Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak se potkali Hitler ze Stalinem ve Vidni

23. 08. 2017 11:11:11
Elektronycky exkluzivně enem pro blog iDnes: Bylo to v lednu 1913. Rok před světovu valku byli ve Vidni čtyři - tehdy nevyznamni chlopi. Jmenovali se Hitler, Uljanov, Džugašvili a Masaryk. To je fakt. Na tym nic nezměnite.
article_photo

A to byl tež impuls pro moju knižku "Osudové setkání 1913". Ti čtyři chlopi prokazatelně bydleli kusek od sebe a chodili do ruznych podniku. Jeden z nich ale navštěvovali všeci - Café Central. Tento podnik dodnes existuje a někteři z protagonystu moji knižky tam maju židličky ze svojima jmenovkama. Jini ne. Když sem Café Central vloni navštivil, zeptal sem se čišnika, u kereho stola sedaval Adolf. Čišnik se zašklebil, bo o tomto krajanovi Rakušaci neradi mluvi, ukazal kajsik do rohu mistnosti a na pul huby odseknul - tamhle, ale nechodival tady často, byl tu jen zepar razu s nějakyma kamošama...

Ani netušil, jak mi tym nahral.

Nikdy nikdo nepotvrdil, že se ti synci sedli k jednemu stolu. Neni to potvrzene, ale nikdo to nemože vylučit. A tak sem je ve svoji knižce nechal sednut se k jednemu stolu. Nejmladšimu z nich - maliřovi bylo třiadvacet, uprchlik ze Sibiře měl kratce po Kristovych rokach, plešaty filozof bude v dubnu slavit třiapadesatku a nejstarši - poslanec Řišske rady o deset vic.

Řeči, kere sem je nechal vest, sem nevymyslel. Všecky pochazi z jejich knižek, paměti, projevu a jinych historickych zdroju. Enem možu byt sem tam zpřehazane...

Všecky moje předchozi knižky su tady na blogu. Čtenaři si to zasluži. Tuto knižku na blog dat nemožu, je moc velka, ma vic jak 250 stranek. Neni to pro blogove čteni, tež sem na ni rok a pul robil a musel přečitat skoro padesat knižek. Ale podle knižky vzniknul divadelni scenař, a ten už tady dat cely možu.

V nasledujicich jedenacti dňach budete moct čist všech jedenact jednani. Scenař je v češtině, bo s lašsku dyjalektyku žaden z tych synku nema nic společneho. Odkazy na předchozi knižky na blogu mate niže. Pokud už nesu v knihkupectvich, možete mi napsat na mail. Ale neslibuju, že vam cosik pošlu, bo nejsem žadna tiskarňa.

Předchozi knižky, sepsane s pomoci boži a blogu iDNES su k přečteni tady:

Ostravaci sobě (vydáno 2009)

Mamulovy děti (vydáno 2010)

Tajemstvi bohatych Ostravaku (vydáno 2012)

Osudové setkání 1913 (vydáno 2016)

Divadelní scénář Osudové setkání 1913 (vydáno 2017)

Některe baby su všecky stejne (vydáno 2017)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PŘEDMLUVA:

Středa 22. ledna 1913 byla obyčejným dnem, z pohledu historie se na první pohled nic zvláštního nestalo. A přesto tento den ovlivnil osudy celého světa.

Brzy ráno přijíždí vlakem od Krakova dva muži. Jeden si říká Koba, druhý Nikolaj Petrovič. Z vídeňského nádraží odjíždí do bytu Leona Bronštajna – Trockého v centru Vídně. Mají v plánu strávit ve městě asi měsíc a studovat národnostní otázku Rakouska – Uherska.

Zatímco hosté unaveni nočním cestováním usínají, v nedaleké ubytovně se probouzí mladý malíř. Dopoledne maluje obrázky, po poledni je zasouvá do dřevěného futrálu a vydává se do města prodat je svým obvyklým partnerům – židovským obchodníkům. Lednový den je však mrazivý, vídeňských návštěvníků není mnoho a obchody nejdou tak jako v letních měsících. Malíř Adolf se zastavuje v Říšském sněmu a z balkonu pro hosty sleduje rozpravu rakouských poslanců. Dnes však nikdo z jeho oblíbených německých politiků nevystupuje. Slovanským poslancům, mluvícím obvykle svými mateřskými jazyky, nerozumí. Náladu mu spraví až vystoupení zástupce České strany pokrokové, profesora Tomáše Masaryka, mluvícího perfektní němčinou.

Malíř obvykle v teplém počasí tráví čas procházkami v císařských zahradách. V mrazivých dnech ovšem dává přednost posezení ve svém oblíbeném podniku Café Central. Před Říšským sněmem se jeho kroky setkají s profesorem Masarykem a je překvapen, když profesor od mladého umělce přijímá pozvání na kávu.

