Maďarska genocida

16. 11. 2010 12:13:14
Když tak o tym přemyšlam, je to asi prvni zažitek, kery mi utkvěl v paměti a nenechal se přemazat dalšima věcma. Asi to musel byt silny zažitek. Ani nevim, jestli pro mě, třileteho synka, nebo pro ty male pruhovane slizke ludry. Na severni straně Blatenskeho jezera stala stanova osada. Kemp. Stany napevno zrobene na dřevěne podsadě. Dvacet pět stanu v jedne řadě pod řidkyma maďarskyma topolama, vyšlapana ulička se žlutu travu. A naproti v řadě dalšich pětadvacet stanu.
Maďarsky šnek, nepřitel lidstva.Maďarsky šnek, nepřitel lidstva.

Hrozna představa.

Rano sem vystrčil hlavu ze zalepenyma očama ven a na druhe straně čuměla jina hlava z jineho stanu. Hnus. Stanove sidliště. Koncentračni tabor ROH. Pionyrsky tabor pro dospěle. Jak je daleko od pionyrskeho tabora ke koncentračnimu? Nevim. Naštěsti znam jen ten jeden typ – tabor ROH. Zatim. Lidstvo neměni zaběhane modely sveho chovani. Co se raz osvědčilo, použije se zas.

Tata s mamu ještě chrapali. Vystrčil sem hlavu ven. Kupodivu žadna internacijonalni hlava netrčela. Asi bylo ještě brzo. A pak se to stalo. Cosik maleho, pevneho, slizkeho se mi skutalelo za krk a pomalu se to po mojich holych zadach dostalo až ke gumě pyžama. Jako když ve stlačenem valcu prskne jiskra.

Explodoval sem a vystřelil ze stanu šalenu rychlosťu. Valil sem uličku mezi stanama až na konec. Tam sem se zarazil, bo tam stal stary Mercedes se zapadoněmecku poznavaci značku, rok vyroby 1964. Jeho trojcypa hvězda na předku ve mně asi probudila vzpominku na snajpery a jejich zaměřovaci křiž! Otočil sem se a s hroznym jekotem valil uličku zpatky. No ja, kurva, ale jak poznate mezi padesati stejnyma stanama ten vaš, když vam su 3 roky? Do kereho bloku ja vlastně patřim?

Totalně zničeny, v depresi, sem si sednul mezi stany a rozšlapnul maleho, barevneho šneka, kery si to šinul zapadnim směrem. Nedošel. Možna to bylo nespravedlive, bo šnek, kery všecko zavinil a enem ten měl byt po pravu potrestany, zpoza pyžama kajsik vypadnul a zdrhnul, jak už to šneci umi. Po vlhkem platnu stanu, z kereho pod prvnima paprskama vychazejiciho maďarskeho slunka stupaly kromě pary z ranni rosy aji desitky a snad stovky jinych malych obrněncu.

Nedošli.

Tenkrat, v letě roku 70 došlo v maďarske rovině ke genocidě. Princip kolektivni viny byl opět uplatněn, tak jako mnohokrat před tym. A mnohokrat pote...


Text je z nove knižky "Mamulovy děti"


Autor: Ladislav Větvička | úterý 16.11.2010 12:13 | karma článku: 31.28 | přečteno: 4033x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Co je na tym divneho, že statni bezpečnostni služba bude vyučovat dějiny?

Kura, čeho sem se to dočkal? Kdyby mi kdosik v řijnu 89 řeknul: "Tu maš kličky a jdi na naměsti Lidovych milici zvonit", asi bych na něho čuměl jak puk. Asi bych se zeptal: "Proč? Co tym změnim?"

17.1.2019 v 11:11 | Karma článku: 48.25 | Přečteno: 11552 | Diskuse

Ladislav Větvička

Retro potraviny su propagace komunyzmu!

Tak se nam tady rozmohl taky nešvar. Někteři vyrobci si našli staru knižku s normama ČSN a začali robit vyrobky podle receptur z dob totality.

8.1.2019 v 11:11 | Karma článku: 47.93 | Přečteno: 17405 | Diskuse

Ladislav Větvička

Svatky neklidu

No tak to vidite, jak su ty přijemne věci pomijive. Měsic se prodirate narvanyma hytlermarketama, kde si mladi asi mysli, že ustředni vybor těsně před Vanocama pusti do prodeje jakesik podpulťaky, tyden se stresujete doma,

27.12.2018 v 11:11 | Karma článku: 46.49 | Přečteno: 7524 | Diskuse

Ladislav Větvička

Christmas time

Mam taky dojem, že pod vlivem masově medyjalni propagandy zapominame, že se bliži čas Vanoc, a že byzme měli trochu spočnut, rozhlidnut se kolem sebe a uznat, že nejenom my, ale aji lidi okolo nas maju plno roboty.

12.12.2018 v 13:31 | Karma článku: 46.09 | Přečteno: 8287 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Terezie Čerbáková

Přerostlý bůček

Až mě sundaj, pořád poběžím. Ale to už budu stařena. Každá minuta je tady dlouhá jak rok. Čumím do stejnýho místa. Večer budu všechny ty reklamy recitovat. Přiznávám, na slalom mezi sněhovými vločkami jsem rozmazlená.

19.1.2019 v 23:59 | Karma článku: 7.07 | Přečteno: 154 | Diskuse

Aleš Presler

Svobodu, anebo smrt! Před dvěma lety spáchal sebevraždu bloger Jaroslav Janota.

„Když vás někdo záměrně a bůhví z jakých malicherných příčin připraví o vaši svobodu, zbývá už jenom smrt. Je lépe čestně a svobodně zemřít, než existovat jako otrok. Nejhorším druhem otroctví je totiž otroctví dobrovolné.“

19.1.2019 v 21:31 | Karma článku: 31.65 | Přečteno: 919 | Diskuse

Jan Šik

Koncentrák Buchenwald XXVII: Spravedlnost pro všechny

Nastal čas zúčtování se zlem. Očekávalo se, že procesy se zločinci z nacistických zařízení přinesou spravedlnost a pocit zadostiučinění všem poškozeným. Spravedlnost funguje. Jen ne tak jak chceme.

19.1.2019 v 18:00 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 329 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K sexuálnímu skandálu v izraelské justici

Je to jeden z té skupiny případů, o nichž platí: za vším hledej ženu. Mnohé ženy nemusí mít moc, ale mají jinou zbraň: erotickou přitažlivost. A ta pak mění osudy a dějiny, nad nimiž vládnou a jimž dominují muži.

19.1.2019 v 17:20 | Karma článku: 8.71 | Přečteno: 356 | Diskuse

Karel Trčálek

Na počínání aktivistů z Kliniky nespatřuji nic odsouzeníhodného

Jeden ze zdejších blogerů nás vyzývá, abychom si natáhli tvrdé boty a vyrazili na aktivisty z Kliniky. Fajn, nemám nic proti tvrdým botám, ale neměl by s nimi začít u sebe?

19.1.2019 v 15:31 | Karma článku: 16.07 | Přečteno: 752 | Diskuse
VIP
Počet článků 876 Celková karma 47.68 Průměrná čtenost 10904

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Najdete na iDNES.cz