Pátek 24. září 2021, svátek má Jaromír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 24. září 2021 Jaromír

Hovory z Karabachu (2): "Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!"

6. 06. 2017 21:49:49
Po návratu z cest po Íránu, Arménie a Gruzie mě redakce Paramentních listů požádala o rozhovor. Rozhovor vyšel v PL, takže tady na můj blog ho dávám je pro pořadek, aby jednou multikulturní justice měla jednodušší práci...

Tak vás vítáme zpět doma. Uplynulo sotva deset dnů a je tady nový útok v Británii, tentokrát v Londýně. Je to podle vás důkaz vaší teorie o nemožnosti soužití dvou kmenů na jednom území?

k tomu předchozímu textu nemám co dodat. Víme, co je příčinou, víme, že jsme svědky války v přímém přenosu, víme, že ta válka je ulehčena existencí Schengenu a příčinou je záměrné míšení kultur a náboženství. Víme, že uplyne pár dní a bude následovat jiný útok ve Francii, Německu, Belgii, Rakousku, Makedonii. Víme, že EU už není našim přítelem, ale nepřítelem, který cíleně dováží mloky přes moře a chystá se nás trestat za to, že je nechceme krmit. Jak dlouho bude pan Povondra v klidu číst noviny a říkat, že nám se nic takového jako v muslimských státech západní Evropy nemůže stát?

Vrátil jste se z cesty mezi Teheránem, Jerevanem a Tbilisi. Tvrdíte, že důvodem, proč tam jezdíte, je, že toto území považujete za klíčové pro válku s islámem. Proč zrovna zde? Jak se ona důležitost projevuje?

Neřekl bych, že je to klíčové území, ale je velice poučné si uvědomit, co se děje v této oblasti, která není od nás tak vzdálená. Mimochodem, doporučuji všem tuto oblast navštívit. Ve všech státech na jih od Kavkazu se potkáte s příjemnými lidmi, Československo má tady pořád dobrý zvuk, budete přijímáni jako přátelé. Mám na mysli státy Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán i Írán. Gruzie a Arménie leží na hranici křesťanství a islámu, oba státy patří k prvním celkům, které přijaly křesťanství jako státní náboženství už krátce po roce 300 po Kristu. V Íránu se píše rok 1397 po Mohamedovi, všechny tři země patří mezi kultury tisíce let staré. V době, kdy tam se stavěly chrámy a kamenná města, u nás Kopčem tloukl mamuta šutrem. Ázerbájdžán je také státem s islámským státním náboženstvím, na rozdíl od šíitské verze v Íránu ovšem zastávají sunnitskou verzi.

Klíčové je toto území proto, že kdysi se islámská rozpínavost dostávala do Evropy třemi cestami – přes Iberii, přes Balkán a přes Kavkaz. První dvě cesty dnes byly prakticky opuštěny, protože v moderní době je jednodušší islamizovat Evropu vnitřně pomocí pátých kolon, kterými už je západní Evropa prošpikovaná. Proto je zajímavé sledovat tuto poslední oblast, která zachovává jasně vytýčené hranice mezi křesťanským a islámským světem. Je zajímavé být v horském průsmyku mezi jižní Arménií a Íránem, na jedné straně sledovat ženy zabalené do černých hader, na druhé straně ženy normálně oblečené, pijící v kavárně vinný střik a pochutnávající si na výborném vepřovém šašliku. Hranice mezi Íránem a Arménií je klidná a bezpečná, na rozdíl od hranice s Ázerbájdžánem a linií dotyku vojsk okolo Náhorního Karabachu.

Dá se nějak jednoduše vysvětlit čtenářům, o co v oblasti Náhorního Karabachu jde?

