Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ostravska vlna

4. 05. 2018 11:11:11
Ostrava na přelomu osumdesatych a devadesatych roku byla zajimavym mistem. Z šachet, ocelaren, železaren a strojiren každe odpoledne ve 14:00 vychazaly desetitisice hladovych a žiznivych haviřu, hutniku a dělniku.

Na jazyku prach z valcovni, fusakle smrděly po osmi hodinach v butach s celodřevěnu podražku, kera jedina dokazala izolovat rozžhavenu podlahu, ruky rozedřene od zbijaka nebo krompača. Pysky měli špinave, haviři černe vička z uhelneho prachu, kery ani na deset razu nešel umyt. Dokažete se představit, jaky maras to muselo robit na pajšlu, když na pysku ta mazlava čerň dokazala odolavat aji solvině?

Cesta těchto otroku socialistycke prace směřovala po každe šichtě do nejbližši hospody. Robilo se na kolotoč, takže mnohe hospody, kere fungovaly non stop, zaživaly tento koloryt rano v šest, odpoledne ve dvě a večer v deset. Ale vlna, kera přichazala ve dvě, byla nejsilnějši. Prvni hospody, kde dorazila vlna žiznivych jak tsunami, byl Kulturni dum Hlubina, kery byl par set metru od stejnojmenne šachty, a Včelin v Hrabuvce, kery byl vzdaleny par zastavek tramvajku.

Je asi jasne, že ani Kulturni dum, ani Včelin neměl s pravu podstatu těchto slov nic společneho. V jednom chyběla kultura, ve druhem včely. Ale v jistem smyslu to cosik ze fčelinem společneho mělo.

Když odbila čtrnacta hodina, čišnici začali svuj neuvěřitelny koncert. V hospodě ještě sedělo sotva deset lidi, ale oni už měli na vyčepnim stole vic jak dvě stě rozčepovanych piv. Pět minut po druhe hodině přijela prvni tramvajka a prvni žiznivci přichazali k pultu, pokladali pětikačku na stul, brali si nedočepovane pivo, naleli se ho do hlavy, aby v hrdle splachli zažrany prach z havirni a o dvě sekundy pozěji na koncu stola pokladali prazdny krygel. Čišnik bral vypite krygle, rychle je oplachoval, rozčepoval novu varku a stavjal plne krygle na taky jezdici dvupatrovy vuzek, kery se do dneška použiva v nemocnicach na rozvoz obědu. Druhy čišnik vyjižďal s plnym vuzkem do terena, a než dorazil na konec uličky mezi stolama, byl vuzek prazdny. Jenže když se vratil pro novy plny vuzek, chlopi vepředu už měli vypite a dožadovali se dalšiho kusu. Tym vznikaly třenice, bo chlopi vzadu byli nasrani, že se na ně nedostava dostatek tekutin a byli schopni fyzicky se hlasit o svoje prava.

Byla to nadherna doba, i když hospod nebylo moc. Třeba na cele slavne Leninově třidě ve stotisicove Porubě byla na vršku slavna Lidovka, v prostředku na Alšaku slušnějši Centrumka, na rondlu Morava a tym to končilo. Až dole na paťaku stala Marica a Koruna, mezi nima byla v centralni časti Leninky enem zastrčena Sparta. Bolševik měl svoje planovane hospodařstvi, a tak dokazal přesně naplanovat, kolik restauraci kere cenove kategorie bude pracujici lid potřebovat, aby mu byly v dostačujici miře poskytnute chleba, roby a hry.

Pro nas mlade to nebylo jednoduche navštěvovat take haviřske knajpy. Nebylo to bezpečne. Letici krygel, bitka u stola, u vyčepa nebo před hospodu byly na dennim pořadku. Raději zme vyhledavali vesnicke knajpy, kde přece jen bylo bezpečněji, mohli zme hrat Kryla na kytaru a navic pivo byl o par haliřu levnějši než ve městě. A par haliřu byly tenkrat pro mnohe z nas podstatne penize.

To až později, po převratu začaly jak huby po dešťu vznikat nove bary a knajpy, kere nas přitahly zpatky do města. V centru nedaleko od legendarniho Spolka a Banika vznikla nova knajpa zvana Mrtve hračky. Bizarni nazev pochazal z plyšovych hraček, kere byly přibite na stropě. V Atlantyku a Bokaču se začinaly chlastat koktejly, oblibene byly v te době blady mery a podobne sračky. Na kopečku u stare dobre stejnojmenne knajpy vzniknul hudebni klub Rokhil, vzadu v Mariankach pak Žalak.

