Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

"Osudové setkání 1913": 1. jednání - Starý a mladý

24. 08. 2017 11:11:11
Divadelní scénář napsaný podle stejnojmenné knihy Osudové setkání 1913. Seznam všech kapitol je tady. Exkluzivně enem pro iDNES.

Vývoj hry:

Jedinou postavou, u které během hry nedochází k vývoji, je postava profesora Masaryka. Je nejstarší u stolu, jeho pohledy na diskutované otázky jsou konzervativní, je jediný, který u stolu nepije alkohol.

Postava Nikolaje Petroviče, což je jedno z krycích jmen Vladimíra Iljiče Uljanova, používané před první světovou válkou, je postavou intelektuála, který si je vědom svých znalostí zákulisí evropských revolučních hnutí. V průběhu hry se svým společníkům díky působení alkoholu více a více otevírá, mluví o plánech na dobytí světa a díky tomu dojde ke konfliktu s profesorem Masarykem.

I postava Koby je silně ovlivněna vypitým alkoholem. Koba je hrubý ve svém vyjadřování, i když je ve střízlivém stavu. O necelých deset let později mu to Vladimír Iljič vytkne ve své politické závěti. Koba a alkohol, to je kombinace hrubosti, vulgarity i přímé, chlapské, kavkazské povahy. Právě tak, jak ho popisovali jeho přátelé z dob boje proti carskému Rusku. Koba je ve Vídni nejzranitelnější osobou. V létě předešlého roku utekl z vyhnanství na Sibiři a do Vídně přicestoval na pas řeckého zemědělce z oblasti Abcházie.

U postavy malíře Adolfa Hitlera, v té době třiadvacetiletého mladíka, dochází během hry k největšímu posunu. Ze zakřiknutého mladíka, překvapeného a nadšeného faktem, že poslanec Říšského sněmu přijal jeho pozvání na kávu, se stává zdatný oponent marxistických frází až po závěrečný konflikt, při kterém už použije veškerou dikci i gestikulaci, tak nechvalně známou z let pozdějších...

A to je ode mě vše... zbytek už je na režisérovi a hercích...

-------------------------------------------------------------------------------------

1.

Ozývá se zvuk heligonky, variace na skladbu Jarka Nohavici, napsanou na počátku jednadvacátého století nedaleko rozděleného města Těšína, s názvem: „Kdybych se narodil před sto léty v tomhle městě...“

Pootevírá se opona. Na pozadí je plátno, na něm záběry rozpravy z vídeňského parlamentu – Říšské rady. Starý profesor ohnivě hovoří dobrou němčinou o národnostních problémech Rakousko-Uherské říše, takzvané „české otázce“ a svobodě národů.

Opona se otevírá dokořán. Zakouřená, vídeňská kavárna. U stolku sedí dvaašedesátiletý profesor s šedivým knírem plynule přecházejícím ve stejně šedivou bradku. Naproti němu je mladý, třiadvacetiletý muž v laciném, obyčejném saku. Jeho bledou tvář lemují husté černé vlasy a velký výrazný knír ve stylu císaře Viléma. Na stole leží futrál s malbami...

Malíř: „Líbila se mi vaše řeč, pane profesore. Jsem rád, že jste si našel čas na kávu. Vlastně jsem nikdy s žádným poslancem na kávě nebyl.“

Profesor: „Rád sedávám s mladými lidmi. Mladí mě inspirují. Čemu se věnujete?“

Malíř: „Živím se malováním obrazů, ale mou vášní je četba.“

Profesor: „Co čtete?“

Malíř: „Teď zrovna o eugenice a šlechtění rasy. Města jsou zkažená a prolezlá morem marxismu. Jen venkov si uchovává čistotu, protože je spojen s půdou a bojem za přežití národa. A symbolem národa je německý, u vás český sedlák.“

Číšník právě přišel ke stolu a zaslechl poslední malířova slova: „A co se prosím vás stane, když zkřížíte německého sedláka a českou selku? Ale nechci zasahovat do vašeho hovoru, dáte si kávu, pánové?“

Malíř: „Ovšem, dvě kávy. A co se týká eugeniky, spojení německého sedláka a české selky vidím pozitivně, bude se tak rodit více příslušníků německé krve.“

Profesor: „Jak jste na to přišel, příteli? Děti mluví jazykem matky! Já sám mluvím lépe německy než česky. To byste přišel o německého sedláka a stvořil českého sedláka s germánskými rysy.“

Malíř: „Hmm ...pak by snad bylo lepší podobné sňatky zakázat...“

Na plátně se objeví obrazy norimberských zákonů na ochranu árijské krve a rasy...

