Utěk do Argentyny

11. 05. 2018 11:11:11
Tři zastavky osmičku od vojenske spravy k Elektře uběhly rychle. Na zahradě starodavne ostravske pivnice Na společenstvu už seděli alkoholici. Zapadli zme mezi ně.

Ostatně ani ja, ani Helmut zme tu nebyli poprve a rozhodně ani naposledy.

„Co fčil budeš robit? Každy den možeš očekavat povolavak, co?“ vyfuknul sem dym na Helmuta, kery vychutnaval posledni řijnove slunko.

„Jebu to, zajedu dodom na Prajzku, zbalim baťoh a za par dnu valim pryč. Nebudu na ty zelene hlavy čekat. Nejsem debil, pyčo.“

„A kam chceš jet? Bude zima, aji kdyby ses schoval v horach, buď tě tam najdu a zavřu, nebo zmrzneš, vole.“

Helmut se na mě podival a šklebil se: „Tobě to možu řict, ale jestli to praskneš, najdu si tě a zabiju pomalym, tryznivym zpusobem, tak jak to enem my socialisti umime. Jedu do Argentyny.“

„Ty vole! Jak by ses tam dostal?“ vyhrknul sem.

„Fotr ma peněz jak cyp, dostava je z rajchu. Už před pul rokem mi kupil zajezd do Jugošky. Tam přelezu zelenu čaru do Italie a přes Siciliju odjedu do Argentyny. Tam najdu Hitlera, zrobim s nim rozhovor a budu slavny.“

„Ty kravo, to je dost dobry plan. Mysliš, že ještě žije?“

„Tuž jasne, Hitler je věčně živy. Ale pokud tam nebude on, zrobim rozhovor s někym jinym,“ měl v tym naprosto jasno Helmut.

„Tež sem chtěl předloni jet do Vidně, jak bylo mistrovstvi v hokeju. Ale ty kurvy vojenske mi nedaly razitko na žadost o vyjezdni doložku a tak sem mohl jet tak maximalně do dupy. Anebo do Mikulova, jak vlak na Břeclav projižďal těsně vedle železne opony a za dratama byla vidět uhledna rakuska polička. To bylo všecko, co sem tak z teho kapitalistického světa mohl legalně vidět.

„A jak si dostal od vojaku razitko ty, když nemaš vojnu za sebu?“

„Řikal sem ti, že fotr ma prachy. Za prachy jde všecko. Navic my Prajzaci držime pospolu. Cosik dostal ten mamlas na vojenske spravě, susedka z banky už se postarala o devizak. Takže mam prachy, pas aji doložku. Pas je sice enem do Jugošky, ale to je jedno. V Italii požadam o azyl a oni se už postaraju. Tata mi tam už založil konto a uložil jakesik prachy, ať mam na cestu a na tu dobu, než najdu onkela.“

„Ty vole, tak to je bomba! Dam ti adresu, pošleš mi pak jeho fotku s podpisem, bo to tady nikdo nema!“ zasnil sem se.

„Si piš, že pošlu. A drž hubu, viš, co sem ti řikal. Nikomu ani slovo! Bo jak mi to nevyjde, zabiju tě vlastnimi rukami, až vylezu z basy.“

„V klidu, kamo, mam taky pocit, že se ještě potkame, dame si par piv, bo až to tady praskne, nezustanu tu ani minutu a odjedu tež za tebu do Argentyny.

„OK. Dohodnute.“

Byl to zvlaštni podzim. Citili zme v kosťach, že se cosik robi. Polsky parlament se už v letě osumdesateho devateho omluvil za učast na okupaci Československa, Maďaři rozpustili komunystycku partaj a vychodni Němci zanechavali statisice bakelitovych krabic v Praze, když přes zapadoněmecku ambasadu zdrhali pryč z Ostbloku.

Enem u nas byl klid před buřku

* * *

Předchozi kapitoly z knihy Vitězslava Hrčky a Ladislava Větvičky HELMUT možete najit tady.