Když dneska o tym přemyšlam, nam to připadalo furt malo. Chyběl nam podnik, kery byzme považovali za svuj a kde byzme mohli travit dni aji noci, aniž by nas otravovaly ožrale tlamy, kere si po šichtě přišly vylit hlavu.

Nezbyvalo, než si ho založit. Ale to bylo fakt až po převratu. Na to mame času dost.

Poďme po pořadě.

* * *

Předchozi kapitoly z knihy Vitězslava Hrčky a Ladislava Větvičky HELMUT možete najit tady.

Autor: Ladislav Větvička | pátek 4.5.2018 11:11 | karma článku: 45.87 | přečteno: 11421x


Další články blogera

Ladislav Větvička

Masomaso!!!

Tuž fčil vam kura povim, jak cely ten fičak vlastně opravdově začal. To zme tak raz na jaře devadesateho seděli v hospodě, kera se jmenovala Věchytek. Ten znate, ni? To bylo v centru na Černe luce.

23.5.2018 v 11:11 | Karma článku: 44.36 | Přečteno: 5471 | Diskuse

Ladislav Větvička

Listopad 89´- friťakovy a mikrovlnkovy převrat

Nenasycenost českeho obyvatelstva konzumnim zbožim byla přišerna. Bolševik podcenil dušu českeho maloměšťaka. Malokdo tušil, k čemu bude friťak a mikrovlnku použivat.

21.5.2018 v 11:11 | Karma článku: 44.15 | Přečteno: 6945 | Diskuse

Ladislav Větvička

Burgrfestyval - amerycka kultůra v Česku

Za mojich mladych roku bylo uměnim všech hospodyň zrobit fajne maso. Odřezky z telete, bravka, psa nebo kruty se pak mlely dokupy, přidalo se vajco a upeklo se to jako sekana. Sekanu uměl zrobit kdejaky hňup.

17.5.2018 v 11:33 | Karma článku: 46.77 | Přečteno: 12878 | Diskuse

Ladislav Větvička

Poprve ve svobodnem světě

Když zme dojeli vlakem zpatky do Ostravy, byl wroclavsky zažitek ze svobodneho světa pryč. Šediva mlha ležela na Československu, kere nechtělo pochopit, že to može byt aji jinak.

16.5.2018 v 11:11 | Karma článku: 43.37 | Přečteno: 5010 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jakub Dajč

Czechvar aneb pivo z Československa

Pivo je lék na duši. Zvláště když se jedná o české pivo čepované v irské hospodě Švédského institutu na americkém Středozápadě. To se pak dobře tlachá i o ujímání. (Příběh ze současné Ameriky.)

24.5.2018 v 5:58 | Karma článku: 8.31 | Přečteno: 231 | Diskuse

Jiří Mareš

Iluze

Když hledáš cestu do ráje, čeká tě smutek, bída, Možná je blíž do háje, kde je kamení a slída. Tu cestu si musíš plánovat, pak možná najdeš štěstí. Nepropadej panice a vyhni se ranám pěstí.

23.5.2018 v 11:20 | Karma článku: 5.51 | Přečteno: 145 | Diskuse

Ladislav Větvička

Masomaso!!!

Tuž fčil vam kura povim, jak cely ten fičak vlastně opravdově začal. To zme tak raz na jaře devadesateho seděli v hospodě, kera se jmenovala Věchytek. Ten znate, ni? To bylo v centru na Černe luce.

23.5.2018 v 11:11 | Karma článku: 44.37 | Přečteno: 5471 | Diskuse

Dita Jarošová

Nad lanem...

Nemyslím stéblo, ale opravdové důstojné a opravdové lano... Asi po tisíci letech jsem se včera houpala na lanové houpačce, kterou máme zavěšenu na velikém ořešáku. Byl to osvobozující pocit.

21.5.2018 v 13:54 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 158 | Diskuse

Marek Ryšánek

Pokoj a radost v nejhlubší temnotě - neděle po velikonocích.

jsou v životě chvíle, kdy cítíme beznaděj, nevíme, co bude dál. Chvíle prohry a zklamání. Lámeme si hlavu co s tím. Přicházejí situace, o kterých bychom si nikdy nemysleli, že se stanou právě nám a že se mohou vůbec stát.

21.5.2018 v 12:48 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 86 | Diskuse
VIP
Počet článků 843 Celková karma 45.98 Průměrná čtenost 10666

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.