Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hovory z Karabachu (2): "Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!"

6. 06. 2017 21:49:49
Po návratu z cest po Íránu, Arménie a Gruzie mě redakce Paramentních listů požádala o rozhovor. Rozhovor vyšel v PL, takže tady na můj blog ho dávám je pro pořadek, aby jednou multikulturní justice měla jednodušší práci...

Tak vás vítáme zpět doma. Uplynulo sotva deset dnů a je tady nový útok v Británii, tentokrát v Londýně. Je to podle vás důkaz vaší teorie o nemožnosti soužití dvou kmenů na jednom území?

k tomu předchozímu textu nemám co dodat. Víme, co je příčinou, víme, že jsme svědky války v přímém přenosu, víme, že ta válka je ulehčena existencí Schengenu a příčinou je záměrné míšení kultur a náboženství. Víme, že uplyne pár dní a bude následovat jiný útok ve Francii, Německu, Belgii, Rakousku, Makedonii. Víme, že EU už není našim přítelem, ale nepřítelem, který cíleně dováží mloky přes moře a chystá se nás trestat za to, že je nechceme krmit. Jak dlouho bude pan Povondra v klidu číst noviny a říkat, že nám se nic takového jako v muslimských státech západní Evropy nemůže stát?

Vrátil jste se z cesty mezi Teheránem, Jerevanem a Tbilisi. Tvrdíte, že důvodem, proč tam jezdíte, je, že toto území považujete za klíčové pro válku s islámem. Proč zrovna zde? Jak se ona důležitost projevuje?

Neřekl bych, že je to klíčové území, ale je velice poučné si uvědomit, co se děje v této oblasti, která není od nás tak vzdálená. Mimochodem, doporučuji všem tuto oblast navštívit. Ve všech státech na jih od Kavkazu se potkáte s příjemnými lidmi, Československo má tady pořád dobrý zvuk, budete přijímáni jako přátelé. Mám na mysli státy Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán i Írán. Gruzie a Arménie leží na hranici křesťanství a islámu, oba státy patří k prvním celkům, které přijaly křesťanství jako státní náboženství už krátce po roce 300 po Kristu. V Íránu se píše rok 1397 po Mohamedovi, všechny tři země patří mezi kultury tisíce let staré. V době, kdy tam se stavěly chrámy a kamenná města, u nás Kopčem tloukl mamuta šutrem. Ázerbájdžán je také státem s islámským státním náboženstvím, na rozdíl od šíitské verze v Íránu ovšem zastávají sunnitskou verzi.

Klíčové je toto území proto, že kdysi se islámská rozpínavost dostávala do Evropy třemi cestami – přes Iberii, přes Balkán a přes Kavkaz. První dvě cesty dnes byly prakticky opuštěny, protože v moderní době je jednodušší islamizovat Evropu vnitřně pomocí pátých kolon, kterými už je západní Evropa prošpikovaná. Proto je zajímavé sledovat tuto poslední oblast, která zachovává jasně vytýčené hranice mezi křesťanským a islámským světem. Je zajímavé být v horském průsmyku mezi jižní Arménií a Íránem, na jedné straně sledovat ženy zabalené do černých hader, na druhé straně ženy normálně oblečené, pijící v kavárně vinný střik a pochutnávající si na výborném vepřovém šašliku. Hranice mezi Íránem a Arménií je klidná a bezpečná, na rozdíl od hranice s Ázerbájdžánem a linií dotyku vojsk okolo Náhorního Karabachu.

Dá se nějak jednoduše vysvětlit čtenářům, o co v oblasti Náhorního Karabachu jde?

