Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak se potkali Hitler ze Stalinem ve Vidni

23. 08. 2017 11:11:11
Elektronycky exkluzivně enem pro blog iDnes: Bylo to v lednu 1913. Rok před světovu valku byli ve Vidni čtyři - tehdy nevyznamni chlopi. Jmenovali se Hitler, Uljanov, Džugašvili a Masaryk. To je fakt. Na tym nic nezměnite.
article_photo

A to byl tež impuls pro moju knižku "Osudové setkání 1913". Ti čtyři chlopi prokazatelně bydleli kusek od sebe a chodili do ruznych podniku. Jeden z nich ale navštěvovali všeci - Café Central. Tento podnik dodnes existuje a někteři z protagonystu moji knižky tam maju židličky ze svojima jmenovkama. Jini ne. Když sem Café Central vloni navštivil, zeptal sem se čišnika, u kereho stola sedaval Adolf. Čišnik se zašklebil, bo o tomto krajanovi Rakušaci neradi mluvi, ukazal kajsik do rohu mistnosti a na pul huby odseknul - tamhle, ale nechodival tady často, byl tu jen zepar razu s nějakyma kamošama...

Ani netušil, jak mi tym nahral.

Nikdy nikdo nepotvrdil, že se ti synci sedli k jednemu stolu. Neni to potvrzene, ale nikdo to nemože vylučit. A tak sem je ve svoji knižce nechal sednut se k jednemu stolu. Nejmladšimu z nich - maliřovi bylo třiadvacet, uprchlik ze Sibiře měl kratce po Kristovych rokach, plešaty filozof bude v dubnu slavit třiapadesatku a nejstarši - poslanec Řišske rady o deset vic.

Řeči, kere sem je nechal vest, sem nevymyslel. Všecky pochazi z jejich knižek, paměti, projevu a jinych historickych zdroju. Enem možu byt sem tam zpřehazane...

Všecky moje předchozi knižky su tady na blogu. Čtenaři si to zasluži. Tuto knižku na blog dat nemožu, je moc velka, ma vic jak 250 stranek. Neni to pro blogove čteni, tež sem na ni rok a pul robil a musel přečitat skoro padesat knižek. Ale podle knižky vzniknul divadelni scenař, a ten už tady dat cely možu.

V nasledujicich jedenacti dňach budete moct čist všech jedenact jednani. Scenař je v češtině, bo s lašsku dyjalektyku žaden z tych synku nema nic společneho. Odkazy na předchozi knižky na blogu mate niže. Pokud už nesu v knihkupectvich, možete mi napsat na mail. Ale neslibuju, že vam cosik pošlu, bo nejsem žadna tiskarňa.

Předchozi knižky, sepsane s pomoci boži a blogu iDNES su k přečteni tady:

Ostravaci sobě (vydáno 2009)

Mamulovy děti (vydáno 2010)

Tajemstvi bohatych Ostravaku (vydáno 2012)

Osudové setkání 1913 (vydáno 2016)

Divadelní scénář Osudové setkání 1913 (vydáno 2017)

Některe baby su všecky stejne (vydáno 2017)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PŘEDMLUVA:

Středa 22. ledna 1913 byla obyčejným dnem, z pohledu historie se na první pohled nic zvláštního nestalo. A přesto tento den ovlivnil osudy celého světa.

Brzy ráno přijíždí vlakem od Krakova dva muži. Jeden si říká Koba, druhý Nikolaj Petrovič. Z vídeňského nádraží odjíždí do bytu Leona Bronštajna – Trockého v centru Vídně. Mají v plánu strávit ve městě asi měsíc a studovat národnostní otázku Rakouska – Uherska.

Zatímco hosté unaveni nočním cestováním usínají, v nedaleké ubytovně se probouzí mladý malíř. Dopoledne maluje obrázky, po poledni je zasouvá do dřevěného futrálu a vydává se do města prodat je svým obvyklým partnerům – židovským obchodníkům. Lednový den je však mrazivý, vídeňských návštěvníků není mnoho a obchody nejdou tak jako v letních měsících. Malíř Adolf se zastavuje v Říšském sněmu a z balkonu pro hosty sleduje rozpravu rakouských poslanců. Dnes však nikdo z jeho oblíbených německých politiků nevystupuje. Slovanským poslancům, mluvícím obvykle svými mateřskými jazyky, nerozumí. Náladu mu spraví až vystoupení zástupce České strany pokrokové, profesora Tomáše Masaryka, mluvícího perfektní němčinou.

Malíř obvykle v teplém počasí tráví čas procházkami v císařských zahradách. V mrazivých dnech ovšem dává přednost posezení ve svém oblíbeném podniku Café Central. Před Říšským sněmem se jeho kroky setkají s profesorem Masarykem a je překvapen, když profesor od mladého umělce přijímá pozvání na kávu.

V nedalekém bytě se probouzejí odpočatí cestovatelé. Mají chuť poznat zákoutí hlavního města říše, ale Trocký toho dne nemá času nazbyt, potřebuje dokončit korektury nejnovějšího čísla listu Pravda. Posílá je do svého oblíbeného podniku, kde bývá každodenním hostem. Tímto podnikem je Café Central...

