"Osudové setkání 1913": 11. jednání - Wir schaffen das

3. 09. 2017 11:11:11
Divadelní scénář napsaný podle stejnojmenné knihy Osudové setkání 1913. Seznam všech kapitol je tady. Exkluzivně enem pro iDNES.

11.

Ztichlý podnik se ještě chvíli vzpamatovával z okamžiku, kdy hrozil pěstní konflikt u jednoho ze stolů, ale pak se opět pomalu začal šířit hovor. Jednotliví hosté začali rozebírat scénu, jíž se nečekaně a neplánovaně stali svědky.

Číšník: „Tedy vy jste jim dali. Pěkně jste se rozohnili. Pánové, co to do vás vjelo?“

Malíř: „Už jsem ty marxistické žvásty nemohl poslouchat, bylo to nesnesitelné! Takové svinstvo. Vždyť oni by byli schopni rozvrátit celý svět!“

Číšník: „Jsem na to u těchhle lidí zvyklý. Oni rádi rozhazují peníze, ale jen z cizího! To už je u socialistů takový zvyk. To byste měli vidět pana Trockého, když mu odněkud přijdou peníze.“

Profesor: „Bojím se, že o nich ještě uslyšíme. Tihle sociální demokrati mají velké plány. Slibují hory doly a kdejaký pitomec jim dá hlas.“

Malíř: „Všeobecné volební právo je mor. Nikomu to neprospěje.“

Číšník: „Mimochodem, musím říci, že máte talent. Už dlouho jsem neslyšel tak přesvědčivý projev jako před chvílí od vás.

Na plátně se objeví záběry Hitlera na stranickém sjezdu NSDAP...

Profesor: „Asi byste opravdu neměl ztrácet čas tady ve Vídni. Máte na víc než na malování.“

Malíř: „Někdy se přistihnu, že to nemluvím já, ale že to ze mě mluví samo! Napadají mě myšlenky, které jsem nečetl ani neslyšel a nikdy jsem o nich nepřemýšlel. Dokonce se mi zdají nelogické. A přesto se později ukážou jako správné.“

Číšník: „Pane, největší úspěchy světových dějin se nikdy nezakládaly na logice...“

Profesor: „Vídeň je ztracená. Připomíná mi starý Řím před příchodem barbarů. Podívejte se na ty lidi na ulicích. To nemá budoucnost. Je tady ale pořád šance, že nový císař zrovnoprávní národy v Říši a každý národ si bude vládnout sám.“

Číšník: „A co když se reforma nepovede? Jak to skončí?“

Na plátně se objeví záběry jásajících Čechů z podzimu 1918, i záběry jásajících Němců z podzimu 1938...

Profesor: „Věřím v jedno: Bůh je. Bůh stvořil národy. Vy Němci i my Češi prožíváme ohromný vzestup, prozřetelnost nám žehná. Bůh přeje aktivním. Pasivní národy podléhají a mizí z dějin. Může to ovšem nabrat špatný směr. Slyšel jste ty dva socialisty, ne?“

Malíř gestikuluje tak, jak ho známe z pozdějších projevů: „My Němci nechceme podmanění jiných národů. My chceme prosperitu, rozkvět a životní prostor pro naše děti. My nechceme cizím národům diktovat, co mají dělat, kde je jejich místo a koho mají u sebe ubytovat.“

Číšník se po straně jeviště cynicky zasmál...

Malíř: „My Němci jsme solidární!“

Číšník se rozesmál ještě více...

Malíř: „My to zvládneme! Wir schaffen das!“

Číšník se rozesmál tak, až se za břicho popadal...

Malíř: „Práce lidi osvobozuje od špatných myšlenek. My Němci chceme pro všechny to nejlepší!“

Číšník se přestal smát: „No hlavně pro sebe...“

Malíř: „Národ zanikne, pokud se nenajde muž, který by pozvedl hlas a byl ochoten položit život pro národ. Ale myslíte, že bych měl být zrovna já táborovým řečníkem jako ti dva?“

Profesor se na chvíli zamyslel, nadechnul se: „Ovšem. Vlastně proč ne? Najděte si vhodnou stranu, vstupte do ní a prosaďte se. Jednou budete kandidovat do Říšského sněmu a můžeme pak tady spolu pít kávu pracovně. Budete řečnit, cestovat, psát knihy a lidé vás za to budou platit. Ale nejdříve vás musí zvolit.“

Malíř: „A nešlo by to nějak urychlit?“

Profesor: „Co myslíte? To zvolení? No, ledaže byste zatknul starého Franze a vyhlásil diktaturu! Ale to už se v dnešním světě nenosí. Vždyť máme dvacáté století, příteli!“

Malíř: „Pokrok je pokrok, proč ztrácet čas řečněním, když můžeme udělat zkratku?“

Profesor: „To jste vy mladí. Všechno chcete mít hned. Přeskakujete věci, které jsou možná nudné, ale nutné. Vy byste tento řád nejraději zbořili a postavili si jiný, kde byste měli všechno rychle a hned.“

Malíř: „A co je na tom špatného?

