Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

"Osudové setkání 1913": 4. jednání - Osudové setkání

27. 08. 2017 11:11:11
Divadelní scénář napsaný podle stejnojmenné knihy Osudové setkání 1913. Seznam všech kapitol je tady. Exkluzivně enem pro iDNES.

4.

Nad stolem s posledními volnými židlemi v rohu lokálu se objevil číšník s nesourodou dvojicí.

Číšník: „Promiňte, mohli by si k vám přisednout tito pánové? Doporučil je náš dobrý host pan Trocký, ale dnes pro něj nemám rezervován jeho oblíbený stůl, ve středu obvykle dělává doma korektury těch svých štvavých řečí...“ oslovil starého profesora a mladého malíře číšník.

Profesor: „Ale ovšem, bude nám potěšením,“ přikývnul profesor na otázku nezvyklé dvojice. „Pokud můj mladý přítel nebude nic namítat...“

Malíř: „V žádném případě, přisedněte si...“

Nikolaj Petrovič: „Děkujeme! Arabskou kávu a gruzínský koňak pro všechny, prosím.“

Profesor: „Pro mě ne, pánové, alkohol nepiji.“

Číšník: „Alkohol nepije jen alkoholik, nemocný člověk anebo blbec. Na nic z toho nevypadáte, pane,“ podotknul ironicky.

Profesor: „V otázce alkoholu bych vás mohl školit. U nás se alkohol pije každý den, lidé si už ráno dávají stopičku slivovice pro zdraví. To je u nás takový zvyk. Já jsem víno pil už jako malý chlapec!“

Nikolaj Petrovič: „Co se v mládí naučíte, měl byste rozvíjet!“

Profesor: „Přestal jsem pít ze dne na den. Bylo to po návratu z Ruska. Debatovali jsme celé dny se Lvem Tolstým. On se tenkrát dal na minimalismus, vzal jsem si z něj příklad a přestal pít.“

Číšník právě přinesl objednané nápoje: „Víno je obyčejná zkvašená šťáva z hroznů. Jen idiot nebo náboženský fanatik by se něčeho takového zříkal...“

Nikolaj Petrovič: „Nepití je proti lidské přirozenosti. Víno, koňak, ženské a tabák přinášejí radost do života. Vzdáte-li se kouření, pití a milování, nebudete ve skutečnosti žít déle, jen vám to tak bude připadat!“

Profesor: zakýval nesouhlasně hlavou: „Jaké radosti života? Lidé pitím slábnou. Scvrkávají se jim ledviny a tuhnou játra. Ve Švédsku jsem si všiml, že pijáci vodky jsou menší než lidé abstinující.“

Malíř: „Na ubytovně jsem měl přítele. Augustin Kubíček se jmenuje. Často jsme celé dny nepozřeli jediného sousta. Zato jsme notně zalévali žaludek pivem. Dobré budějovické pivo je tekutý chléb. Nejedli jsme, ale hlad jsme neměli.“

Profesor: „Doporučuji vám, zapomeňte na alkohol a staňte se abstinentem. Uznávám, pivo se může považovat za formu jídla. Není to nic jiného než zkvašený vývar z naklíčeného zrní – takže vlastně polévka.“

Nikolaj Petrovič: „To je dobré, to má logiku. Mimochodem, vy jste vegetarián?“

Malíř: „Směřuji k tomu. Zdravý muž dává přednost potravě získané ze země. V zemědělství je budoucnost národa. Vezměte si přírodu... nejsilnější zvířata nejsou masožravci.“

Nikolaj Petrovič: „Je faktem, že lev sežere antilopu a pak usne, aby mohl tu krvavou hmotu strávit. Naopak velbloud je schopen běžet třeba týden v kuse. Nebo býk a kůň. A to veškerou energii získávají z trávy...“

Malíř: „Konzumace masa vzdaluje člověka dosahování cílů. Místo toho, aby se koncentroval na duchovní cíle, tělo je nuceno trávit mrtvou, zahnívající hmotu.“

Koba zavrtěl hlavou: „Nesmysl! U nás v Gruzii jíme hodně cibule a česneku, ale nic se nevyrovná tomu, když zaříznem barana, se soudruhy připravíme šašlik a narazíme sud červeného...“

Profesor: „Čemu se věnujete, pánové, pokud to není tajemstvím?“

Nikolaj Petrovič: „Jsem politik a spisovatel.“

Profesor: „Jakým politickým směrem se zabýváte?“

Nikolaj Petrovič: „Sociálnědemokratickým. Možná znáte mé dílo Vývoj kapitalismu v Rusku.“

Na plátně se objeví fotografie mladého Vladimíra Iljiče...