Profesor: „Četba je zdrojem moudrosti. Ale takovým nesmyslům byste se neměl věnovat. Odkud jste?“

Malíř: „Z Braunau na Innu. Bydlím pět set metrů od hranice. Projdu náměstím, přejdu most a jsem v Bavorsku“.

Profesor: „Také jsem se narodil u řeky na okraji Říše. Za řekou mého rodného města jsou Uhry.“

Na plátně se objeví stará mapa Rakouska – Uherska s vyznačenými městy Braunau a Hodonín...

Malíř: „Tak to rozumíte maďarsky?“ obrátil se na profesora s údivem malíř.

Profesor: „Ach, to ne. To je hrozný jazyk.“

Číšník právě přinesl dvě kávy: „Jo... každý Maďar může za to, že je Maďar...“

Na plátně se objeví obrázky Haškova Švejka...

Profesor: „Ale no tak! Na druhé straně řeky jsou Slováci, mluví slovenským dialektem, z něho vznikl dialekt moravský, a ten si dnes přivlastňují Češi.“

Malíř: „Mluvíte, jako byste měli něco vůči Čechům. Jste přece jeden kmen, ne?“

Profesor: „Rodem jsme různí – Češi, Moravané, Slováci. Ale možná vás bude zajímat, že my z okolí Čejče jsme potomky francouzských Keltů.“

Malíř: „Kde by se tam vzali?“

Profesor: „To je stará historie. Čejč bývala kvetoucím městem, pak přitáhli čeští husité, naše lidi vyvraždili a vesnice vypálili.“

Malíř: „To jsou ty svaté války, není nic horšího než vraždění ve jménu boha.“

Profesor: „Lidi si myslí, že když je vraždění ve vyšším zájmu, tak je to zbavuje zodpovědnosti. Tři sta let v tom kraji nikdo nechtěl bydlet, než císař pozval francouzské kolonisty.“

Malíř: „No to byl nápad! Francouzi se rychle množí, za chvilku vás vytlačí, životní prostor obsadí a ovládnou.“

Profesor: „Právě naopak, ta vaše eugenika si s tím rychle poradila. Francouzi se smísili s místními ženami a jejich děti francouzsky už nemluvily. Dnes rozumí u nás francouzsky jen pár staříků. Národnostní problém zmizel.“

Malíř: „Zajímavé řešení národní otázky... takže uhersky nerozumíte, ale s lidmi za řekou se shodnete. Já to mám podobně. My, Němci rakouští si s Němci bavorskými rozumíme, jsme jen dočasně umístění ve dvou různých říších.“

Profesor: „Dočasně? Myslíte, že byste mohli fungovat v rámci jedné říše?“

Malíř: „Řekl jsem dočasně? Dočasně může být pěkně dlouho, že? Ještě jsem o tom hlouběji nepřemýšlel.“

Profesor: „Je to zvláštní, když národ žije ve dvou různých státech. Jste poslední velký národ, který není jednotný. Francouzi i Italové to mají dávno za sebou. Když si Vilém k sobě vezme rakouské Němce, Češi a Maďaři by se mohli stát vůdčími národy Podunajské federace,“ smál se profesor při té představě.

Malíř kroutil nesouhlasně hlavou: „Vznik státu pod vedením Čechů by byla chyba. Polovina Čechů chce dorozumění s Německem, druhá polovina s Ruskem. Znám Čechy. Dříve nebo později jsou schopni rozvrátit jakýkoliv státní organismus. Čech potřebuje metodu cukru a biče. A klid na práci!“

Profesor: „Klid na práci, říkáte...“

Malíř: „Čech je rozený nacionalista, který podřizuje svým zájmům všechno ostatní.“

Procházející Číšník: „Češi a Srbové jsou ze Slovanů nejnebezpečnější. Mají disciplínu a pořádek, pozor na ně, pánové!“

Malíř se zamyslel: „Češi své skutečné plány skrývají. Čecha není možno porazit. Jak chcete porazit národ, který nebojuje? Zatímco Polák se zkrvavený vrací z boje, Čech v hospodě přemýšlí, která strana bude vítězná, aby se k ní přidal! Češi jsou rasovou střepinou, která vnikla do německého národního těla. Jeden z nás musí uhnout.“

Profesor: „A co když budete muset uhnout vy Němci?“

Na plátně se objeví mapa Českého království v rámci Svaté říše římské národa Německého...