Profesor: „Nemusíte dělat chyby, které jsme dělali my. Můžete se poučit. Podívejte se na naši Říši. Není krásné, že naše vnitřní hranice jsou otevřené, že kdokoliv se může sebrat a bez hraničních kontrol jet pracovat třeba tady do Vídně?“

Malíř: „Ne,“ zavrtěl hlavou rezolutně.

Profesor: „Co se vám na tom nelíbí?“

Malíř: „Své hranice by měl mít každý dům, každá vesnice, každý národ. Jinak se tady dostane kdejaký Rus nebo Turek a bude si běhat od severu k jihu. Není to tak dávno, kdy Turci stáli před branami tohoto města a chtěli nás vyvraždit.“

Profesor: „Ale no tak, s těmi muslimy to je dvě stě let stará záležitost. Nemají moderní zbraně. Jako náboženští fanatici se uklidnili. Turek prohrává na celé čáře.“

Malíř: „Však tady nadělal dost zla. A ta spoušť, co po něm na Balkáně zůstala! My máme krátkou paměť. Myslíme si, že lidi jsou v jádru hodní. To není pravda. Lidi jsou svině. Ten islám je úžasná věc. A ten sociálně demokratický bolševizmus, to je taky věc, která může nadělat paseku na sto let. Dnes tady sedíme jako přátelé, ale co bude za rok? A za deset let? Kde budete vy a kde já? Historie se opakuje, dnes máme svět bez hranic, ale za pár let můžeme mít mezi sebou dráty, a lidi budou tleskat. Za sto let někdo ty dráty rozstříhá a lidi budou zase tleskat.“

Na plátně se objeví záběry ministrů Genschera a Dienstbiera, stříhajících ostnaté dráty tzv. „železné opony“...

Číšník: „Člověk je divný. Vždycky chce to, co nemá. Když je za dráty, chce svobodu. A po pár letech svobody si bude zase přát dráty. A tak je to pořád dokola. To je to samé, jako s manželstvím. Manželství je jako dobývání pevnosti. Kdo je venku, chce dovnitř, kdo je uvnitř, chtěl by ven.“

Profesor: „Dobrý!“ Obrátí se na malíře: „Človíčku, seberte se a jeďte někam, kde vás budou poslouchat. Tady ve Vídni to není nic pro vás. Jeďte do Korutan. Nebo do Tyrol. Tam najdete vhodné posluchače.“

Malíř: „To nejde. Čeká mě vojna. A mně se do vojny tady v Rakousku nechce.“

Profesor: „Tak zmizte! Odjeďte třeba do Německa. Z toho vašeho Braunau to máte přes řeku.“

Číšník: „V bavorském Mnichově se taky neztratíte. Můžete tam napsat knihu. Nebo se můžete stát slavným politikem...“

Profesor se odmlčel a malíř také o čemsi přemýšlel.

Profesor: „Příteli, musím končit, ráno se vracím do Prahy. Doufám, že o vás ještě uslyším.“

Malíř: „Děkuji vám, profesore. Ani nevíte, jak jsem rád, že jsme se potkali...“

Profesor: „Neděkujte, příteli. Nikdy nevíte, koho ten večer v kavárně potkáte a jak vám může změnit život. Myslete na svůj národ a nemůže to špatně dopadnout!“

Malíř: „Myslíte?“

Na plátně se objeví záběry z pohřbu prezidenta Masaryka ze září 1937, následované záběry z obsazování pohraničí v říjnu 1938...

Profesor: „Myslím!“ Profesor a s lišáckým úsměvem se naklonil k malíři: „Jedno mi ale slibte. Až budete slavným politikem, slibte mi, že nezaútočíte na země Koruny české jak ten blázen Bismarck. Slibte mi, že Čechům dáte pokoj. Aspoň do mé smrti! Pak si dělejte, co chcete, po mně potopa,“ smál se profesor.

Malíř: „Dohodnuto,“ zamyslel se malíř. „Až budu jednou velkým vůdcem,“ pousmál se té představě, „tak pokud budete na světě, profesore, slibuji, že do vaší země nevkročím. Dávám vám své slovo. Do vaší smrti a klidně ještě o rok déle!“

Profesor: „Dohodnuto,“ usmál se profesor na zamyšleného malíře a podali si ruce. „A nežeňte se. Vůdce je nejsilnější, když je sám. Mimochodem, prodejte mi jeden váš obrázek, vezmu ho s sebou do Prahy, přijede mi syn z Ameriky, budu mít pro něj originální dárek.“

Na plátně se objeví fotografie Mnichovské konference z 29. září 1938...

Malíř: „Vezměte si tento – je můj oblíbený. Je na něm Mnichov. Jednou vás tam pozvu, profesore...“ malíř se zamyslel... „...ano, jednou tam Čechy pozvu...“ zdůrazňoval malíř pomalu každé své slovo.

