Tak potkali se nebo ne?

4. 09. 2017 11:11:11
„My nikdy žádnou válku nezačneme. Ale je na jednom každém z nás, aby ji pomohl dokončit.“ Z Památníku k 20. výročí bitvy u Zborova, vydáno v červnu 1937

Mužům, kteří se toho večera setkali v malé vídeňské kavárně, už historie nikdy nedala příležitost se v tomto složení setkat. Oni sami toto setkání pod vlivem nadcházejících tragických událostí v Evropě vytěsnili z podvědomí, tak jako druhý den vytěsňujeme z podvědomí setkání s neznámými pocestnými na horách, na ulici nebo setkání s neznámými lidmi u stolu v kavárně či restauraci.

I kdybych vám už po týdnu ukázal fotografie lidí, kteří s vámi náhodně seděli v restauraci u stolu, jsem si jist, že byste byli ochotni odpřisáhnout, že jste se nikdy neviděli. A přece... Ti čtyři se viděli, seděli spolu, diskutovali a ovlivnili jeden druhého. Ale zuřivě by se s vámi hádali, kdybyste jim to po pár letech připomněli. Jediný, který vše sledoval a tušil, že byl svědkem historického setkání, které bude osudové a tragické nejen pro něj osobně, ale i pro miliardy lidí po celém světě, byl šestapadesátiletý německý Žid z Haliče, narozený v moravském Příboře, který muže od vedlejšího stolu celou dobu analyzoval, a tušil, že to nedopadne dobře.

Ale to už je ve světě takový divný zvyk, že starým, moudrým Židům se nevěří.

A když se uvěří, bývá už bohužel pozdě...

Tento příběh se nikdy nestal. Vše, o čem se zde vyprávělo, je fikce. Fabulace. Kombinace faktů, událostí a osob, které se čirou shodou okolností objevily ve správný čas na správném místě.

Nebo osob, které byly v nesprávný čas na nesprávném místě?

Anebo...

Tento příběh se stal. Odehrál se přesně tak, jak je popsáno v zažloutlých zápiscích. Vždyť vy přece víte, jak to bude dál...

Německý Žid z Příbora bude mít spoustu následovníků po celém světě. Ale po roce 1933 budou jeho knihy mezi prvními, které budou hořet na hranicích nacistického Německa. Okomentuje to slovy: „Jaké děláme pokroky! Ve středověku by mne byli upálili, dnes se spokojují s tím, že pálí mé knihy.“

Nacisté jeho psychologii budou považovat za zvrhlou. On však nikdy neuvěří, že by nacismus v jeho zemi, v Rakousku, mohl zaujmout jakoukoliv význačnější úlohu. Bude věřit, že v tak kulturní zemi se nemůže uchytit. Zmýlí se. Bude tak dlouho odmítat emigraci, až 11. března 1938 proběhne ve Vídni ozbrojený převrat a o den později bude země na žádost nového kancléře připojena k Velkoněmecké říši.

O měsíc později, dne 10. dubna 1938, proběhne všelidové hlasování, 99 % obyvatelstva bude souhlasit se sjednocením všech Němců v jedné Říši. Německý Žid z Příbora teď už pochopí, že nemůže zůstat, ale nacisté mu odchod ze země nebudou chtít dovolit. Pomůže teprve diplomatický tlak Spojených států amerických a přímluvy řecké princezny Marie Bonapartové a italského vůdce Benita Mussoliniho, kteří si doktorova díla velice váží.

Těžce nemocný doktor odejde do Londýna. Když se jeho bolesti stanou neúnosné, požádá svého lékaře o smrtelnou dávku morfia a eutanazií – paradoxně využívanou právě v totalitní Velkoněmecké říši – 23. září 1939 v Londýně ve svých třiaosmdesáti letech umírá. Profesor, který byl v roce 1911 podruhé zvolen za Českou stranu pokrokovou do Říšského sněmu, začíná krátce po lednových setkáních s filozofem Nikolajem Petrovičem a Kobou na základě dlouhodobého studia a četných návštěv ruského impéria vydávat své nejrozsáhlejší – a ve světě nejslavnější dílo Rusko a Evropa.

