Podvod s Masarykem aneb "Připad Kropačkova vyřešen"

3. 06. 2015 11:11:11
Bolševici mě učili, že Masaryk střilal do dělniku. Bylo mi to divne. Představoval sem si teho stareho chlopa na koňu, jak sundava z ramena vzduchovku, vali do ni dyjabolky a střila po synkach, keři idu v pět rano na šichtu.

Pak sem začal čist literaturu, kera nebyla bolševikem doporučovana , a zjistil sem, že ten Masaryk je docela fajny synek a s tym střilanim do dělniku to bylo trochu jinak. A pak přišel ten prezident s kratkyma galatama a naraz byl z Masaryka anděl, uplny buch, kery by muchu nezaplacnul, aji kdyby ho na uchu žrala, bo humanysta přece muchy nebije.

A tenkrat mi to začalo byt divne. Jak može byt jeden chlop včera totalně zatracovany, jeho pomniky roztřiskane nebo poschovavane a druhy den je z něho nadpozemska bytost? Začal sem se o něho vic zajimat, a zjistil sem, že tam cosik nehraje. Jak bylo možne, že syn slovenskeho hňupa a německe kuchařky je taky talentovany, že se z něho stal profesor, poslanec, odsouzenec k smrti a nakonec prezident noveho státu? Jak bylo možne, že mu nikdy nechyběly prachy? Jak se z vesničana stal važenym videňskym učitelem a pak poslancem Řišskeho sněmu?

A zjistil sem zajimave věci.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V březnu 1848 vypukla ve Vidni revoluce. Udalosti byly tak dramatycke, že cisařsky dvur zdrhnul a přesunul se do Olomuca a Kroměřiža. V prosincu 1848 se stava cisařem mlady, osumnactilety synek, jmenem František Jozef. Aji nasledujicich 6 měsicu zustava jeho sidlem arcibiskupsky palac uprostřed Markrabstvi moravskeho. Postupně zvlada revolučni vašně. Co ale nezvlada, su vašně erotycke.

Nemyslete si, taky cisař to nemá vůbec jednoduche. Když ma chutě na ženske, nemože si jen tak zajit na dyskoteku, nebo do baru a domluvit si jakusik robku na večer. Bo druhy den by o tym psal Blesk a vysilali ti idyjoti na Nově. Ale zaroveň není možne, aby cisař zustal až do svatby naprosto bez zkušenosti. To se prostě nesluši, přece to je cisař. A tak to bylo tenkrat zařizene tak, že mu jeho vlastní mama a jeji poskoci domluvili jakusik mistni robku na večerni dovaděni.

Mělo to samozřejmě svoje pravidla. Robka nesměla byt urozena, aby z teho později nebyly jakesik politycke problemy, musela byt trochu starši, bo co by cisař robil s jakusik nezkušenu pannu, a hlavně, musela byt zdrava. V polovině devatenactileteho stoleti to nebyla žadna sranda. Kapavka a syfilis byly nevylečitelne nemoce a z jejich nositelu (odhaduje se, že třetina evropanu byla nakažena) se brzy stavali slintajici idyjoti. Eště o sto roku později by vam taky Uljanov mohl povidat...

A tak v každem mistě, kde Franta Jozef pobyval, od Bad Ischlu přes Videň, Prahu, Olomuc a kdovikaj ještě, měl k dyspozici švarnu robku, s keru se moh uvolnit po naročnych statnickych povinnosťach. Jmenovaly se Bertha Marwitz, Elisabeth Ugarte, Katharina Abel, Margit Libenyi Katharina Schratt, a mimo jiné tež Teresie Kropaczek. Tuto švarnu děvuchu potkava mlady Franta Jozef na svojem letnim sidle v dnešní slovenske Holiči. Pravidelně mu ju jeho poradci dovažaju z šest kilometru vzdaleneho zamku, kaj robila kuchařku. Mlada Kropačkova byla na svoje roky švarna robka, mluvila dokonale německy, bo byla Němka. Moravsky uměla enem par slov.

V červnu 1849, devět měsicu před narozenim syna mlade Kropačkove, cisař zase pobyva v Hodonině, kde probihaju duležita jednani s ruskym vojskem o pomoci proti maďarskym vzbouřencum. Cisař, jak je jeho dobrym zvykem, ve dne tvrdě jedna, v noci se věnuje erotyce s mladu Kropačkovu. Funguje přesně podle hesla mladych manažeru z počatku 21. Stoleti: Work hard, fuck hard.

A vzhledem k uspěchum na poli polityckovojenskem si přestava davat pozor na polu erotyckem. Mlada Kropačkova se dostava do jineho stavu. A to byl tenkrat problem. Bo svobodna robka byla cilem všeobecneho opovrženi. A to nemohl cisař připustit, aby se k jeho potomkovi chovali moravšti paznehti nepřijatelnym zpusobem. V červnu přichaza Kropačkova do jinača, v červencu oznamuje cisařovi, že těhotensky test je pozityvni. Cisař nemarni čas a z mistnich hodoninskych chlopu vybira ženicha pro Terku. Stava se jim neschopny, negramotny Jožo, mistni pacholek, vyvažejici koňske sračky a hnuj. Za robku si 15. srpna 1849 bere vzdělanu Terku Kropačkovu, svatba byla narychlo a snubenci se moc neznali. Byl to divny par. Terka byla o deset roku starši jak Jožin, moc si nerozuměli, bo německy mluvici Terka je zvykla na jemnějši cisařske zachazeni, Jožo je Slovak kydajici hnuj.

