Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tak potkali se nebo ne?

4. 09. 2017 11:11:11
„My nikdy žádnou válku nezačneme. Ale je na jednom každém z nás, aby ji pomohl dokončit.“ Z Památníku k 20. výročí bitvy u Zborova, vydáno v červnu 1937

Mužům, kteří se toho večera setkali v malé vídeňské kavárně, už historie nikdy nedala příležitost se v tomto složení setkat. Oni sami toto setkání pod vlivem nadcházejících tragických událostí v Evropě vytěsnili z podvědomí, tak jako druhý den vytěsňujeme z podvědomí setkání s neznámými pocestnými na horách, na ulici nebo setkání s neznámými lidmi u stolu v kavárně či restauraci.

I kdybych vám už po týdnu ukázal fotografie lidí, kteří s vámi náhodně seděli v restauraci u stolu, jsem si jist, že byste byli ochotni odpřisáhnout, že jste se nikdy neviděli. A přece... Ti čtyři se viděli, seděli spolu, diskutovali a ovlivnili jeden druhého. Ale zuřivě by se s vámi hádali, kdybyste jim to po pár letech připomněli. Jediný, který vše sledoval a tušil, že byl svědkem historického setkání, které bude osudové a tragické nejen pro něj osobně, ale i pro miliardy lidí po celém světě, byl šestapadesátiletý německý Žid z Haliče, narozený v moravském Příboře, který muže od vedlejšího stolu celou dobu analyzoval, a tušil, že to nedopadne dobře.

Ale to už je ve světě takový divný zvyk, že starým, moudrým Židům se nevěří.

A když se uvěří, bývá už bohužel pozdě...

Tento příběh se nikdy nestal. Vše, o čem se zde vyprávělo, je fikce. Fabulace. Kombinace faktů, událostí a osob, které se čirou shodou okolností objevily ve správný čas na správném místě.

Nebo osob, které byly v nesprávný čas na nesprávném místě?

Anebo...

Tento příběh se stal. Odehrál se přesně tak, jak je popsáno v zažloutlých zápiscích. Vždyť vy přece víte, jak to bude dál...

Německý Žid z Příbora bude mít spoustu následovníků po celém světě. Ale po roce 1933 budou jeho knihy mezi prvními, které budou hořet na hranicích nacistického Německa. Okomentuje to slovy: „Jaké děláme pokroky! Ve středověku by mne byli upálili, dnes se spokojují s tím, že pálí mé knihy.“

Nacisté jeho psychologii budou považovat za zvrhlou. On však nikdy neuvěří, že by nacismus v jeho zemi, v Rakousku, mohl zaujmout jakoukoliv význačnější úlohu. Bude věřit, že v tak kulturní zemi se nemůže uchytit. Zmýlí se. Bude tak dlouho odmítat emigraci, až 11. března 1938 proběhne ve Vídni ozbrojený převrat a o den později bude země na žádost nového kancléře připojena k Velkoněmecké říši.

O měsíc později, dne 10. dubna 1938, proběhne všelidové hlasování, 99 % obyvatelstva bude souhlasit se sjednocením všech Němců v jedné Říši. Německý Žid z Příbora teď už pochopí, že nemůže zůstat, ale nacisté mu odchod ze země nebudou chtít dovolit. Pomůže teprve diplomatický tlak Spojených států amerických a přímluvy řecké princezny Marie Bonapartové a italského vůdce Benita Mussoliniho, kteří si doktorova díla velice váží.

Těžce nemocný doktor odejde do Londýna. Když se jeho bolesti stanou neúnosné, požádá svého lékaře o smrtelnou dávku morfia a eutanazií – paradoxně využívanou právě v totalitní Velkoněmecké říši – 23. září 1939 v Londýně ve svých třiaosmdesáti letech umírá. Profesor, který byl v roce 1911 podruhé zvolen za Českou stranu pokrokovou do Říšského sněmu, začíná krátce po lednových setkáních s filozofem Nikolajem Petrovičem a Kobou na základě dlouhodobého studia a četných návštěv ruského impéria vydávat své nejrozsáhlejší – a ve světě nejslavnější dílo Rusko a Evropa.