Ovšem, není to složité. Představte si následující situaci: Po první světové válce vzniká nezávislé Československo, ale Stalin někde v Moskvě v roce 1920 rozhoduje o tom, že území Moravy budou spravovat Albánci z Tirany. Následujících sedmdesát let budou Albánci protěžovat na Moravě své lidi, svou víru a budou potlačovat řeč, zvyky i kulturu Moravy. V roce 1988 po sérii demonstrací vyhlašují Moraváci nezávislost na Albánii a v 90 % hlasují pro odtržení od Albánie a přičlenění k „Čecho-Slovensku“, ke kterému historicky i národnostně náleží. Albánie si to ovšem nenechá líbit, separatistické snahy Moravy neuznává a zahajuje vojenské kroky, které vyústí ve válku. V roce 1994 ji prohrají a podepisují příměří, Morava vyhlašuje nezávislost, kterou ovšem právně nikdo na světě neuznává, takže zůstává nikým neuznanou, separatistickou Republikou Morava.

Zdá se to jako nesmysl, co? A teď si místo Moravy dosaďte Karabach, místo Albánie Ázerbájdžán a místo Československa Arménii. A máte přesný popis situace.

Když cestujete do podobných destinací... Je nějaké poučení, které jste si při cestách do této oblasti uvědomil?

Je třeba se chovat jako host a respektovat místní zvyklosti. U křesťanského kláštera v Arménii si nestěžujte, že vám chybí atmosféra ramadánu, u mešity v Íránu si nestěžujte, že si nemůžete dát rum, vepřový šašlik a chodit v kraťasech. Pokud budete respektovat místní mravy, budou vás místní milovat. Pokud nebudete, podřežou vás. Je na tom něco k nepochopení?

Obě strany žijí v permanentním tlaku. Ideologické motivy nutí jednu stranu být aktivní (někdo by řekl agresivní, arogantní) a prosazovat to, co je napsáno ve starých knihách. Tak to je a nikdy to nebude jinak. První muslimskou invazi odrazil Karel Martel v roce 732. V roce 1453 obsadili muslimové Konstantinopol, roku 1529 byly muslimské síly poprvé odraženy od Vídně, v roce 1683 byly muslimské jednotky podruhé poraženy u Vídně a roku 1687 byly muslimské síly odraženy od Moháče. Následujících dvě stě let se díky svobodnému zkoumání, a tím pádem i rozvoji technologií (a zbraní) začala převaha dostávat na naši stranu, ale po celou tu dobu se islám choval rozpínavě a prudil všude, kde byl, obzvláště na starých křesťanských územích na Balkáně a území bývalého Arménského království. Tak to prostě je, tato ideologie se rozpíná tak dlouho, dokud není silou zastavena. Představa, že pokud je necháme na pokoji, oni nám dají také pokoj, je mylná. Oni jednají podle své svaté knihy, nemějme jim to za zlé. Tak to prostě je, připravme se na to. Za posledních sto let, kdy se zprvu zdálo, že je toto učení poraženo, jsou zpět a v plné síle. Situace se změnila. Dnes mají vysokou životní úroveň díky penězům, které jsme jim dali za ropu, mají technické prostředky, mají zbraně a armády na špičkové úrovni. Oproti nám mají odhodlání nás konečně porazit, a hlavně našli novou strategii, jak využít našich pseudodemokratických pravidel, proniknout sem bez boje a obsadit nás, jak řekl alžírský prezident Boumedienne v roce 1974 „...dělohami našich žen a zalidněním Evropy našimi dětmi“.

Takže zpátky ke kavkazské oblasti – je to poslední místo, kde křesťanské a muslimské oblasti jsou striktně odděleny a kde probíhá tradiční rozpínání islámu. Pokud chcete naopak vidět smíšené oblasti, kde postupně vidíte drtivý nástup tohoto životaschopného živlu, jeďte se podívat do Sýrie, Kosova, Libanonu, Bosny nebo do Londýna, Mnichova nebo Vídně. Schválně jsem to uvedl v tomto pořadí...

Pokud jde o naše problémy s islámem, významnou položkou je právě Kosovo. Co soudíte o situaci v zemi, odkud obyvatelé utíkají, ač je tam mír a dokonce největší americká základna v Evropě?

