Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

"Osudové setkání 1913": 4. jednání - Osudové setkání

27. 08. 2017 11:11:11
Divadelní scénář napsaný podle stejnojmenné knihy Osudové setkání 1913. Seznam všech kapitol je tady. Exkluzivně enem pro iDNES.

4.

Nad stolem s posledními volnými židlemi v rohu lokálu se objevil číšník s nesourodou dvojicí.

Číšník: „Promiňte, mohli by si k vám přisednout tito pánové? Doporučil je náš dobrý host pan Trocký, ale dnes pro něj nemám rezervován jeho oblíbený stůl, ve středu obvykle dělává doma korektury těch svých štvavých řečí...“ oslovil starého profesora a mladého malíře číšník.

Profesor: „Ale ovšem, bude nám potěšením,“ přikývnul profesor na otázku nezvyklé dvojice. „Pokud můj mladý přítel nebude nic namítat...“

Malíř: „V žádném případě, přisedněte si...“

Nikolaj Petrovič: „Děkujeme! Arabskou kávu a gruzínský koňak pro všechny, prosím.“

Profesor: „Pro mě ne, pánové, alkohol nepiji.“

Číšník: „Alkohol nepije jen alkoholik, nemocný člověk anebo blbec. Na nic z toho nevypadáte, pane,“ podotknul ironicky.

Profesor: „V otázce alkoholu bych vás mohl školit. U nás se alkohol pije každý den, lidé si už ráno dávají stopičku slivovice pro zdraví. To je u nás takový zvyk. Já jsem víno pil už jako malý chlapec!“

Nikolaj Petrovič: „Co se v mládí naučíte, měl byste rozvíjet!“

Profesor: „Přestal jsem pít ze dne na den. Bylo to po návratu z Ruska. Debatovali jsme celé dny se Lvem Tolstým. On se tenkrát dal na minimalismus, vzal jsem si z něj příklad a přestal pít.“

Číšník právě přinesl objednané nápoje: „Víno je obyčejná zkvašená šťáva z hroznů. Jen idiot nebo náboženský fanatik by se něčeho takového zříkal...“

Nikolaj Petrovič: „Nepití je proti lidské přirozenosti. Víno, koňak, ženské a tabák přinášejí radost do života. Vzdáte-li se kouření, pití a milování, nebudete ve skutečnosti žít déle, jen vám to tak bude připadat!“

Profesor: zakýval nesouhlasně hlavou: „Jaké radosti života? Lidé pitím slábnou. Scvrkávají se jim ledviny a tuhnou játra. Ve Švédsku jsem si všiml, že pijáci vodky jsou menší než lidé abstinující.“

Malíř: „Na ubytovně jsem měl přítele. Augustin Kubíček se jmenuje. Často jsme celé dny nepozřeli jediného sousta. Zato jsme notně zalévali žaludek pivem. Dobré budějovické pivo je tekutý chléb. Nejedli jsme, ale hlad jsme neměli.“

Profesor: „Doporučuji vám, zapomeňte na alkohol a staňte se abstinentem. Uznávám, pivo se může považovat za formu jídla. Není to nic jiného než zkvašený vývar z naklíčeného zrní – takže vlastně polévka.“

Nikolaj Petrovič: „To je dobré, to má logiku. Mimochodem, vy jste vegetarián?“

Malíř: „Směřuji k tomu. Zdravý muž dává přednost potravě získané ze země. V zemědělství je budoucnost národa. Vezměte si přírodu... nejsilnější zvířata nejsou masožravci.“

Nikolaj Petrovič: „Je faktem, že lev sežere antilopu a pak usne, aby mohl tu krvavou hmotu strávit. Naopak velbloud je schopen běžet třeba týden v kuse. Nebo býk a kůň. A to veškerou energii získávají z trávy...“

Malíř: „Konzumace masa vzdaluje člověka dosahování cílů. Místo toho, aby se koncentroval na duchovní cíle, tělo je nuceno trávit mrtvou, zahnívající hmotu.“

Koba zavrtěl hlavou: „Nesmysl! U nás v Gruzii jíme hodně cibule a česneku, ale nic se nevyrovná tomu, když zaříznem barana, se soudruhy připravíme šašlik a narazíme sud červeného...“

Profesor: „Čemu se věnujete, pánové, pokud to není tajemstvím?“

Nikolaj Petrovič: „Jsem politik a spisovatel.“

Profesor: „Jakým politickým směrem se zabýváte?“

Nikolaj Petrovič: „Sociálnědemokratickým. Možná znáte mé dílo Vývoj kapitalismu v Rusku.“

Na plátně se objeví fotografie mladého Vladimíra Iljiče...