Po smrti následníka trůnu v Sarajevu a rozpuštění Říšského sněmu v roce 1914 se mu zhroutí jeho politická koncepce demokratizace a federalizace, ale nevzdá se. Ve svých čtyřiašedesáti letech odjede mimo Rakousko-Uhersko a začne svět seznamovat s českými požadavky. Rakousko-Uhersko na něj vydá zatykač a tím symbolicky ukončí nadvládu nad zeměmi Koruny české.

Do kouta zahnaný profesor vidí, že myšlenky Františka Ferdinanda na federalizaci Říše podle národnostního principu a principu národů na sebeurčení zemřely ve stejný den jako následník trůnu. Maďarské a německé totalitní kruhy zvítězily a zahájily teror proti všem aktivitám jednotlivých národů Říše. Po dlouhých diskusích s kolegy, kdy nenašli jinou možnost, v červnu roku 1915 v Ženevě poprvé vyhlásí požadavek samostatného státu a se svými spolupracovníky zahájí aktivní politickou činnost směřující k likvidaci nedemokratického, totalitního rakousko-uherského nadnárodního celku, který se stává brzdou národního pokroku.

Desetitisíce českých a slovenských vojáků odmítnou bojovat v nesmyslné válce proti vojákům, které nebudou považovat za své nepřátele. V únoru roku 1917 odjede profesor do Ruska organizovat vojenské legie, které by měly československému požadavku dodat větší váhu. Shromáždí padesátitisícovou armádu, se kterou se však musí po separátním míru Německa s Ruskem dostat přes Sibiř do Japonska. V březnu roku 1918 přistane ve Spojených státech amerických, kde bude mít hlavní vliv na rozhodnutí prezidenta Wilsona odmítnout rakouské návrhy na federalizaci a postavit se za sebeurčení některých národů.

Dne 28. října 1918 je vyhlášena Československá republika a profesor se stane po Karlu I., posledním císaři rakouském a králi českém, novým vůdcem nového státu – prezidentem. Není ovšem prvním z naší čtveřice, který se dostal až na vrchol moci. Už rok předtím ozbrojeným převratem přebírá moc muž, kterého profesor zná pod pseudonymem Nikolaj Petrovič.

Spolu se svým přítelem Kobou, vracejícím se ze čtyřletého vyhnanství na Sibiři, rozpoutají teror, jehož obětí se stanou desítky milionů lidí; na prvním místě Rusů. O sedmnáct let později, koncem roku 1935, profesor ve svých pětaosmdesáti letech abdikuje na funkci prezidenta Republiky československé. V září 1937 vážně onemocní a v pondělí 13. září v pozdních nočních hodinách lékaři vzdají boj o jeho život.

Zemře po zánětu plic dne 14. září 1937. Jeho pohřeb se stane velkou manifestací českého lidu, vděčného prezidentu Osvoboditeli za vytvoření vlastního státu po více než třísetleté existenci pod hlavičkou Rakouska a Rakousko-Uherska. Zemře jako symbol morální velikosti a veliké autority. O tom, jak byl svými současníky vnímán, svědčí i to, že se říkalo: „... dokud bude žít Masaryk, nezačne proti nám Hitler válku.“

PS: Pět let poté, co Adolf Hitler zvítězil v demokratických parlamentních volbách, čtyři roky po jeho jmenování kancléřem, dva roky od vyhlášení norimberských zákonů na ochranu rasy, rok po ukončení propagandisticky nejúspěšnějších Olympijských her v německém Berlíně a měsíc po smrti Tomáše Masaryka, bývalého prezidenta sousední Československé republiky, svolává Adolf Hitler, v té době jediný a absolutní vůdce Velkoněmecké říše, generální štáb německé armády a šokovaným generálům sděluje plán. Je to plán války.