Profesor: „Ale podívejme, filozof... politik, spisovatel, tak to jsme kolegové. Jste pravoslavný Rus?“

Nikolaj Petrovič: „Vyznáním jsem marxista. A národnost není důležitá, jsem internacionalista. Otec byl Čuvaš, otec matky Žid, prababička z otcovy strany Mongolka, babička mé matky Němka. Ale oficiálně se považuji za Rusa.“

Profesor: „Byl jsem v Rusku mnohokrát,“ zamyslel se profesor. „V létě vyjde má nová kniha, bude se jmenovat Rusko a Evropa.“

Nikolaj Petrovič: „No tak to jsme dva spisovatelé u jednoho stolu. To jsou náhody!“

Profesor: „Už se nepovažuji za spisovatele,“ zavrtěl hlavou profesor. „Živí mě politika. Reprezentuji Českou stranu pokrokovou a Království české.“

Procházející číšník: „To jsou názvy! Strana pokroková... každá strana je pokroková, ne? Už jste viděl stranu, která by se jmenovala zpátečnická?“

Profesor zakýval nesouhlasně hlavou: „A co máte v plánu zde ve Vídni?“

Nikolaj Petrovič: „Můj kolega je Gruzín. Studuje národnostní otázku. Myslíme si, že Rakousko je zralé pro revoluci.“

Malíř: „Pro jakou revoluci?“

Nikolaj Petrovič: „Socialistickou. Celé třídy žijí utiskovány buržoazií. Lid povstane a zakroutí buržoazii krkem. A pak si bude vládnout sám.“

Malíř: „Jaký lid? Myslíte tu lůzu tady ve Vídni? Nebo pijáky piva v Budějovicích? Jak by mohli povstat a kroutit někomu krky?“

Nikolaj Petrovič: „Poslyšte, vy nejste příliš vzdělán, že? Vy jste také politicky činný?“

Malíř: „Ne, jsem německý umělec.“

Koba: „Německého umění se člověk nenažere,“ vysmíval se malíři Koba.

Číšník: „Slyšel jsem, že Němec je kombinací kantora a žoldáka. Napřed vám uspořádá přednášku o kultuře a pak vám dá po držce. Anebo naopak... nepotřebujete nic, pánové?“ Čtyři diskutující však byli příliš zabráni do hovoru...

Malíř: „Myslím, že co se týká kultury a národnostních otázek, pak o nich vím určitě více než vy.“

Koba: „No tak schválně, co si myslíte o císaři? Ten národnostní slepenec nemůže dlouho udržet. Kdy propukne revoluce a svrhne toho starého dědka?“

Profesor: Profesor se zamračil: „Pánové, vyprošoval bych si trochu slušnosti. Ten starý muž je vůdcem a dobrodincem tohoto státu.“

Malíř: „Měl dávno předat otěže mladším! Zdržuje pokrok. Rakousko je přežitkem. Nemůže být trpěno, aby národ německý byl utlačován slovanským živlem.“

Na plátně se objeví mapa ukazující slovanský a německý živel Rakouska – Uherska...

Koba: „To je dobré. Z toho by mohla vzniknout válka a revoluční převrat.“

Profesor: „Dejte pokoj! Nedokážu si představit, co tak hrozného by se muselo stát, aby se Evropa dostala do války. Bulhaři a Srbové po právu berou Turkovi, co jim náleží. Ale válka ve střední Evropě? Už je tady padesát let klid, a tak to i zůstane.“

Na plátně se objeví mapa balkánských válek, kdy Srbové, Bulhaři, Řekové a Černohorci vytlačují Turecko z Evropy...

Malíř: „Také si myslím, že nám žádný konflikt jako kdysi s Prusy nehrozí. A už vůbec ne jako před sto léty s Napoleonem. Lidé válku nepřipustí. S dnešními zbraněmi by to byl hrozný masakr... ledaže by se provedla bleskově.“

Profesor: „Před námi jsou klidné časy. Na podzim dokončím mandát a na jaře už kandidovat nebudu. Koupím si dům na Pálavě a s německými sousedy budeme diskutovat o světových otázkách.“

Číšník se přitočil ke stolu, jízlivě se profesorovi zasmál a dolil hostům plné skleničky koňaku.