V nedalekém bytě se probouzejí odpočatí cestovatelé. Mají chuť poznat zákoutí hlavního města říše, ale Trocký toho dne nemá času nazbyt, potřebuje dokončit korektury nejnovějšího čísla listu Pravda. Posílá je do svého oblíbeného podniku, kde bývá každodenním hostem. Tímto podnikem je Café Central...

Když Trocký v noci dorazí ke svému oblíbenému stolu v Café Central, své přátele už zde nezastihne. Podvědomě tuší, že konflikt, který se zde strhnul mezi čtyřmi spolustolovníky, by s nimi něco mohl mít společného.

Nikdo v kavárně nemá ponětí, kdo vlastně ti čtyři byli, a hlavně jakou úlohu zanedlouho sehrají v dějinách světa.

O pět let později jeden z nich projede ve speciálním vagónu plném peněz válčící Evropou do Petrohradu a rozvrátí Rusko. Druhý z nich projede z Petrohradu přes Japonsko do USA, kde přesvědčí prezidenta Wilsona o nutnosti rozvrácení Rakouska – Uherska. Třetí a čtvrtý vybudují na troskách bývalých říší nová impéria. Až se jejich impéria rozpadnou, zůstanou za nimi desítky milionů mrtvých...

Obsazení:

Malíř, 23 let, vlastním jménem Adolf Hitler

Profesor, 62 let, vlastním jménem Tomáš Masaryk

Číšník Café Central, 56 let, muž, dlouhé vousy, přáteli zvaný Jaroslav nebo Zikmund

Nikolaj Petrovič, 44 let, vlastním jménem Vladimír Uljanov, později známý jako Lenin

Revolucionář Koba, 34 let, vlastním jménem Josif Džugašvili, později známý jako Stalin

"Věnováno vyvražděným Arménům, Slovanům, Židům, obětem totalitních režimů a třech světových válek..."

Autor: Ladislav Větvička | středa 23.8.2017 11:11 | karma článku: 41.51 | přečteno: 5313x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Česky protektorat?

To by mě kura zajimalo, co maju zas ti Germani za lubem. Mohli byste řict, že o nic nejde, je to enem taky lingvistycky detail. Ale my synci z Poruby dobře vime, že detail u Germana može byt velice nebezpečny.

19.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 44.02 | Přečteno: 4437 | Diskuse

Ladislav Větvička

Uřednici potrestali Polaky za povstani

Prvniho srpna 1944 začalo varšavske povstani proti německym okupantum. To už je u Polaku taky zvyk. Zatimco Čech dyskutuje v hospodě a z okna pozoruje, jak se zkrvaveny Polak vraci z boja, Polak ide hlavu proti zdi.

13.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 48.53 | Přečteno: 17048 | Diskuse

Ladislav Větvička

Robite si srandu?

V Parlamentnich listach asi zas cosik nevěděli, tuž se mě zeptali, a ja sem jako slušny synek odpověděl. No a to je asi tak všecko...

12.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 47.98 | Přečteno: 12949 | Diskuse

Ladislav Větvička

Konec leta - zpatky v Užgorodě

Podkarpatska Rus neni Ukrajina. Je to země, kera byla do roku 1918 sučast Uherska, do roku 1939 sučast Československa, do roku 1945 sučast Maďarska, do roku 1991 sučast SSSR a fčil prozatim sučast Ukrajiny.

11.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 46.25 | Přečteno: 6904 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Marek Ryšánek

Než začnete kritizovat...jak si být vzájemně oporou

když se setkávám s lidmi, kteří nemají zkušenosti s křesťanstvím, snažím se jim přiblížit funkci církve obrazem o rodině. Říkám jim, že církev může být taková svého druhu větší rodina, kde jedni druhých břemena nesou.

21.9.2017 v 12:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 12 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak se... podepsala krví

"Nemohu Ti pomoci, jednou jsem Ti dal do vínku, co jsem uznal za vhodné a nemohu nic měnit." "Alibisto!" Tohle jí ale nestačilo

21.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 5.35 | Přečteno: 128 | Diskuse

Jiří Babor

Vůně

Tak tohle bude asi dost provokativní, to se omlouvám ale je to tak..................................

20.9.2017 v 18:09 | Karma článku: 6.61 | Přečteno: 195 | Diskuse

Dita Jarošová

Roš Hašana z Jičína...

Výstava fotografií "Jeruzalém nedělitelný a věčný" cestovatele, ochránce přírody, poslance PhDr. Robina Böhnishe právě dorazila do Jičína, symbolicky včas, právě v době největšího židovského svátku, Nového roku, vysokého svátku.

19.9.2017 v 21:52 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 235 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průšovi já práci hledat nebudu! (povídka)

Když Průša vlezl do mé kanceláře (ano, mám svou kancelář), musel jsem vynaložit obrovské úsilí, abych na sobě nedal znát radost.

19.9.2017 v 14:00 | Karma článku: 12.69 | Přečteno: 391 | Diskuse
VIP
Počet článků 788 Celková karma 38.42 Průměrná čtenost 10256

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.