„Došel jsem k nezměnitelnému rozhodnutí rozbít Československo v dohledné době vojenským zákrokem. Rozpracujte útok pod krycím názvem Fall Grün tak, aby byl připraven do roka a do dne, nejpozději k 1. říjnu 1938.“

O rok později, dne 1. října 1938 ve 14 hodin překračují první jednotky Wehrmachtu tisíc let nezměněné historické hranice Čech, Moravy, českého Slezska a obsazují území Němci označovaná jako Sudety. Termín okupace odpovídá přesně jednomu roku a čtrnácti dnům po smrti profesora. Tak, jak to bylo slíbeno jednoho tichého mrazivého lednového večera v kavárně v centru Vídně roku 1913 mladým neúspěšným malířem...

* * *

Pro napsání této knihy bylo třeba prostudovat více než 40 knih a stovky fragmentovaných dokumentů. V knize byly použity myšlenky i autentické výroky z knih Tomáše Masaryka (O hypnotismu, magnetismu zvířecím; Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti; Slovanské studie; Palackého idea národa českého; Mnohoženství a jednoženství; O oprávněnosti a prospěšnosti osmihodinové práce; Problém malého národa; Rusko a Evropa; O bolševictví; Das neue Europa; Světová revoluce), Adolfa Hitlera (Mein Kampf; Projevy), Henryho Pickera (Hitlerovy rozhovory u kulatého stolu), Karla Čapka (Rozhovory s TGM; Válka s mloky), Josifa Stalina (Marxismus a národnostní a koloniální otázka), Vladimíra Uljanova (Stát a revoluce; Co dělat?; Materialismus a empiriokriticismus). Humanistické, rasistické i komunistické ideje protagonistů knihy byly čerpány z děl Františka Palackého (Idea státu rakouského; Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě), Jaroslava Haška (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války), Karla Hansy (Hrůzy východu), Sigmunda Freuda (Studie o hysterii; Psychopatologie všedního života), Pavla Kosatíka a Michala Koláře (Jan Masaryk – Pravdivý příběh), Michaela Burleigha a Wolfganga Wippermanna (Rasistický stát), Davida Dukea (Moje probuzení), Andrew MacDonalda (Turnerovy deníky), Timura Vermese (Už je tady zas), Josefa Pekaře (Dějiny naší Říše), Geoffreye Hindleye (Saladin a počátky džihádu, Davida Glocknera (Císařův prezident), Allana Bullocka (Hitler a Stalin – paralelní životopisy), Jana Horníka (Proč holocaust — Hitlerova vědecká mesianistická vražda), Otokara Březiny (Smysl boje), Johna Keegana (Adolf Hitler: Deníky), Margaret MacMillanové (Mírotvorci), Arthura Kempa (Vítězství nebo násilí).

Vnímavý čtenář může rovněž postřehnout náznaky citátů z filmové a scenáristické tvorby Leni Riefenstahl (Triumf vůle; Olympia), Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka (Jára Cimrman ležící, spící; Na samotě u lesa; Posel z Liptákova; Vizionář), Věry Chytilové a Bolka Polívky (Dědictví), Bohumila Hrabala a Jiřího Menzela (Postřižiny), Petra Jarchovského (Pelíšky) a verš Jiřího Žáčka.

Ladislav Větvička (* 1967 Ostrava, Československo)

Jak říkal George Santayana: „Kdo nezná minulost, bude přinucen si ji znovu zopakovat.“

--------------------------------------------------------------------------------------

Byli Hitler s Masarykem v lednu 1913 ve Vídni? Ano. A Stalin s Leninem? Ano. Bydleli nedaleko od sebe? Ano. Chodívali do stejných kaváren? Ano.

Je hodně otázek, na které si můžeme odpovědět... ANO.