Profesor: „Děkuji,“ usmál se a uklonil mírně profesor. „Až se přijdete zase ohřát do Říšského sněmu na balkon pro hosty, ozvěte se. Zajdeme na kávu... bylo to příjemné, poetické odpoledne...“

Kavárna už v tu chvíli byla opět plna hovoru. Extempore bylo zapomenuto. Profesor zaplatil, rozloučil se s malířem a zmizel v chladné, vídeňské lednové noci roku tisícího devítistého třináctého...

PS: Vůdce Německé říše Adolf Hitler nechal sousední Československo dlouho na pokoji. Až koncem září 1937, dva týdny po pohřbu prezidenta Masaryka oznámil překvapenému generálnímu štábu Wehrmachtu, že se rozhodnul rozbít Československo vojenskou silou. Útok měl proběhnout do roka a do dne, nejpozději 1. října 1938. Válka ale byla na poslední chvíli zažehnána. Den před tímto termínem podepsali vůdci čtyř evropských mocností tzv. Mnichovskou dohodu, díky níž byly tisíc let neměnné pohraniční oblasti Čech a Moravy odebrány Československu a přičleněny k Německé říši...

Autor: Ladislav Větvička | neděle 3.9.2017 11:11 | karma článku: 33.98 | přečteno: 2025x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Co je na tym divneho, že statni bezpečnostni služba bude vyučovat dějiny?

Kura, čeho sem se to dočkal? Kdyby mi kdosik v řijnu 89 řeknul: "Tu maš kličky a jdi na naměsti Lidovych milici zvonit", asi bych na něho čuměl jak puk. Asi bych se zeptal: "Proč? Co tym změnim?"

17.1.2019 v 11:11 | Karma článku: 48.25 | Přečteno: 11586 | Diskuse

Ladislav Větvička

Retro potraviny su propagace komunyzmu!

Tak se nam tady rozmohl taky nešvar. Někteři vyrobci si našli staru knižku s normama ČSN a začali robit vyrobky podle receptur z dob totality.

8.1.2019 v 11:11 | Karma článku: 47.93 | Přečteno: 17409 | Diskuse

Ladislav Větvička

Svatky neklidu

No tak to vidite, jak su ty přijemne věci pomijive. Měsic se prodirate narvanyma hytlermarketama, kde si mladi asi mysli, že ustředni vybor těsně před Vanocama pusti do prodeje jakesik podpulťaky, tyden se stresujete doma,

27.12.2018 v 11:11 | Karma článku: 46.49 | Přečteno: 7524 | Diskuse

Ladislav Větvička

Christmas time

Mam taky dojem, že pod vlivem masově medyjalni propagandy zapominame, že se bliži čas Vanoc, a že byzme měli trochu spočnut, rozhlidnut se kolem sebe a uznat, že nejenom my, ale aji lidi okolo nas maju plno roboty.

12.12.2018 v 13:31 | Karma článku: 46.09 | Přečteno: 8288 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Marek Ryšánek

Jak v životě měnit vodu ve víno.

dnešní evangelijní příběh se odehrává na svatbě. Svatba patří k radostným událostem lidského života. Židovská svatba v té době byla zvlášť velikou oslavou. Bylo tehdy zvykem, že trvala sedm dní.

19.1.2019 v 23:49 | Karma článku: 4.04 | Přečteno: 98 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Sprejer

Tihle sprejeři jsou podle mě blázni. On leze kdovíkam, riskuje, že spadne nebo že ho někdo přizabije a pak tam nacáká GLE ..... nebo nějakou jinou pitomost. No chápete to?

19.1.2019 v 16:40 | Karma článku: 13.37 | Přečteno: 246 | Diskuse

Pavel Hewlit

Kam jít, když už doma nejste doma? (Pro paní Ivetu)

Tohle téma jsem probírali nedávno s paní Ivetou na záloze. Jak tady ve společnosti chybí mnoho základních věcí, pro... no pro základní budoucnost.

18.1.2019 v 20:07 | Karma článku: 18.72 | Přečteno: 655 | Diskuse

Daniel Tomáš

Hledáte ztracený čas? Svěřte se do rukou odborníka

V dnešní uspěchané době lidé často lamentují, že den má pouze 24 hodin, a že hodinka či dvě navíc by vůbec neuškodily. Já, jakožto samozvaný time manager, nad tím jen kroutím hlavou. Není třeba prodlužovat den. Stačí přemýšlet.

18.1.2019 v 8:11 | Karma článku: 14.37 | Přečteno: 293 | Diskuse

Alena Šnajdrová

Všechno voní

Vůně ve mně odjakživa vyvolávají silné emoce - mám je spojené s lidmi, situacemi, jídlem z dětstvím, s příjemnými a nepříjemnými situacemi. Leckdy už zmizela konkrétní vzpomínka, vím jen, že je mi z něčeho hezky nebo naopak úzko..

17.1.2019 v 23:00 | Karma článku: 7.79 | Přečteno: 146 | Diskuse
VIP
Počet článků 876 Celková karma 47.68 Průměrná čtenost 10904

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Najdete na iDNES.cz