Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

"Osudové setkání 1913": 8. jednání - Násilí je matka pokroku

31. 08. 2017 11:11:11
Divadelní scénář napsaný podle stejnojmenné knihy Osudové setkání 1913. Seznam všech kapitol je tady. Exkluzivně enem pro iDNES.

8.

Profesor si povzdechnul: „Není možné, aby lidstvo dosáhlo takového úpadku. Pokrok nezastavíte. Podívejte se, jak ve Francii postoupil pokrok od té doby, co se lid chopil hesla „Volnost, rovnost, bratrství...“

Nikolaj Petrovič se začal smát: „To se vám povedlo! Jen se podívejte, jak to dopadlo s idioty, kteří běhali po pařížských ulicích s těmito hesly! Přivedli do našich řad masy, které s nadšením nesly rudé prapory. Netušili, že se za tím skrývá zničení jejich blahobytu.“

Koba: „Co vlastně lidem chybělo? Měli vše. Pravda, museli pracovat a my jsme jim ukázali, že jiní nepracují a jezdí v kočárech. Chátře nedošlo, že všichni v kočárech jezdit nemůžou. Oni netušili, co to znamená starat se o rodový majetek. Jak by to také mohli tušit, když žádný majetek neměli? Dokonce i ta jejich motyka byla majetkem pána.“

Profesor se zamračil: „Pánové, nechcete náhodou ukrást vše, čeho evropské národy za staletí dosáhly?“

Nikolaj Petrovič: „Profesore, vy nejste hloupý. Vy víte, kdo v dnešním světě vládne. Vedoucí úlohu má tisk. Jeho úlohou je rozvracet, psát negativně, živit nespokojenost.“

Profesor: „Ale podívejme...“ divil se profesor.

Na plátně se objeví záběry československé měnové reformy 1953...

Nikolaj Petrovič: „Za vašimi zády se buduje převrat, který nevidíte, protože ho nechcete vidět. Lidé budou spoutáni chudobou pevněji než předtím. Daňovým systémem jim sebereme polovinu platu, a když si uvědomí, že nejsou schopni uživit rodinu, pošlou do práce i své ženy! Do ústav vložíme vymyšlená lidská práva, která nebudou moci být realizována v praktickém životě, protože jsou proti přírodě.“

Na plátně se objeví záběry na Helsinskou konferenci...

Malíř: „Prozřetelnost mi říká, že socialismus je budoucností lidstva! Jenže socialismus je starou árijskou, ne marxistickou institucí. Naši árijští předkové měli určité oblasti společné. Marxismus je podvod! Nemá žádné právo maskovat se jako socialismus. Pravý socialismus neodmítá soukromý majetek!“

Nikolaj Petrovič: „Příteli, tyhle myšlenky vás přejdou. Váš národ ve vaší zemi se stane menšinou. Budete ještě prosit, aby se vám na ulici nevysmívali kvůli bílé pleti. Ve všech státech se dostávají k moci síly, které získají pod kontrolu měnu a její správu. Doba stability skončila.“

Na plátně se objeví záběry německé inflace 1923 a světové krize 1929...

Koba: „My, marxisté, si díky kontrole měny můžeme dovolit cokoliv. Dnešní měsíční mzda vám zítra nemusí stačit na bochník chleba! Díky inflaci můžeme zastavit průmysl! Chápete to, příteli? Můžeme vytvořit takové krize, které si nedokážete představit!“

Profesor: „Pánové,“ naklonil se k nim s chápavým výrazem starý profesor. „Já vám rozumím jako mladým lidem, kteří mají radikální názory. Nebyl jsem jiný. Pokrok ale nemůžete zastavit násilím!“

Koba: „Proč ne? Měli jste dost času ukázat, jak uspořádat svět. A jak to dopadlo? Podívejte se na tu bídu kolem. Před sto léty se lidé dívali na krále sedící na trůnech jako na projev boží vůle. Ta doba je pryč.“

Nikolaj Petrovič: „Komunismus je vědeckým systémem a vy nemáte šanci z toho uniknout. Infikujeme školy a studenty. Kdo ovládne mládež, je předurčen k vítězství...“

Profesor: „To vypadá, že pro vás socialisty je nebezpečná osobní iniciativa!“

Koba: „Správně, profesore! Osobní iniciativu nepotřebujeme.“

Nikolaj Petrovič: „Obyčejný člověk bude za jakoukoliv aktivitu potrestán! A trest musí být tak silný, aby ho v životě nenapadlo něco podobného.“

Na plátně se objeví obrázky dobového tisku hlasování v Irsku...