To, že z Kosova utíkají lidé, není jejich problém, ale náš. Kosovo je nejrozvinutější zemí regionu (srovnávám Kosovo, Albánii, Srbsko, Bosnu, Makedonii a přilehlé oblasti bulharských hor). Jsou tam vidět masivní investice... Kdo ví, odkud? Můžete hádat, klidně i třikrát. Určitě to trefíte. Pokud z takové oblasti odcházejí lidé, je to problém toho, kdo je přijímá.

Osmdesátiny oslavila Madeleine Albrightová, v zásadě rodička Kosova. Co byste ji popřál?

Nic. Já nikomu nic zlého nepřeju, takže nic.

O víkendu proběhla návštěva místopředsedy české vlády Pavla Bělobrádka na setkání Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Co na to říkáte?

Mám z toho radost, jak se někteří politici dokážou zdiskreditovat sami. Podívejte se, jak se snaží nenápadně používat salámovou metodu. Před pár lety pomohli při otevření Sudetoněmecké kanceláře v Praze (2003), vloni poprvé v historii vystoupil člen české vlády (z KDU) na Sudetoněmeckém dni, letos tam dokonce vystoupil už místopředseda vlády (opět z KDU). Od kdy se místopředseda české vlády účastní setkání s takovýmto politickým sdružením? Nestydí se to dělat při 75. výročí heydrichiády a vyvraždění lidických? Proč to dělá? Platí mu za to někdo? Nevím. Ale vím, že budu mít škodolibou radost, když to lidi letos všem multikulturním kolaborantům spočítají a strana jako KDU se letos nedostane do Parlamentu.

Já přitom proti dnešním Němcům, zvláště Bavorákům a potomkům těch, kteří žili v našich zemích, vůbec nic nemám. Právě naopak. Z germánských, latinských a franckých kmenů to jsou lidé, kteří mají snad nejblíže našemu způsobu života, naší kultuře a cítím se tam u nich jako doma. Nebýt nacismu a na něj navazujícímu komunismu, jsem si jist, že Čechy, Morava a Slezsko by hospodářsky na tom byly podobně jako Bavorsko. Na oddělení našich dvou národů doplatily obě strany, podívejte se, jak dodnes vypadá naše pohraničí? Ale odchod Němců z našeho území byl nutný a díky tomuto smutnému kroku jsou dnešní vztahy mezi Němci a Čechy na nejlepší úrovni za stovky let zpět. Je to zárukou míru, tak jako jasné hranice mezi všemi národy a náboženstvími. Já pán, ty pán. Každý na svém. Já nemám problém se Sudetoněmeckým dnem, nebo sdružením. Ať se lidi scházejí, komunikují, pracují a obchodují. Kdo pracuje a obchoduje, neválčí. Válčí ti, kteří nepracují a neobchodují spolu. To ale musí udělat lidé. Nemůže na Sudetoněmecký den jet člen české vlády!

Jak tam může místopředseda české vlády prohlásit: „...už nikdy se nesmí opakovat vyhánění lidí z jejich domovů jen proto, že jsou nějaké národnosti, náboženství nebo rasového původu!“

Proč zpochybňuje postupimskou konferenci? Dobře ví, že nebyli odsunuti „jen“ z národnostního důvodu.

Český politik musí být poučen z minulosti, musí být schopen tuto zkušenost zprostředkovat Západu a na základě toho se nesmí bát prohlásit: „Jsme připraveni odsunout z naší země kohokoliv, pokud bude porušovat zákony této země, bez ohledu na národnost, náboženství nebo rasu. Zákony platí pro všechny stejně. Jsme Češi. Nikdy se nevzdáme. Slyšíte? Nikdy!“

Původní umístění na PL zde.

Ladislav Větvička

Autor: Ladislav Větvička | úterý 6.6.2017 21:49 | karma článku: 47.69 | přečteno: 11042x

Další články blogera

Ladislav Větvička

Jak se potkali Hitler ze Stalinem ve Vidni

Elektronycky exkluzivně enem pro blog iDnes: Bylo to v lednu 1913. Rok před světovu valku byli ve Vidni čtyři - tehdy nevyznamni chlopi. Jmenovali se Hitler, Uljanov, Džugašvili a Masaryk. To je fakt. Na tym nic nezměnite.

