Úterý 28. ledna 2020, svátek má Otýlie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 28. ledna 2020 Otýlie

Kritika humanytarnich bombardovani se v multykulturni Praze neodpoušti...

3. 01. 2018 11:13:12
Narodil se v Praze v roce 25 českemu tatovi a srbske mamě. Už to byl ovšem pruser. Narodit se v minulem stoleti srbske mamě, to nebyla žadna vyhra.

Srbove prošli v minulem stoleti třema velkyma valkama. V te prvni na ně zautočili Rakušaci, Bulhaři, Němci a Turci. Vysledkem bylo tři čtvrtě milionu mrtvych Srbu, přes 16% populace. To byly jednoznačně nejvyšší ztraty jednoho naroda ze všech bojujicich stran...

Ve druhe valce ve štyrycatych rokach na Srby zautočili Němci, Italove, Chorvati, Maďaři a Bulhaři. Vysledkem bylo přes milion mrtvych Jugoslavcu, převažně Srbu...

Ve třeti valce v devadesatych rokach na Srby zautočili Chorvati, Bosňaci, Američani, Albanci a nakonec i my v ramci humanytarniho bombardovani NATO. Vysledkem byly statisice mrtvych a kompletni etnycke vyčištěni Krajiny, Slavonie a Kosova. Srbi kajsik zmizeli, tomu se ale genocyda neřika...

----------------------------------------

Tuž jaka buducnost vas čeka, když ste po tatovi Čech, po mamě Srb? Rozhodně pestra. V zaři 38 sledoval na dvoře československe ambasady v Beogradu tisice chlopu hlasicich se dobrovolně do česke armady. Par roku nato už byl učastnikem protinacistyckeho odboje, partyzanem v Titově armadě, vyhnancem z Jugošky (když Stalin označil Tyta za krvaveho psa), jedničkařem na pražske fakultě a nakonec totalně nasazenym (za Gottwalda se temu temu už neřikalo totalni nasazeni, ale "umistěnka") kajsik daleko do zaprašene, blative Poruby. To je osud, co? Z velkeho světa do Poruby... Tak se k mlademu synkovi se znalosti šesti jazyku bolševik choval, bo tušil, že može byt nebezpečny.

V roce 50 nastupil na šichtu a vydržel robit bez přestavky celych 67 roku. Dodneška si pamatuju, jak mě, maleho synka zdravil "Nazdaaarrrr", když šmatlal kolem letniho kina nahoru do porubske nemocnice...

-------------------------------------------------------

"Nazdaaarrrr, přiď si pro ty knižky," ozvalo se v telefonu v nedělu v osum večer, den před mym odjezdem do Kosova.

Otevřel mi, maly, přihrbeny - co byste tež chtěli, když je vam dvaadevadesat? Energie z něho ovšem salala na dalku.

"Přišel si včas, brratřře, zrrovna dopisuju dopis generalu Mladičovi. Musim ho povzbudit. Za chvili ho čeka vyneseni rozsudku, daji mu určitě doživoti, pak ho nechaji umřit a pak ho jednou osvobodi a zrobi z něho hrdinu."

Vypili zme spolu lahev červeneho. "Neni to proti vašemu učeni, že večer se nemaju konzumovat kaloryje?" ptam se ho. "Copak ve vinu jsou kaloryje? To je enem taka zakysana šťava z hrozna."

"A jak to, že vaše knižky nemožu kupit v knihkupectvich?"

Trochu zesmutněl: "Jsou to kurrrvy. Davaji mi zežrat, že jsem se nepřesunul do Prrrahy a ukazal, že se da vědecky vyzkum dělat i z Ostravy za desetinove naklady. Ale hlavně jim vadi, že kazim jejich multykulturni prrropagandu a připominam Havlovu zločinnnu podporu bomardovani Jugoslavie a Iraku. To mi nezapomenou ani po smrti..."

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty fčil, Poruba

PS: O par dnu později měl Rajko buračku, kera zpusobila řetězec nasledku, kere vedly tam, odkud se už nevracii.

Nejčtenějši server Česke republiky o tom zveřejnil kratku zpravu těsně před pulnoci. Rano už byla davno zapadana duležitějšimi udalostmi, třeba zpravy o fotbalistovi, herečce a amerycke jutuberce visely na tytulce cely den

Kurrrvy nezapominaji...

