Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Utěk do Argentyny

11. 05. 2018 11:11:11
Tři zastavky osmičku od vojenske spravy k Elektře uběhly rychle. Na zahradě starodavne ostravske pivnice Na společenstvu už seděli alkoholici. Zapadli zme mezi ně.

Ostatně ani ja, ani Helmut zme tu nebyli poprve a rozhodně ani naposledy.

„Co fčil budeš robit? Každy den možeš očekavat povolavak, co?“ vyfuknul sem dym na Helmuta, kery vychutnaval posledni řijnove slunko.

„Jebu to, zajedu dodom na Prajzku, zbalim baťoh a za par dnu valim pryč. Nebudu na ty zelene hlavy čekat. Nejsem debil, pyčo.“

„A kam chceš jet? Bude zima, aji kdyby ses schoval v horach, buď tě tam najdu a zavřu, nebo zmrzneš, vole.“

Helmut se na mě podival a šklebil se: „Tobě to možu řict, ale jestli to praskneš, najdu si tě a zabiju pomalym, tryznivym zpusobem, tak jak to enem my socialisti umime. Jedu do Argentyny.“

„Ty vole! Jak by ses tam dostal?“ vyhrknul sem.

„Fotr ma peněz jak cyp, dostava je z rajchu. Už před pul rokem mi kupil zajezd do Jugošky. Tam přelezu zelenu čaru do Italie a přes Siciliju odjedu do Argentyny. Tam najdu Hitlera, zrobim s nim rozhovor a budu slavny.“

„Ty kravo, to je dost dobry plan. Mysliš, že ještě žije?“

„Tuž jasne, Hitler je věčně živy. Ale pokud tam nebude on, zrobim rozhovor s někym jinym,“ měl v tym naprosto jasno Helmut.

„Tež sem chtěl předloni jet do Vidně, jak bylo mistrovstvi v hokeju. Ale ty kurvy vojenske mi nedaly razitko na žadost o vyjezdni doložku a tak sem mohl jet tak maximalně do dupy. Anebo do Mikulova, jak vlak na Břeclav projižďal těsně vedle železne opony a za dratama byla vidět uhledna rakuska polička. To bylo všecko, co sem tak z teho kapitalistického světa mohl legalně vidět.

„A jak si dostal od vojaku razitko ty, když nemaš vojnu za sebu?“

„Řikal sem ti, že fotr ma prachy. Za prachy jde všecko. Navic my Prajzaci držime pospolu. Cosik dostal ten mamlas na vojenske spravě, susedka z banky už se postarala o devizak. Takže mam prachy, pas aji doložku. Pas je sice enem do Jugošky, ale to je jedno. V Italii požadam o azyl a oni se už postaraju. Tata mi tam už založil konto a uložil jakesik prachy, ať mam na cestu a na tu dobu, než najdu onkela.“

„Ty vole, tak to je bomba! Dam ti adresu, pošleš mi pak jeho fotku s podpisem, bo to tady nikdo nema!“ zasnil sem se.

„Si piš, že pošlu. A drž hubu, viš, co sem ti řikal. Nikomu ani slovo! Bo jak mi to nevyjde, zabiju tě vlastnimi rukami, až vylezu z basy.“

„V klidu, kamo, mam taky pocit, že se ještě potkame, dame si par piv, bo až to tady praskne, nezustanu tu ani minutu a odjedu tež za tebu do Argentyny.

„OK. Dohodnute.“

Byl to zvlaštni podzim. Citili zme v kosťach, že se cosik robi. Polsky parlament se už v letě osumdesateho devateho omluvil za učast na okupaci Československa, Maďaři rozpustili komunystycku partaj a vychodni Němci zanechavali statisice bakelitovych krabic v Praze, když přes zapadoněmecku ambasadu zdrhali pryč z Ostbloku.

Enem u nas byl klid před buřku

* * *

Předchozi kapitoly z knihy Vitězslava Hrčky a Ladislava Větvičky HELMUT možete najit tady.

Autor: Ladislav Větvička | pátek 11.5.2018 11:11 | karma článku: 43.77 | přečteno: 6023x


Další články blogera

Ladislav Větvička

Nebyli a ani to nemohli byt hrdinové

Andy prohlasil, že umřeli tři hrdinove. Soryjako. Nemam rad, když se devalvuju slova, v tomto připadě "hrdina". Hrdinove su třeba Gabčik, Princip, Mašin. Synci, keři šli do boja a věděli, že šance přežit je skoro nula. Přesto šli.

6.8.2018 v 11:11 | Karma článku: 48.86 | Přečteno: 23533 | Diskuse

Ladislav Větvička

Až budu starši a mudřejši, stanu se celnikem

Už v bibli se piše o dvuch opovrhovanych povolanich - povolani prostytutky a povolani celnika. Nerad polemizuju s biblu, ale obavam se, že prostytutky přinašaju lidstvu nezpochybnitelne hodnoty. Na rozdil od celniku.

2.8.2018 v 11:11 | Karma článku: 47.14 | Přečteno: 9967 | Diskuse

Ladislav Větvička

Jak sem potkal Helmuta a vznikla z teho knižka

Tak sem raz seděl v porubske knajpě Čarodějky a přisednul si ku mně synek, kereho sem od viděni znal.

29.6.2018 v 11:11 | Karma článku: 40.19 | Přečteno: 4201 | Diskuse

Ladislav Větvička

Vystřizlivěni

Bližil se Sylvester devadesat dva, na zemi byl taky bily rozšmatlany maglajz, kery se nechtěl roztopit ani zmrznut, typicka směs polske soli a ostravskeho černeho sněha.

27.6.2018 v 11:11 | Karma článku: 40.96 | Přečteno: 5220 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Klára Hlůžová

O myši, která chtěla být výjimečná

Uprostřed širého pole žila myš, kterou už nebavilo být jednou z mnoha a chtěla se začít od svých kolegyň odlišovat. Stále přemýšlela nad tím, co by mohla dělat jinak a pak jí to došlo.

18.8.2018 v 7:54 | Karma článku: 7.89 | Přečteno: 168 | Diskuse

Pavel Pelán

Fantasy povídka - Konec kariéry

... mýty, báje, pohádky, středověké i nonověké legendy, eposy a dávno zapomenuté vzpomínky na budoucnost.

18.8.2018 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 |

Libor Čermák

Inlajnový duch: Zákaz vstupu na bruslích

Čím dál tím více nastávala ta doba, kdy byl Rosťa ve svém bruslení jistější. Už to dávno nebyl jen začátečník, který by se bál rozjet, aby o kus dál nespadl. Teď už na nich byl každou chvíli. A to i na cestě do školy a ze školy.

18.8.2018 v 6:13 | Karma článku: 6.17 | Přečteno: 189 |

Jiří Babor

41

Jen takové malé zamyšlení jak ten čas letí a že žádný z nás nemůže být pořád jako motýlek který se zrovna prodral z kukly. :)

18.8.2018 v 3:49 | Karma článku: 4.29 | Přečteno: 151 | Diskuse

Jakub Dajč

Drama

Dálnice, moře automobilů a pomýlený think tank. Cesta na večírek se tak promění v dechberoucí drama. (Příběh z Ameriky.)

17.8.2018 v 5:31 | Karma článku: 10.61 | Přečteno: 301 | Diskuse
VIP
Počet článků 856 Celková karma 44.88 Průměrná čtenost 10727

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 





Najdete na iDNES.cz