Po smrti následníka trůnu v Sarajevu a rozpuštění Říšského sněmu v roce 1914 se mu zhroutí jeho politická koncepce demokratizace a federalizace, ale nevzdá se. Ve svých čtyřiašedesáti letech odjede mimo Rakousko-Uhersko a začne svět seznamovat s českými požadavky. Rakousko-Uhersko na něj vydá zatykač a tím symbolicky ukončí nadvládu nad zeměmi Koruny české.

Do kouta zahnaný profesor vidí, že myšlenky Františka Ferdinanda na federalizaci Říše podle národnostního principu a principu národů na sebeurčení zemřely ve stejný den jako následník trůnu. Maďarské a německé totalitní kruhy zvítězily a zahájily teror proti všem aktivitám jednotlivých národů Říše. Po dlouhých diskusích s kolegy, kdy nenašli jinou možnost, v červnu roku 1915 v Ženevě poprvé vyhlásí požadavek samostatného státu a se svými spolupracovníky zahájí aktivní politickou činnost směřující k likvidaci nedemokratického, totalitního rakousko-uherského nadnárodního celku, který se stává brzdou národního pokroku.

Desetitisíce českých a slovenských vojáků odmítnou bojovat v nesmyslné válce proti vojákům, které nebudou považovat za své nepřátele. V únoru roku 1917 odjede profesor do Ruska organizovat vojenské legie, které by měly československému požadavku dodat větší váhu. Shromáždí padesátitisícovou armádu, se kterou se však musí po separátním míru Německa s Ruskem dostat přes Sibiř do Japonska. V březnu roku 1918 přistane ve Spojených státech amerických, kde bude mít hlavní vliv na rozhodnutí prezidenta Wilsona odmítnout rakouské návrhy na federalizaci a postavit se za sebeurčení některých národů.

Dne 28. října 1918 je vyhlášena Československá republika a profesor se stane po Karlu I., posledním císaři rakouském a králi českém, novým vůdcem nového státu – prezidentem. Není ovšem prvním z naší čtveřice, který se dostal až na vrchol moci. Už rok předtím ozbrojeným převratem přebírá moc muž, kterého profesor zná pod pseudonymem Nikolaj Petrovič.

Spolu se svým přítelem Kobou, vracejícím se ze čtyřletého vyhnanství na Sibiři, rozpoutají teror, jehož obětí se stanou desítky milionů lidí; na prvním místě Rusů. O sedmnáct let později, koncem roku 1935, profesor ve svých pětaosmdesáti letech abdikuje na funkci prezidenta Republiky československé. V září 1937 vážně onemocní a v pondělí 13. září v pozdních nočních hodinách lékaři vzdají boj o jeho život.

Zemře po zánětu plic dne 14. září 1937. Jeho pohřeb se stane velkou manifestací českého lidu, vděčného prezidentu Osvoboditeli za vytvoření vlastního státu po více než třísetleté existenci pod hlavičkou Rakouska a Rakousko-Uherska. Zemře jako symbol morální velikosti a veliké autority. O tom, jak byl svými současníky vnímán, svědčí i to, že se říkalo: „... dokud bude žít Masaryk, nezačne proti nám Hitler válku.“

PS: Pět let poté, co Adolf Hitler zvítězil v demokratických parlamentních volbách, čtyři roky po jeho jmenování kancléřem, dva roky od vyhlášení norimberských zákonů na ochranu rasy, rok po ukončení propagandisticky nejúspěšnějších Olympijských her v německém Berlíně a měsíc po smrti Tomáše Masaryka, bývalého prezidenta sousední Československé republiky, svolává Adolf Hitler, v té době jediný a absolutní vůdce Velkoněmecké říše, generální štáb německé armády a šokovaným generálům sděluje plán. Je to plán války.