V přehledu osobnosti, kere byly zařazeny do přehledu mrtvych za rok 17, byly herečky, loutkoherečky, zpěvaci, kresliři... Český lékař, reprezentující tuto republiku na odborných kongresech po celém světě, uznávaný specialista v oboru endokrinologie popálenin, Prof. MUDr. Rajko Doleček, Dr.Sc. mezi nimi neni uveden. Video iDnes Asi je věčně živy...

Jeho knihy Necenzurované obrazy z dějin Jugugoslávie, Hovory s generálem Mladičem, Necenzurované rozhovory z dějin Kosova a Metohije, Jihoslovanští bratři nesmějí být zařazeny do nabídky větších knihkupectví.

Pohřeb Rajko Dolečka bude ve čtvrtek čtvrteho ledna ve čtrnact hodin na Slezske.

Autor: Ladislav Větvička | středa 3.1.2018 11:13 | karma článku: 48.97 | přečteno: 23580x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Baby za Husaka

My mladi zme měli klepač, ale aji staři se tenkrat chtěli chlubit fotkama, učesama a tak. A pro ně misto klepača

23.1.2020 v 11:11 | Karma článku: 38.27 | Přečteno: 2951 | Diskuse

Ladislav Větvička

Konec leta v Porubě

Když zme nebyli na plaži chudych u Hlučina nebo na Opavici, byli zme na klepaču, to da rozum. Hupali zme se, mluvili o duležitych věcach, třeba o tym, jak budeme kopat bunkry proti zalesakum a pomluvali zme baby,

21.1.2020 v 11:11 | Karma článku: 36.05 | Přečteno: 2048 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ostrrravaci děckam: Leto na plaži chudych

Červenec sem mival rad. Na klepaču to prořidlo, bo už nebyla škola a my zme s našima mohli kajsik vyjet.

14.1.2020 v 11:11 | Karma článku: 41.24 | Přečteno: 4049 | Diskuse

Ladislav Větvička

Novinka ve vyjednavani - zabijani cizich polityku na cizich mezinarodnich letišťach

To su teda věci. Že se začinaju zabijat cizi polityci na cizich mezinarodnich letišťach a je to považovane za naprosto přirozenu věc, si už po tomto vikendu začiname pomalu zvykat.

5.1.2020 v 21:27 | Karma článku: 46.66 | Přečteno: 7702 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Chalupský

Proč Bůh mlčel.

Lepší jednou vidět, než stokrát slyšet. Proto jsem tam jel... Píšu tohle zamyšlení v den, kdy si snad celý svět připomíná 75. výročí osvobození Osvětimi, tedy den obětí holocaustu.

28.1.2020 v 8:32 | Karma článku: 20.09 | Přečteno: 324 | Diskuse

Jan Dvořák

Povážlivá zjištění školní inspekce o mobilních telefonech

Za mého dětství se ředitel školy třásl před inspektorem, jenž jako rodilý podkarpatský mluvčí na nás chtěl, abychom na tabuli předváděli krasopisně azbuku. Když nám to nešlo, ředitel nesl i politické následky.

28.1.2020 v 7:46 | Karma článku: 18.47 | Přečteno: 455 | Diskuse

Tadeáš Firla

Reakce na komentáře o "sirotcích z Lesbosu"

Tento článek je odpovědí na některé komentáře k mému přemýšlení na téma "Jak se mají sirotci na Lesbosu?" Je to můj osobní názor, otce a kazatele, který má čtyři dospělé děti a klade si těžké otázky o svém postoji a příkladu.

27.1.2020 v 22:45 | Karma článku: 14.79 | Přečteno: 1463 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Eutanázie a trest smrti

Demokratické společnosti zrušily trest smrti pro jeho nadužívání, zneužívání nebo i omyly, ale některé z nich uzákonily aktivní eutanázii - rychlou smrt, ač i tady hrozí omyl nebo zneužití.

27.1.2020 v 19:29 | Karma článku: 10.45 | Přečteno: 374 | Diskuse

Jan Ziegler

Holokaust není mrtvý, antisemitismus stále Židy ohrožuje

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu zdůraznil minulý týden v izraelském hlavním městě Jeruzalémě, že nepřipustí opakování holokaustu. Přitom přirovnal Írán k nacistickému Německu a vyzval další země k boji proti němu.

27.1.2020 v 18:10 | Karma článku: 23.60 | Přečteno: 418 | Diskuse
VIP
Počet článků 955 Celková karma 45.95 Průměrná čtenost 10884

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně...

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Autor knižek: Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut - přiběh opravdoveho člověka, Okolo Rakusko-Uherska.

 

Najdete na iDNES.cz