Autor: Ladislav Větvička | pátek 11.5.2018 11:11 | karma článku: 43.86 | přečteno: 6130x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Amman, hlavni město Omanu, rodiště Kofiho Anana

"Kaj vališ, Ladik?" volal na mě Jarek, jeden z nejchytřejšich štamgastu knajpy Na rožku, když mě viděl s batohem. "Do Ammanu", odpověděl sem, bo sem věřil, že ho na hodinu uklidnim, bo bude hledat, kaj to je. Spletl sem se.

6.2.2019 v 11:11 | Karma článku: 46.51 | Přečteno: 10696 | Diskuse

Ladislav Větvička

Myluju francusky narod!

Mam je rad, ty synky francuske. Ta ladnost a jemna arogance, s keru trhaju žabkam zadni nožky a vysvětluju jim přitom nonšalantně, že chodit po dvuch je přirozene.

5.2.2019 v 11:11 | Karma článku: 48.96 | Přečteno: 21478 | Diskuse

Ladislav Větvička

Zamyšleni nad cizima slovama, kerym nikdo nerozumi

Když chcete cosik rozbit, zničit, zlikvidovat, musite dat věcem nove nazvy, kerym nikdo nerozumi. Třeba taci internacionalni socialisti. Potřebovali zničit rolnicku třidu, tak vymysleli nazev kulak.

24.1.2019 v 11:55 | Karma článku: 48.67 | Přečteno: 20656 | Diskuse

Ladislav Větvička

Co je na tym divneho, že statni bezpečnostni služba bude vyučovat dějiny?

Kura, čeho sem se to dočkal? Kdyby mi kdosik v řijnu 89 řeknul: "Tu maš kličky a jdi na naměsti Lidovych milici zvonit", asi bych na něho čuměl jak puk. Asi bych se zeptal: "Proč? Co tym změnim?"

17.1.2019 v 11:11 | Karma článku: 48.69 | Přečteno: 17476 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Herda

Větroplavec

Plachtaření nemusí být jen sport a zábava. Stačí v pravý čas napnout plachtu a člověk se může stát třeba i císařem.

19.2.2019 v 9:14 | Karma článku: 4.04 | Přečteno: 131 | Diskuse

Jan Paroubek

Jak máme vychovávat děti, když nevíme, co mají mezi nohama. "Viďte, paní učitelko."

Někdo má pindíka, jiný ferdu či ferdíčka, další má zase frantíka, jeden chlapeček měl dokonce údíka. Jenom náš syn měl penis. A to byl neskutečný průšvih a trapný boj s paní učitelkou v mateřské školce.

18.2.2019 v 16:02 | Karma článku: 40.26 | Přečteno: 2879 | Diskuse

Marek Ryšánek

Blahoslavení chudí, hladoví, plačící? Z nouze ctnost?

blahoslavení chudí, hladový, plačící. Co je na tom tak povznášejícího aby člověk trpěl? Nedělá Ježíš z nouze ctnost? A jak dojde k onomu nasycení? Proč se tito lidé budou smát?

18.2.2019 v 11:18 | Karma článku: 8.05 | Přečteno: 380 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ve slabé chvilce

Opět dávám do placu jeden anglický sonet. Jak mi o něm kamarád řekl, je váhavý, dvojznačný a zdráhavý, což jistě někam směřuje, ale on se neodvažuji říci kam a já to nevím. Jisté je, že vtipkovat se někdy nevyplácí.

18.2.2019 v 10:49 | Karma článku: 7.87 | Přečteno: 214 | Diskuse

Jan Jurek

Máš mé požehnání ...

"Už do té školy chodit nechci." "Dobře, ale co tedy chceš? Přece toho nemůžeš jen tak nechat. Docela ti to tam jde. Učitelé si na tebe nestěžují, máš solidní výsledky ..." "Nebaví mě to, necítím se tam dobře." "A kam bys chtěl? ....

18.2.2019 v 8:29 | Karma článku: 13.73 | Přečteno: 507 | Diskuse
VIP
Počet článků 879 Celková karma 47.66 Průměrná čtenost 10948

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Najdete na iDNES.cz