Otřesne chovani Palestyncu a Žydu k synkum z Moravy a Čech

5. 02. 2015 11:11:11
Když letadlo s pěti Moravakama a jednym Čechem přistavalo v Tel Avivu, měli zme všeci stažene dupy. Česka propaganda, psana, radyjova aji televizni, hlasala drsne kontroly, prohrabavani kufru, hodinove vyslechy na detektorach lži, povinnu obřizku, zabaveni chlastu, prasečich vyrobku a jine nelidske zvyklosti. 

Švarna Žydovka v policejni kukani zebrala muj pas, podivala se na fešneho synka z Ostravy a položila otazku, na keru už sem zvykly, a keru meně inteligentni celnici pokladaju: "Kam jedete?"

"Tuž do Izraela, asi, ni, když stojim na izraelske hranici? Anebo se tu da vstupit kajsik jinde?", zeptal sem se ji s idyjotskym vyrazem, kery je mi vlastni a kery sem se naučil při desitkach setkani s českyma a jinyma uřednikama. "Tak vitejte a přeji vam hezky pobyt." A to bylo všecko. Vstupil sem na uzemi hystoricke Palestyny.

Očekaval sem, že se na mě okamžitě u vychodu z letišťa vrhnu synci z Mossadu, podrobi mě krutemu vyslechu, snowboardyngu, waterboardyngu, mučeni masožrouta vegetaryjanskym hummusem. Nic se nestalo. Tak přece enem synci z knajpy Na Rožku neměli pravdu. Helmut mi radil, že mam davat pozor na slimaky, bo jeden z jejich druhu často vybuchuje. Ale ja moc dobře vim, že tento agresivni druh - muslimaci - je ojediněly. Většina slimaku je umirněnych, a nerobi problemy, enem je nesmite fotit, na to su haklivi.

Vlastik mě zas varoval před agresivnima fčelama, bo pry maju velice bolestive džihadla. Jenže je leden. A všeci synci z Ostravy moc dobře vědi, že fčely v lednu spi.


Nastupil sem do taksyka, kery řidil stolety Žyd. Zeptal se mě odkud sem. To už je u taksykařu taky zvyk. A jak sem chtěl platit, nic nechtěl. Že to mam zadarmo, bo sem z Československa, a Československo je zachranilo, když v roce 47 a 48 dodavalo Žydum zbraně ze Zbrojovky Brno, keryma se pak ubranili proti arabskemu utoku a oni je pak nezahnali do mořa, jak měli v planu. A za valky v Anglyji se pry žydovšti synci nejvic naučili od československych vysadkařu, a nabyte zkušenosti pak využili v ozbrojenych skupinach Stern a Irgun.

„A nebyly to teroristycke skupiny, kere vraždily britske vojaky a arabske osadníky?“ „Ni, to byli bojovnici za nezavislost“, vysvětlil mi stary Žyd.

Mam rad, když pomahame dobre věci a když nas Čechoslovaky maju lidi ve světě radi. Člověk je tak trochu hrdy na to, co ve světě znamename.


Po přijezdu do Jericha na Autonomnim uzemi Plasteliny sem se citil fajně a přyjemně tajak kdysik v Maroku, bo všude okolo byla špina, nepořadek, trubeni a sami Arabi. Tajak v lazňach Darkov.

Hladovy a žiznivy sem vpalil do první pekarně. „Odkud si“, ptal se stary arabsky pekař. To už je u pekařu taky zvyk. A jak sem chtěl platit, nechtěl nic a ještě mi přidal pytel arabskeho chleba zadarmo. Pry Arabum v Palestyně Československo hodně pomohlo, když jim v roce 47 a 48 dodavalo zbraně ze Zbrojovky Brno, keryma se branili proti roztahovani Žydu na uzemi, kde Arabi v klidu a miru skoro patnact set let žili. A v sedumdesatych rokach se pry synci z Organyzace pro osvobozeni Plasteliny naučili hrozně moc od československych instruktoru.

„A nebyly to teroristycke skupiny, kere vraždily šporcmeny v Mnichově a děcka v autobusach?“ „Ni, to byli bojovnici proti okupantovi“, vysvětlil mi stary Arab. 

Mam rad, když pomahame dobre věci a když nas Čechoslovaky maju lidi ve světě radi. Člověk je tak trochu hrdy na to, co ve světě znamename.


 

A tak sem zjistil, že veškera naša domaci propaganda je nepravdiva, a že nas tady všude maju radi, bo takhle to probihalo cely palestynsky tyden.