Malíř: „To si nemyslím, profesore. Český prostor je vlivem Svaté říše římské národa německého kultivovaný. Vy se vždycky raději přikloníte k nám. Vaše města vypadají jako naše, oproti oblastem na východě jsou vzorem čistoty.“

Profesor: „My jsme měli nevýhodu, že jsme se neměli možnost naučit vést jiné národy, jako třeba Maďaři. Ztratili bychom pocity méněcennosti.“

Malíř: „Správně. Silnější národ vítězí a pohlcuje slabší, to je logika dějin. Více kmenů na jednom území je přechodný stav. Kladu si otázku, proč z tohoto prostoru odešli Keltové a vnikli tu Češi, které jsme my Germáni za tisíc let nedokázali vystrnadit.“

Profesor: Ale no tak, vždyť jsme přece křesťané...“

Malíř: „Víte, profesore, že lituji porážky muslimů roku 732 ve Francii? Kdyby muslimské kmeny zvítězily, byl by dnes celý svět muslimský, Arabové by víru vnutili všem, včetně nás Germánů. Ale nemohli by se trvale prosadit proti domácím, zvyklým na drsné podnebí. Takže v čele islámské světové říše by nakonec nestáli Arabové, ale islamizovaní Germáni.“

Na plátně se objeví obrazy bitvy u Poitiers a rozpínání otomanského Turecka...

Profesor: „Turci mají zkušenosti z ovládání cizích národů. Šíří víru ohněm a mečem. Jsou pracovití, ukáznění, mají početné rodiny. V kombinaci s německými organizačními schopnostmi a pořádkem jste schopni dobýt celý svět!“

Malíř: „Myslíte? To zní zajímavě. Mimochodem, co si myslíte o Židech? Bůh jim prý poskytl úžasný dar rozptýlení mezi jiné národy.“

Profesor: „Svět není pro zbabělé národy... to, co je jinými považováno za slabost, oni vnímají jako svou sílu.“

Malíř: „Vy je obdivujete, profesore, že ano?“

Profesor: „Hodně jsem si s nimi užil, když jsem se pustil do obhajoby Žida obviněného z vraždy. Před mým domem bývaly násilné demonstrace českých živlů, nedokážete si představit ten strach. Nakonec mě právě Židé podrželi.“

Malíř: „Také mám z českých nacionalistů strach. Znám pár Čechů od nás z ubytovny. Mají dojem, že můžou do všeho strkat prsty.“

Profesor: „Na které ubytovně to přebýváte?“

Malíř: „V Meldemannstrasse u Dunaje. Není to žádný komfort. Ráno nemohu spát, všichni mě budí. Nenávidím ranní ptáčata. Všimněte si, jak se tváří vesele, předstírají dobrou náladu. Idioti! Jen ti, kteří ráno spí a v noci pracují, dobývají svět! Ale musím to přetrpět. Malováním se člověk těžko uživí...“

Profesor: „No tak pochlubte se těmi vašimi obrázky!“

Profesor otvírá složku se skicami i náčrty alpské krajiny a uznale kývá hlavou. Na plátně se objeví ukázky obrazů Adolfa Hitlera...

Profesor: „Ale to vůbec není špatné! Já jsem také neměl jednoduchý život. Třeba i ve vás dříme něco, co byste měl rozvíjet. Bůh nepomáhá lenochům ani zbabělcům. Vydržet osudové rány a pochopit jejich smysl dovedou jen silné osobnosti. Třeba vám Bůh dává najevo, že se máte věnovat něčemu jinému než malířství...“

Malíř: „Myslíte, profesore? Možná... i německý národ si musí pomoci sám. Potřebujeme půdu a chléb pro rostoucí obyvatelstvo. Potřebujeme přístavy, suroviny a životní prostor!“

Profesor: „Ale příteli, to by mohl říci každý národ, že potřebuje prostor. Představte si, že by třeba Turci řekli, že mají málo prostoru a začali se nám tady v Evropě roztahovat s těmi minarety. To by ovšem znamenalo válku. Ale válka malířům nesvědčí, že, příteli?“

Opona se zavírá, do posledních odstavců zní na heligonce melodie Preussen Paraden Marsch. Na plátně se objevují záběry kavkazských horalů a měst.