23.8.2017 v 11:11 | Karma článku: 17.45 | Přečteno: 362 | Diskuse

Ladislav Větvička

Pamatnik Vasila Bilaka zničila pravicova oportunystka

To su věci, co? To je jak pamatnik Rajnharda Hajdrycha. Nebo Hajnricha Himmlera. Že řikate, že to byli zločinci? Ja si to nemyslim, bo přece nebyli odsuzeni soudem!

22.8.2017 v 11:55 | Karma článku: 46.07 | Přečteno: 8419 | Diskuse

Ladislav Větvička

Jak se robi rozhovor pro štvavu vysilačku...

Když sem dostal tu medajlu zvanu Krameriova cena (neplest s Templtonovu cenu, to je pro opačnu stranu barikady), zesypaly se na mě všecky světove agentury, abysem jim cosik chytreho řekl - ČTK, Rojter, CNN, TASS, CIA, KGB, NSDAP..

17.8.2017 v 11:11 | Karma článku: 47.55 | Přečteno: 9933 | Diskuse

Ladislav Větvička

Mam v Bosně jeden tank...

To byla taka pisnička, na keru sem si hned vzpomněl, když sem zjistil, že letenky do bosenske Tuzly su za 9,9€. Tuž nekupte to za ty prachy...

10.8.2017 v 12:34 | Karma článku: 47.71 | Přečteno: 17364 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Vítali bychom uprchlíky, kdyby to nebyli muslimové, ale křesťané?

Jenom taková malá kontrolní, i když naštěstí jen teoretická, otázka. Kdyby ti lidé na člunech a v rekreačních uprchlických táborech byli křesťané, vítali bychom je s otevřenou náručí?

23.8.2017 v 11:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Turner

Jede vláček Drahoráček do stanice "Hradčanská", Zemák má konečnou v Novém Veselí

Jede vláček Drahoráček, kolik vozů asi má? Asi tak kolem sedmdesáti by to mohlo být. A bude to tím, že má dvě lokomotivy. Ty sice nijak nekooperují, ale jinak asi mohou většinou vézt vagónky se stejnými pasažéry.

23.8.2017 v 11:01 | Karma článku: 7.87 | Přečteno: 215 | Diskuse

Václav Čerňák

Genderová nekorektnost na pracovišti

Upozornění: následující věta je opravdu dlouhá a ze slohového hlediska naprosto nevyhovující. Berte ji jako třídicí test na ty čtenáře, kteří si mě zaslouží a...na ty druhé.

23.8.2017 v 9:54 | Karma článku: 7.07 | Přečteno: 559 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Pikantní pohádka na „P“

Prevencí zapomínání i prvních příznaků Alzheimerovy choroby je trénování paměti již po čtyřicítce. Zábavnou pomůckou je například aliterace. Vymýšlejte si věty nebo celé povídky, v nichž všechna slova začínají stejným písmenem:

23.8.2017 v 9:23 | Karma článku: 15.71 | Přečteno: 341 | Diskuse

Karel Trčálek

Papež František I. není Ďábel, ale křesťan

Oháníme se křesťanskými kořeny, stavíme je do nesmyslného protikladu k islámu, aniž bychom vůbec chápali o čem křesťanství je, totiž o víře v absolutní konec tohoto světa. Tak proč teď řveme, jako by nás čert na vidle bral?

23.8.2017 v 9:01 | Karma článku: 10.59 | Přečteno: 440 | Diskuse
VIP
Počet článků 772 Celková karma 47.36 Průměrná čtenost 10352

Mail: ladik.vetva@gmail.com

Lašsky cyp. Blogař, cestař, fotograf, spisovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...

Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogařum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu... 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.