Ovšem, není to složité. Představte si následující situaci: Po první světové válce vzniká nezávislé Československo, ale Stalin někde v Moskvě v roce 1920 rozhoduje o tom, že území Moravy budou spravovat Albánci z Tirany. Následujících sedmdesát let budou Albánci protěžovat na Moravě své lidi, svou víru a budou potlačovat řeč, zvyky i kulturu Moravy. V roce 1988 po sérii demonstrací vyhlašují Moraváci nezávislost na Albánii a v 90 % hlasují pro odtržení od Albánie a přičlenění k „Čecho-Slovensku“, ke kterému historicky i národnostně náleží. Albánie si to ovšem nenechá líbit, separatistické snahy Moravy neuznává a zahajuje vojenské kroky, které vyústí ve válku. V roce 1994 ji prohrají a podepisují příměří, Morava vyhlašuje nezávislost, kterou ovšem právně nikdo na světě neuznává, takže zůstává nikým neuznanou, separatistickou Republikou Morava.

Zdá se to jako nesmysl, co? A teď si místo Moravy dosaďte Karabach, místo Albánie Ázerbájdžán a místo Československa Arménii. A máte přesný popis situace.

Když cestujete do podobných destinací... Je nějaké poučení, které jste si při cestách do této oblasti uvědomil?

Je třeba se chovat jako host a respektovat místní zvyklosti. U křesťanského kláštera v Arménii si nestěžujte, že vám chybí atmosféra ramadánu, u mešity v Íránu si nestěžujte, že si nemůžete dát rum, vepřový šašlik a chodit v kraťasech. Pokud budete respektovat místní mravy, budou vás místní milovat. Pokud nebudete, podřežou vás. Je na tom něco k nepochopení?

Obě strany žijí v permanentním tlaku. Ideologické motivy nutí jednu stranu být aktivní (někdo by řekl agresivní, arogantní) a prosazovat to, co je napsáno ve starých knihách. Tak to je a nikdy to nebude jinak. První muslimskou invazi odrazil Karel Martel v roce 732. V roce 1453 obsadili muslimové Konstantinopol, roku 1529 byly muslimské síly poprvé odraženy od Vídně, v roce 1683 byly muslimské jednotky podruhé poraženy u Vídně a roku 1687 byly muslimské síly odraženy od Moháče. Následujících dvě stě let se díky svobodnému zkoumání, a tím pádem i rozvoji technologií (a zbraní) začala převaha dostávat na naši stranu, ale po celou tu dobu se islám choval rozpínavě a prudil všude, kde byl, obzvláště na starých křesťanských územích na Balkáně a území bývalého Arménského království. Tak to prostě je, tato ideologie se rozpíná tak dlouho, dokud není silou zastavena. Představa, že pokud je necháme na pokoji, oni nám dají také pokoj, je mylná. Oni jednají podle své svaté knihy, nemějme jim to za zlé. Tak to prostě je, připravme se na to. Za posledních sto let, kdy se zprvu zdálo, že je toto učení poraženo, jsou zpět a v plné síle. Situace se změnila. Dnes mají vysokou životní úroveň díky penězům, které jsme jim dali za ropu, mají technické prostředky, mají zbraně a armády na špičkové úrovni. Oproti nám mají odhodlání nás konečně porazit, a hlavně našli novou strategii, jak využít našich pseudodemokratických pravidel, proniknout sem bez boje a obsadit nás, jak řekl alžírský prezident Boumedienne v roce 1974 „...dělohami našich žen a zalidněním Evropy našimi dětmi“.

Takže zpátky ke kavkazské oblasti – je to poslední místo, kde křesťanské a muslimské oblasti jsou striktně odděleny a kde probíhá tradiční rozpínání islámu. Pokud chcete naopak vidět smíšené oblasti, kde postupně vidíte drtivý nástup tohoto životaschopného živlu, jeďte se podívat do Sýrie, Kosova, Libanonu, Bosny nebo do Londýna, Mnichova nebo Vídně. Schválně jsem to uvedl v tomto pořadí...

Pokud jde o naše problémy s islámem, významnou položkou je právě Kosovo. Co soudíte o situaci v zemi, odkud obyvatelé utíkají, ač je tam mír a dokonce největší americká základna v Evropě?