Koba: „Až přijde náš čas, profesore, tak klidně můžete použít ty svoje svobodné volby. Bude se hlasovat tak dlouho, dokud nebudou výsledky voleb odpovídat našim představám.“

Profesor: „Lidé nejsou pitomci. U nás v Praze by vás hnali, kdybyste je nechali opakovaně hlasovat tak, jak se to bude hodit vám,“ smál se trochu křečovitě profesor.

Nikolaj Petrovič: „Ale profesore. Každý národ bude držet hubu a krok. Teror jim ukáže, kde je jejich místo. Ale hlavně, profesore, masy si toho ani nevšimnou.“

Koba: „Masám necháme chléb a hry. Podpoříme jejich alkoholismus a rozhazovačnost, exekutoři je nakonec stejně zbaví majetku. Zničíme kurs měny a vykoupíme všechno – továrny, statky, půdu i vodu.“

Malíř: „Vodu? Jak chcete vykoupit vodu?“

Profesor: „Čert vem vodu! Až proběhnou ty tři velké války, jak říkáte, co pak?“ zajímal se profesor.

Na plátně se objeví obrázky smíšených párů počátku 21. století, pak záběry na děti vychovávané komunistickým školským systémem...

Nikolaj Petrovič: „No, to my nezažijeme, pánové...“ Nikolaj prudce zabafá ze své dýmky a slavnostně se postaví. „Až proběhnou všechny tři války, nezbude tady nic z dnešního světa. Miliardy lidí zmizí. A těm zbytkům lidstva, které nás budou prosit, abychom udělali pořádek, řekneme – vaše trápení je u konce! Všechno to svinstvo, národní státy, národnosti, národní měny, to je pryč. Bílá rasa zmizí a místo ní vznikne směs lidí, kteří budou šťastnými světoobčany, protože nebudou vědět, čí jsou. Otec Číňan, matka černoška. Otec Řek, matka Eskymačka. My přineseme té beztvaré hmotě řád a pořádek. Oni nám budou líbat ruce, protože cokoliv bude lepší, než to bezpráví a vraždění, které přežili. Pak nás budou vychvalovat a nosit na rukou. Ve školách zničíme systém a zlikvidujeme důležitost rodiny. Rodiče budou zavaleni prací tak, že nebudou mít čas se dětem věnovat. Děti ve školách infikujeme takovým způsobem, že z nich uděláme nepřátele vlastních otců a matek. Rodiče své děti nepoznají. Až jim dojde, co se z nich ve škole udělalo, bude pozdě. A stejně nás bude lid milovat, protože to budeme my, kdo jim bude přidělovat výhody, výdělky a odměny.“

Profesor: „Pánové, vy jste opilí!“ usmíval se profesor.

Koba: „To je nádherné, já to miluju,“ usmál se Koba. „Všechny ty změny se už tady dějí! Před jejich očima! A oni to nevidí! Oni to fakt nevidí!“ Zaklonil se na židli, smál se a plácal Nikolaje Petroviče po zádech. „Pak je naše věc vyhraná!“

Nikolaj Petrovič: „Z chaosu povstává řád! Ve zmatku a chaosu je naše síla. Nikdo nebude tušit, co je zákonné a co už je protizákonné. Lidé budou kroutit hlavami, ale nenadělají nic. Dostaneme za mříže kohokoliv, kdo by se nám chtěl postavit!“

Profesor: „Jak chcete najít někoho, kdo by poplival sám sebe a vedl takové svinstvo?“