Profesor: „Ale podívejme, filozof... politik, spisovatel, tak to jsme kolegové. Jste pravoslavný Rus?“

Nikolaj Petrovič: „Vyznáním jsem marxista. A národnost není důležitá, jsem internacionalista. Otec byl Čuvaš, otec matky Žid, prababička z otcovy strany Mongolka, babička mé matky Němka. Ale oficiálně se považuji za Rusa.“

Profesor: „Byl jsem v Rusku mnohokrát,“ zamyslel se profesor. „V létě vyjde má nová kniha, bude se jmenovat Rusko a Evropa.“

Nikolaj Petrovič: „No tak to jsme dva spisovatelé u jednoho stolu. To jsou náhody!“

Profesor: „Už se nepovažuji za spisovatele,“ zavrtěl hlavou profesor. „Živí mě politika. Reprezentuji Českou stranu pokrokovou a Království české.“

Procházející číšník: „To jsou názvy! Strana pokroková... každá strana je pokroková, ne? Už jste viděl stranu, která by se jmenovala zpátečnická?“

Profesor zakýval nesouhlasně hlavou: „A co máte v plánu zde ve Vídni?“

Nikolaj Petrovič: „Můj kolega je Gruzín. Studuje národnostní otázku. Myslíme si, že Rakousko je zralé pro revoluci.“

Malíř: „Pro jakou revoluci?“

Nikolaj Petrovič: „Socialistickou. Celé třídy žijí utiskovány buržoazií. Lid povstane a zakroutí buržoazii krkem. A pak si bude vládnout sám.“

Malíř: „Jaký lid? Myslíte tu lůzu tady ve Vídni? Nebo pijáky piva v Budějovicích? Jak by mohli povstat a kroutit někomu krky?“

Nikolaj Petrovič: „Poslyšte, vy nejste příliš vzdělán, že? Vy jste také politicky činný?“

Malíř: „Ne, jsem německý umělec.“

Koba: „Německého umění se člověk nenažere,“ vysmíval se malíři Koba.

Číšník: „Slyšel jsem, že Němec je kombinací kantora a žoldáka. Napřed vám uspořádá přednášku o kultuře a pak vám dá po držce. Anebo naopak... nepotřebujete nic, pánové?“ Čtyři diskutující však byli příliš zabráni do hovoru...

Malíř: „Myslím, že co se týká kultury a národnostních otázek, pak o nich vím určitě více než vy.“

Koba: „No tak schválně, co si myslíte o císaři? Ten národnostní slepenec nemůže dlouho udržet. Kdy propukne revoluce a svrhne toho starého dědka?“

Profesor: Profesor se zamračil: „Pánové, vyprošoval bych si trochu slušnosti. Ten starý muž je vůdcem a dobrodincem tohoto státu.“

Malíř: „Měl dávno předat otěže mladším! Zdržuje pokrok. Rakousko je přežitkem. Nemůže být trpěno, aby národ německý byl utlačován slovanským živlem.“

Na plátně se objeví mapa ukazující slovanský a německý živel Rakouska – Uherska...

Koba: „To je dobré. Z toho by mohla vzniknout válka a revoluční převrat.“

Profesor: „Dejte pokoj! Nedokážu si představit, co tak hrozného by se muselo stát, aby se Evropa dostala do války. Bulhaři a Srbové po právu berou Turkovi, co jim náleží. Ale válka ve střední Evropě? Už je tady padesát let klid, a tak to i zůstane.“

Na plátně se objeví mapa balkánských válek, kdy Srbové, Bulhaři, Řekové a Černohorci vytlačují Turecko z Evropy...

Malíř: „Také si myslím, že nám žádný konflikt jako kdysi s Prusy nehrozí. A už vůbec ne jako před sto léty s Napoleonem. Lidé válku nepřipustí. S dnešními zbraněmi by to byl hrozný masakr... ledaže by se provedla bleskově.“

Profesor: „Před námi jsou klidné časy. Na podzim dokončím mandát a na jaře už kandidovat nebudu. Koupím si dům na Pálavě a s německými sousedy budeme diskutovat o světových otázkách.“

Číšník se přitočil ke stolu, jízlivě se profesorovi zasmál a dolil hostům plné skleničky koňaku.