„Došel jsem k nezměnitelnému rozhodnutí rozbít Československo v dohledné době vojenským zákrokem. Rozpracujte útok pod krycím názvem Fall Grün tak, aby byl připraven do roka a do dne, nejpozději k 1. říjnu 1938.“

O rok později, dne 1. října 1938 ve 14 hodin překračují první jednotky Wehrmachtu tisíc let nezměněné historické hranice Čech, Moravy, českého Slezska a obsazují území Němci označovaná jako Sudety. Termín okupace odpovídá přesně jednomu roku a čtrnácti dnům po smrti profesora. Tak, jak to bylo slíbeno jednoho tichého mrazivého lednového večera v kavárně v centru Vídně roku 1913 mladým neúspěšným malířem...

* * *

Pro napsání této knihy bylo třeba prostudovat více než 40 knih a stovky fragmentovaných dokumentů. V knize byly použity myšlenky i autentické výroky z knih Tomáše Masaryka (O hypnotismu, magnetismu zvířecím; Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti; Slovanské studie; Palackého idea národa českého; Mnohoženství a jednoženství; O oprávněnosti a prospěšnosti osmihodinové práce; Problém malého národa; Rusko a Evropa; O bolševictví; Das neue Europa; Světová revoluce), Adolfa Hitlera (Mein Kampf; Projevy), Henryho Pickera (Hitlerovy rozhovory u kulatého stolu), Karla Čapka (Rozhovory s TGM; Válka s mloky), Josifa Stalina (Marxismus a národnostní a koloniální otázka), Vladimíra Uljanova (Stát a revoluce; Co dělat?; Materialismus a empiriokriticismus). Humanistické, rasistické i komunistické ideje protagonistů knihy byly čerpány z děl Františka Palackého (Idea státu rakouského; Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě), Jaroslava Haška (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války), Karla Hansy (Hrůzy východu), Sigmunda Freuda (Studie o hysterii; Psychopatologie všedního života), Pavla Kosatíka a Michala Koláře (Jan Masaryk – Pravdivý příběh), Michaela Burleigha a Wolfganga Wippermanna (Rasistický stát), Davida Dukea (Moje probuzení), Andrew MacDonalda (Turnerovy deníky), Timura Vermese (Už je tady zas), Josefa Pekaře (Dějiny naší Říše), Geoffreye Hindleye (Saladin a počátky džihádu, Davida Glocknera (Císařův prezident), Allana Bullocka (Hitler a Stalin – paralelní životopisy), Jana Horníka (Proč holocaust — Hitlerova vědecká mesianistická vražda), Otokara Březiny (Smysl boje), Johna Keegana (Adolf Hitler: Deníky), Margaret MacMillanové (Mírotvorci), Arthura Kempa (Vítězství nebo násilí).

Vnímavý čtenář může rovněž postřehnout náznaky citátů z filmové a scenáristické tvorby Leni Riefenstahl (Triumf vůle; Olympia), Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka (Jára Cimrman ležící, spící; Na samotě u lesa; Posel z Liptákova; Vizionář), Věry Chytilové a Bolka Polívky (Dědictví), Bohumila Hrabala a Jiřího Menzela (Postřižiny), Petra Jarchovského (Pelíšky) a verš Jiřího Žáčka.

Ladislav Větvička (* 1967 Ostrava, Československo)

Jak říkal George Santayana: „Kdo nezná minulost, bude přinucen si ji znovu zopakovat.“

--------------------------------------------------------------------------------------

Byli Hitler s Masarykem v lednu 1913 ve Vídni? Ano. A Stalin s Leninem? Ano. Bydleli nedaleko od sebe? Ano. Chodívali do stejných kaváren? Ano.

Je hodně otázek, na které si můžeme odpovědět... ANO.

Financoval Masaryk člověka, jehož teroristická skupina později provedla atentát na Lenina? Ano. Svolal Hitler štáb Wehrmachtu, kde šokovaným generálům sdělil svůj plán útoku na Československo, až dva týdny po smrti Masaryka, tak jak mu to slíbil? Ano. Naplánoval datum útoku na 1. října 1938, rok po jeho smrti, tak jak bylo dohodnuto? Ano.

Byly už v lednu 1913 známy koncentrační tábory, vyvražďování hladem a plynem? Ano. Byly známy pochody smrti a etnické čistky? Ano.

Opravdu jste si jisti, že se Stalin s Hitlerem nesetkali tváří v tvář a vzájemně se neinspirovali?