Když Trocký v noci dorazí ke svému oblíbenému stolu v Café Central, své přátele už zde nezastihne. Podvědomě tuší, že konflikt, který se zde strhnul mezi čtyřmi spolustolovníky, by s nimi něco mohl mít společného.

Nikdo v kavárně nemá ponětí, kdo vlastně ti čtyři byli, a hlavně jakou úlohu zanedlouho sehrají v dějinách světa.

O pět let později jeden z nich projede ve speciálním vagónu plném peněz válčící Evropou do Petrohradu a rozvrátí Rusko. Druhý z nich projede z Petrohradu přes Japonsko do USA, kde přesvědčí prezidenta Wilsona o nutnosti rozvrácení Rakouska – Uherska. Třetí a čtvrtý vybudují na troskách bývalých říší nová impéria. Až se jejich impéria rozpadnou, zůstanou za nimi desítky milionů mrtvých...

Obsazení:

Malíř, 23 let, vlastním jménem Adolf Hitler

Profesor, 62 let, vlastním jménem Tomáš Masaryk

Číšník Café Central, 56 let, muž, dlouhé vousy, přáteli zvaný Jaroslav nebo Zikmund

Nikolaj Petrovič, 44 let, vlastním jménem Vladimír Uljanov, později známý jako Lenin

Revolucionář Koba, 34 let, vlastním jménem Josif Džugašvili, později známý jako Stalin

"Věnováno vyvražděným Arménům, Slovanům, Židům, obětem totalitních režimů a třech světových válek..."

Autor: Ladislav Větvička | středa 23.8.2017 11:11 | karma článku: 41.58 | přečteno: 5465x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Srebrenicke horory a vrtěni psem...

Medyjalni scena je jasna. Vlevo hodny Bosňak, vpravo zly Srb. Hodny Bosňak se pětrazy denně modli a střila do vzduchu. Zly Srb se na Bosňaka tři roky krvežiznivě diva, a pak mu během třech dnu zebere flintu, zmuchla kobereček,

22.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 45.11 | Přečteno: 3787 | Diskuse

Ladislav Větvička

Kosovo neni žadne Srbsko

Když se jakysik kmen chce usadit a udržet na jakemsik uzemi, musi splňovat tři předpoklady: 1. přiměřeně suložit, 2. přiměřeně terorizovat a 3. mět přiznivu geopolitycku situaci.

21.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 43.71 | Přečteno: 4163 | Diskuse

Ladislav Větvička

Rodinna Unie aneb Budeme řidit rodinu jako statni firmu

Začalo to tak, že sem valil ze šichty, a na Vozovně mi jakysik cizi chlop daroval koblihu, nic za to nechtěl, a ještě měl plno chytrych kecu, že bude řidit firmu jako stat. To mě zaujalo.

20.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 47.72 | Přečteno: 11367 | Diskuse

Ladislav Větvička

Rozpočet v dupě, bo matky s novorozencama nedorazily...

Tuž to by mě kura zajimalo, kaj zrobil zakonodarec chybu? Bojoval přece za dobro nas všeckych! Za pravo lidu nesedět v te smradlave knajpě, za pravo divat se na sebe přimo a neodfukovat zakuřeny vzduch! Lid si teho nevaži?

14.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 48.72 | Přečteno: 22471 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Herda

Svatyně

Tam za vodou v rákosí, kde ukrytý je prám, Ti přečtu tisíc perexů, abys, až budeš verše číst, ses převyznala ve textu. To Ti řikááám. Bude tam mokro, hamťavo, prostě samá voda. Spolu se zahřejem, sirky by zvlhly, nech je doma.

22.11.2017 v 20:57 | Karma článku: 4.42 | Přečteno: 117 | Diskuse

Martina Mičková

Josef Lada alias Kocourek Josef

Může mít slavný Josef Lada něco společného s nalezeným kocourem? Jak dopadne osamělý zraněný kocourek a proč maluje obrázky? Všechno se můžete dozvědět, stačí se jen začíst.

21.11.2017 v 21:26 | Karma článku: 6.84 | Přečteno: 235 |

Jaroslav Herda

Žeň

Kreslené vtipy špatně se vyprávějí. Psát úvodní slovo k veršům se mi také protiví. Však písí žízní zní a písmenka si žádá, tak mrcho pij, když tak tě IT nastavil.

21.11.2017 v 20:18 | Karma článku: 7.01 | Přečteno: 140 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu

„Gilmorky“ během nekonečného počtu repríz někdy naladil snad každý. Tento americký seriál, který začínal ve stejném vysílacím čase jako tehdy obrovsky populární Přátelé, neskončil jako propadák.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.56 | Přečteno: 262 | Diskuse

Iva Marková

Kluk s dredy

Potkávala ho každé ráno cestou do práce. Zimou zachumlaní do sebe...................................

20.11.2017 v 21:40 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 776 | Diskuse
VIP
Počet článků 803 Celková karma 47.46 Průměrná čtenost 10372

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.