Nikolaj Petrovič: „Už dnes máme zajištěno, že nahoru se dostanou jen ti, kteří mají ve svém životě temnou stránku. A ti budou dělat, co budeme potřebovat. Budou mít strach, abychom jejich temné stránky nerozmázli v tisku a nezničili je.“

Malíř: „Národ prohlédne takový podfuk. Svobodný národ si svobodu vzít nedá.“

Nikolaj Petrovič: „To se dělá úplně jinak. Salámovou metodou se odkrajuje jedna svoboda za druhou a nikdo si ničeho nevšimne. Až si toho ten váš národ všimne, bude pozdě.“

Koba: „To je jako s žábou v hrnci. Když ji hodíte do horké vody, vyskočí ven. Ale když ji dáte do hrnce se studenou vodou a budete zahřívat, bude si žába říkat, že to ještě není tak hrozné. A pak už nebude mít sílu vyskočit a uvaří se.“

Profesor: „Co když si svobodný národ založí svůj svobodný tisk a odhalí vás?“

Nikolaj Petrovič: se zhoupnul na židli a začal se smát. „Vy jste nepoučitelný, profesore. Kdo si co založí, o tom rozhodujeme my! A kdyby si někdo založil jedny nevhodné noviny, my jich založíme dvacet! Lidi se v tom utopí. Nebudou tušit, kde je pravda!“

Malíř: „To co říkáte, je zajímavá taktika. Udělal bych to právě tak. Ten váš socialistický tisk má takovou sílu, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou!“

Koba: „Pánové, napijme se. Vše je připraveno a kdokoliv, kdo sedí v této kavárně, je příliš malý na to, aby to zastavil. Zničíme ho a nezastavíme se před ničím. Ani vražda není zlá, pokud je před vámi dobro lidstva!“

Profesor: „Ne, v tomto mě nepřesvědčíte,“ sundal si brýle profesor.“

Nikolaj Petrovič: „Vaši vlastní lidé sami umlčí ty, kteří budou mít jiné názory. Budou zatčeni za pobuřování a zmizí v kriminálech. Odpor umlčíme do dvou let. Nemůžeme si dovolit kontrarevoluci. Máme jen jednu historickou příležitost. A my ji využijeme!“

Na plátně se objeví záběry na současné telenovely, soutěže a sportovní utkání...

Malíř: „Proč chcete své nepřátele hned zabíjet. Rozptylte lid jako ve starém Římě hrou! Dejte lidu hry, alkohol, soutěže ve sportu a máte vyhráno, ne? Lidi rádi zapomenou na otázky politiky, odvyknou si myslet a přijmou vše, co jim naservírujete, nemusíte je hned zabíjet!“

Na plátně se objeví komunistická hesla z roku 1947...

Koba: „Zabíjení je objektivní nutnost. Vyhlásíme heslo – Ať platí bohatí – a všichni žebráci nám budou tleskat. Oni si neuvědomí, že to postihne právě je.“

Profesor: „Pánové, nevím, jestli jste tak otevření, protože máte v sobě pár lahví alkoholu, anebo proto, že jen fantazírujete,“ přemýšlel nahlas profesor: „Masy nevědí, kam jdou, ty se musí vésti správným směrem. Když se stádo otočí, najednou i chromý beran může stát v čele!“

Na plátně se objeví obrázky atentátů na prezidenty a cary od 19. století až po Kennedyho a Reagana...

Nikolaj Petrovič: hluboce potáhnul z doutníku a vyfoukl dým profesorovi do obličeje: „To je dobré s tím beranem. Ale nám nedělá problém zabít kohokoliv. Za posledních padesát let tu máme tři mrtvé americké prezidenty, ruského cara i ruského premiéra.“

Profesor už delší dobu nesouhlasně kýval hlavou: „A kde je Bůh? Čemu vy vlastně věříte?“

Nikolaj Petrovič: „Bůh není. Buržoazie odchází na smetiště dějin. Teď jsme tady my – socialisti. A i když na boha nevěříme, naše budoucí vláda je předurčena...“

Koba: „Tak jako za každým kapitalistickým podnikem Ameriky stojí nějaký zločin z minulosti, tak i my proletáři jsme přinuceni konat zlo. To je nutnost. Pořádek a mír musí být, i kdyby se k tomu mělo použít násilí a válka.“

Profesor: „A dost! Zlo je zlo. To je zvrhlost nejhlubšího stupně! Kdybych nebyl demokratem, již dávno by mezi námi došlo k fyzické rozepři...“

Koba i Nikolaj se na sebe krátce podívali a svorně se rozesmáli. Evidentně dosáhli stavu, kterého dosáhnout chtěli... Do posledních vět zní klavírní podkres na téma Pochod Rudých námořníků...