Tuž až tady přijedete, chovejte se jako doma. Žydi se zdravi „Šalom“, Arabi zase „Salam alejkum“. Jako Čechoslovaci, kere maju všude radi, možete oboji propojit a zdravit „Šalom alejkum“.

Konec koncu, salam aji šalom znamenaju u obuch komunyt jedine: Mir.

Ladislav Větvička, instruktor OOP, Stern a Irgun, Nazareth

 
Dalši tekty s žydovsko-arabsku tematyku: Kontrola bezpečnostnich opatřeni na Autonomnim uzemi Palestyny
Autor: Ladislav Větvička | čtvrtek 5.2.2015 11:11 | karma článku: 46.62 | přečteno: 14149x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Jak naše synky zatkli na humanytarni misi - mezinarodni lež v přimem přenosu

Lžou všeci - polityci, radyja, tisk aji televize. Na to už zme si zvykli. Malokdy se ovšem povede byt přimo u zdroje lži s mezinarodnim přesahem.

9.9.2019 v 15:15 | Karma článku: 47.92 | Přečteno: 9440 | Diskuse

Ladislav Větvička

Vědecke učeni Gretenyzmu - Jak to zrobit, aby se lidi mohli radostně vraždit

Všimli ste si, že pokud chcete, aby totalitni hovadizmus měl šanci zvitězit, musi mět za sebu jakesik vědecke učeni? Je to ověřena věc, enem se o tym dneska nemluvi, bo byste mohli najit nechtěne suvislosti.

6.9.2019 v 11:55 | Karma článku: 47.60 | Přečteno: 7560 | Diskuse

Ladislav Větvička

Zakladni principy Větvizmu-Gretenyzmu

Dneska je užasna doba. Kdysik davno, ještě před vynalezem knihtisku bylo na světě procentualně stejne množstvi idyjotu tajak dnes. Ale vědělo o nich enem blizke okoli a zbytek světa se tym netrapil. Dneska je temu jinak.

5.9.2019 v 11:11 | Karma článku: 48.67 | Přečteno: 19544 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ještě cosik z Hungarie

Když tak prochazam materialy z cest okolo Rakusko-Uherska, su tam perly, kere by bylo škoda ležet enem tak ladem. Tuž tady je par zaběru z prujezdu statem zvanym Hungaria.

20.8.2019 v 12:55 | Karma článku: 42.39 | Přečteno: 5717 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Milan Zajic

Kolem jezera ...

Je krásné slunečné zářijové pondělí a tak starý zevloun po tom co jsi přečetl, že nebude ropa a svět je na pokraji záhuby vyráží na svojí oblíbenou trasu. Samozřejmě pěšky, zásoby ropy je potřeba pošetřit ;)

16.9.2019 v 15:01 | Karma článku: 10.58 | Přečteno: 214 | Diskuse

Klára Tůmová

Výzev se nelekat!

Po loňské zkušenosti lehčeji plánovaná cesta mě zatím nestíhá utahat. Terén spíš pohodový, možnost nákupu každý den před i po, občas i v mezičase, a navíc jediná etapa nad pětadvacet? To by stálo za to ji nazvat královskou.

15.9.2019 v 18:18 | Karma článku: 12.03 | Přečteno: 262 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (23.)

Vše dopadlo podle plánů a po měsíci skutečně pokračuji v dovolené, a tedy i ve vyprávění. Druhá letní cesta roku devatenáctého se (možná zcela výjimečně) obešla bez bloudění, navíc se odehrála částečně na nových místech.

15.9.2019 v 16:39 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 76 | Diskuse

Klára Tůmová

Konečně na pochodu

Dva dny na cestě a akce nula, nebo těch ať nežeru dvaadvacet kilometrů plus courání po civilizaci jako mám počítat? Tak dnes už první úsek přesahující dvacet kilometrů!

14.9.2019 v 12:18 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 271 | Diskuse

Kamila Branna

Tiermes aneb nadšenci do dějin, nepodceňujte nehumanitní obory!

Archeologická naleziště většinou skrývají své poklady daleko od civilizace, kde lze občas narazit na nevítaného průvodce z říše zvířat.

13.9.2019 v 18:35 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 222 | Diskuse
VIP
Počet článků 927 Celková karma 44.61 Průměrná čtenost 10896

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně...

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Autor knižek: Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut - přiběh opravdoveho člověka, Okolo Rakusko-Uherska.

 

Najdete na iDNES.cz