Otřesne chovani Palestyncu a Žydu k synkum z Moravy a Čech

5. 02. 2015 11:11:11
Když letadlo s pěti Moravakama a jednym Čechem přistavalo v Tel Avivu, měli zme všeci stažene dupy. Česka propaganda, psana, radyjova aji televizni, hlasala drsne kontroly, prohrabavani kufru, hodinove vyslechy na detektorach lži, povinnu obřizku, zabaveni chlastu, prasečich vyrobku a jine nelidske zvyklosti. 

Švarna Žydovka v policejni kukani zebrala muj pas, podivala se na fešneho synka z Ostravy a položila otazku, na keru už sem zvykly, a keru meně inteligentni celnici pokladaju: "Kam jedete?"

"Tuž do Izraela, asi, ni, když stojim na izraelske hranici? Anebo se tu da vstupit kajsik jinde?", zeptal sem se ji s idyjotskym vyrazem, kery je mi vlastni a kery sem se naučil při desitkach setkani s českyma a jinyma uřednikama. "Tak vitejte a přeji vam hezky pobyt." A to bylo všecko. Vstupil sem na uzemi hystoricke Palestyny.

Očekaval sem, že se na mě okamžitě u vychodu z letišťa vrhnu synci z Mossadu, podrobi mě krutemu vyslechu, snowboardyngu, waterboardyngu, mučeni masožrouta vegetaryjanskym hummusem. Nic se nestalo. Tak přece enem synci z knajpy Na Rožku neměli pravdu. Helmut mi radil, že mam davat pozor na slimaky, bo jeden z jejich druhu často vybuchuje. Ale ja moc dobře vim, že tento agresivni druh - muslimaci - je ojediněly. Většina slimaku je umirněnych, a nerobi problemy, enem je nesmite fotit, na to su haklivi.

Vlastik mě zas varoval před agresivnima fčelama, bo pry maju velice bolestive džihadla. Jenže je leden. A všeci synci z Ostravy moc dobře vědi, že fčely v lednu spi.


Nastupil sem do taksyka, kery řidil stolety Žyd. Zeptal se mě odkud sem. To už je u taksykařu taky zvyk. A jak sem chtěl platit, nic nechtěl. Že to mam zadarmo, bo sem z Československa, a Československo je zachranilo, když v roce 47 a 48 dodavalo Žydum zbraně ze Zbrojovky Brno, keryma se pak ubranili proti arabskemu utoku a oni je pak nezahnali do mořa, jak měli v planu. A za valky v Anglyji se pry žydovšti synci nejvic naučili od československych vysadkařu, a nabyte zkušenosti pak využili v ozbrojenych skupinach Stern a Irgun.

„A nebyly to teroristycke skupiny, kere vraždily britske vojaky a arabske osadníky?“ „Ni, to byli bojovnici za nezavislost“, vysvětlil mi stary Žyd.

Mam rad, když pomahame dobre věci a když nas Čechoslovaky maju lidi ve světě radi. Člověk je tak trochu hrdy na to, co ve světě znamename.


Po přijezdu do Jericha na Autonomnim uzemi Plasteliny sem se citil fajně a přyjemně tajak kdysik v Maroku, bo všude okolo byla špina, nepořadek, trubeni a sami Arabi. Tajak v lazňach Darkov.

Hladovy a žiznivy sem vpalil do první pekarně. „Odkud si“, ptal se stary arabsky pekař. To už je u pekařu taky zvyk. A jak sem chtěl platit, nechtěl nic a ještě mi přidal pytel arabskeho chleba zadarmo. Pry Arabum v Palestyně Československo hodně pomohlo, když jim v roce 47 a 48 dodavalo zbraně ze Zbrojovky Brno, keryma se branili proti roztahovani Žydu na uzemi, kde Arabi v klidu a miru skoro patnact set let žili. A v sedumdesatych rokach se pry synci z Organyzace pro osvobozeni Plasteliny naučili hrozně moc od československych instruktoru.

„A nebyly to teroristycke skupiny, kere vraždily šporcmeny v Mnichově a děcka v autobusach?“ „Ni, to byli bojovnici proti okupantovi“, vysvětlil mi stary Arab. 

Mam rad, když pomahame dobre věci a když nas Čechoslovaky maju lidi ve světě radi. Člověk je tak trochu hrdy na to, co ve světě znamename.


 

A tak sem zjistil, že veškera naša domaci propaganda je nepravdiva, a že nas tady všude maju radi, bo takhle to probihalo cely palestynsky tyden.

