Hrozny zažitek z prvniho dňa roku: Nebuďte ovce!

3. 01. 2015 11:11:11
Na svatek Ramba, v den, kdy všeci nakupuju v hytlermarketach kvanta pančovaneho chlastu, kupuju si předražene rezervace v knajpach a jezdi na hory, aby všecky přesvědčili o tym, že se umi kvalitně bavit vystřelovanim činskych raket, ja se odevřu flašku francuskeho červeneho, zežeru řecky syr z olivama, rusky kavjar, ukrajinske pelmeně a před pulnocu usnu. Co tež chcete robit? Televizu a radyjo nemam, takže mě nic nenuti čumět na normalizačni zabavu a ty tlamy v hospodě tež vidět nemusim. My, co chlastame poctivě cely rok, si nic v poslednim dňu dokazovat nemusime. Nejsme přece žadne ovce.

Ve štyry rano se ozvalo buchani na okno. Sused Helmut. "Oblikej se, Ladik, valime na Lysu!"

"Či ti jebe? Su štyry rano, všeci spi!" "No pravě, nejsi přece žadna ovca. Když všeci spi, musiš na Lysu!" Tuž proti temu se nedalo nijak argumentovat. Nesu přece žadna ovca. Obliknul sem trenky od čiňana, obul buty od Batě, hodil na sebe nepromokavu bundu z Teska a valili zme na Svinov. U Šimka, kery ma nonstop odevřene, zme dali dva kusky z Hlučinskeho pivovara. Byly hnusne a pokušal sem se namitat, že džentlemani rano nepiju. Ale Helmut mě přesvědčil, že nejsem žadny zkurveny džentleman a navic Radegast piju enem ovce.

Už prvni stupani z Ostravice mě přesvědčilo o tym, že nebyt ovca, to neni žadna prdel. Pajšl, zvykly na poklidne dychani ostravskeho vzduchoveho sajrajtu, chrčel jak zadřeny ventylator, buty od Baťe podkluzovaly, termopradlo od čiňana odvodňovalo moje zpocene, smradlave tělo a odpařene kapičky se nadherně usazovaly z vnitřni strany nepromokave bundy z Teska.

Helmut valil, jak kdyby měl za řiťu štajgra ze zbijokem. Mi se tež šlo lehce pote, co sem po prvnim kilaku vyklopil dva hlučinske kusky. Pelmeňe prokladane kavyjarem a nerozžvykanyma kuskama oliv se na bilem, beskydskem sněhu nadhermě syrealistycky vyjimaly. Ale co. Nesu žadna ovca, abych brečel nad rozlitym burgunckym. Žaludek bysem normalně uklidnil fernetem, ale Helmut mě přemluvil, abysem dal do plaskačky jegra, bo ferneta piju enem dyliny a ovce. Tuž sem zhltnul trochu teho germanskeho piti a to sem neměl robit, bo za chvilu sem k temu syrealistyckemu obrazku přidal aji řecky syr. Kura, litr v Kaufičku uvaleny za stallonovsku večeřu a fčil se to tu všecko vala třista metru nad Ostravicu. Ale co, nesu ovca.

Do Šantana na Lyse sem vlezl rozmlaceny jak cyganske hračky. Puchyře v butach od Batě palily jak cyp, trenky od čiňana se mi nějak divně zařizly do řytě tak, že sem měl strach, že mě při každem kroku přeřiznu napoly a fajna bunda z Teska nejenom že nepustila jemne mrholeni dovnitř, ona nepustila nic ani ven. Po vnitřnich stranach bundy tekly praminky, kere zase zpatky ochotně nasavalo termopradlo. Byl sem mokry jak ščur v igelitu. Chtěl sem pradlo rozvěsit nad krbem, ale Helmut mě přesvědčil, že v hospodě suši věci enem prasata nebo ovce a kupil mi panaka lyse, bo to je pry piti pro prave lysaře.

Rezygnovaně sem si prohližal zaslužile lysaře, keři měli na krku několik set vyplazu na Lysu a přemyšlal sem o tym, jestli by nebylo pěkne byt taka mala ovečka. Vypil sem panaka a do těla se mi rozlela podivna, lepkava tekutina. Zpomněl sem si, jak mi bylo blbě z gryjotky, když zme raz vypili tři flašky ve třech. V planu bylo, že budeme u karet pit čerta, ale kokot sused zapomněl kupit rum. Davne reflexy se projevily, vyběhnul sem ven a lysa skončila tež na Lyse.

Mezi tyma ovcama lysařama oblečenyma do značkoveho termopradla sem se necitil dobře. Vydali zme se zpatky a mohl mě cyp střelit, když sem potkal chlopa, kery vubec nemusel trpět tajak ja, bo šel skoro nahy, enem v sandalach a kraťasach. Šťastny to člověk.