Autor: Ladislav Větvička | čtvrtek 31.8.2017 11:11 | karma článku: 32.07 | přečteno: 1316x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Srebrenicke horory a vrtěni psem...

Medyjalni scena je jasna. Vlevo hodny Bosňak, vpravo zly Srb. Hodny Bosňak se pětrazy denně modli a střila do vzduchu. Zly Srb se na Bosňaka tři roky krvežiznivě diva, a pak mu během třech dnu zebere flintu, zmuchla kobereček,

22.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 45.11 | Přečteno: 3787 | Diskuse

Ladislav Větvička

Kosovo neni žadne Srbsko

Když se jakysik kmen chce usadit a udržet na jakemsik uzemi, musi splňovat tři předpoklady: 1. přiměřeně suložit, 2. přiměřeně terorizovat a 3. mět přiznivu geopolitycku situaci.

21.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 43.71 | Přečteno: 4163 | Diskuse

Ladislav Větvička

Rodinna Unie aneb Budeme řidit rodinu jako statni firmu

Začalo to tak, že sem valil ze šichty, a na Vozovně mi jakysik cizi chlop daroval koblihu, nic za to nechtěl, a ještě měl plno chytrych kecu, že bude řidit firmu jako stat. To mě zaujalo.

20.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 47.72 | Přečteno: 11367 | Diskuse

Ladislav Větvička

Rozpočet v dupě, bo matky s novorozencama nedorazily...

Tuž to by mě kura zajimalo, kaj zrobil zakonodarec chybu? Bojoval přece za dobro nas všeckych! Za pravo lidu nesedět v te smradlave knajpě, za pravo divat se na sebe přimo a neodfukovat zakuřeny vzduch! Lid si teho nevaži?

14.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 48.72 | Přečteno: 22471 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Herda

Svatyně

Tam za vodou v rákosí, kde ukrytý je prám, Ti přečtu tisíc perexů, abys, až budeš verše číst, ses převyznala ve textu. To Ti řikááám. Bude tam mokro, hamťavo, prostě samá voda. Spolu se zahřejem, sirky by zvlhly, nech je doma.

22.11.2017 v 20:57 | Karma článku: 4.42 | Přečteno: 117 | Diskuse

Martina Mičková

Josef Lada alias Kocourek Josef

Může mít slavný Josef Lada něco společného s nalezeným kocourem? Jak dopadne osamělý zraněný kocourek a proč maluje obrázky? Všechno se můžete dozvědět, stačí se jen začíst.

21.11.2017 v 21:26 | Karma článku: 6.84 | Přečteno: 235 |

Jaroslav Herda

Žeň

Kreslené vtipy špatně se vyprávějí. Psát úvodní slovo k veršům se mi také protiví. Však písí žízní zní a písmenka si žádá, tak mrcho pij, když tak tě IT nastavil.

21.11.2017 v 20:18 | Karma článku: 7.01 | Přečteno: 140 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu

„Gilmorky“ během nekonečného počtu repríz někdy naladil snad každý. Tento americký seriál, který začínal ve stejném vysílacím čase jako tehdy obrovsky populární Přátelé, neskončil jako propadák.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.56 | Přečteno: 262 | Diskuse

Iva Marková

Kluk s dredy

Potkávala ho každé ráno cestou do práce. Zimou zachumlaní do sebe...................................

20.11.2017 v 21:40 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 776 | Diskuse
VIP
Počet článků 803 Celková karma 47.46 Průměrná čtenost 10372

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.