Šňurka na krku

9. 11. 2010 12:13:14
Dřelo to a bylo to protivne a neefektyvni, tajak voskovany hajzl papir. Ale měli zme ju všeci. Šňurku na krku. Bylo to cosik jako poznavaci znameni. Všecky děcka, kere tenkrat běhaly po sidlišťu, ať už před lesikem, nebo za nim, měly na krku šňurku a na ni visel klič.
Přislušnice doboveho hnuti Pijonyr zvedajic ruku k totalitnimu pozdravuPřislušnice doboveho hnuti Pijonyr zvedajic ruku k totalitnimu pozdravu

Dneska, by na take šňurce musely byt tři kličky. Jeden od vchodu, druhy od mřiži před vytahem a třeti od bytu. Tenkrat se ale vchody nezamykaly a žadne mřiže před vytahem nebyly nainstalovane, takže stačil jeden kliček.

Stejně to bylo zvlaštni. Kradli tenkrat všeci, bo kdo nekrad, okradal vlastni rodinu, ale nikdo si nepořizoval bezpečnostni zamky, zabezpečovaci zařizeni, trezory a panceřove dveře. Každy měl na dveřach obyčejnu fabku, dole na vchodě bylo brano, co se zaviralo samo a tym veškere zabezpečovaci zařizeni končily. Bylo to asi proto, že tenkrat bylo v modě rozkradat majetek v socialistyckem vlastnictvi, bo co je tvoje, to je aji moje, no ni? Ale co bylo moje, na to se nešahalo. Pak ale přišel plyšak, socijalistycke vlastnictvi zmizelo, a tak zme museli začit krast ze sukromeho, bo zvyk je zvyk. Asi byzme měli zase jakesik socialistycke vlastnictvi vytvořit. Všem by se ulevilo a kradlo by se tak nějak radostněji.
„Winston Smith, s bradou přitisknutou k hrudi, aby unikl protivnému větru, rychle proklouzl skleněnými dveřmi věžáku na Sídlišti vítězství, ne však dost rychle, aby zabránil zvířenému písku a prachu vniknout dovnitř.
Chodba páchla vařeným zelím a starými hadrovými rohožkami. Na stěně na jednom konci úzkého prostoru byl připíchnut barevný plakát, který se svou velikostí dovnitř nehodil. Byla na něm jen obrovská tvář muže asi pětačtyřicetiletého, s hustým černým knírem, drsných, ale hezkých rysů. Winston zamířil ke schodům. Nemělo smysl zkoušet výtah. I v lepších časech zřídka fungoval a teď se elektrický proud přes den vypínal v rámci úsporných opatření v přípravách na Týden nenávisti.“ (George Orwell: 1984)
Takhle začinala knižka stareho dobreho Orwella. Vždycky sem byl překvapeny, jak to mohl v tom roce 1948 tak fajně popsat, když u nas ve vchodě nikdy nebyl. Ten smrad byl totiž naprosto přesny. Každy měl ve sklepě ze dva pytle kobzoli a když jeden maly kobzulek začal kajsik ve spodku hnit, to se ten smrad nesl vždycky hodně daleko. A když se smisil s vuni kyseleho zeli, kere kvasilo našlapane pod kameninovym deklem, byla iluze dokonala.

Stejně to bylo zvlaštni. Kradli tenkrat všeci, bo kdo nekrad, okradal vlastni rodinu, ale nikdo si nepořizoval bezpečnostni zamky, zabezpečovaci zařizeni, trezory a panceřove dveře. Každy měl na dveřach obyčejnu fabku, dole na vchodě bylo brano, co se zaviralo samo a tym veškere zabezpečovaci zařizeni končily. Bylo to asi proto, že tenkrat bylo v modě rozkradat majetek v socialistyckem vlastnictvi, bo co je tvoje, to je aji moje, no ni? Ale co bylo moje, na to se nešahalo. Pak ale přišel plyšak, socijalistycke vlastnictvi zmizelo, a tak zme museli začit krast ze sukromeho, bo zvyk je zvyk. Asi byzme měli zase jakesik socialistycke vlastnictvi vytvořit. Všem by se ulevilo a kradlo by se tak nějak radostněji.


„Winston Smith, s bradou přitisknutou k hrudi, aby unikl protivnému větru, rychle proklouzl skleněnými dveřmi věžáku na Sídlišti vítězství, ne však dost rychle, aby zabránil zvířenému písku a prachu vniknout dovnitř.