Opravdu jste si jisti, že to, co se děje okolo nás, nemohlo mít kořeny v setkání čtyř mužů jednoho lednového večera LP 1913?

Autor: Ladislav Větvička | pondělí 4.9.2017 11:11 | karma článku: 41.72 | přečteno: 4437x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Co je na tym divneho, že statni bezpečnostni služba bude vyučovat dějiny?

Kura, čeho sem se to dočkal? Kdyby mi kdosik v řijnu 89 řeknul: "Tu maš kličky a jdi na naměsti Lidovych milici zvonit", asi bych na něho čuměl jak puk. Asi bych se zeptal: "Proč? Co tym změnim?"

17.1.2019 v 11:11 | Karma článku: 48.25 | Přečteno: 11552 | Diskuse

Ladislav Větvička

Retro potraviny su propagace komunyzmu!

Tak se nam tady rozmohl taky nešvar. Někteři vyrobci si našli staru knižku s normama ČSN a začali robit vyrobky podle receptur z dob totality.

8.1.2019 v 11:11 | Karma článku: 47.93 | Přečteno: 17405 | Diskuse

Ladislav Větvička

Svatky neklidu

No tak to vidite, jak su ty přijemne věci pomijive. Měsic se prodirate narvanyma hytlermarketama, kde si mladi asi mysli, že ustředni vybor těsně před Vanocama pusti do prodeje jakesik podpulťaky, tyden se stresujete doma,

27.12.2018 v 11:11 | Karma článku: 46.49 | Přečteno: 7524 | Diskuse

Ladislav Větvička

Christmas time

Mam taky dojem, že pod vlivem masově medyjalni propagandy zapominame, že se bliži čas Vanoc, a že byzme měli trochu spočnut, rozhlidnut se kolem sebe a uznat, že nejenom my, ale aji lidi okolo nas maju plno roboty.

12.12.2018 v 13:31 | Karma článku: 46.09 | Přečteno: 8287 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Marek Ryšánek

Jak v životě měnit vodu ve víno.

dnešní evangelijní příběh se odehrává na svatbě. Svatba patří k radostným událostem lidského života. Židovská svatba v té době byla zvlášť velikou oslavou. Bylo tehdy zvykem, že trvala sedm dní.

19.1.2019 v 23:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 75 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Sprejer

Tihle sprejeři jsou podle mě blázni. On leze kdovíkam, riskuje, že spadne nebo že ho někdo přizabije a pak tam nacáká GLE ..... nebo nějakou jinou pitomost. No chápete to?

19.1.2019 v 16:40 | Karma článku: 13.36 | Přečteno: 243 | Diskuse

Pavel Hewlit

Kam jít, když už doma nejste doma? (Pro paní Ivetu)

Tohle téma jsem probírali nedávno s paní Ivetou na záloze. Jak tady ve společnosti chybí mnoho základních věcí, pro... no pro základní budoucnost.

18.1.2019 v 20:07 | Karma článku: 18.72 | Přečteno: 650 | Diskuse

Daniel Tomáš

Hledáte ztracený čas? Svěřte se do rukou odborníka

V dnešní uspěchané době lidé často lamentují, že den má pouze 24 hodin, a že hodinka či dvě navíc by vůbec neuškodily. Já, jakožto samozvaný time manager, nad tím jen kroutím hlavou. Není třeba prodlužovat den. Stačí přemýšlet.

18.1.2019 v 8:11 | Karma článku: 14.37 | Přečteno: 292 | Diskuse

Alena Šnajdrová

Všechno voní

Vůně ve mně odjakživa vyvolávají silné emoce - mám je spojené s lidmi, situacemi, jídlem z dětstvím, s příjemnými a nepříjemnými situacemi. Leckdy už zmizela konkrétní vzpomínka, vím jen, že je mi z něčeho hezky nebo naopak úzko..

17.1.2019 v 23:00 | Karma článku: 7.79 | Přečteno: 146 | Diskuse
VIP
Počet článků 876 Celková karma 47.68 Průměrná čtenost 10904

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Najdete na iDNES.cz