To, že z Kosova utíkají lidé, není jejich problém, ale náš. Kosovo je nejrozvinutější zemí regionu (srovnávám Kosovo, Albánii, Srbsko, Bosnu, Makedonii a přilehlé oblasti bulharských hor). Jsou tam vidět masivní investice... Kdo ví, odkud? Můžete hádat, klidně i třikrát. Určitě to trefíte. Pokud z takové oblasti odcházejí lidé, je to problém toho, kdo je přijímá.

Osmdesátiny oslavila Madeleine Albrightová, v zásadě rodička Kosova. Co byste ji popřál?

Nic. Já nikomu nic zlého nepřeju, takže nic.

O víkendu proběhla návštěva místopředsedy české vlády Pavla Bělobrádka na setkání Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Co na to říkáte?

Mám z toho radost, jak se někteří politici dokážou zdiskreditovat sami. Podívejte se, jak se snaží nenápadně používat salámovou metodu. Před pár lety pomohli při otevření Sudetoněmecké kanceláře v Praze (2003), vloni poprvé v historii vystoupil člen české vlády (z KDU) na Sudetoněmeckém dni, letos tam dokonce vystoupil už místopředseda vlády (opět z KDU). Od kdy se místopředseda české vlády účastní setkání s takovýmto politickým sdružením? Nestydí se to dělat při 75. výročí heydrichiády a vyvraždění lidických? Proč to dělá? Platí mu za to někdo? Nevím. Ale vím, že budu mít škodolibou radost, když to lidi letos všem multikulturním kolaborantům spočítají a strana jako KDU se letos nedostane do Parlamentu.

Já přitom proti dnešním Němcům, zvláště Bavorákům a potomkům těch, kteří žili v našich zemích, vůbec nic nemám. Právě naopak. Z germánských, latinských a franckých kmenů to jsou lidé, kteří mají snad nejblíže našemu způsobu života, naší kultuře a cítím se tam u nich jako doma. Nebýt nacismu a na něj navazujícímu komunismu, jsem si jist, že Čechy, Morava a Slezsko by hospodářsky na tom byly podobně jako Bavorsko. Na oddělení našich dvou národů doplatily obě strany, podívejte se, jak dodnes vypadá naše pohraničí? Ale odchod Němců z našeho území byl nutný a díky tomuto smutnému kroku jsou dnešní vztahy mezi Němci a Čechy na nejlepší úrovni za stovky let zpět. Je to zárukou míru, tak jako jasné hranice mezi všemi národy a náboženstvími. Já pán, ty pán. Každý na svém. Já nemám problém se Sudetoněmeckým dnem, nebo sdružením. Ať se lidi scházejí, komunikují, pracují a obchodují. Kdo pracuje a obchoduje, neválčí. Válčí ti, kteří nepracují a neobchodují spolu. To ale musí udělat lidé. Nemůže na Sudetoněmecký den jet člen české vlády!

Jak tam může místopředseda české vlády prohlásit: „...už nikdy se nesmí opakovat vyhánění lidí z jejich domovů jen proto, že jsou nějaké národnosti, náboženství nebo rasového původu!“

Proč zpochybňuje postupimskou konferenci? Dobře ví, že nebyli odsunuti „jen“ z národnostního důvodu.

Český politik musí být poučen z minulosti, musí být schopen tuto zkušenost zprostředkovat Západu a na základě toho se nesmí bát prohlásit: „Jsme připraveni odsunout z naší země kohokoliv, pokud bude porušovat zákony této země, bez ohledu na národnost, náboženství nebo rasu. Zákony platí pro všechny stejně. Jsme Češi. Nikdy se nevzdáme. Slyšíte? Nikdy!“

Původní umístění na PL zde.