Nikolaj Petrovič: „Jste optimista, profesore. Kobo, prones přípitek, jako Gruzín jsi k tomu předurčen!“

Koba se vztyčil, uchopil sklenku koňaku tak, jak byl zvyklý z rodného Gori:

Koba: „Náboženství je mrtvo. Dnes má víra tři bohy. Jedním bohem je pivo, voda vařená, ve které jsou sladké látky z ječmene. Druhým je víno, voda sluneční, ve které jsou sladké látky z hroznů. A třetím jest kořalka neboli špiritus, pocházející z latinského slova spirit – duch. Tento duch je základem každého alkoholu, včetně toho, který držíme v rukou. Bytosti lidské dodává inspiraci, představivost a božskou sílu. Každý voják, posílený tímto duchem, je schopen provádět veliké věci. Obyčejný voják zaslouží si ducha ukrytého ve vodce, vůdcové zaslouží si ducha ukrytého v koňaku. Vodu – tu obyčejnou vodu z řeky slušný člověk nepije. Mrdají v ní ryby. Na vaše zdraví, soudruzi!“

Hudební předěl: Heligonková variace na téma „Volga Volga mať rodnaja“

Autor: Ladislav Větvička | neděle 27.8.2017 11:11 | karma článku: 31.48 | přečteno: 1576x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Srebrenicke horory a vrtěni psem...

Medyjalni scena je jasna. Vlevo hodny Bosňak, vpravo zly Srb. Hodny Bosňak se pětrazy denně modli a střila do vzduchu. Zly Srb se na Bosňaka tři roky krvežiznivě diva, a pak mu během třech dnu zebere flintu, zmuchla kobereček,

22.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 45.11 | Přečteno: 3787 | Diskuse

Ladislav Větvička

Kosovo neni žadne Srbsko

Když se jakysik kmen chce usadit a udržet na jakemsik uzemi, musi splňovat tři předpoklady: 1. přiměřeně suložit, 2. přiměřeně terorizovat a 3. mět přiznivu geopolitycku situaci.

21.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 43.71 | Přečteno: 4163 | Diskuse

Ladislav Větvička

Rodinna Unie aneb Budeme řidit rodinu jako statni firmu

Začalo to tak, že sem valil ze šichty, a na Vozovně mi jakysik cizi chlop daroval koblihu, nic za to nechtěl, a ještě měl plno chytrych kecu, že bude řidit firmu jako stat. To mě zaujalo.

20.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 47.72 | Přečteno: 11367 | Diskuse

Ladislav Větvička

Rozpočet v dupě, bo matky s novorozencama nedorazily...

Tuž to by mě kura zajimalo, kaj zrobil zakonodarec chybu? Bojoval přece za dobro nas všeckych! Za pravo lidu nesedět v te smradlave knajpě, za pravo divat se na sebe přimo a neodfukovat zakuřeny vzduch! Lid si teho nevaži?

14.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 48.72 | Přečteno: 22471 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Herda

Svatyně

Tam za vodou v rákosí, kde ukrytý je prám, Ti přečtu tisíc perexů, abys, až budeš verše číst, ses převyznala ve textu. To Ti řikááám. Bude tam mokro, hamťavo, prostě samá voda. Spolu se zahřejem, sirky by zvlhly, nech je doma.

22.11.2017 v 20:57 | Karma článku: 4.42 | Přečteno: 117 | Diskuse

Martina Mičková

Josef Lada alias Kocourek Josef

Může mít slavný Josef Lada něco společného s nalezeným kocourem? Jak dopadne osamělý zraněný kocourek a proč maluje obrázky? Všechno se můžete dozvědět, stačí se jen začíst.

21.11.2017 v 21:26 | Karma článku: 6.84 | Přečteno: 235 |

Jaroslav Herda

Žeň

Kreslené vtipy špatně se vyprávějí. Psát úvodní slovo k veršům se mi také protiví. Však písí žízní zní a písmenka si žádá, tak mrcho pij, když tak tě IT nastavil.

21.11.2017 v 20:18 | Karma článku: 7.01 | Přečteno: 140 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu

„Gilmorky“ během nekonečného počtu repríz někdy naladil snad každý. Tento americký seriál, který začínal ve stejném vysílacím čase jako tehdy obrovsky populární Přátelé, neskončil jako propadák.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.56 | Přečteno: 262 | Diskuse

Iva Marková

Kluk s dredy

Potkávala ho každé ráno cestou do práce. Zimou zachumlaní do sebe...................................

20.11.2017 v 21:40 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 776 | Diskuse
VIP
Počet článků 803 Celková karma 47.46 Průměrná čtenost 10372

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.