3. prosinca roku 1849, se Franta Jozef nečekaně objevuje v Hodonině, naoko navštěvuje par uřadu, ale hlavně robi par navštěv u kamošek. Na svojem letnim sidle se potkava s Kropačkovu a zajima se o jeji břiško, kaj už mezitim kope maly šestiměsični synek To ale není podstatne. Podstane je, že v jeho osobnim deniku se objevuje zahadna poznamka: Připad Kropačkova vyřešen. Pohovor s Terku asi dopadl k oboustranne spokojenosti, Terka si asi sice představovala jineho ženicha, ale nabidka celoživotniho zajištěni pro ňu a jejiho synka stala za to.

Brzy po svatbě zazračně povyšuje Jožo ze smradlaveho čeledina na taxikařa (tehdejši nazev uvedene pozice byl pansky koči), později na hospodařskeho dozorca (tzv. draba), každopadně zvlaštni rodina netrpi, a nikdy nebude trpět hmotnou nouzi. O penize se stara Kropačkova.

Šest měsicu po svatbě se šťastnym manželum Jožovi Masárikovi a Terezii Kropáčkové narodil synek, stalo se tak 7. března roku 1850 a dostal jmeno Tomaš. Publicisti kdysik napsali: „...kontrast mezi Tomašem a jeho oficialnim tatou byl tak značny, že to antropologove považovali za genetycko-biologicky zazrak.“

My dneska dobře vime, že jeho tata nebyl jeho tata, a že kontrast mezi Tomašem a jeho opravdovym tatu je minymalni... jak kdyby si z oka vypadli...

Dalši podrobnosti najdete v knize Davida Glocknera a Dušna Spáčila: Cisařuv prezident.

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Schönbrunn, archiv Franty Josefa I.

Autor: Ladislav Větvička | středa 3.6.2015 11:11 | karma článku: 46.94 | přečteno: 40259x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Kosovo, 51. stat USA

Ja kura nevim, odkud se ta předsudečna nenavist bere. Medyja furt omilaju kde kdo koho zabil, naslinil, vypalil mu barak a vy pak mate pocit, že v te zemi bydli ZLO, všeci tam su zli, zaostali, špinavi, meněcenni,

26.9.2019 v 11:11 | Karma článku: 45.39 | Přečteno: 5760 | Diskuse

Ladislav Větvička

Tak se nam ta nenavistna hysterka odkopala, co?

Na levicovych hnutich je zajimave to, že zpočatku připadaju mnoha lidem atraktyvni a zajimave. Chlapci v Německu chodili kdysik davno radi cvičit do hytlerjugend, svazačky si později v Československu rady zaskotačily

25.9.2019 v 11:11 | Karma článku: 47.18 | Přečteno: 8454 | Diskuse

Ladislav Větvička

Jak naše synky zatkli na humanytarni misi - mezinarodni lež v přimem přenosu

Lžou všeci - polityci, radyja, tisk aji televize. Na to už zme si zvykli. Malokdy se ovšem povede byt přimo u zdroje lži s mezinarodnim přesahem.

9.9.2019 v 15:15 | Karma článku: 48.14 | Přečteno: 11513 | Diskuse

Ladislav Větvička

Vědecke učeni Gretenyzmu - Jak to zrobit, aby se lidi mohli radostně vraždit

Všimli ste si, že pokud chcete, aby totalitni hovadizmus měl šanci zvitězit, musi mět za sebu jakesik vědecke učeni? Je to ověřena věc, enem se o tym dneska nemluvi, bo byste mohli najit nechtěne suvislosti.

6.9.2019 v 11:55 | Karma článku: 48.22 | Přečteno: 16429 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Chalupský

Tak jsem poslouchal jeden pořad...

a nevěřil jsem vlastním uším. Jedna paní advokátka, politicky i veřejně činná osoba, dříve i poslankyně Parlamentu ČR, řekla v jednom pořadu. Já nemám ráda lidi...

17.10.2019 v 5:35 | Karma článku: 7.55 | Přečteno: 264 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Na severu Sýrie netrpí jen Kurdové

Egyptský anglickojazyčný týdeník Al Ahram Weekly přináší ve svém vydání ze 17/10 zajímavý článek týkající se důsledků turecké invaze na sever Sýrie. Jeho autorem je damašský reportér listu Bassel Oudat.

16.10.2019 v 22:10 | Karma článku: 13.56 | Přečteno: 249 | Diskuse

Magdalena Westman

V zrcadle smrti Karla Gotta

Vlna emocí, která se v souvislosti s úmrtím Karla Gotta v naši zemi vzedmula byla nečekaná, a tak zcela pochopitelně v některých z nás vyvolala potřebu hlubšího zamyšlení.

16.10.2019 v 16:43 | Karma článku: 11.98 | Přečteno: 349 | Diskuse

Tereza Klozová

Co bylo ve škole? Dobrý ...

Kdybych já byla dítě, nebyla bych jako Greta a nesoustředila bych se na klima. Udělala bych jinou kampaň. Kampaň za to, že nebudeme rodičům odpovídat na to, jak jsme se měli ve škole: „Dobrý..."

16.10.2019 v 10:45 | Karma článku: 18.95 | Přečteno: 684 | Diskuse

Jiří Turner

Pojďme si tady odhlasovat, že příští rok nepojedeme do Turecka na dovolenou!

Tím jistě zasadíme tureckému režimu tvrdou ránu, která bude mít za následek ukončení invaze proti Kurdům. Takový charakter a sílu mají opatření, která zatím navrhují světové mocnosti, nadnárodní organizace a také náš Parlament.

16.10.2019 v 10:43 | Karma článku: 39.40 | Přečteno: 4516 | Diskuse
VIP
Počet článků 929 Celková karma 45.96 Průměrná čtenost 10909

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně...

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Autor knižek: Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut - přiběh opravdoveho člověka, Okolo Rakusko-Uherska.

 

Najdete na iDNES.cz