Až pudu přiště na Lysu, nebudu žadna ovca. Na večeřu se dam rohlik, bo sněhu je stejně jedno, co na něm leži, budu čumět na normalizačni tlamy v telce, bo su furt hezči, než ty tlamy U Šimka a s hadrama to tež nebudu přehaňat, stejně ty fleky z kavyjaru, oliv a lyse nešly vyprat a všecko sem musel vyhodit.

Tuž, jak na Novy, tak po cely. A nebuďte ovce!

Ladislav Větvička, Lysa hora, 1324mnm.

Autor: Ladislav Větvička | sobota 3.1.2015 11:11 | karma článku: 45.57 | přečteno: 10792x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Kosovo, 51. stat USA

Ja kura nevim, odkud se ta předsudečna nenavist bere. Medyja furt omilaju kde kdo koho zabil, naslinil, vypalil mu barak a vy pak mate pocit, že v te zemi bydli ZLO, všeci tam su zli, zaostali, špinavi, meněcenni,

26.9.2019 v 11:11 | Karma článku: 45.39 | Přečteno: 5760 | Diskuse

Ladislav Větvička

Tak se nam ta nenavistna hysterka odkopala, co?

Na levicovych hnutich je zajimave to, že zpočatku připadaju mnoha lidem atraktyvni a zajimave. Chlapci v Německu chodili kdysik davno radi cvičit do hytlerjugend, svazačky si později v Československu rady zaskotačily

25.9.2019 v 11:11 | Karma článku: 47.18 | Přečteno: 8454 | Diskuse

Ladislav Větvička

Jak naše synky zatkli na humanytarni misi - mezinarodni lež v přimem přenosu

Lžou všeci - polityci, radyja, tisk aji televize. Na to už zme si zvykli. Malokdy se ovšem povede byt přimo u zdroje lži s mezinarodnim přesahem.

9.9.2019 v 15:15 | Karma článku: 48.14 | Přečteno: 11513 | Diskuse

Ladislav Větvička

Vědecke učeni Gretenyzmu - Jak to zrobit, aby se lidi mohli radostně vraždit

Všimli ste si, že pokud chcete, aby totalitni hovadizmus měl šanci zvitězit, musi mět za sebu jakesik vědecke učeni? Je to ověřena věc, enem se o tym dneska nemluvi, bo byste mohli najit nechtěne suvislosti.

6.9.2019 v 11:55 | Karma článku: 48.22 | Přečteno: 16429 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Šnajdrová

Tisíc a jedna noc XLI: Panika

Noc, kdy v hlavě nemám skoro nic. Toužím jen spát a nemyslet na prekérnost situace, kterou jsem si sama zosnovala. Noc, kdy mi dochází, že znásilnění neuniknu. Nepsané heslo zní: I malá holčička je žena.

16.10.2019 v 0:32 | Karma článku: 6.29 | Přečteno: 202 | Diskuse

Filip Vajdík

Příběh o Vojtěchovi

Bylo mu 6 let. Zrovna nastoupil do první třídy na základní škole. Přišel jako jeden z mnoha, ale výrazně se od ostatních lišil svým svérázným stylem. Nikdo nečekal, že bude dělat takové věci.

14.10.2019 v 22:44 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 790 | Diskuse

Josef Němec

Jak australsky vykrvácet

Jsou věci, přes které někdy nejede tzv. vlak, pak nastává čas změny, jež někteří mohou těžko nést. Proč nám všechno někdy až do nekonečna tak trvá? A pak trpíme, když někoho ztrácíme.

13.10.2019 v 20:56 | Karma článku: 5.96 | Přečteno: 321 | Diskuse

Jiří Babor

Malé divertimento v moll

S Monikou si rozumíme... svého nevěrného manžela vyměnila za papiňák jeho milenky... praktická holka....

13.10.2019 v 11:17 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 153 | Diskuse

Liběna Hachová

Holky, dnes jdeme nahoře bez!

Železnému zvyku a gravitaci navzdory odhoďme podprdy aspoň na jeden den! Den volnosti pro naše přednosti!

13.10.2019 v 3:33 | Karma článku: 22.59 | Přečteno: 979 | Diskuse
VIP
Počet článků 929 Celková karma 45.96 Průměrná čtenost 10909

Ladislav Větvička, lašsky cyp, blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mu fajně...

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Autor knižek: Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Osudove setkani 1913, Některe baby su všecky stejne, Šifry Ladika Větvičky (I, II & III), Helmut - přiběh opravdoveho člověka, Okolo Rakusko-Uherska.

 

Najdete na iDNES.cz