Chodba páchla vařeným zelím a starými hadrovými rohožkami. Na stěně na jednom konci úzkého prostoru byl připíchnut barevný plakát, který se svou velikostí dovnitř nehodil. Byla na něm jen obrovská tvář muže asi pětačtyřicetiletého, s hustým černým knírem, drsných, ale hezkých rysů. Winston zamířil ke schodům. Nemělo smysl zkoušet výtah. I v lepších časech zřídka fungoval a teď se elektrický proud přes den vypínal v rámci úsporných opatření v přípravách na Týden nenávisti.“ (George Orwell: 1984)


Takhle začinala knižka stareho dobreho Orwella. Vždycky sem byl překvapeny, jak to mohl v tom roce 1948 tak fajně popsat, když u nas ve vchodě nikdy nebyl. Ten smrad byl totiž naprosto přesny. Každy měl ve sklepě ze dva pytle kobzoli a když jeden maly kobzulek začal kajsik ve spodku hnit, to se ten smrad nesl hodně daleko. A když se smichal s vuni kyseleho zeli, kere kvasilo našlapane pod kameninovym deklem, byla iluze dokonala.

Ale kdo vi, kaj ten Orwell vlastně přesně byl. A hlavně, zajimalo by mě, kaj všude je pořad schovany a kdy se cosik z jeho předpovědi zas ukaže...


Text je z nove knižky "Mamulovy děti"


Autor: Ladislav Větvička | úterý 9.11.2010 12:13 | karma článku: 34.48 | přečteno: 4515x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Co je na tym divneho, že statni bezpečnostni služba bude vyučovat dějiny?

Kura, čeho sem se to dočkal? Kdyby mi kdosik v řijnu 89 řeknul: "Tu maš kličky a jdi na naměsti Lidovych milici zvonit", asi bych na něho čuměl jak puk. Asi bych se zeptal: "Proč? Co tym změnim?"

17.1.2019 v 11:11 | Karma článku: 48.25 | Přečteno: 11586 | Diskuse

Ladislav Větvička

Retro potraviny su propagace komunyzmu!

Tak se nam tady rozmohl taky nešvar. Někteři vyrobci si našli staru knižku s normama ČSN a začali robit vyrobky podle receptur z dob totality.

8.1.2019 v 11:11 | Karma článku: 47.93 | Přečteno: 17409 | Diskuse

Ladislav Větvička

Svatky neklidu

No tak to vidite, jak su ty přijemne věci pomijive. Měsic se prodirate narvanyma hytlermarketama, kde si mladi asi mysli, že ustředni vybor těsně před Vanocama pusti do prodeje jakesik podpulťaky, tyden se stresujete doma,

27.12.2018 v 11:11 | Karma článku: 46.49 | Přečteno: 7524 | Diskuse

Ladislav Větvička

Christmas time

Mam taky dojem, že pod vlivem masově medyjalni propagandy zapominame, že se bliži čas Vanoc, a že byzme měli trochu spočnut, rozhlidnut se kolem sebe a uznat, že nejenom my, ale aji lidi okolo nas maju plno roboty.

12.12.2018 v 13:31 | Karma článku: 46.09 | Přečteno: 8288 | Diskuse

Další články z rubriky Ostrava

Ivo Cerman

Zámecké parky v Ostravě

Jak města rostou, ocitají se krajinářské parky v nových prostorových vztazích. Jak je na tom Ostrava?

13.1.2019 v 14:37 | Karma článku: 10.09 | Přečteno: 246 | Diskuse

Pavel Janík

Proč jen se historie musí stále opakovat :-(

Jeden by řekl, že se lidé ze svých chyb poučí. Většinou se to tak děje, ale zrovna u nás na Jihu je to jen nesplnitelné přání,alespoň co se radních týká.

7.1.2019 v 22:03 | Karma článku: 8.17 | Přečteno: 289 | Diskuse

Ladislav Jílek

Když plechy dělají neplechu

Blogerky Jana Slaninová a po ní Mirka Pantlíková tady zveřejnily svůj profesní životopis. To mne inspirovalo k napsání jedné profesní vzpomínky, která by snad mohla někoho zajímat.

4.12.2018 v 16:06 | Karma článku: 19.44 | Přečteno: 423 | Diskuse

Zbyněk Sopuch

V Ostravě se za měsíc snížil počet nabízených bytů o čtvrtinu!

S nákupem bytu je to aktuálně v ČR celkem problém. Ceny vysoko, dostupnost hypoték se zhoršuje. Ale zmenšení veřejné nabídky v jednom z největších českých měst o 25% za jeden měsíc je pro zájemce doslova pohroma.

3.12.2018 v 0:07 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 479 | Diskuse

Ladislav Jílek

Sejdeme se na hřbitově aneb Cesta ke hrobkám králů

Větičku „Sejdeme se na hřbitově“ lze chápat různě. Tak tomu bylo i ve filmu Marečku, podejte mi pero! Tady ta větička prostě znamená to, že i na hřbitově si lze udělat zajímavou procházku.

16.11.2018 v 22:21 | Karma článku: 9.89 | Přečteno: 153 | Diskuse
VIP
Počet článků 876 Celková karma 47.68 Průměrná čtenost 10904

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Najdete na iDNES.cz