bylo mistrovstvi v hokeju. Ale ty kurvy vojenske mi nedaly razitko na žadost o vyjezdni doložku a tak sem mohl jet tak maximalně do dupy. Anebo do Mikulova, jak vlak na Břeclav projižďal těsně vedle železne opony a za dratama byla vidět uhledna rakuska polička. To bylo všecko, co sem tak z teho kapitalistického světa mohl legalně vidět.

„A jak si dostal od vojaku razitko ty, když nemaš vojnu za sebu?“

„Řikal sem ti, že fotr ma prachy. Za prachy jde všecko. Navic my Prajzaci držime pospolu. Cosik dostal ten mamlas na vojenske spravě, susedka z banky už se postarala o devizak. Takže mam prachy, pas aji doložku. Pas je sice enem do Jugošky, ale to je jedno. V Italii požadam o azyl a oni se už postaraju. Tata mi tam už založil konto a uložil jakesik prachy, ať mam na cestu a na tu dobu, než najdu onkela.“

„Ty vole, tak to je bomba! Dam ti adresu, pošleš mi pak jeho fotku s podpisem, bo to tady nikdo nema!“ zasnil sem se.

„Si piš, že pošlu. A drž hubu, viš, co sem ti řikal. Nikomu ani slovo! Bo jak mi to nevyjde, zabiju tě vlastnimi rukami, až vylezu z basy.“

„V klidu, kamo, mam taky pocit, že se ještě potkame, dame si par piv, bo až to tady praskne, nezustanu tu ani minutu a odjedu tež za tebu do Argentyny.

„OK. Dohodnute.“

Byl to zvlaštni podzim. Citili zme v kosťach, že se cosik robi. Polsky parlament se už v letě osumdesateho devateho omluvil za učast na okupaci Československa, Maďaři rozpustili komunystycku partaj a vychodni Němci zanechavali statisice bakelitovych krabic v Praze, když přes zapadoněmecku ambasadu zdrhali pryč z Ostbloku.

Enem u nas byl klid před buřku

* * *

Předchozi kapitoly z knihy Vitězslava Hrčky a Ladislava Větvičky HELMUT možete najit tady.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Ladislav Větvička | pátek 11.5.2018 11:11 | karma článku: 43.86 | přečteno: 6139x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Když hoři symboly, přichaza blba doba

Je to smutne, když zhoři jakysik barak. Navic pěkny barak. A navic symbol. Ale nic neni nahodne. Symboly mizi v přesně stanoveny čas. A po jejich zmizeni obvykle přichazaju horši doby.

16.4.2019 v 13:13 | Karma článku: 48.97 | Přečteno: 26420 | Diskuse

Ladislav Větvička

Nepodlehejme Afrofobii a pusťme bratry do domu!

Typicka ukazka bělošske arogance dneska proběhla ve vodach Středozemniho mořa. Italske zvlaštni jednotky podlehly Afrofobii, vtrhly na loď, kerou se naši bratři pokusili vymanit z chudoby a obohatit život bilych Afrofobu.

28.3.2019 v 12:12 | Karma článku: 48.45 | Přečteno: 19307 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ohlupovani mladych pokračuje rychlym tempem

Nemyslim fčil všecky ty aktyvisty s cedulama za lepši vzduch nebo vice mloku. Ani všecky ty pominute Grety kere maju v batohu vic plastu jak jidla nebo Naděždy, kere transportuju chlazenu drubež.

26.3.2019 v 11:11 | Karma článku: 47.06 | Přečteno: 13071 | Diskuse

Ladislav Větvička

Jedu na dovolenku do Nahorniho Karabacha...

To je třaskava věta. Nedoporučuju vam ju použivat před vašima rodičama, snoubenkama, manželkama a hlupyma kamaradama. Nepochopili by ju.

22.3.2019 v 11:11 | Karma článku: 45.42 | Přečteno: 4720 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Luboš Vermach

Jak svět přichází o talenty

Pád z piedestalu slávy někdy nabere rozměru antické tragédie. To se také stalo jedné noci nadanému mladíkovi, kterého lze bez nadsázky zařadit do kategorie tzv. V.I.P. Ale každá ztráta, díkybohu, časem přebolí.

20.4.2019 v 16:59 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 379 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Jsem ohrožený druh

Každou chvíli čteme, že někdo je, nebo se cítí být ohroženým druhem. Naposled to byli fyzikové. Přesněji řečeno, učitelé fyziky, což – řekl bych – není to samé. Nevím, jestli se mám chlubit nebo si stěžovat, ale zjistil jsem,...

20.4.2019 v 12:24 | Karma článku: 12.07 | Přečteno: 208 | Diskuse

David Snítilý

Zbytky tváře 7

„Iveto, nevadí tvému příteli, že se takhle ukazuješ před objektivem fotoaparátu?“ „A co je na tom špatného?“ „No nic, já jen, že pak kdejakej puberťák může nad tou fotkou onanovat a ...“ „Cože?" vykřikla, "tohle snad nikdo nedělá?"

20.4.2019 v 11:20 | Karma článku: 8.82 | Přečteno: 271 | Diskuse

Filip Vracovský

Pár rad pro začínající šéfkuchaře, dokončení

Aneb ani když už všechno víte, ještě pořád nemáte vyhráno.Ve dvou se ta kára totiž lépe táhne, to mi věřte...

19.4.2019 v 15:02 | Karma článku: 20.16 | Přečteno: 522 | Diskuse

David Snítilý

V parku

Víš, moje milá, ta síla ...co mi zbyla, mně stačí, je tak akorát. Já znal tvoje plány a jen mezi námi, blázen ... ten, kdo měl Tě rád. Tak nač hledám slova, snad zkouším se schovat, před tím kdo mi ublížit smí.

19.4.2019 v 13:21 | Karma článku: 9.23 | Přečteno: 92 | Diskuse
VIP
Počet článků 889 Celková karma 47.44 Průměrná čtenost 10988

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Najdete na iDNES.cz