Opona se opět otevírá, po vídeňské ulici mezi nablýskanými fasádami historických domů kráčejí dva muži. Dvaačtyřicetiletému, moderně oblečenému muži s asijskými rysy zakrývá jeho holou hlavu huňatá liščí beranice stejné barvy jako jeho knír. Vedle něj kráčí o osm let mladší, prostovlasý muž s hustou, dozadu česanou kšticí a bujným, nepěstěným knírem. Obyčejný, prošívaný kabát a jednoduchou kavkazskou košili prakticky bez přestání sytí modrý dým, který halí oba muže do zvláštní aury.

Vladimír Iljič Uljanov používal při svých pobytech v Evropě pseudonymy jak pro psaní článků, tak pro každodenní život psance. Pseudonym Lenin je všeobecně známý. Často však také používal pseudonymy jako Nikolaj Petrovič, Chotabyč, nebo Michail Potapyč.

Na plátně se objeví záběry předválečné Vídně...

Autor: Ladislav Větvička | čtvrtek 24.8.2017 11:11 | karma článku: 35.99 | přečteno: 2989x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Česky protektorat?

To by mě kura zajimalo, co maju zas ti Germani za lubem. Mohli byste řict, že o nic nejde, je to enem taky lingvistycky detail. Ale my synci z Poruby dobře vime, že detail u Germana može byt velice nebezpečny.

19.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 44.02 | Přečteno: 4437 | Diskuse

Ladislav Větvička

Uřednici potrestali Polaky za povstani

Prvniho srpna 1944 začalo varšavske povstani proti německym okupantum. To už je u Polaku taky zvyk. Zatimco Čech dyskutuje v hospodě a z okna pozoruje, jak se zkrvaveny Polak vraci z boja, Polak ide hlavu proti zdi.

13.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 48.53 | Přečteno: 17048 | Diskuse

Ladislav Větvička

Robite si srandu?

V Parlamentnich listach asi zas cosik nevěděli, tuž se mě zeptali, a ja sem jako slušny synek odpověděl. No a to je asi tak všecko...

12.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 47.98 | Přečteno: 12949 | Diskuse

Ladislav Větvička

Konec leta - zpatky v Užgorodě

Podkarpatska Rus neni Ukrajina. Je to země, kera byla do roku 1918 sučast Uherska, do roku 1939 sučast Československa, do roku 1945 sučast Maďarska, do roku 1991 sučast SSSR a fčil prozatim sučast Ukrajiny.

11.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 46.25 | Přečteno: 6904 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Marek Ryšánek

Než začnete kritizovat...jak si být vzájemně oporou

když se setkávám s lidmi, kteří nemají zkušenosti s křesťanstvím, snažím se jim přiblížit funkci církve obrazem o rodině. Říkám jim, že církev může být taková svého druhu větší rodina, kde jedni druhých břemena nesou.

21.9.2017 v 12:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 12 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak se... podepsala krví

"Nemohu Ti pomoci, jednou jsem Ti dal do vínku, co jsem uznal za vhodné a nemohu nic měnit." "Alibisto!" Tohle jí ale nestačilo

21.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 5.35 | Přečteno: 128 | Diskuse

Jiří Babor

Vůně

Tak tohle bude asi dost provokativní, to se omlouvám ale je to tak..................................

20.9.2017 v 18:09 | Karma článku: 6.61 | Přečteno: 195 | Diskuse

Dita Jarošová

Roš Hašana z Jičína...

Výstava fotografií "Jeruzalém nedělitelný a věčný" cestovatele, ochránce přírody, poslance PhDr. Robina Böhnishe právě dorazila do Jičína, symbolicky včas, právě v době největšího židovského svátku, Nového roku, vysokého svátku.

19.9.2017 v 21:52 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 235 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průšovi já práci hledat nebudu! (povídka)

Když Průša vlezl do mé kanceláře (ano, mám svou kancelář), musel jsem vynaložit obrovské úsilí, abych na sobě nedal znát radost.

19.9.2017 v 14:00 | Karma článku: 12.69 | Přečteno: 391 | Diskuse
VIP
Počet článků 788 Celková karma 38.42 Průměrná čtenost 10256

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.