Tuž až tady přijedete, chovejte se jako doma. Žydi se zdravi „Šalom“, Arabi zase „Salam alejkum“. Jako Čechoslovaci, kere maju všude radi, možete oboji propojit a zdravit „Šalom alejkum“.

Konec koncu, salam aji šalom znamenaju u obuch komunyt jedine: Mir.

Ladislav Větvička, instruktor OOP, Stern a Irgun, Nazareth

 
Dalši tekty s žydovsko-arabsku tematyku: Kontrola bezpečnostnich opatřeni na Autonomnim uzemi Palestyny

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Ladislav Větvička | čtvrtek 5.2.2015 11:11 | karma článku: 46.62 | přečteno: 14106x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Když hoři symboly, přichaza blba doba

Je to smutne, když zhoři jakysik barak. Navic pěkny barak. A navic symbol. Ale nic neni nahodne. Symboly mizi v přesně stanoveny čas. A po jejich zmizeni obvykle přichazaju horši doby.

16.4.2019 v 13:13 | Karma článku: 48.97 | Přečteno: 26420 | Diskuse

Ladislav Větvička

Nepodlehejme Afrofobii a pusťme bratry do domu!

Typicka ukazka bělošske arogance dneska proběhla ve vodach Středozemniho mořa. Italske zvlaštni jednotky podlehly Afrofobii, vtrhly na loď, kerou se naši bratři pokusili vymanit z chudoby a obohatit život bilych Afrofobu.

28.3.2019 v 12:12 | Karma článku: 48.45 | Přečteno: 19307 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ohlupovani mladych pokračuje rychlym tempem

Nemyslim fčil všecky ty aktyvisty s cedulama za lepši vzduch nebo vice mloku. Ani všecky ty pominute Grety kere maju v batohu vic plastu jak jidla nebo Naděždy, kere transportuju chlazenu drubež.

26.3.2019 v 11:11 | Karma článku: 47.06 | Přečteno: 13071 | Diskuse

Ladislav Větvička

Jedu na dovolenku do Nahorniho Karabacha...

To je třaskava věta. Nedoporučuju vam ju použivat před vašima rodičama, snoubenkama, manželkama a hlupyma kamaradama. Nepochopili by ju.

22.3.2019 v 11:11 | Karma článku: 45.42 | Přečteno: 4720 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Tomášek

Po stopách jabloneckých tramvají

Tramvaje na úzkém rozchodu začaly v Jablonci jezdit na přelomu 19. a 20. stol a provoz zanikl 1965. Jablonecké tramvaje zajížděly i do okolních obcí a městeček - konečné byly v Janově a Rychnově nad Nisou.

21.4.2019 v 16:30 | Karma článku: 5.49 | Přečteno: 227 | Diskuse

Jiří Opálka

Setkání s migrantem na Irunu /2015/

Budou to pomalu čtyři roky, co jsem v květnu 15 byl donucen svým tehdejším šéfem strávit několik dní ve španělském Irunu. Ne že by mi to až tak vadilo. Irun je hraniční přechod mezi Francií a Španělskem, víceméně na pobřeží.

20.4.2019 v 13:12 | Karma článku: 30.78 | Přečteno: 1183 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Dublin: přímořské město světoznámého piva, deště a legendárních spisovatelů

Černé pivo Guiness, srdeční barmani a čtvrť Temple. James Joyce, Samuel Beckett a Oscar Wilde. To vše je možné nalézt v Dublinu, v hlavním městě Irska, které se nachází na západním břehu irského ostrova.

19.4.2019 v 23:01 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 217 | Diskuse

Aneta Toboříková

Potosí ... 'Taky bych chtěla, aby už mi bylo 29.'

O těžkých podmínkách horníků, o tom, jak je Potosí krásné a na chvíli jsem si v něm našla kamaráda, a o tom, jak si občas nevážíme času, který máme a chceme jej urychlit, abychom už byli někde jinde.

19.4.2019 v 10:02 | Karma článku: 8.64 | Přečteno: 226 | Diskuse

Zuzana Palečková

Norsko 5 - Kabine

Konečně jsme se tam dostali! Cesta poněkud dobrodružná, ale stála za to. Chata na ostrově je splněný sen každého zálesáka. Venku mrzne až praští, vevnitř to praská ve starých kamnech, na nich pánev se pstruhy. Co víc si přát?

19.4.2019 v 0:33 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 320 | Diskuse
VIP
Počet článků 889 Celková karma 47.44 Průměrná čtenost 10988

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Najdete na iDNES.cz