Financoval Masaryk člověka, jehož teroristická skupina později provedla atentát na Lenina? Ano. Svolal Hitler štáb Wehrmachtu, kde šokovaným generálům sdělil svůj plán útoku na Československo, až dva týdny po smrti Masaryka, tak jak mu to slíbil? Ano. Naplánoval datum útoku na 1. října 1938, rok po jeho smrti, tak jak bylo dohodnuto? Ano.

Byly už v lednu 1913 známy koncentrační tábory, vyvražďování hladem a plynem? Ano. Byly známy pochody smrti a etnické čistky? Ano.

Opravdu jste si jisti, že se Stalin s Hitlerem nesetkali tváří v tvář a vzájemně se neinspirovali?

Opravdu jste si jisti, že to, co se děje okolo nás, nemohlo mít kořeny v setkání čtyř mužů jednoho lednového večera LP 1913?

Autor: Ladislav Větvička | pondělí 4.9.2017 11:11 | karma článku: 41.45 | přečteno: 4021x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Česky protektorat?

To by mě kura zajimalo, co maju zas ti Germani za lubem. Mohli byste řict, že o nic nejde, je to enem taky lingvistycky detail. Ale my synci z Poruby dobře vime, že detail u Germana može byt velice nebezpečny.

19.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 44.02 | Přečteno: 4437 | Diskuse

Ladislav Větvička

Uřednici potrestali Polaky za povstani

Prvniho srpna 1944 začalo varšavske povstani proti německym okupantum. To už je u Polaku taky zvyk. Zatimco Čech dyskutuje v hospodě a z okna pozoruje, jak se zkrvaveny Polak vraci z boja, Polak ide hlavu proti zdi.

13.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 48.53 | Přečteno: 17048 | Diskuse

Ladislav Větvička

Robite si srandu?

V Parlamentnich listach asi zas cosik nevěděli, tuž se mě zeptali, a ja sem jako slušny synek odpověděl. No a to je asi tak všecko...

12.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 47.98 | Přečteno: 12949 | Diskuse

Ladislav Větvička

Konec leta - zpatky v Užgorodě

Podkarpatska Rus neni Ukrajina. Je to země, kera byla do roku 1918 sučast Uherska, do roku 1939 sučast Československa, do roku 1945 sučast Maďarska, do roku 1991 sučast SSSR a fčil prozatim sučast Ukrajiny.

11.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 46.25 | Přečteno: 6904 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Marek Ryšánek

Než začnete kritizovat...jak si být vzájemně oporou

když se setkávám s lidmi, kteří nemají zkušenosti s křesťanstvím, snažím se jim přiblížit funkci církve obrazem o rodině. Říkám jim, že církev může být taková svého druhu větší rodina, kde jedni druhých břemena nesou.

21.9.2017 v 12:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 12 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak se... podepsala krví

"Nemohu Ti pomoci, jednou jsem Ti dal do vínku, co jsem uznal za vhodné a nemohu nic měnit." "Alibisto!" Tohle jí ale nestačilo

21.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 4.78 | Přečteno: 128 | Diskuse

Jiří Babor

Vůně

Tak tohle bude asi dost provokativní, to se omlouvám ale je to tak..................................

20.9.2017 v 18:09 | Karma článku: 6.61 | Přečteno: 195 | Diskuse

Dita Jarošová

Roš Hašana z Jičína...

Výstava fotografií "Jeruzalém nedělitelný a věčný" cestovatele, ochránce přírody, poslance PhDr. Robina Böhnishe právě dorazila do Jičína, symbolicky včas, právě v době největšího židovského svátku, Nového roku, vysokého svátku.

19.9.2017 v 21:52 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 235 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průšovi já práci hledat nebudu! (povídka)

Když Průša vlezl do mé kanceláře (ano, mám svou kancelář), musel jsem vynaložit obrovské úsilí, abych na sobě nedal znát radost.

19.9.2017 v 14:00 | Karma článku: 12.69 | Přečteno: 391 | Diskuse
VIP
Počet článků 788 Celková karma 38.42 Průměrná čtenost 10256

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.