Reklama
Ladislav Větvička

Mezinarodni konference: Víno a řeč

21. 04. 2017 11:11:11
Minuly vikend sem byl pozvany, abych jako specialista vystupil na prestyžni konferenci na hradě. Že to je hrad Buchlov, to mě zklamalo, bo sem čekal pozvani na Praskly hrad.

Ale pak sem si uvědomil, že na Praskly hrad se fčil hlasi kdejaky pajtaš placeny Sorošem. Pročetl sem si dobře pozvanku. Chlebičky byly, ubytko a mažoretky tež. Když sem se dočetl, že po konferenci se bude koštovat 600 flašek vina, bylo rozhodnute.

Tady je moja kralovska řeč. Bo všecko podstatne už bylo na tomto světě řečene, recykloval sem tedy jeden starši blog a zasadil do aktualnich suvislosti:

Víno a řeč

My Ostravaci zme celosvětově znami jako naprosti odbornici na všecko, takovi bruci Pytlici.

Co se tyka vina, aji žabožruti by nam mohli zavidět naše znalosti. Ja osobně sem prvy raz přišel do kontaktu s vinem jako třinactilety synek, když nas z elektrotechnycke prumyslovky poslali na nucene prace, takzvanu "praxi", do Ostravskych vinařských zavodu.

Tam sem poprvé okoštoval Ostravsky kahan, legendarni vino, nepřekonatelne v celosvětovem měřitku. Od tych dob vim, že není podstatne, z jake odrudy vino je, na jakem kopcu roste a jestli je červene nebo bile. U vina je podstatne, jak dluho jede v tych cysternach, kolik cukru se tam přida, a jestli je Liba navalena anebo ni. Liba je ta baba, kera rozhodovala, z kere cysterny co a jak dluho hadicu poteče do směsne vany a kolik se přisype cukra.

Liba byla asi štyrycetileta roba, kera vypadala na šedesat, ale měla tu svoju robotu tak rada, že tam často aji přespala. Liba teho moc nenamluvila. A když sem se ji raz jako třinactilety fakan zeptal, čemu mluvi tak kratce, odpověděla mi něžně: „Bo není čas, pyčo“.

A tym se dostavame ke druhé časti přednášky. Krasna řeč, kera nam Ostravakum zustala po piti Ostravskeho kahana, je totiž mnohyma nevzdělanyma lidma ze zbytku Koruny česke považovana za sprostu. Kerysik debil dokonce řeknul vulgarni.

Nic není dal od pravdy.

Jak znamo, aji Mirek Dušin se narodil v Přivoze, a ten byl tež znamy tym, že nikdy neřekl sproste slovo.

Vždycky mě zajimalo, jak vlastně vznikaju a jak zanikaju ty takzvane sproste slova. Kdo sedi v te komisi, kera určuje, co sproste je a co sproste neni. A čemu je cosik sproste v jedne vesnici a ve druhe už ni.

Nerobim si srandu – zeberte si, že take slovo šukat je naprosto v pořadku v Polskem Těšině, ale hned za řeku v Těšině Českem to už je pry sproste! Přitem to bylo krasne česke slovo, kere použivala nejenom Češka Němcova ve svem slavnem dile o duchodkyni (kere mimochodem skoro nikdo z Čechu nečetl), ale eště třeba Zikmund & Hanzelka v roce 1949 ve svoji knize "Afrika snu a skutečnosti".

V Jablunkově se kamoši zas oslovuju nežnym oslovenim „ty kokot“, tedy „ty kohoute“, ale když vedle v Čadci řeknete v při vstupu do knajpy: „Nazdar kokoti“, tuž dostanete po tlamě! Slovo piča je u nas mladeži nepřistupne, ale vystupite z letadla ve Splitu a hned v prvnim šopu na vas čeka napis: „Tepla piča a studena piča“ (tedy teple a studene napoje).

Všecko je tedy relatyvni.

Podivejme se raději, jak sproste slova zanikaju a stavaju se z nich sučastky mluvene moravštiny z niž později vznikla meně dokonala čeština, použivana v Praze a jejich televizních stanicach.