Nikolaj Petrovič: „Jste optimista, profesore. Kobo, prones přípitek, jako Gruzín jsi k tomu předurčen!“

Koba se vztyčil, uchopil sklenku koňaku tak, jak byl zvyklý z rodného Gori:

Koba: „Náboženství je mrtvo. Dnes má víra tři bohy. Jedním bohem je pivo, voda vařená, ve které jsou sladké látky z ječmene. Druhým je víno, voda sluneční, ve které jsou sladké látky z hroznů. A třetím jest kořalka neboli špiritus, pocházející z latinského slova spirit – duch. Tento duch je základem každého alkoholu, včetně toho, který držíme v rukou. Bytosti lidské dodává inspiraci, představivost a božskou sílu. Každý voják, posílený tímto duchem, je schopen provádět veliké věci. Obyčejný voják zaslouží si ducha ukrytého ve vodce, vůdcové zaslouží si ducha ukrytého v koňaku. Vodu – tu obyčejnou vodu z řeky slušný člověk nepije. Mrdají v ní ryby. Na vaše zdraví, soudruzi!“

Hudební předěl: Heligonková variace na téma „Volga Volga mať rodnaja“

Autor: Ladislav Větvička | neděle 27.8.2017 11:11 | karma článku: 31.24 | přečteno: 1496x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Česky protektorat?

To by mě kura zajimalo, co maju zas ti Germani za lubem. Mohli byste řict, že o nic nejde, je to enem taky lingvistycky detail. Ale my synci z Poruby dobře vime, že detail u Germana može byt velice nebezpečny.

19.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 44.03 | Přečteno: 4437 | Diskuse

Ladislav Větvička

Uřednici potrestali Polaky za povstani

Prvniho srpna 1944 začalo varšavske povstani proti německym okupantum. To už je u Polaku taky zvyk. Zatimco Čech dyskutuje v hospodě a z okna pozoruje, jak se zkrvaveny Polak vraci z boja, Polak ide hlavu proti zdi.

13.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 48.53 | Přečteno: 17048 | Diskuse

Ladislav Větvička

Robite si srandu?

V Parlamentnich listach asi zas cosik nevěděli, tuž se mě zeptali, a ja sem jako slušny synek odpověděl. No a to je asi tak všecko...

12.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 47.98 | Přečteno: 12949 | Diskuse

Ladislav Větvička

Konec leta - zpatky v Užgorodě

Podkarpatska Rus neni Ukrajina. Je to země, kera byla do roku 1918 sučast Uherska, do roku 1939 sučast Československa, do roku 1945 sučast Maďarska, do roku 1991 sučast SSSR a fčil prozatim sučast Ukrajiny.

11.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 46.25 | Přečteno: 6904 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Marek Ryšánek

Než začnete kritizovat...jak si být vzájemně oporou

když se setkávám s lidmi, kteří nemají zkušenosti s křesťanstvím, snažím se jim přiblížit funkci církve obrazem o rodině. Říkám jim, že církev může být taková svého druhu větší rodina, kde jedni druhých břemena nesou.

21.9.2017 v 12:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 6 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak se... podepsala krví

"Nemohu Ti pomoci, jednou jsem Ti dal do vínku, co jsem uznal za vhodné a nemohu nic měnit." "Alibisto!" Tohle jí ale nestačilo

21.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 4.78 | Přečteno: 126 | Diskuse

Jiří Babor

Vůně

Tak tohle bude asi dost provokativní, to se omlouvám ale je to tak..................................

20.9.2017 v 18:09 | Karma článku: 6.61 | Přečteno: 193 | Diskuse

Dita Jarošová

Roš Hašana z Jičína...

Výstava fotografií "Jeruzalém nedělitelný a věčný" cestovatele, ochránce přírody, poslance PhDr. Robina Böhnishe právě dorazila do Jičína, symbolicky včas, právě v době největšího židovského svátku, Nového roku, vysokého svátku.

19.9.2017 v 21:52 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 235 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průšovi já práci hledat nebudu! (povídka)

Když Průša vlezl do mé kanceláře (ano, mám svou kancelář), musel jsem vynaložit obrovské úsilí, abych na sobě nedal znát radost.

19.9.2017 v 14:00 | Karma článku: 12.69 | Přečteno: 391 | Diskuse
VIP
Počet článků 788 Celková karma 38.42 Průměrná čtenost 10256

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.