Ladislav Větvička

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Ladislav Větvička | úterý 6.6.2017 21:49 | karma článku: 47.88 | přečteno: 12690x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Osobnost Moravy a jine ankety s chlebičkama aji bez

Mam rad ankety. Hlavně jak dostanu jakusik medajlu. Nebo aspoň chlebičky či podobně hodnotnu cenu. Nechapu sice, čemu se třeba anketa Blogař roka 2020 robi v řijnu 21, ale nepatram po tym. Duležite je byt na bedně a na tytulce,

23.9.2021 v 11:33 | Karma článku: 40.82 | Přečteno: 1998 | Diskuse

Ladislav Větvička

Krach dnu NATO v Ostravě

Na vojenskem letišťu O-Mošnov proběhla režimem protěžovana akce Dny NATO. Jak řikaju moji židovšti kamoši, je to tak trochu chucpe, robit přehlidku par dnu pote, co NATO utrpělo slavny vyprask v Kabulu.

20.9.2021 v 11:11 | Karma článku: 46.20 | Přečteno: 8304 | Diskuse

Ladislav Větvička

Dezinformačni šaškarna k 11. zaři 01 pokračuje

Statni medyjalni propaganda tvrdi, že před dvaceti rokama se dvě letadla trefila do dvuch baraku a tři z těchto baraku spadly. Bylo by to srandovni, kdyby za tym nebyly miliony mrtvych.

10.9.2021 v 15:15 | Karma článku: 45.94 | Přečteno: 7417 | Diskuse

Ladislav Větvička

U Kabula se bojuje za Prahu

Odejit by dokazal jen srab. To prohlasil vrchni velitel česke okupačni armady přesně před třema rokama, v srpnu 2018. Tuž nevim, nejsem si jisty, ale žaden velitel by neměl takto hovořit o svojich jednotkach, byť okupačnich.

7.9.2021 v 13:13 | Karma článku: 45.26 | Přečteno: 4432 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění – Reinkarnace

Co bude po smrti je nejisté. Mnozí lidé se k tomu upínají víc, než k současnému životu. Kdyby alespoň karma fungovala, nemuselo by být vše ztraceno.

24.9.2021 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Poučení z jednoho průzkumu

Palestinskoarabské centrum pro politiku a výzkum veřejného mínění (PCPSR) se sídlem v Ramalláhu vydalo tiskovou zprávu č. 81 (obr. 1) přinášející obsáhlé informace týkající se názorů arabských obyvatel obou částí Autonomie.

24.9.2021 v 11:40 | Karma článku: 7.15 | Přečteno: 124 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Očkování dětí na ČT24

Televize přizvala jen tvrdé zastánce vakcinace, oponentů se bojí? Německá komise pro očkování je výslovně proti znevýhodňování neočkovaných dětí. EMA ke třetí dávce: málo dat.

24.9.2021 v 10:28 | Karma článku: 20.08 | Přečteno: 298 | Diskuse

Jan Bartoň

(Ne)blikači

Vzhledem k charakteru mé práce jsem často na cestách autem. Stále více pozoruji jeden „nešvar“, kterým je nedávání znamení o směru jízdy. Určitě jste se s tím také setkali.

24.9.2021 v 8:30 | Karma článku: 25.58 | Přečteno: 594 | Diskuse

Jaroslav Herda

Také se Vám stává, že je Vám uchazečů o křesla v parlamentu někdy líto?

Přesvědčit voliče, aby do urny vhodili lístek s jejich jménem, není snadné. Tolik krásných usměvavých lidí! Až oči přecházejí a hlava se z té hitparády točí.

24.9.2021 v 8:24 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 368 | Diskuse
VIP
Počet článků 1120 Celková karma 44.59 Průměrná čtenost 10666

Osobni blog: www.ladikvetvicka.cz 

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně... Pod autorským jménem Ladislav Větvička publikuje od podzimu 1991, kdy robil ve slezskych rádiích Attack, Ekol-S a Orion.

Mail: ladislav.vetvicka@centrum.cz 

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Knihy Ladislava Větvičky (možete objednat na mejlu autora nebo na E-šopě "Knihu chraň!": Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut, Okolo Rakusko-Uherska, Okolo Č-S aneb Kronika koronopodfucku I.

 

Najdete na iDNES.cz