Sranda. Tady možeme nadherně vidět přesun slova od nevhodneho a sprosteho ke slovu naprosto standartnimu. Dneska nikoho nepřekvapi, je použivane všema, od děcek až po duchodce. Slovo sranda bylo koncem dvacatych let minuleho stoleti, kdy ho V&W začali použivat, naprosto nevhodnym a pobuřovalo takzvane pražske intelektualy. Sračka, srajda, sranda. Fuj! Cosik tak nechutneho, a mladi dramatyci to použivaju jako označeni humoru. No vidite, dneska si na to nikdo nevzpomene. To je sranda, vole, co?

Vole. Vznik tohoto osloveni doprovazela v šedesatych rokach minuleho stoleti obrovska antykampaň takzvaných progresivnich komunystu. Kam ta naša mladež spěje, když se oslovuji tak hnusnym nazvem? Proč se naša mlada generace oslovuje pojmem pro vykastrovaneho byka? Dneska je osloveni vole naprosto nezavadnu sučasti moravštiny, „Vole“ je použivane jako naprosto neškodna vyplň věty, když potřebujeme cosik zduraznit (týýýý vole!), jako přatelske osloveni (tak, co, volove, kaj pudem pařit?).

Pyčo. Třetim slovem, u kereho možeme dokumentovat posun od vulgarniho, nevhodneho slova směrem ke standardu, je slovo piča. Egzystuje teorija, že toto slovo k nam přinesli francušti Napoleonovi vojaci po bitvě u Slavkova. Po bojach jich plno zustalo zraněnych a staraly se o ně naše moravske šukavne, chci řict šikovne děvuchy. Francušti synci je oslovovali „petit chatte (kočičko) – vyslovuj :petyša“, no a mistni nešikovne a zavistive děvuchy, kere nebyly tak uspěšne v boji o švarne francuske synky, to zkomolily na „piča“.

Tuž, byla by to krasna teoria, kdyby toto slovo nebylo už davno použivane v okolnich slovanskych narodach, suběžně se slovem pitka, pyzda apod.

A podivejme se, kura, co se nestalo dvě stě roku po bitvě u Slavkova. V roce 2002 se po iks letech zase dařilo ostravskemu Baniku a klub byl na nejlepši cestě ziskat (a nakonec aji ziskal) fotbalovy tytul. Na Ostravsku se vlivem mišani a šukani mnoha narodnosti použivaly vždycky směsice ruznych nadavek, kere v mistnim "kulturnim" prostředi ztracely puvodni vyznam a nabyvaly vyznamy nove. A tak už někdy v devadesatych letech minuleho stoleti nahradilo při přatelskych setkanich zastarale osloveni „vole“ udernějši osloveni „pyčo“. Pravě tak překavapive zvolani „Ty vole!“ se změnilo na „Ty pyčo!“ S vulgarnim označenim ženskeho přirozeni, Pražakama nazyvanym „píííča“ to davno nema nic společneho.

Tuž a když ten Banik po rokach konečně měl šancu ziskat tytul, začaly se všude po hospodskych hajzlach, na ubrusach, na špinavych zďach, objevovat napisy „Banik pyčo!!!“ Zbytek republiky nechapal, a mnozi dodneška nechapu, bo smysel temu dava až ostravsky vtip, kery za tym stoji:

Helmut lušti křížovku a pta se Jarka: Ty, Jarek, posluchej, mam tady v křižovce „Fotbalovy mistr na devět“. Jarek se zamrači, zamysli, a za chvilu se usměje: „Banik pyčo“.

Tuž a to je ode mě pro dnešek všecko, fčil idu na sklenicu Ostravskeho kahana.

Děkuji vam za pozornost.

Ladislav Větvička, duben 2017

PS: Jestli si myslite, že sem si robil srandu, pak si vam dovoluji oznámit, že Zamecke vinařstvi Bzenec odkoupilo od původního majitela, Moravskoslezskych vinařských zavodu Ostrava, ochrannou znamku a v březnu tohoto roku oznámilo opětovne uvedeni celosvětově uznavane značky „Ostravsky kahan“ na moravsky trh...















Zvyšte článku karmu!
Autor: Ladislav Větvička | | karma: 48.02 | přečteno: 16195 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 32 příspěvků.
Poslední z 24. 4. 2017, 12:42

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz
Reklama